Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Linezolid Krka 2 mg/ml infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml infuzního roztoku obsahuje linezolidum 2 mg.
Jeden 300ml infuzní vak obsahuje linezolidum 600 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:
- glukosa (13,7 g/300 ml)
- sodík (114 mg/300 ml)

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok

Čirý, bezbarvý až žlutý nebo až žlutohnědý roztok (pH: 4,6–5,2; osmolalita: 270–320 mosmol/kg).


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Nozokomiální pneumonie

Komunitní pneumonie

Přípravek Linezolid Krka je indikován u dospělých k léčbě komunitní pneumonie a nozokomiální
pneumonie, je-li potvrzeno nebo existuje-li podezření, že jsou vyvolané citlivými grampozitivními
bakteriemi. Při určování vhodnosti léčby přípravkem Linezolid Krka je nutné zvážit výsledky
mikrobiologických testů nebo informace o prevalenci rezistence k antibakteriálním látkám
u grampozitivních bakterií (příslušné organismy viz bod 5.1).

Linezolid nepůsobí proti infekcím vyvolaným gramnegativními patogeny. Pokud jsou gramnegativní
patogeny prokázány nebo očekávány, musí být souběžně zahájena specifická léčba proti
gramnegativním organismům.

Komplikované infekce kůže a měkkých tkání (viz bod 4.4)

Přípravek Linezolid Krka je indikován u dospělých k léčbě komplikovaných infekcí kůže a měkkých
tkání pouze, bylo-li mikrobiologickými testy prokázáno, že infekce je způsobena grampozitivními
bakteriemi s citlivostí na přípravek.
Linezolid nepůsobí proti infekcím vyvolaným gramnegativními patogeny. Linezolid má být podán
pacientům s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání se známou nebo možnou souběžnou
infekcí gramnegativními organismy pouze, pokud není alternativní volba léčby dostupná (viz bod 4.4).
Za těchto okolností musí být souběžně zahájena léčba proti gramnegativním organismům.

Léčba linezolidem smí být zahájena pouze během hospitalizace a po konzultaci s příslušným
odborníkem, jako je mikrobiolog nebo specialista v oboru infektologie.

Při použití přípravku je třeba dbát oficiálních doporučení pro správné používání
antibakteriálních léčivých látek.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Linezolid ve formě infuzního roztoku, potahovaných tablet nebo perorální suspenze je možné používat
jako iniciální léčbu. Pacienti, jejichž léčba byla zahájena parenterální formou, mohou být převedeni na
některou z perorálních forem, pokud je to klinicky indikováno. V takových případech není nutné měnit
dávku, protože perorálně podaný linezolid má přibližně 100% biologickou dostupnost.

Doporučené dávkování a trvání léčby u dospělých:
Trvání léčby závisí na patogenu, místě infekce a její závažnosti a na odpovědi pacienta na léčbu.
Následující doporučení odpovídají době trvání léčby použité v klinických studiích. U některých typů
infekcí mohou být vhodné kratší léčebné režimy, ty však nebyly v klinických studiích hodnoceny.
Maximální doba léčby je 28 dní. Bezpečnost a účinnost linezolidu pro dobu podávání delší než 28 dnů
nebyla stanovena (viz bod 4.4).
U infekcí se souběžnou bakteriemií není nutné zvýšení doporučené dávky nebo prodloužení doby trvání
léčby.
Doporučená dávka pro infuzní roztok a tablety/granule pro perorální suspenzi je shodná a je následující:

Infekce Dávkování Trvání léčby
Nozokomiální pneumonie 600 mg dvakrát denně 10–14 po sobě následujících dnů
Komunitní pneumonie
Komplikované infekce kůže
a měkkých tkání
600 mg dvakrát denně

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost linezolidu u dětí a dospívajících (ve věku < 18 let) nebyla stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit
žádná doporučení ohledně dávkování.

Starší pacienti
Není nutná žádná úprava dávkování.

Porucha funkce ledvin
Není nutná žádná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2).

Těžká porucha funkce ledvin (tj. CLCR < 30 ml/min):
Není nutná žádná úprava dávkování. Vzhledem k neznámému klinickému významu vyšších expozic (až
desetinásobek) dvěma primárním metabolitům linezolidu u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin
má být linezolid používán u těchto pacientů se zvláštní opatrností a pouze tehdy, když předpokládaný
přínos převýší možné riziko.
Protože se zhruba 30 % podané dávky linezolidu odstraní během 3 hodin hemodialýzy, má být linezolid
podáván dialyzovaným pacientům až po dialýze. Primární metabolity linezolidu jsou do jisté míry
hemodialýzou odstraňovány, ale jejich koncentrace po dialýze je stále ještě zřetelně vyšší než jejich
koncentrace u pacientů s normální funkcí ledvin nebo lehkou či středně těžkou poruchou funkce ledvin.
Proto má být linezolid používán u dialyzovaných pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin se zvláštní
opatrností a pouze tehdy, když předpokládaný přínos převýší možné riziko.
V současnosti nejsou zkušenosti s podáváním linezolidu pacientům, kteří se podrobují kontinuální
ambulantní peritoneální dialýze nebo alternativní léčbě renálního selhání (jiné než hemodialýza).


Porucha funkce jater:
Není nutná žádná úprava dávkování. Klinické údaje jsou však omezené, a proto se použití linezolidu
u těchto pacientů doporučuje pouze tehdy, když předpokládaný přínos převýší možné riziko (viz body
4.4 a 5.2).

Způsob podání

Doporučená dávka linezolidu má být podána intravenózně dvakrát denně.
Cesta podání: Intravenózní podání.
Infuzní roztok se aplikuje v průběhu 30 až 120 minut.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Linezolid nemá být podáván pacientům, kteří užívají nějaký léčivý přípravek inhibující
monoaminooxidázu A nebo B (např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin, moklobemid) nebo v průběhu
dvou týdnů po užití takového léčivého přípravku.

