Xenical

Farmakoterapeutická skupina: Periferně působící přípravek proti obezitě, ATC kód: A08AB01.

Orlistat je účinný, specifický a dlouhodobě působící inhibitor lipáz gastrointestinálního traktu.
Terapeutický účinek se projevuje v žaludku a tenkém střevě, kde vytváří kovalentní vazbu s aktivním
serinovým místem žaludeční a pankreatické lipázy. Inaktivovaný enzym tak není schopen
hydrolyzovat tuk obsažený ve stravě ve formě triglyceridů na vstřebatelné mastné kyseliny a
monoglyceridy.

Ve 2letých a 4leté studii byly orlistat i placebo vždy podávány v kombinaci s nízkokalorickou dietou.

Data shromážděná z pěti dvouletých klinických studií s orlistatem a nízkokalorickou dietou ukázala,
že po 12 týdnech léčby došlo u 37 % pacientů léčených orlistatem a u 19 % pacientů na placebu
k poklesu hmotnosti o nejméně 5 % ve srovnání s jejich hmotností na počátku léčby. Z tohoto počtu
mělo po jednom roce léčby 49 % pacientů léčených orlistatem a 40 % pacientů na placebu úbytek
hmotnosti ≥ 10 %. Naopak z pacientů, u kterých nebyl po 12 týdnech léčby prokázán úbytek
hmotnosti o 5 % ve srovnání s jejich tělesnou hmotností na počátku léčby, pouze 5 % pacientů
léčených orlistatem a 2 % pacientů na placebu mělo úbytek hmotnosti ≥ 10 % po jednom roce léčby.
Celkově po jednom roce léčby došlo k poklesu tělesné hmotnosti o 10 % a více u 20 % pacientů
léčených 120 mg orlistatu ve srovnání s 8 % pacientů na placebu. Průměrná hodnota rozdílu
hmotnostního úbytku pacientů léčených orlistatem a pacientů, kterým bylo podáváno placebo, byla 3,kg.

Údaje ze 4leté klinické studie XENDOS doložily, že u 60 % pacientů léčených orlistatem a u 35 %
pacientů na placebu byl po 12 týdnech prokázán pokles tělesné hmotnosti o nejméně 5 % ve srovnání
s jejich tělesnou hmotností na počátku léčby. Z tohoto počtu mělo po jednom roce léčby 62 % pacientů
léčených orlistatem a 52 % pacientů na placebu úbytek tělesné hmotnosti ≥ 10 %. Naopak u pacientů,
u kterých nebyl po 12 týdnech léčby prokázán úbytek hmotnosti o 5 % ve srovnání s jejich hmotností
na počátku léčby, pouze 5 % pacientů léčených orlistatem a 4 % pacientů na placebu mělo úbytek
tělesné hmotnosti ≥ 10 % v jednom roce. Redukce tělesné hmotnosti o ≥ 10 % po jednom roce léčby
dosáhlo 41 % pacientů léčených orlistatem v porovnání s 21 % pacientů na placebu, průměrná hodnota
rozdílu hmotnosti mezi těmito dvěma skupinami byla 4,4 kg. Po 4 letech léčby dosáhlo snížení tělesné
hmotnosti ≥ 10 % celkem 21 % pacientů léčených orlistatem v porovnání s 10 % pacientů na placebu,
s průměrným rozdílem tělesné hmotnosti 2,7 kg mezi oběma skupinami.

Ve studii XENDOS došlo u většího počtu pacientů léčených orlistatem nebo placebem po 12 týdnech
léčby k poklesu tělesné hmotnosti o nejméně 5 % nebo o 10 % po jednom roce léčby ve srovnání
s počty pacientů v pěti 2letých studiích. Důvodem tohoto rozdílu je skutečnost, že pět 2letých studií
zahrnovalo 4týdenní dietu a přechodné období na placebu, během kterého došlo u pacientů k poklesu
tělesné hmotnosti v průměru o 2,6 kg před zahájením léčby.

Výsledky ze 4leté klinické studie také naznačily, že dosažený hmotnostní úbytek u pacientů léčených
orlistatem oddálil rozvoj diabetu 2. typu v průběhu studie skupině léčené orlistatem ve srovnání s 5,4 % ve skupině na placebubyla ve skupině pacientů s poruchou glukózové tolerance na počátku studie, což představuje 21 %
randomizovaných pacientů. Není známo, zda tato zjištění mohou přinést dlouhodobý klinický
prospěch.

U obézních pacientů s diabetem 2. typu, jejichž stav nebyl dostatečně kontrolován antidiabetiky,
prokazují data ze čtyř jednoročních klinických studií, že procento pacientů ve skupině s orlistatem,
kteří odpověděli na léčbu skupině s placebem. U pacientů léčených orlistatem byly střední hodnoty rozdílu hmotnostního úbytku
ve srovnání s placebem v rozmezí 1,83 až 3,06 kg, střední hodnoty rozdílu ve snížení HbA1c byly v
rozmezí 0,18 % až 0,55 % ve srovnání s placebem. Nebylo prokázáno, že účinek na snížení HbA1c je
nezávislý na snížení hmotnosti.

V multicentrické skupinami bylo randomizováno 539 obézních dospívajících pacientů, kterým byl podáván buď orlistat
v dávce 120 mg pohybové aktivity po dobu 52 týdnů. Obě skupiny pacientů dostávaly multivitamínové doplňky stravy.
Primárním cílovým parametrem byla změna indexu tělesné hmotnosti na konci studie v porovnání s
výchozí hodnotou.

Výrazně lepších vyšších výsledků bylo dosaženo ve skupině s orlistatem došlo k úbytku tělesné hmotnosti o ≥ 10 % po 1 roce léčby, průměrný rozdíl mezi skupinami byl 2,kg. Rozdíl byl způsoben výsledkem ve skupině pacientů s úbytkem hmotnosti ≥ 5 % po 12týdenní
léčbě orlistatem, což představuje 19 % původní populace. Nežádoucí účinky byly celkově podobné
jako nežádoucí účinky zaznamenané u dospělých, i když byla zjištěna nevysvětlitelně vyšší incidence
zlomenin kostí