AMLODIPIN ZENTIVA -

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amlodipin Zentiva 5 mg tablety
Amlodipin Zentiva 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Amlodipin Zentiva 5 mg: Jedna tableta obsahuje 6,935 mg amlodipin-besilátu, což odpovídá 5 mg
amlodipinu.
Amlodipin Zentiva 10 mg: Jedna tableta obsahuje 13,870 mg amplodipin-besilátu, což odpovídá mg amlodipinu.


Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Amlodipin Zentiva 5 mg: bílé až téměř bílé oválné tablety na jedné straně s půlicí rýhou a vyraženými
symboly „A“ a „5“ umístěnými nalevo a napravo od půlicí rýhy.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Amlodipin Zentiva 10 mg: bílé až téměř bílé oválné tablety na jedné straně s půlicí rýhou a
vyraženými symboly „A“ a „10“ umístěnými nalevo a napravo od půlicí rýhy.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

- Hypertenze.
- Chronická stabilní angina pectoris.
- Vazospastická (Prinzmetalova) angina.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
V léčbě jak hypertenze, tak anginy pectoris je obvyklá počáteční dávka 5 mg přípravku Amlodipin
Zentiva jedenkrát denně, kterou je možno zvýšit až na maximální dávku 10 mg v závislosti na
individuální odpovědi pacienta.

U hypertenzních pacientů se přípravek Amlodipin Zentiva užívá v kombinaci s thiazidovými
diuretiky, alfa-blokátory, beta-blokátory, nebo inhibitory ACE. U pacientů s aginou pectoris může být
přípravek Amlodipin Zentiva užíván v monoterapii, nebo v kombinaci s jinými přípravky k léčbě


anginy pectoris, a to u pacinetů s refrakterní anginou pectoris na nitráty a/nebo na adekvátní dávku
beta-blokátorů.
V případě současného podávání s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory a inhibitory ACE není nutné
dávku přípravku Amlodipin Zentiva jakkoliv upravovat.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Užívání amlodipinu ve stejných dávkách tolerují jak mladší, tak i starší pacienti stejně dobře. U
starších pacientů je doporučeno normální dávkování, ale zvyšování dávkování má být prováděno
opatrně (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater nebylo doporučené dávkování stanoveno;
proto má být dávka stanovena s opatrností a má začínat na nižším konci dávkovacího rozmezí (viz
body 4.4 a 5.2). U pacientů se závažnou poruchou funkce jater nebyla farmakokinetika amlodipinu
studována. U pacientů se závažnou poruchou funkce jater má počáteční dávka amlodipinu začínat na
nejnižší dávce a má být pomalu tritrována.

Porucha funkce ledvin
Změny v plazmatických koncentracích amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto
je doporučeno normální dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí od 6 do 17 let věku
Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6-17 let je počáteční
dávka 2,5 mg jednou denně, pokud není během 4 týdnů touto dávkou dosaženo cílové hodnoty
krevního tlaku, je možné dávku zvýšit na 5 mg jednou denně. Dávky přesahující 5 mg denně, nebyly u
pediatrických pacientů studovány (viz body 5.1 a 5.2).

Děti do 6 let věku
Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání
Tablety k perorálnímu podání.

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů s:

- hypersenzitivitou na deriváty dihydropyridinu, amlodipin nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1;
- těžkou hypotenzí;
- šokem (včetně pacientů s kardiogenním šokem);
- obstrukcí výtokové části levé části srdeční komory (např. aortální stenóza vysokého stupně);
- hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Srdeční selhání
Pacienti se srdečním selháním mají být léčeni s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované
studii u pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA třída III a IV) byla hlášena vyšší incidence


plicního edému u skupiny léčené amlodipinem, než u skupiny léčené placebem (viz. bod 5.1).
Blokátory vápníkového kanálu, včetně amlodipinu, mají být užívány s opatrností u pacientů
s kongestivním srdečním selháním, protože mohou zvýšit riziko budoucích kardiovaskulárních příhod
a úmrtnost.

Porucha funkce jater
Poločas eliminace amlodipinu a hodnoty AUC jsou u pacientů s poruchou funkce jater vyšší;
doporučené dávkování nebylo stanoveno. Amlodipin se proto má u těchto pacientů podávat s
opatrností, a to jak na počátku léčby, tak při zvyšování dávky, dávkování má být zahájeno na spodní
hranici dávkovacího rozmezí. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být nutná pomalá
titrace dávky a pečlivé sledování.