Pokud není k dispozici zařízení pro pečlivé sledování pacienta a monitorování krevního tlaku, nemá být
linezolid podáván pacientům s následujícími klinickými diagnózami nebo při souběžné medikaci níže
uvedenými přípravky:
- Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, feochromocytomem, karcinoidem, tyreotoxikózou, bipolární
depresí, schizoafektivní poruchou nebo akutními stavy zmatenosti.
- Pacienti užívající některé z následujících léků: inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (viz bod
4.4), tricyklická antidepresiva, agonisté serotoninových receptorů 5-HT1 (triptany), přímo a nepřímo
působící sympatomimetika (včetně adrenergních bronchodilatancií, pseudoefedrinu
a fenylpropanolaminu), vazopresory (např. epinefrin, norepinefrin), dopaminergní látky (např. dopamin,
dobutamin), pethidin nebo buspiron.

Údaje ze studií na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského
mléka, a proto má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Myelosuprese
U pacientů používajících linezolid byla hlášena myelosuprese (včetně anémie, leukopenie, pancytopenie
a trombocytopenie). V případech, kdy je výsledek znám, hematologické parametry vzrostly, po vysazení
linezolidu, k hodnotám před léčbou. Zdá se, že riziko těchto účinků souvisí s délkou léčby. Starší
pacienti léčení linezolidem mohou mít vyšší riziko rozvoje krevních dyskrazií než mladší pacienti.
Trombocytopenie se může vyskytnout častěji u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin bez ohledu na
to, zda pacient podstupuje dialýzu nebo ne, a u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce
jater. Proto se doporučuje pečlivé monitorování krevního obrazu u pacientů, kteří: již mají anémii,
granulocytopenii nebo trombocytopenii; užívají souběžně léky, které mohou snižovat hladinu
hemoglobinu, zhoršovat krevní obraz nebo nepříznivě ovlivňovat množství trombocytů nebo jejich
funkci; mají těžkou poruchu funkce ledvin nebo středně těžkou až těžkou poruchu funkce jater; jsou
léčeni déle než 10-14 dní. Tito pacienti mají být léčeni linezolidem pouze tehdy, pokud je možné pečlivé
monitorování hladin hemoglobinu, krevního obrazu a počtu trombocytů.
Pokud se během léčby linezolidem objeví závažná myelosuprese, má být léčba přerušena, pokud není
její pokračování považováno za absolutně nezbytné. V takovém případě je nutné použít vhodná léčebná
opatření a intenzivně kontrolovat krevní obraz.
U pacientů léčených linezolidem se navíc doporučuje provádět každý týden kontrolu krevního obrazu
(včetně hladiny hemoglobinu, trombocytů a celkového a diferenciálního počtu leukocytů) nezávisle na
hodnotách krevního obrazu při zahájení léčby.

Ve studiích podávání ze soucitu (compassionate use) byl u pacientů používajících linezolid po dobu
delší než doporučených 28 dnů hlášen zvýšený výskyt závažné anémie. Těmto pacientům bylo častěji
zapotřebí podat krevní transfuzi. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž hlášeny po
uvedení na trh. Více případů se objevilo u pacientů, kterým byl linezolid podáván déle než 28 dní.
Po uvedení na trh byly hlášeny případy sideroblastické anémie. V případech, kdy byl znám okamžik
nástupu onemocnění, používala většina pacientů linezolid po dobu delší než 28 dnů. Po vysazení
linezolidu se většina těchto pacientů zcela nebo částečně zotavila bez ohledu na to, zda pacienti
podstupovali léčbu anémie nebo ne.

Rozdíly v mortalitě v klinické studii u pacientů s krevními infekcemi vyvolanými grampozitivními
mikroorganismy souvisejícími se zavedením katetru
V otevřené studii u pacientů se závažnými infekcemi spojenými s intravaskulárním katetrem byla
pozorována zvýšená mortalita u pacientů, kterým byl podáván linezolid ve srovnání
s vankomycinem/dikloxacilinem/oxacilinem [78/363 (21,5 %) oproti 58/363 (16,0 %)]. Hlavním
faktorem ovlivňujícím míru mortality byla výchozí grampozitivní infekce. Míra mortality byla obdobná
u pacientů s infekcemi vyvolanými čistě grampozitivními organismy (poměr rizik 0,96; 95% interval
spolehlivosti: 0,58–1,59), avšak byla významně vyšší (p = 0,0162) ve skupině s linezolidem u pacientů
s infekcemi vyvolanými jinými patogeny nebo u pacientů, u nichž nebyl prokázán kauzální infekční
patogen (poměr rizik 2,48; 95% interval spolehlivosti: 1,38–4,46). Největší rozdíl byl zaznamenán v
průběhu léčby a během 7 dnů následujících po ukončení podávání hodnoceného léčiva. Během studie
ve skupině s linezolidem získalo více pacientů infekci vyvolanou gramnegativním patogenem a více
pacientů zemřelo v důsledku gramnegativní či polymikrobiální infekce. Z toho důvodu má být linezolid
podán pacientům s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání s prokázanou nebo možnou
souběžnou infekcí gramnegativními organismy, pouze pokud nejsou dostupné žádné jiné možnosti léčby
(viz bod 4.1). V těchto případech musí být souběžně zahájena léčba proti gramnegativním organismům.

Průjem a kolitida související s antibiotiky
Průjem a kolitida související s antibiotiky, včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu vyvolaného
bakterií Clostridium difficile, byly hlášeny při podávání téměř všech antibiotik včetně linezolidu,
v rozsahu od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Tuto diagnózu je proto důležité zvážit u pacientů,
kteří mají těžký průjem během používání linezolidu nebo po něm. V případě podezření na průjem či
kolitidu související s antibiotiky nebo jejich potvrzení je třeba probíhající léčbu antibakteriálními
přípravky včetně linezolidu vysadit a ihned zahájit vhodná léčebná opatření. Léky inhibující střevní
peristaltiku jsou v tomto případě kontraindikovány.

Laktátová acidóza
Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt laktátové acidózy. Pacienti, u kterých se během používání
linezolidu rozvinou známky a příznaky metabolické acidózy včetně opakující se nauzey a zvracení,
bolesti břicha, nízké hladiny hydrogenuhličitanu nebo hyperventilace, musí být neprodleně lékařsky
ošetřeni. Dojde-li k laktátové acidóze, je třeba zvážit přínos další léčby linezolidem v porovnání
s možnými riziky.

