Olmesartan/amlodipin zentiva

Olmesartan/amlodipin
Po perorálním podání olmesartan/amlodipinu je dosaženo jeho maximálních koncentrací v plasmě za
1,5–2 hodiny, resp. 6–8 hodin. Rychlost a rozsah absorpce olmesartan/amlodipinu odpovídá rychlosti
a rozsahu absorpce po užití tablet obou látek samostatně. Potrava neovlivňuje biologickou dostupnost
olmesartan/amlodipinu.

Olmesartan-medoxomil

Absorpce a distribuce
Olmesartan-medoxomil je proléčivo. Během absorpce z gastrointestinálního traktu je rychle
přeměňován esterázami ve střevní sliznici a v portální krvi na farmakologicky účinný metabolit
olmesartan. V plasmě ani exkretech nebyl objeven žádný nezměněný olmesartan-medoxomil nebo
nezměněný postranní řetězec medoxomilové složky. Průměrná absolutní biologická dostupnost
olmesartanu z tabletové formy byla 25,6 %.
Průměrné maximální koncentrace (Cmax) olmesartanu v plasmě je dosaženo přibližně do 2 hodin po
perorálním podání olmesartan-medoxomilu a koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně
lineárně se zvyšující se jednotlivou per orální dávkou až do cca 80 mg.
Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu, a proto olmesartan-medoxomil smí
být podáván s jídlem i nezávisle na jídle. Ve farmakokinetice olmesartanu nebyly pozorovány klinicky
významné pohlavími rozdíly.

Olmesartan se silně váže na plasmatické proteiny (99,7 %), avšak potenciál pro klinicky významné
interakce způsobené vytěsněním z vazby na proteiny mezi olmesartanem a jinými souběžně
podávanými léčivými látkami, které se také velmi vážou na plasmatické proteiny, je nízký (což bylo
potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a
warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po
intravenózním podání je malý (16–29 l).

Biotransformace a eliminace
Celková clearance olmesartanu z plasmy byla typicky 1,3 l/h (CV 19 %) a ve srovnání s průtokem
krve játry byla relativně pomalá (cca 90 l/hod). Po jednorázovém perorálním podání olmesartan-
medoxomilu označeného uhlíkem 14C se 10–16 % podané radioaktivity vyloučilo ledvinami (převážná
většina do 24 hodin po podání dávky) a zbytek objevené radioaktivity se vyloučil stolicí. Na základě
systémové dostupnosti 25,6 % lze spočítat, že vstřebaný olmesartan se vylučuje jak ledvinami (cca %) tak hepatobiliární cestou (cca 60 %). Všechna objevená radioaktivita byla identifikována jako
olmesartan. Žádný jiný významný metabolit nebyl zaznamenán. Enterohepatální oběh olmesartanu je
minimální. Protože velký podíl olmesartanu se vylučuje ve žluči, je podání pacientům s obstrukcí
žlučových cest kontraindikováno (viz bod 4.3).
Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10–15 hodin.
Ustáleného stavu je dosaženo po několika prvních dávkách a po 14 dnech opakovaného podávání není
patrná další akumulace léčiva. Renální clearance je přibližně 0,5–0,7 l/hod a je nezávislá na dávce.

Lékové interakce
Sekvestrant žlučových kyselin kolesevelam: Současné užívání 40 mg olmesartan-medoxomilu a
3,75 mg kolesevelam-hydrochloridu zdravým jedincům mělo za následek 28% snížení v Cmax a 39%
snížení AUC olmesartanu. Slabší efekt, 4% snížení Cmax a 15% snížení AUC, byl pozorován pokud by
olmesartan-medoxomil podáván 4 hodiny před kolesevelam-hydrochloridu. Terminální eliminační
poločas olmesartanu byl snížen o 50-52% bez ohledu na to, zda byl podáván souběžně s nebo 4 hodiny
před kolesevelam-hydrochloridem (viz bod 4.5).