Starší pacienti
U starších pacientů se má dávkování zvyšovat s opatrností (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin
Amlodipin může být u těchto pacientů užíván v normálních dávkách. Změny plazmatických
koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

Upozornění na pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vliv jiných léčivých přípravků na amlodipin

Inhibitory CYP3ASoučasné užívání amlodipinu a silných nebo středně silných inhibitorů CYP3A4 (inhibitory proteázy,
azolová antimykotika, makrolidy jako je erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo diltiazem)
může významně zvyšovat expozici amlodipinu, což může mít za následek zvýšené riziko hypotenze.
Klinický význam těchto farmakokinetických změn může být výraznější u starších pacientů. Může být
proto nutné klinické sledování a úprava dávky.

Induktory CYP3APři souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace
amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např.
rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.
Podávání amlodipinu s grapefruitem nebo s grapefruitovou štávou není doporučeno, protože u
některých pacientů může být zvýšena biologická dostupnost, což může vést k zesílení účinku
amlodipinu na snižování krevního tlaku.

Dantrolen (infuze)
U zvířat byla pozorována letální ventrikulární fibrilace a kardiovaskulární kolaps ve spojitosti
s hyperkalemii po podání společně s verapamilem a intravenózně podávaným dantrolenem. Vzhledem
k riziku hyperkalemie je doporučeno vyvarovat se podávání blokátorů kalciových kanálů, jako je
amlodipin, u pacientů citlivých ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní hypertermie.

Vliv amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu na snižování krevního tlaku se sčítá s účinkem jiných antihypertenziv.

Takrolimus
Při současném podávání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšení hladiny takrolimu v krvi.
Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání


amlodipinu třeba monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování
takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic Target of Rapamycin)
Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici
inhibitorům mTOR.

Cyklosporin
U zdravých dobrovolníků a dalších skupin pacientů nebyly provedeny žádné studie interakcí
cyklosporinu a amlodipinu. Výjimku tvořili pacienti po transplantaci ledvin, kde byl pozorován
variabilní nárůst (průměr 0 % - 40 %) minimálních koncentrací cyklosporinu. U pacientů po
transplantaci ledvin, kteří užívají amlodipin, má být věnována zvýšená pozornost monitoringu hladin
cyklosporinu a v případě potřeby má být dávka cyklosporinu snížena.

Simvastatin
Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu spolu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77%
zvýšení expozice simvastatinu ve srovnání s užíváním simvastatinu samotného. Limitující dávka
simvastatinu u pacientů užívajících amlodipin je 20 mg denně.

V klinických studiích interakcí neovlivňoval amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu nebo
warfarinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost podávání amlodipinu během těhotenství nebyla dosud u člověka stanovena.
Ve studiích na zvířatech byla reprodukční toxicita pozorována u vysokých dávek (viz bod 5.3).
Užívání v těhotenství je doporučeno pouze tehdy, pokud není jiná bezpečnější alternativa a pokud
samotné onemocnění je větším rizikem pro matku a plod.

Kojení
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad
interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není
známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení/končit kojení, či pokračovat v léčbě/ukončit léčbu
amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly hlášeny reversibilní biochemické
změny v hlavičce spermie. Klinická data jsou nedostatečná vzhledem ke stanovení potenciálního vlivu
amlodipinu na fertilitu. V jedné studii na potkanech byl pozorován nežádoucí účinek na fertilitu samců
(viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin může mít malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud pacienti
užívající amlodipin trpí závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nauzeou, může být jejich schopnost
reagovat narušena. Opatrnost je doporučena zejména na začátku léčby.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v průběhu léčby jsou somnolence, závrať, bolesti hlavy,
palpitace, zrudnutí, bolesti břicha, nauzea, otoky kotníků, edém a únava.



Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Během léčby amlodipinem byly pozorovány a hlášeny následující nežádoucí účinky s těmito
frekvencemi výskytu: velmi časté (≥ 1/10); časté ( 1/100 až < 1/10); méně časté ( 1/1 000 až
< 1/100); vzácné ( 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných
údajů nelze určit).

V rámci skupin frekvence výskytu jsou nežádoucí účinky seřazeny v sestupném pořadí podle
závažnosti.