Mitochondriální dysfunkce
Linezolid inhibuje syntézu mitochondriálního proteinu. V důsledku této inhibice se mohou vyskytnout
nežádoucí účinky jako laktátová acidóza, anémie a neuropatie (zrakového nervu a periferní). Tyto
příhody jsou častější, je-li léčivý přípravek používán déle než 28 dní.

Serotoninový syndrom
Byla zaznamenána spontánní hlášení serotoninového syndromu při souběžném používání linezolidu
a serotonergních látek, včetně antidepresiv, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI), a opioidů (viz bod 4.5). Proto je souběžné podávání linezolidu a serotonergních látek
kontraindikováno (viz bod 4.3) kromě případů, kdy je podávání obou látek nezbytné.
V takových případech musí být pacienti pečlivě pozorováni, zda se u nich neprojevují známky
a příznaky serotoninového syndromu, jako např. poruchy kognitivních funkcí, hyperpyrexie,
hyperreflexie nebo porucha koordinace. Pokud se takové známky nebo příznaky objeví, má lékař zvážit

vysazení jedné nebo obou látek. Po vysazení souběžně podávané serotonergní látky se mohou projevovat
příznaky z vysazení.

Hyponatremie a SIADH
U některých pacientů léčených linezolidem byla pozorována hyponatremie a/nebo syndrom
nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). U pacientů s rizikem hyponatremie, jako jsou
starší pacienti nebo pacienti užívající léky, které mohou snižovat hladinu sodíku v krvi (např. thiazidová
diuretika, jako je hydrochlorothiazid), se doporučuje pravidelně monitorovat hladiny sodíku v krvi.

Periferní neuropatie a neuropatie zrakového nervu
U pacientů léčených linezolidem byla hlášena periferní neuropatie, neuropatie zrakového nervu
a optická neuritida progredující někdy až ke ztrátě zraku. Tato hlášení zahrnovala především pacienty
léčené po dobu delší, než je maximální doporučená délka trvání léčby 28 dní.
Všichni pacienti mají být poučeni, že mají oznámit jakékoli příznaky postižení zraku, např. změny
zrakové ostrosti, změny barevného vidění, rozmazané vidění nebo defekty zorného pole. V těchto
případech se doporučuje okamžité zhodnocení stavu a podle potřeby vyšetření u očního lékaře. Pokud
pacient používá linezolid po dobu delší než doporučených 28 dní, je třeba pravidelně kontrolovat jeho
zrakové funkce.
Pokud se objeví periferní neuropatie nebo neuropatie zrakového nervu, další podávání linezolidu má být
zváženo s ohledem na potenciální rizika.
Zvýšené riziko neuropatií může nastat i u pacientů, kteří jsou souběžně s linezolidem léčeni nebo
v nedávné době byli léčeni antimykobakteriálními přípravky k léčbě tuberkulózy.

Křeče
Byly hlášeny případy výskytu křečí u pacientů léčených linezolidem. Ve většině těchto případů byly
hlášeny záchvaty v anamnéze nebo rizikové faktory záchvatů. Pacienti mají být poučeni o nutnosti
informovat svého lékaře, pokud někdy v minulosti měli záchvaty.

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO), nicméně v dávkách
používaných k antibakteriální terapii nevykazuje antidepresivní účinek. K dispozici jsou jen velmi
omezené údaje z interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům s již
existujícími stavy, které by je mohly vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO, nebo se souběžnou
medikací, která by je mohla vystavit témuž riziku. Proto se použití linezolidu za těchto okolností
nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a 4.5).

Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin
Pacienti mají být poučeni, že nemají konzumovat velké množství potravin bohatých na tyramin (viz bod
4.5).

Superinfekce
Účinek linezolidu na běžnou střevní flóru nebyl v klinických studiích hodnocen.
Použití antibiotik může příležitostně vést k přerůstání necitlivých mikroorganismů. Například přibližně
% pacientů léčených doporučenými dávkami linezolidu mělo v klinických studiích lékem způsobenou
kandidózu. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je třeba zavést vhodná opatření.

Zvláštní skupiny pacientů
Pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin má být linezolid podáván pouze se zvláštní opatrností
a pouze tehdy, když předpokládaný přínos léčby převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).
Pacientům s těžkou poruchou funkce jater se linezolid doporučuje podávat pouze tehdy, když
předpokládaný přínos léčby převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha fertility

Linezolid reverzibilně snižuje fertilitu a indukuje abnormální morfologii spermatu u dospělých
potkaních samců při expozici hladinám přibližně stejným, jaké jsou očekávány u člověka. Možné účinky
linezolidu na mužský reprodukční systém nejsou známy (viz bod 5.3).

Klinické studie
Bezpečnost a účinnost linezolidu při podávání po dobu delší než 28 dní nebyla stanovena.
Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s diabetickými lézemi nohy, dekubity nebo
ischemickými lézemi, závažnými popáleninami nebo gangrénou. Zkušenosti s použitím linezolidu v
léčbě těchto stavů jsou proto omezené.

Pomocné látky
300 ml roztoku obsahuje 13,7 g glukosy. Toto je nutno vzít v úvahu u pacientů s diabetem mellitem.
300 ml roztoku také obsahuje 114 mg sodíku (5 mmol), což odpovídá 5,7 % doporučeného maximálního
denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní, neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO). K dispozici jsou jen velmi
omezené údaje z interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům se souběžnou
medikací, která by je mohla vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO. Proto se použití linezolidu za
těchto okolností nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta (viz body
4.3 a 4.4).

Možná interakce vedoucí ke zvýšení krevního tlaku
U zdravých dobrovolníků s normálním krevním tlakem vyvolával linezolid další zvýšení krevního tlaku
způsobené pseudoefedrinem nebo fenylpropanolamin-hydrochloridem. Souběžné podání linezolidu s
pseudoefedrinem nebo fenylpropanolaminem vyvolávalo průměrné zvýšení systolického krevního tlaku
řádově o 30–40 mm Hg, v porovnání s nárůstem o 11–15 mm Hg u samotného linezolidu, 14–18 mm
Hg u pseudoefedrinu nebo fenylpropanolaminu a 8–11 mm Hg u placeba. Obdobné studie u pacientů
s hypertenzí nebyly provedeny. K dosažení požadované odezvy u léků s vazopresivním účinkem (včetně
dopaminergních látek) se doporučuje pečlivá titrace dávek, pokud jsou podávány souběžně s
linezolidem.

