Thrombocid

Absorpce:
Natrium-pentosan-polysulfát se při podkožním podání rychle a téměř kompletně vstřebává, při
dávce 75 mg však podléhá extenzivnímu metabolizmu prvního průchodu.
Při perorálním podání natrium-pentosan-polysulfátu ve formě tablet dochází k jeho rychlé
absorpci, avšak pouze v malém množství, a též podléhá silnému metabolizmu prvního
průchodu. Při podávání 3H sodné soli vysokomolekulárního pentosan-polysulfátu v dávkách 10mg/kg byla míra absorpce 3,3 – 3,5 % dávky, která se po opakovaném podání zvýšila v
průběhu jednoho týdne asi na 11 %.

Distribuce:
Studie na zvířatech s nitrožilním podáním 3H-sodné soli vysokomolekulárního pentosan-
polysulfátu odhalily, že dochází ke kumulaci látky v epitelových buňkách urogenitálního traktu
a v cévním epitelu. Nejvyšší koncentrace radioaktivity byla pozorována v játrech a slezině,
zřetelně nižší koncentrace byly detekovány v ledvinách a v plících, v pokožce a kostní dřeni.
Histologické studie potvrdily, že natrium-pentosan-polysulfát, stejně jako heparin, je přednostně
vychytáván buňkami retikulo-histiocytárního systému. Gamma scintigrafická měření po podání
125J- natrium-pentosan-polysulfátu potvrdila u člověka kumulaci v játrech a slezině. Afinita k
erytrocytům je malá, placentární bariérou neprostupuje.

Metabolizmus:
Metabolizmus natrium-pentosan-polysulfátu probíhá hlavně v játrech a slezině, zčásti i
v ledvinách. Nejdříve dochází k desulfuraci na pentosan a (v ledvinách) k depolymeraci za
vzniku nízkomolekulárních frakcí pentosan-sulfátu, které jsou rovněž desulfurovány.
Desulfurace a depolymerace jsou procesy, které mohou být při zvýšení dávky saturovány.

Eliminace:
Zpočátku velmi rychle probíhající eliminace natrium-pentosan-polysulfátu z plazmy je
důsledkem jeho vysoké afinity k tkáním, ve kterých se natrium-pentosan-polysulfát ukládá.
Poločas distribuce se při intravenózním podání v dávkách 1 – 100 mg zvyšuje ze 7 na 55 minut,
úměrně tomu, jak dochází k postupné saturaci struktur, ve kterých se natrium-pentosan-
polysulfát ukládá. Terminální poločas eliminace natrium-pentosan-polysulfátu činí 24 h a
v rozmezí dávek, které jsou relevantní v klinické praxi, není na velikosti dávky závislý.

Vylučování:
Vylučování natrium-pentosan-polysulfátu a jeho metabolitů probíhá hlavně ledvinami, biliární
vyměšování není významné: po 30-minutové nitrožilní infuzi 75 mg 3H- natrium-pentosan-
polysulfátu činila celková renální exkrece 27  3 % dávky, celková exkrece stolicí však pouze
 5 % dávky.

Specifické charakteristiky této třídy látek:
Farmakokinetika natrium-pentosan-polysulfátu odpovídá – i v kvantitativním ohledu –
farmakokinetice heparinu a jiných léčiv, která jsou srovnatelné svým chemickým složením s
natrium-pentosan-polysulfátem. Při ukládání natrium-pentosan-polysulfátu v epitelových
buňkách cév a v RHS se tedy nejedná o zvláštnost, která je charakteristická pro sodnou sůl
vysokomolekulárního pentosan-polysulfátu, nýbrž o specifickou známku látek patřících do
těchto tříd, která hraje klíčovou roli u heparinu a nízkomolekulárních heparinů, stejně jako u
natrium-pentosan-polysulfátu.

Biologická dostupnost:
Biologická dostupnost je v důsledku extenzivního metabolismu prvního průchodu nižší než míra
absorpce a činí při podkožním podání 75 mg natrium-pentosan-polysulfátu asi 35 %. Při
opakovaném perorálním podání tablet v dávce 700 mg natrium-pentosan-polysulfátu denně
4/5
dosahuje biologická dostupnost v důsledku nízké absorpce a extenzivního metabolismu prvního
průchodu zpočátku pouze 0,4 % dávky, přičemž míra biologické dostupnosti během dvou týdnů
stoupá asi na 3 % z podané dávky. Biologická dostupnost po intrakutánním podání je stejná jako
biologická dostupnost po perorálním podání léčiva.