Třídy orgánových systémů Frekvence výskytu Nežádoucí účinky
Poruchy krve a lymfatického systému Velmi vzácné Leukocytopenie, trombocytopenie
Poruchy imunitního systému Velmi vzácné Alergické reakce
Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné Hyperglykemie
Psychiatrické poruchy Méně časté
Deprese, změny nálad (včetně
úzkosti), nespavost
Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového systému
Časté Somnolence, závratě, bolesti hlavy (zejména na začátku léčby)
Méně časté Třes, dysgeuzie, synkopa, hypestezie, parestezie
Velmi vzácné

Hypertonie, periferní neuropatie

Není známo Extrapyramidová porucha
Poruchy oka Časté Porucha zraku (včetně diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinnitus
Srdeční poruchy
Časté Palpitace
Méně časté
Arytmie (včetně bradykardie,
ventrikulární tachykardie a atriální
fibrilace)
Velmi vzácné Infarkt myokardu
Cévní poruchy
Časté Zrudnutí
Méně časté Hypotenze
Velmi vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
Časté Dyspnoe
Méně časté Kašel, rinitida
Gastrointestinální poruchy
Časté
Bolesti břicha, nauzea, dyspepsie,
změna způsobu vyprazdňování stolice
(včetně průjmu a zácpy)
Méně časté Zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatitida, gastritida, hyperplazie dásně
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Hepatitida, žloutenka, zvýšení hladin jaterních enzymů*
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté
Alopecie, purpura, změna barvy kůže,
hyperhidróza, svědění, vyrážka,
exantém, kopřivka
Velmi vzácné Angioedém, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, Stevens-


Johnsonův syndrom, Quinckeho
edém, fotosenzitivita
Není známo Toxická epidermální nekrolýza
Poruchy svalové a kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Časté Otok kotníků, svalové křeče
Méně časté Artralgie, myalgie, bolesti zad
Poruchy ledvin a močových cest Méně časté
Poruchy močení, zvýšená frekvence
močení v noci, zvýšená frekvence
močení
Poruchy reprodukčního systému a prsu Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Velmi časté Edém
Časté Únava, astenie
Méně časté Bolest na hrudi, bolest, malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšení tělesné hmotnosti, snížení tělesné hmotnosti
*většinou ve spojitosti s cholestázou.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Zkušenosti se záměrným předávkováním u člověka jsou omezené.

Symptomy
Podle dostupných informací by mohlo významné předávkování vést k mohutné periferní vazodilataci a
možné reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně i prolongovaná systémová
hypotenze vedoucí až k šoku a včetně šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.


Léčba
Klinicky významná hypotenze způsobená předávkováním amlodipinem si vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí, a to včetně monitorování srdečních a respiračních funkcí; dolní končetiny
je třeba zvednout a velkou pozornost je nutno věnovat objemu oběhových tekutin a objemu
vylučované moči.
Pro úpravu cévního tonu a krevního tlaku je užitečné podat vazokonstrikční látky, pokud ovšem jejich
podání není kontraindikováno. Intravenózní podání kalcium-glukonátu je užitečné k potlačení účinku
blokády kalciového kanálu.
V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků se ukázalo, že
podání aktivního uhlí do 2 hodin od užití 10 mg amlodipinu snížilo jeho absorpci.
Vzhledem k tomu, že se amlodipin silně váže na plazmatické proteiny, dialýza nemá při předávkování
větší význam.




5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů
s převážně vaskulárním účinkem.
ATC kód: C08CA01.

Amlodipin je inhibitor vstupu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinů (blokátor pomalých
kalciových kanálů nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje tak membránový transport
kalciových iontů do srdce a hladkého svalstva cévních stěn.

Mechanismus antihypertenzního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na
hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, kterým amlodipin vyvolává ústup anginózních
bolestí, nebyl dosud zcela popsán; je však známo, že amlodipin omezuje celkovou ischemickou zátěž
srdečního svalu dvěma mechanismy:
1) Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly, a tak snižuje celkový periferní odpor („afterload“), proti
němuž musí srdce krev pumpovat. Protože srdeční frekvence zůstává stabilní, toto snížení
zátěže srdce vede ke snížení spotřeby energie a nároků srdečního svalu na množství kyslíku.
2) Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně i rozšíření hlavních koronárních
artérií a koronárních arteriol, a to jak v normální oblasti, tak v oblasti ischemické. Toto rozšíření
u pacientů se spazmem koronárních arterií (Prinzmetalova nebo variantní angina pectoris)
zvyšuje přívod kyslíku do srdečního svalu.