Potenciální serotonergní interakce
Možná léková interakce s dextromethorfanem byla studována u zdravých dobrovolníků. Zkoumaným
subjektům byl podán dextromethorfan (dvě dávky 20 mg v odstupu 4 hodin) souběžně s linezolidem
nebo bez něj. U zdravých dobrovolníků užívajících linezolid a dextromethorfan nebyly pozorovány
žádné projevy serotoninového syndromu (zmatenost, delirium, neklid, třes, zrudnutí, pocení
a hyperpyrexie).

Zkušenosti po uvedení na trh: byl zaznamenán jeden případ, kdy se při souběžném používání linezolidu
a dextromethorfanu projevily u pacienta účinky podobné serotoninovému syndromu. Po vysazení obou
látek tyto účinky odezněly.

Během klinického podávání linezolidu souběžně se serotonergními přípravky, včetně antidepresiv jako
jsou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a s opioidy, byly hlášeny případy
serotoninového syndromu. Proto je jejich souběžné podávání kontraindikováno (viz bod 4.3), návod,
jak postupovat u pacientů, u kterých je léčba linezolidem a serotonergními látkami nezbytná, je popsán
v bodě 4.4.


Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin
U jedinců, kteří dostávali souběžně linezolid a méně než 100 mg tyraminu, nebyla pozorována
signifikantní presorická reakce. To naznačuje, že je pouze nutné vyhnout se souběžné konzumaci

nadměrného množství potravin a nápojů s vysokým obsahem tyraminu (např. zrající sýry, kvasnicové
extrakty, nedestilované alkoholické nápoje a fermentované produkty ze sójových bobů, jako je sójová
omáčka).

Léčivé přípravky metabolizované cytochromem PLinezolid není v detekovatelné míře metabolizován prostřednictvím enzymatického systému
cytochromu P450 (CYP) a neinhibuje žádné klinicky významné lidské izoformy CYP (1A2, 2C9, 2C19,
2D6, 2E1, 3A4). Obdobně linezolid ani neindukuje izoenzymy P450 u potkanů. Proto se u linezolidu
neočekávají žádné lékové interakce indukované CYP 450.

Rifampicin
Účinek rifampicinu na farmakokinetiku linezolidu byl studován u šestnácti zdravých mužských
dobrovolníků, kterým bylo dvakrát denně po dobu 2,5 dne podáváno 600 mg linezolidu spolu se 600 mg
rifampicinu jednou denně po dobu 8 dnů a bez podání rifampicinu. Rifampicin snížil hodnotu Cmax a
AUC u linezolidu v průměru o 21 % [90% interval spolehlivosti: 15–27], resp. v průměru o 32 % [90%
interval spolehlivosti: 27–37]. Mechanismus této interakce a její klinický význam nejsou známy.

Warfarin
Pokud byl podán pacientům léčeným linezolidem po dosažení rovnovážného stavu warfarin, došlo při
jejich souběžném podávání k 10% snížení průměrné maximální hodnoty INR a 5% snížení AUC INR.
Pro hodnocení klinického významu těchto zjištění nejsou o pacientech, kteří užívali linezolid a warfarin
k dispozici dostatečné údaje.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Údaje o podávání linezolidu těhotným ženám jsou omezené. Studie reprodukční toxicity na zvířatech
prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Existuje potenciální riziko pro člověka.

Linezolid nemá být podáván v těhotenství, pokud není jeho podání zcela nezbytné, tj. pouze v případě,
že očekávaný přínos léčby převýší možné riziko.

Kojení
Údaje získané ze studií na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do
mateřského mléka, a proto má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno.

Fertilita
Ve studiích na zvířatech linezolid způsobil snížení fertility (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienti mají být upozorněni na možnost výskytu závrati nebo příznaků postižení zraku (popis viz body
4.4 a 4.8) během používání linezolidu a mají být poučeni, aby neřídili nebo neobsluhovali stroje, pokud
se u nich některý z těchto příznaků projeví.

4.8 Nežádoucí účinky

Níže uvedená tabulka poskytuje seznam nežádoucích účinků s četností založenou na údajích (bez ohledu
na příčinu) z klinických studií, v nichž více než 6 000 dospělých pacientů dostávalo doporučené dávky
linezolidu po dobu max. 28 dnů.

Nejčastěji hlášenými byly průjem (8,9 %), nauzea (6,9 %), zvracení (4,3 %) a bolest hlavy (4,2 %).


Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky se vztahem k přípravku, které vedly k přerušení léčby, byly
bolest hlavy, průjem, nauzea a zvracení. Kvůli výskytu nežádoucích účinků souvisejících s přípravkem
zhruba 3 % pacientů přerušila léčbu.

Další nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh, jsou uvedeny v tabulce s kategorií četnosti
„není známo“, neboť stávající četnost z dostupných údajů nelze určit.

Během léčby linezolidem byly s níže uvedenou četností pozorovány a hlášeny následující nežádoucí
účinky:
- velmi časté (≥ 1/10)
- časté (≥ 1/100 až < 1/10)
- méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
- vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
- velmi vzácné (< 1/10 000)
- není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třídy orgánových
systémů
Časté
(≥1/100 až <1/10)
Méně časté
(≥1/1 000 až <1/100)
Vzácné
(≥1/10 000 až
<1/1 000)
Není známo
(z dostupných
údajů nelze
určit)
Infekce
a infestace
kandidóza, orální
kandidóza,
vaginální
kandidóza,
mykotické infekce
kolitida související s
podáním antibiotik,
včetně
pseudomembranózní
kolitidy, vaginitida
*
Poruchy krve
a lymfatického
systému
trombocytopenie*,
anémie*†
pancytopenie*,
leukopenie*, neutropenie,
eozinofilie
sideroblastická
anémie*
myelosuprese*,
Poruchy
imunitního
systému
anafylaxe


