Tolvaptan accord

Bezpečnost a účinnost tolvaptanu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena.
Podávání tolvaptanu pediatrickým pacientům se nedoporučuje.

Způsob podání

Perorální podání.

Podávat nejlépe ráno bez ohledu na příjem potravin. Tablety je nutno polykat bez kousání a zapít
sklenicí vody.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo
benzazepin, případně deriváty benzazepinu • Anurie
• Úbytek objemu
• Hypovolemická hyponatrémie
• Hypernatrémie
• Pacienti, kteří nepociťují žízeň
• Těhotenství • Kojení
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Akutní potřeba zvýšení hladiny sodíku v séru

Tolvaptan nebyl studován v situacích, kdy se objevila akutní potřeba okamžitě zvýšit sérovou hladinu
sodíku. U takových pacientů je nutné zvážit náhradní léčbu.

Dostatečný přísun tekutin

Tolvaptan může mít nežádoucí účinky související s úbytkem tekutin, jako je žízeň, sucho v ústech a
dehydratace konzumovat dostatečné množství vody. Pokud jsou tolvaptanem léčeni pacienti, kteří mají omezený
příjem tekutin, je nutné jim věnovat zvýšenou péči a zajistit, aby nedošlo k jejich nadměrné
dehydrataci.

Dehydratace

U pacientů, kteří užívají tolvaptan, je nutno sledovat objem krve, protože léčba tolvaptanem může
způsobit závažnou dehydrataci, která je rizikovým faktorem renální dysfunkce. Pokud je zjištěna
dehydratace, přikročte ke vhodným opatřením, což může mimo jiné zahrnovat i nutnost přerušit
podávání tolvaptanu nebo snížit jeho dávku a zvýšit příjem tekutin.

Obstrukce odtoku moči

Musí být zajištěn odtok moči. U pacientů s částečnou obstrukcí odtoku moči, například u pacientů
s hypertrofií prostaty nebo poruchami močení, existuje zvýšené riziko rozvoje akutní retence moči.

Rovnováha tekutin a elektrolytů

Stav tekutin a elektrolytů je nutné sledovat u všech pacientů a zejména u osob s poškozením funkce
ledvin nebo jater. Podávání tolvaptanu může způsobit příliš rychlý nárůst sérové hladiny sodíku
nejpozději 4 až 6 hodin po zahájení léčby. Monitoraci přinejmenším každých 6 hodin je nutné zajistit
během prvních 1 až 2 dní, dokud tolvaptan nestabilizuje hladinu sodíku a objem séra.

Příliš rychlá korekce sodíku v séru

U pacientů s velmi nízkou počáteční sérovou hladinou sodíku hrozí vyšší riziko příliš rychlé korekce.
Příliš rychlá korekce hyponatrémie demyelinizaci s následkem dysartrie, mutismu, dysfagie, letargie, afektivních změn, spastické
kvadruparézy, epileptických záchvatů, kómatu nebo úmrtí pacienta. Po zahájení léčby je proto u
pacientů nutno pečlivě sledovat hladinu sodíku a objem séra Aby k příliš rychlé korekci hyponatrémie nedošlo, nárůst sodíku v séru nesmí překročit
10 mmol/l/24 hodin až 12 mmol/l/24 hodin a 18 mmol/l/48 hodin. V časné fázi léčby je proto třeba
postupovat rovněž opatrně.
Pokud korekce sodíku překročí 6 mmol/l během prvních 6 hodin po podání nebo 8 mmol/l během
prvních 6 až 12 hodin, hrozí riziko příliš rychlé korekce. U těchto pacientů je nutno monitorovat
hladinu sodíku častěji; doporučujeme také podávání hypotonických tekutin. Pokud dojde k příliš
rychlému růstu hladiny sérového sodíku léčbu tolvaptanem je nutné zastavit a zajistit podání hypotonického roztoku.
U pacientů s vyšším rizikem syndromu demyelinizace podvýživětřeba velmi pečlivě sledovat a léčit.

Maximální opatrnosti je třeba, pokud pacienti před podáním tolvaptanu obdrželi jiné přípravky ke
korekci hyponatrémie nebo léky stimulující sérovou hladinu sodíku možným aditivním účinkům u těchto pacientů hrozí vyšší riziko příliš rychlé korekce sodíku během
prvních 1 až 2 dní léčby.
Současné podávání tolvaptanu s jinými léčivými přípravky ke korekci hyponatrémie a léčivé přípravky
zvyšujícími sérovou hladinu sodíku se proto nedoporučuje během úvodní léčby nebo u dalších
pacientů s velmi nízkými výchozími koncentracemi sodíku v séru
Diabetes mellitus

Diabetičtí pacienti se zvýšenou koncentrací glukózy pseudohyponatrémii. Před a během léčby tolvaptanem je nutné vyloučit přítomnost tohoto stavu.
Tolvaptan může způsobit hyperglykémii je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost. To platí zejména pro pacienty s nedostatečně
kontrolovaným diabetem typu II.

Jaterní toxicita na podkladě idiosynkratické reakce

V klinických studiích, ve kterých se zkoumal pro jinou indikaci ledvin autosomálně dominantního typupro schválenou indikaci, bylo pozorováno poškození jater vyvolané tolvaptanem
Po uvedení tolvaptanu na trh bylo při léčbě PCHLAD hlášeno akutní jaterní selhání vyžadující
transplantaci jater
V těchto klinických studiích byla u tří pacientů užívajících tolvaptan pozorována klinicky významná
zvýšení alaninaminotransferázy v séru × ULNplacebo [1,0 % pozorována u 3,1 % placebo. Většina případů abnormálních hladin jaterních enzymů byla pozorována v prvních
18 měsících léčby. Po přerušení podávání tolvaptanu se zvýšené hodnoty postupně zlepšily. Tato
zjištění by mohla naznačovat, že tolvaptan může způsobovat nevratné a potenciálně fatální poškození
jater.

V poregistrační studii bezpečnosti tolvaptanu u sekundární hyponatrémie při SIADH bylo pozorováno
několik případů poškození jater a zvýšené hladiny transamináz
U pacientů užívajících tolvaptan, kteří vykazují symptomy, jež mohou naznačovat poškození jater,
včetně únavy, anorexie, dyskomfortu v oblasti pravého horního kvadrantu břicha, tmavého zbarvení
moči nebo žloutenky, je nutno ihned provést jaterní testy. Pokud existuje podezření na poškození jater,
je nutno okamžitě přerušit podávání tolvaptanu, zahájit vhodnou léčbu a provést vyšetření s cílem určit
pravděpodobnou příčinu. Tolvaptan nesmí být pacientovi znovu podán, dokud nebude definitivně
zjištěno, že příčina pozorovaného poškození jater nemá žádnou souvislost s léčbou tolvaptanem.

Anafylaxe

Po uvedení přípravku na trh byla po podání tolvaptanu velmi vzácně hlášena anafylaxe anafylaktického šoku a generalizované vyrážkyU pacientů se známými hypersenzitivními reakcemi na benzazepiny nebo deriváty benzazepinu benazepril, konivaptan, fenoldopam-mesilát nebo mirtazapinreakce na tolvaptan
Pokud se vyskytne anafylaktická reakce nebo jiné závažné alergické reakce, podávání tolvaptanu se
musí okamžitě zastavit a musí se zahájit příslušná terapie. Protože je hypersenzitivita kontraindikací
alergických reakcích.

Laktóza

Tolvaptan obsahuje jako pomocnou látku laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s
intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají
tento přípravek užívat.