U pacientů s hypertenzí při podávání amlodipinu jedenkrát denně došlo ke klinicky signifikantnímu
snížení krevního tlaku v průběhu 24 hodin, a to jak v leže tak ve stoje. Díky pomalému nástupu účinku
nedochází při podávání amlodipinu k akutní hypotenzi.
U pacientů s anginou pectoris se při podávání amlodipinu jedenkrát denně prodlužuje celkový čas
tolerance tělesné zátěže, čas do výskytu anginózní bolesti a čas do 1mm deprese segmentu ST na
EKG, a snižuje jak frekvence výskytu záchvatů anginy pectoris, tak spotřeba tablet glycerol-trinitrát.
Po podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky nebo změny
plazmatických koncentrací lipidů a použití amlodipinu je tak možné u pacientů s astmatem, diabetem
a dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla
zhodnocena v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované
studii u 1997 pacientů (CAMELOT - Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences
of Thrombosis, tj. srovnání amlodipin vs. enalapril v omezení výskytu trombózy). Kromě standardního
podávání statinů, beta-blokátorů, diuretik a kyseliny acetylsalicylové bylo z těchto pacientů 663 léčeno
5–10 mg amlodipinu, 673 bylo léčeno 10-20 mg enalaprilu, a 655 bylo léčeno placebem, po dobu
dvou let. Hlavní výsledky účinnosti jsou popsány v tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem
je spojena s méně častou hospitalizací pacientů z důvodu anginy pectoris a koronární revaskularizaci u
pacientů s ischemickou chorobou srdeční.



Tabulka 1: Incidence signifikantních klinických výsledků studie CAMELOT
Výskyt kardiovaskulárních příhod v (%), amlodipin/placebo
Výsledky amlodipin placebo enalapril poměr rizik
(95% CI)
p-hodnota
Primární cíl
kardiovaskulární
příhody
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,(0,54-0,88)
0,Jednotlivé komponenty

koronární
revaskularizace
78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,(0,54-0,98)
0,hospitalizace
z důvodů anginy
pectoris
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,(0,41-0,82)
0,nefatální infarkt
myokardu
14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,(0,37-1,46)
0,cévní mozková
příhoda nebo TIA
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,(0,19-1,32)
0,kardiovaskulární
úmrtí
(0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,(0,48-12,7)
0,hospitalizace
z důvodu MSS
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,(0,14-2,47)
0,resuscitována
srdeční zástava
4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,nový výskyt
onemocnění
periferních cév
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,(0,50-13,4)
0,Zkratky: MSS-městnavé srdeční selhání, CI-interval spolehlivosti, TIA-tranzitorní ischemická ataka.

Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie založené na zátěžové zkoušce u pacientů se
srdečním selháním NYHA tříd II až IV ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu
posuzovaného pomocí tolerance tělesné zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické
symptomatologie.
Ze studie kontrolované placebem (PRAISE) navržené pro hodnocení pacientů se srdečním selháním
NYHA tříd III a IV léčených digoxinem, diuretiky a ACE inhibitory vyplynulo, že amlodipin
nezvyšuje riziko úmrtí ani riziko kombinace morbidity a mortality se srdečním selháním.
V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u pacientů se
srdečním selháním NYHA tříd III a IV bez klinických příznaků, nebo bez objektivního nálezu
svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu
a diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině
pacientů bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
Randomizovaná dvojitě zaslepená studie morbidity a mortality (ALLHAT - Antihypertensive and
Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), byla navržena pro srovnání novějších
lékových terapií: amlodipinu v dávce 2,5–10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinoprilu
v dávce 10–40 mg/den (ACE inhibitor) jako léky první volby, s léčbou thiazidovým diuretikem
chlortalidonem 12,5–25 mg/den u pacientů s mírnou až středně těžkou hypertenzí.
Celkem 33 357 hypertenzních pacientů od 55 let věku, bylo randomizováno a sledováno po
průměrnou dobu 4,9 let. Pacienti měli nejméně jeden přidružený rizikový faktor ischemické choroby
srdeční a to včetně předchozího infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody (> 6 měsíců před
zařazením do studie), nebo zjištěné jiné aterosklerotické onemocnění (celkově 51,5 %), diabetes 2.
typu (36,1 %), hladinu cholesterolu HDL-C < 35 mg/dl (11,6 %), elektrokardiogramem nebo


echokardiografem diagnostikovanou hypertrofii levé komory srdeční (20,9 %), kouření cigaret v době
studie (21,9 %).
Primární cílový parametr byl souborem fatální ischemické choroby srdeční nebo nefatálního infarktu
myokardu. V primárním cílovém parametru nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na
amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu: RR 0,98, 95% CI (0,90–1,07) p=0,65. Mezi
sekundárními cílovými parametry, incidence srdečního selhání (součást kombinovaného
kardiovaskulárního cílového parametru) byla signifikantně vyšší ve skupině amlodipinu než ve
skupině chlortalidonu (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25–1,52] p < 0,001). Avšak v mortalitě
z jakékoliv příčiny, nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií
založenou na chlortalidonu. RR 0,96, 95% CI [0,89–1,02] p = 0,20.