Poruchy
metabolismu
a výživy
hyponatremie laktátová acidóza*
Psychiatrické
poruchy
insomnie
Poruchy
nervového
systému
bolest hlavy,
zkreslená chuť
(kovová pachuť),
závrať
křeče*, periferní
neuropatie*, hypestezie,
parestezie
serotoninový
syndrom**,
Poruchy oka neuropatie zrakového
nervu*, rozmazané
vidění*
defekty zorného
pole*
optická
neuritida*,
ztráta zraku*,
změny zrakové
ostrosti*,
změny
barevného
vidění*
Poruchy ucha
a labyrintu
tinitus
Srdeční poruchy arytmie (tachykardie)
Cévní poruchy hypertenze tranzitorní ischemické
ataky, flebitida,
tromboflebitida


Gastrointestinální
poruchy
průjem, nauzea,
zvracení,
lokalizovaná nebo
celková bolest
břicha, zácpa,
dyspepsie
pankreatitida, gastritida,
abdominální distenze,
sucho v ústech, glositida,
řídká stolice, stomatitida,
změna barvy nebo
porucha jazyka
povrchová změna
zbarvení zubů

Poruchy jater
a žlučových cest
abnormální
hodnoty jaterních
testů, zvýšené
hodnoty AST, ALT
nebo alkalické
fosfatázy
zvýšená hodnota
celkového bilirubinu

Poruchy kůže
a podkožní tkáně
svědění, vyrážka angioedém, kopřivka,
dermatitida, bulózní
dermatitida, diaforéza
toxická epidermální
nekrolýza,
Stevensův-
Johnsonův syndrom,
hypersenzitivní
vaskulitida
alopecie
Poruchy ledvin
a močových cest
zvýšená hodnota
dusíku močoviny v
krvi
renální selhání, zvýšená
hladina kreatininu,
polyurie

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
vulvovaginální porucha
Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
horečka,
lokalizovaná bolest
třesavka, únava, bolest v
místě vpichu, zvýšená
žízeň

Vyšetření Chemický rozbor
Zvýšená hladina
LDL,
kreatinkinázy,
lipázy, amylázy
nebo glukosy po
jídle. Snížená
hladina celkového
proteinu, albuminu,
sodíku nebo
vápníku. Zvýšená
nebo snížená
hladina draslíku
nebo
hydrogenuhličitanu.
Hematologie
Zvýšený počet
neutrofilů nebo
eozinofilů. Snížená
hladina
hemoglobinu,
snížení hematokritu
nebo počtu
erytrocytů. Zvýšení
nebo snížení počtu
trombocytů nebo
leukocytů.
Chemický rozbor
Zvýšená hladina sodíku
nebo vápníku. Snížená
hladina glukosy po jídle.
Zvýšená nebo snížená
hladina chloridů.
Hematologie
Zvýšený počet
retikulocytů.
Snížený počet neutrofilů.



* Viz bod 4.** Viz body 4.3 a 4.# Nežádoucí účinek očekávaný dle „pravidla tří“
† Viz níže

Následující nežádoucí účinky související s používáním linezolidu byly ve vzácných případech
hodnoceny jako závažné: lokalizovaná bolest břicha, tranzitorní ischemické ataky a hypertenze.

† V kontrolovaných klinických studiích, kde byl linezolid podáván nejvýše 28 dnů, byla anémie hlášena
u 2,0 % pacientů. V klinickém programu použití ze soucitu (compassionate use) u pacientů s život
ohrožujícími infekcemi a dalšími souběžnými onemocněními se anémie rozvinula u 2,5 % pacientů
(33/1 326) při používání linezolidu po dobu ≤ 28 dnů, v porovnání s 12,3 % pacientů (53/430) léčených
po dobu delší než 28 dnů. Podíl případů hlášených jako s přípravkem související závažná anémie a
vyžadující transfuzi krve byl 9 % (3/33) u pacientů léčených ≤ 28 dní a 15 % (8/53) u pacientů léčených
déle než 28 dnů.

Pediatrická populace
Údaje o bezpečnosti získané z klinických studií u víc než 500 pediatrických pacientů (ve věku od
narození do 17 let) nenaznačují, že by se bezpečnostní profil linezolidu u pediatrické populace lišil od
bezpečnostního profilu u dospělých pacientů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy
Známky toxicity u potkanů po dávkách linezolidu 3 000 mg/kg/den byly snížená aktivita a ataxie,
zatímco u psů dávka 2 000 mg/kg/den vyvolala zvracení a třes.

Léčba
Není známo specifické antidotum.

Nebyly hlášeny žádné případy předávkování. Přesto může být užitečná následující informace:

Doporučena je podpůrná péče spolu s udržováním glomerulární filtrace. Během tříhodinové
hemodialýzy se vyloučí přibližně 30 % dávky linezolidu, ale nejsou dostupné žádné údaje
o odstraňování linezolidu peritoneální dialýzou nebo hemoperfuzí. Dva primární metabolity linezolidu
jsou též do jisté míry odstranitelné hemodialýzou.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, jiná antibakteriální léčiva,
ATC kód: J01XX08.

Mechanismus účinku

Linezolid je syntetická antibakteriální látka, která patří do nové třídy antibiotik, oxazolidinonů. In vitro
působí proti aerobním grampozitivním bakteriím a anaerobním mikroorganismům. Linezolid selektivně
potlačuje syntézu bakteriálních bílkovin jedinečným mechanismem účinku. Linezolid se specificky váže
na místo bakteriálního ribozomu (23S podjednotky 50S) a zabraňuje vzniku funkčního 70S iniciačního
komplexu, který je nepostradatelnou součástí translačního procesu.

Farmakodynamické účinky
Postantibiotický účinek (PAE) linezolidu in vitro na Staphylococcus aureus byl přibližně 2 hodiny.
Pokud se měřil na zvířecích modelech, byl PAE in vivo 3,6 a 3,9 hodiny pro Staphylococcus aureus
resp. Streptococcus pneumoniae. Ve studiích na zvířatech byla klíčovým farmakodynamickým
ukazatelem účinnosti doba, po kterou hladina linezolidu v plazmě převyšovala minimální inhibiční
koncentraci (MIC) infikujícího mikroorganismu.