Amlodipin
Absorpce a distribuce

Po perorálním podání terapeutických dávek je amlodipin dobře vstřebáván, maximální hladiny v krvi je
dosaženo za 6-12 hodin po podání. Odhaduje se, že absolutní biologická dostupnost je mezi 64 a 80 %.
Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. V studiích in vitro bylo prokázáno, že přibližně 97,5 %
cirkulujícího amlodipinu se váže na plasmatické bílkoviny. Vstřebávání amlodipinu není ovlivněno
současnou konzumací jídla.

Biotransformace a eliminace

Terminální plasmatický poločas eliminace je okolo 35-50 hodin a odpovídá dávkování jednou denně.
Amlodipin je rozsáhle metabolizován játry na neúčinné metabolity; 10 % amlodipinu v nezměněné
podobě a 60 % metabolitů se vylučuje močí.

Olmesartan-medoxomil/amlodipin
Zvláštní populace

Pediatrická populace (mladší 18 let)
Farmakokinetické údaje o pediatrických pacientech nejsou k dispozici.

Starší pacienti (65 let a starší)
U starších pacientů (65–75 let) s hypertenzí je AUC olmesartanu v ustáleném stavu zvýšena o přibližně
35 % a u velmi starých pacientů (≥ 75 let) o přibližně 44 % ve srovnání s mladšími věkovými skupinami
(viz bod 4.2). To by mohlo alespoň částečně souviset se středním poklesem funkce ledvin v této skupině
pacientů. Doporučené dávkování pro starší pacienty je však stejné, i když při zvyšování dávek je třeba
opatrnosti.

Čas potřebný k dosažení maximální plasmatické koncentrace amlodipinu je podobný u starších i
mladších subjektů. U starších pacientů má clearance amlodipinu snižující se tendenci, což vede ke
zvýšení AUC a eliminačního poločasu. Zvýšení AUC a eliminačního poločasu u pacientů s městnavým
srdečním selháním odpovídalo v této studii očekávání (viz bod 4.4).

Porucha funkce ledvin
V porovnání se zdravými dobrovolníky se u pacientů s poruchou funkce ledvin AUC olmesartanu v
ustáleném stavu zvyšuje o 62 %, 82 % a 179 % u pacientů s lehkou, středně těžkou a těžkou poruchou
funkce ledvin (viz bod 4.2, 4.4).
Amlodipin je rozsáhle metabolizován na neúčinné metabolity. Deset procent látky se vylučuje v
nezměněné podobě močí. Změny v plasmatické koncentraci amlodipinu nejsou ve vzájemném vztahu
se stupněm poškození ledvin. U těchto pacientů smí být amlodipin podáván v běžných dávkách.
Amlodipin není dialyzovatelný.

Porucha funkce jater
Po jednorázovém perorálním podání jsou hodnoty AUC olmesartanu při lehké a středně těžké poruše
funkce jater o 6%, respektive 65 % vyšší než u odpovídajících skupin zdravých dobrovolníků.
Nevázaná frakce olmesartanu v druhé hodině po podání je u zdravých dobrovolníků, pacientů s lehkou
poruchou funkcejater a pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater 0,26 %, 0,34 % respektive
0,41 %. Po opakovaném podání pacientům se středně závažnou poruchou funkce jater je průměrná
AUC olmesartanu opět o 65 % vyšší než u odpovídající skupiny zdravých dobrovolníků. Průměrné
hodnoty Cmax olmesartanu jsou u pacientů s poruchou funkce jater srovnatelné s hodnotami u zdravých
dobrovolníků. Olmesartan-medoxomil nebyl hodnocen u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz
bod 4.2, 4.4).
K podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce, jater jsou k dispozici velmi omezená klinická
data. U pacientů s poruchou funkce jater se clearance amlodipinu snižuje a poločas se prodlužuje, což
má za následek zvýšení AUC o přibližně 40–60 % (viz bod 4.2, 4.4).