Pediatricka populace (od 6 let věku)
Ve studii, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let většinou se sekundární hypertenzí, byla
porovnávána dávka 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem, se prokázalo, že obě dávky významně
snižují systolický tlak krve v porovnání s placebem. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky
významný. Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány.
Dlouhodobá účinnost terapie amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality
v dospělosti také nebyla dosud stanovena.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce, distribuce, vazba na plazmatické proteiny
Po perorálním podání v terapeutických dávkách je amlodipin dobře vstřebán a maximální plazmatické
koncentrace je dosaženo mezi 6-12 hodinami po podání. Absolutní biologická dostupnost se odhaduje
mezi 64 a 80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. In vitro studie ukázaly, že přibližně 97,5 %
cirkulujícího amlodipinu se váže na plazmatické proteiny.
Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna příjmem potravy.

Biotransformace/eliminace
Konečný plazmatický poločas eliminace je 35-50 hodin a je konzistentní s podáváním jednou denně.
Amlodipin je značně metabolizován játry na neaktivní metabolity, 10 % původní látky a 60 %
metabolitů je vyloučeno močí.

Porucha funkce jater
Jsou dostupná jen velmi omezená klinická data ohledně podávání amlodipinu u pacientů s poruchou
funkce jater. Pacienti s poruchou funkce jater mají sníženou clearance amlodipinu vedoucí k delšímu
poločasu eliminace a zvýšení AUC přibližně o 40–60 %.

Starší pacienti
Doba nezbytná pro dosažení maximálních plazmatických koncentrací amlodipinu u starších i mladších
pacientů je podobná. U starších pacientů má clearance amlodipinu tendenci se snižovat současně se
zvyšováním AUC a poločasu eliminace. Podle očekávání se u této věkové skupiny pacientů
s městnavým srdečním selháním AUC a poločas eliminace zvýšily.

Pediatrická populace

Populační farmakokinetická studie byla provedena u 74 dětí s hypertenzí ve věku od 1 do 17 let (s pacienty ve věku od 6 do 12 let a 28 pacienty ve věku od 13 do 17 let) užívajících amlodipin mezi 1,a 20 mg podávaný buď jednou, nebo dvakrát denně. U dětí od 6 do 12 let a dospívajících ve věku 17 let byla typická perorální clearance (CL/F) 22,5 a 27,4 l/h u mužů a 16,4 a 21,3 l/h u žen. Byla
pozorována velká variabilita v expozici mezi jednotlivci. Údaje hlášené u dětí do 6 let věku jsou
omezené.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie na potkanech a myších ukázaly, že při dávkách přibližně 50krát vyšších než je
maximální doporučené dávkování pro člověka stanovené dle mg/kg, dochází ke zpoždění a
prodloužení porodu a sníženému přežití mláďat.

Poruchy fertility
U potkanů neměla léčba amlodipinem žádný vliv na jejich fertilitu (u samců 64 dní a u samic 14 dní
před pářením) v dávkách 10 mg/kg/den (což je 8násobně* vyšší dávka, než je maximální doporučená
dávka pro člověka 10 mg na základě mg/m2). V jiné studii na potkanech byl samcům podáván
amlodipin-besilát po dobu 30 dní v dávce srovnatelné s dávkou pro člověka stanovené dle mg/kg a
bylo pozorováno snížení plazmatických hladin folikulostimulačního hormonu a testosteronu a stejně
tak i snížení hustoty spermií a počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.

Kancerogeneze, mutageneze
U potkanů a myší, kterým byl v průběhu dvou let ve stravě podáván amlodipin v koncentracích pro
dosažení hladin denního dávkování 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyla prokázána žádná kancerogenita.
Nejvyšší dávka (u myší podobná, u potkanů dvakrát* vyšší než je doporučená maximální klinická
dávka 10 mg na základě mg/m2) byly blízko maximální tolerované dávce pro myši, ale ne pro potkany.
Studie mutagenity neprokázaly žádné účinky spojené s amlodipinem jak na úrovni genů, tak na úrovni
chromosomů.

* Na základě tělesné hmotnosti pacienta 50 kg.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

mikrokrystalická celulóza
dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého
sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PVDC/Al blistr (bílý) nebo PVC/Al blistr (bílý), příbalová informace, krabička.
Obsah balení:
Amlodipin Zentiva 5 mg: 10, 14, 15, 20, 28, 30, 50, 60, 90 a 100 tablet.
Amlodipin Zentiva 10 mg: 10, 14, 15, 20, 30, 50, 60, 90 a 100 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.



6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Amlodipin Zentiva 5 mg: 83/104/13-C
Amlodipin Zentiva 10 mg: 83/105/13-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 6. 3. Datum posledního prodloužení registrace: 5. 12.

10. DATUM REVIZE TEXTU

18. 8.