Hraniční hodnoty („breakpoints“)
Hraniční hodnoty MIC (Minimum inhibitory concentration – minimální inhibiční koncentrace)
stanovené Evropským výborem pro testování antimikrobiální citlivosti (European Committee on
Antimicrobial Susceptibility Testing - EUCAST) pro linezolid (v 11.0, platné od 1. 1. 2021)
Citlivé Rezistentní
Enterococcus spp. ≤ 4mg/l > 4 mg/l
Staphylococcus spp. ≤ 4mg/l > 4 mg/l
Streptococcus skupiny A, B, C a G ≤ 2 mg/l > 2 mg/l
Streptococcus pneumoniae ≤ 2 mg/l > 2 mg/l
Druhově nespecifické hraniční hodnoty MIC* ≤ 2 mg/l > 2 mg/l

* Druhově nespecifické hraniční hodnoty byly stanoveny především na základě údajů FK/FD a jsou
nezávislé na hladinách MIC pro specifické kmeny. Používají se pouze u patogenů, pro které nebyly
stanoveny specifické hodnoty a nikoliv u kmenů, pro které není test citlivosti doporučen.

Citlivost
Prevalence získané rezistence se může u vybraných druhů lišit geograficky a v čase, proto je nutné získat
místní informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Pokud je místní prevalence
rezistence taková, že je přinejmenším u některých typů infekcí sporné, zda je tento léčivý přípravek
vhodný, doporučuje se podle nutnosti konzultace s odborníkem.

Kategorie
Citlivé organismy

Grampozitivní aeroby:
Enterococcus faecalis
Enterococcus faecium*
Staphylococcus aureus*
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus agalactiae*
Streptococcus pneumoniae*
Streptococcus pyogenes*
Streptokoky skupiny C
Streptokoky skupiny G

Grampozitivní anaeroby:
Clostridium perfringens
Peptostreptococcus anaerobius
Peptostreptococcus species
Rezistentní organismy


Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalis
Neisseria species
Enterobacteriaceae
Pseudomonas species
* Klinická účinnost byla prokázána u citlivých izolátů ve schválených klinických indikacích.

Přestože linezolid vykazoval jistou účinnost in vitro proti druhům Legionella, Chlamydia pneumoniae
a Mycoplasma pneumoniae, pro průkaz klinické účinnosti nejsou k dispozici dostatečné údaje.

Rezistence
Zkřížená rezistence
Mechanismus účinku linezolidu se odlišuje od jiných antibiotických tříd. In vitro studie s klinickými
izoláty (včetně methicilin-rezistentních stafylokoků, vankomycin-rezistentních enterokoků a penicilin-
a erythromycin-rezistentních streptokoků) naznačují, že linezolid je obvykle účinný proti organismům,
které jsou rezistentní vůči jedné nebo mnoha dalším skupinám antibiotik.

Rezistence u linezolidu je spojena s bodovými mutacemi na 23S rRNA.

Podobně jako je to dokumentováno u jiných antibiotik byl u linezolidu pozorován postupný pokles
citlivosti u pacientů s obtížně léčitelnými infekcemi a/nebo při prolongaci léčby. Rezistence k linezolidu
byla hlášena u enterokoků, Staphylococcus aureus a koaguláza-negativních stafylokoků. Obecně je to
spojeno s prodlouženou dobou léčby, přítomností protetických materiálů či u nedrénovaných abscesů.
Pokud je prokázán výskyt organismů rezistentních na antibiotika ve zdravotnickém zařízení, má být
kladen důraz na zavedení takových opatření, které by vedly ke kontrole infekce.

Klinická účinnost a bezpečnost
Klinické studie u pediatrické populace:

V otevřené klinické studii byla u dětí ve věku od narození do 11 let porovnávána účinnost linezolidu
(10 mg/kg každých 8 hodin) s vankomycinem (10–15 mg/kg každých 6–24 hodin) při léčení infekcí
vyvolaných pravděpodobnými nebo prokázanými rezistentními grampozitivními patogeny (zahrnující
nozokomiální pneumonii, komplikované infekce kůže a kožních struktur, bakteriemii související se
zavedením katetru, bakteriemii neznámého původu a jiné infekce). Procento vyléčených v klinicky
hodnotitelné populaci bylo 89,3 % (134/150) a 84,5 % (60/71) pro linezolid resp. vankomycin (95%
interval spolehlivosti: -4,9–14,6).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Přípravek Linezolid Krka obsahuje převážně (S)-linezolid, který je biologicky aktivní a je
metabolizován na inaktivní deriváty.

Absorpce
Linezolid je rychle a rozsáhle absorbován po perorálním podání. Maximální plazmatické koncentrace
jsou dosaženy do dvou hodin od podání. Absolutní biologická dostupnost linezolidu po perorálním
podání (perorální a intravenózní podání ve zkřížené studii) je úplná (přibližně 100 %). Absorpce není
významně ovlivněna příjmem potravy a absorpce z perorální suspenze je podobná absorpci dosahované
u potahovaných tablet.
Plazmatické hodnoty Cmax a Cmin linezolidu (průměr a směrodatná odchylka [SD]) v ustáleném stavu po
intravenózní podání 600 mg dvakrát denně byly 15,1 [2,5] mg/l a 3,68 [2,68] mg/l.
V jiné studii po perorálním podání 600 mg dvakrát denně do dosažení ustáleného stavu byly stanoveny
hodnoty Cmax a Cmin 21,2 [5,8] mg/l a 6,15 [2,94] mg/l. Ustáleného stavu se dosahuje druhý den podávání.

Distribuce

Distribuční objem v ustáleném stavu je u zdravých dospělých kolem 40–50 l a přibližuje se objemu
celkové tělesné vody. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 31 % a nezávisí na koncentraci.
Koncentrace linezolidu byly stanovené v různých tekutinách u určitého počtu zdravých dobrovolníků
po opakovaném podávání. Poměr linezolidu ve slinách a potu k plazmě byl 1,2:1,0 a 0,55:1,00. Poměr
v tekutině epiteliální výstelky a alveolárních buňkách plic byl 4,5:1,0 a 0,15:1,0, kdy se měření Cmax
uskutečnilo v ustáleném stavu. V malé studii u pacientů s ventrikuloperitoneálním spojením (shuntem),
zejména bez zánětu mozkových blan, byl po opakovaném podání při hodnotě Cmax poměr linezolidu v
cerebrospinálním moku k plazmě 0,7:1,0.

Biotransformace
Linezolid se primárně metabolizuje oxidací morfolinového kruhu, přičemž vznikají dva neaktivní
deriváty kyseliny karboxylové s otevřeným kruhem, metabolit kyseliny aminoethoxyoctové (PNU-
142300) a hydroxyethylglycinu (PNU-142586). Metabolit hydroxyethylglycinu (PNU-142586) je
hlavním lidským metabolitem a předpokládá se, že je tvořen neenzymatickým procesem. Metabolit
kyseliny aminoethoxyoctové (PNU-142300) se vyskytuje méně. Byly popsány i jiné, méně zastoupené
inaktivní metabolity.

Eliminace
Za rovnovážného stavu se linezolid u pacientů s normální funkcí ledvin nebo s lehkou až středně těžkou
poruchou funkce ledvin vylučuje převážně močí jako PNU-142586 (40 %), původní látka (30 %) a PNU-
142300 (10 %). Ve stolici prakticky nebyla zjištěna původní látka, zatímco přibližně 6 % a 3 % z každé
dávky se objevuje jako metabolit PNU-142586 a PNU-142300. Poločas eliminace linezolidu je v
průměru 5–7 hodin.
Na extrarenální clearance připadá přibližně 65 % z celkové clearance linezolidu. Se zvyšováním dávky
linezolidu se clearance stává mírně nelineární. To je zřejmě způsobeno sníženou renální a extrarenální
clearance při vyšších koncentracích linezolidu. Nicméně rozdíl v clearance je malý a nemá vliv na
zdánlivý poločas eliminace.

Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin: Po podání jednotlivé dávky 600 mg byl pozorován 7-8násobný nárůst expozice
dvěma primárním metabolitům linezolidu v plazmě pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (tj. CLcr <
30 ml/min). Nicméně, nárůst AUC původní látky nebyl pozorován. Ačkoliv jsou hlavní metabolity
linezolidu do jisté míry odstranitelné hemodialýzou, plazmatické hladiny metabolitů po jednotlivé dávce
600 mg jsou po dialýze stále ještě zřetelně vyšší než jejich koncentrace u pacientů s normální funkcí
ledvin nebo lehkou či středně těžkou poruchou funkce ledvin.
U 24 pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, z nichž 21 bylo pravidelně hemodialyzováno,
dosahovaly nejvyšší plazmatické koncentrace dvou hlavních metabolitů po několika dnech podávání
zhruba desetinásobku hodnot pozorovaných u pacientů s normální funkcí ledvin. Nejvyšší plazmatické
hladiny linezolidu se nezměnily.
Klinický význam těchto pozorování nebyl stanoven, protože jsou k dispozici pouze omezené
bezpečnostní údaje (viz body 4.2 a 4.4).

Porucha funkce jater: Omezené údaje naznačují, že farmakokinetika linezolidu, PNU-142300 a PNU-
142586 není ovlivněna u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater (tj. Child-Pugh třída
A nebo B). Farmakokinetika linezolidu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (tj. Child-Pugh třída
C) nebyla hodnocena. Protože je ale linezolid metabolizován neenzymaticky, neočekává se, že by
porucha funkce jater významně ovlivňovala jeho metabolismus (viz body 4.2 a 4.4).

Starší pacienti: Farmakokinetika linezolidu není významně ovlivněna u pacientů ve věku 65 let
a starších.

Ženy: Ženy mají mírně nižší distribuční objem než muži a průměrná clearance je snížena přibližně o % v přepočtu na tělesnou hmotnost. Plazmatické koncentrace jsou u žen vyšší, což může být částečně
způsobeno rozdíly v tělesné hmotnosti. Protože se průměrný poločas linezolidu významně neliší u mužů

a žen, neočekává se, že plazmatická koncentrace u žen podstatně převýší dobře snášenou hodnotu, a
proto není nutná úprava dávkování.

Pediatrická populace (< 18 let): Nejsou dostupné dostatečné údaje o bezpečnosti a účinnosti linezolidu
u dětí a dospívajících (do 18 let věku), a proto není doporučeno použití linezolidu v této věkové skupině
(viz bod 4.2). Je zapotřebí provést další klinické studie ke stanovení doporučení bezpečného a účinného
dávkování. Farmakokinetické studie po jednotlivé a opakované dávce u dětí (1 týden až 12 let věku)
svědčí o tom, že clearance linezolidu (podle tělesné hmotnosti) je větší u pediatrických pacientů než u
dospělých, ale snižuje se se vzrůstajícím věkem.

U dětí od 1 týdne do 12 let věku podání dávky 10 mg/kg každých 8 hodin vede k expozici přibližující
se hodnotě dosažené u dospělých při dávkování 600 mg dvakrát denně.
U novorozenců do 1 týdne věku během prvního týdne života rapidně narůstá systémová clearance
linezolidu (podle tělesné hmotnosti). Z toho důvodu budou mít novorozenci, kterým je podávána denní
dávka 10 mg/kg každých 8 hodin, největší systémovou expozici v prvním dnu po narození. Nicméně se
s tímto dávkovacím režimem neočekává nadměrná akumulace během prvního týdne života, neboť
clearance rapidně vzrůstá během tohoto období.

U dospívajících (12 až 17 let věku) je farmakokinetika linezolidu obdobná jako u dospělých po dávce
600 mg. Z toho důvodu bude expozice u dospívajících při dávkování 600 mg každých 12 hodin obdobná
jako u dospělých užívajících stejnou dávku.

U pediatrických pacientů s ventrikuloperitoneálním spojením (shuntem), kteří dostávali linezolid
10 mg/kg každých 12 nebo každých 8 hodin, byly po jednorázovém nebo opakovaném podání linezolidu
pozorovány variabilní koncentrace linezolidu v mozkomíšním moku (cerebrospinal fluid, CSF).
Terapeutické koncentrace nebyly rovnoměrně dosažené nebo nepřetrvávaly rovnoměrně v CSF. Proto
se použití linezolidu k empirické léčbě pediatrických pacientů s infekcemi centrální nervové soustavy
nedoporučuje.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Linezolid snižuje fertilitu a reprodukční schopnost potkaních samců při vystavení přibližně stejným
hladinám, jako u člověka. U pohlavně zralých zvířat byly tyto účinky reverzibilní. Tyto účinky však
nebyly reverzibilní u mladých zvířat léčených linezolidem téměř po celou dobu jejich pohlavního
dospívání. Byla pozorována abnormální morfologie spermatu ve varlatech dospělých potkaních samců
a hypertrofie buněk epitelu a hyperplazie v nadvarlatech. Linezolid pravděpodobně ovlivňuje zrání
potkaních spermatozoí. Podávání testosteronu nemělo žádný vliv na linezolidem způsobené účinky na
fertilitu. Hypertrofie nadvarlat nebyla pozorována u psů léčených 1 měsíc, ačkoliv změny v hmotnosti
prostaty, varlat a nadvarlat byly zjevné.

Studie reprodukční toxicity u myší a potkanů neprokázaly žádný teratogenní účinek při vystavení
hladině 4 × vyšší nebo ekvivalentní hladině jako u člověka. Stejné koncentrace linezolidu působily
toxicky na březí samice myší a souvisela s nimi zvýšená úmrtnost embryí včetně úplné ztráty vrhu,
snížení tělesné hmotnosti plodu a exacerbace normální genetické predispozice na změny hrudní kosti u
myší. U potkanů byla pozorována mírná maternální toxicita při expozicích nižších, než jsou klinické
expozice. Byla pozorována mírná fetální toxicita, která se projevovala snížením hmotnosti plodu,
sníženou osifikací hrudních obratlů, sníženým přežíváním mláďat a mírným zpomalením vývoje. Při
páření vykazovala stejná zvířata reverzibilní, na dávce závislé zvýšení preimplantačních ztrát s
odpovídajícím poklesem fertility. U králíků se objevily případy snížení tělesné hmotnosti plodu pouze
v přítomnosti maternální toxicity (klinické příznaky, snížený přírůstek tělesné hmotnosti a spotřeby
potravy) při nízkých hladinách expozice 0,06násobku v porovnání s expozicí hladině očekávané u lidí
odvozené od AUC. Je známo, že tento druh je citlivý na účinky antibiotik.

Linezolid a jeho metabolity se vylučují do mléka kojících potkanů a koncentrace zjištěné v mléce byly
vyšší než hladiny v plazmě matky.


U potkanů i psů způsoboval linezolid reverzibilní myelosupresi.

U potkanů, kterým byl podáván linezolid perorálně po dobu 6 měsíců v dávce 80 mg/kg/den, byla
pozorována ireverzibilní minimální až mírná axonální degenerace sedacího nervu. Minimální
degenerace sedacího nervu při této dávce byla rovněž pozorována u 1 samce při nekropsii provedené
ve 3. měsíci. Bylo prováděno senzitivní morfologické hodnocení tkání fixovaných perfuzí, aby byly
prokázány degenerativní změny zrakového nervu. Minimální až středně závažná degenerace zrakového
nervu byla patrná u 2 ze 3 samců potkanů po 6měsíčním podávání, ale přímý vztah k léku byl
nejednoznačný z důvodu akutní povahy nálezu a jeho asymetrického rozložení. Pozorovaná degenerace
zrakového nervu byla mikroskopicky srovnatelná se spontánní unilaterální degenerací zrakového nervu
u starších potkanů a může se jednat o zhoršení změn bazálního stavu.

Předklinické údaje získané na základě konvenčních studií toxicity po opakovaném podávání
a genotoxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka, kromě rizik zmiňovaných v jiných bodech
tohoto souhrnu údajů o přípravku. Studie kancerogenity a onkogenity nebyly prováděny vzhledem ke
krátké době podávání a nezjištěné genotoxicitě.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát glukosy
Dihydrát natrium-citrátu
Kyselina citronová
Kyselina chlorovodíková (k úpravě pH)
Hydroxid sodný (k úpravě pH)
Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Do roztoku se nesmějí přidávat žádné přísady. Jestliže má být linezolid podán spolu s jinými léčivými
přípravky, každý z nich musí být podán odděleně v souladu s pokyny pro jejich použití. Obdobně, je-li
použita stejná intravenózní souprava pro následnou infuzi několika léků, musí se souprava propláchnout
před podáním a po podání linezolidu kompatibilním infuzním roztokem (viz bod 6.6).

Je známo, že infuzní roztok linezolidu je fyzikálně neslučitelný s následujícími látkami: amfotericin B,
chlorpromazin-hydrochlorid, diazepam, pentamidin-diisetionát, erythromycin-laktobionát, sodná sůl
fenytoinu a sulfamethoxazol/trimethoprim. Navíc je chemicky neslučitelný se sodnou solí ceftriaxonu.

6.3 Doba použitelnosti

roky

Po otevření: Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím byla prokázána po dobu 24 hodin
při pokojové teplotě v primárním vaku po odstranění sekundárního obalu (přebalu).
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a
podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho prvním otevření jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Linezolid infuzní roztok:
Primární balení:
vícevrstvý polyolefinový plastový vak (300 ml) s vícevrstvým polyolefinovým plastovým portem
a polyolefinovým šroubovacím konektorem.
Sekundární obal:
Přebalový sáček vyrobený z vícevrstvé fólie. Jednotlivé vrstvy sáčku z vnějšku dovnitř: polyester, hliník,
polyester, propylen, 1 a 10 v krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Pouze k jednorázovému použití. Odstraňte vnější přebal jen tehdy, jste-li připraveni k použití přípravku,
pevným stlačením vaku zkontrolujte, zda roztok nevytéká. Vytéká-li roztok, nepoužívejte jej, protože
jeho sterilita může být narušena. Před použitím vizuálně zkontrolujte roztok, smí být použit pouze čirý
roztok bez částic.

Přípravek Linezolid Krka infuzní roztok je kompatibilní s následujícími roztoky: 5% roztok glukosy pro
intravenózní infuzi, 0,9% roztok chloridu sodného pro intravenózní infuzi, Ringer-laktátový injekční
roztok (Hartmannův injekční roztok).

Nepoužívejte tyto vaky v sériovém propojení. Veškerý nepoužitý roztok musí být zlikvidován. Částečně
použitý vak znovu nepřipojujte.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

15/708/15-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 8. 2. Datum posledního prodloužení registrace: 23. 7.

10. DATUM REVIZE TEXTU

4. 6.
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního ústavu
pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).