Atenobene

Pro nedostatek zkušeností se nedoporučuje podávat přípravek dětem a dospívajícím do 15 let.

Dospělí a dospívající od 15 let
Dávkování musí být stanoveno individuálně na základě tepové frekvence anebo efektu terapie.
Hypertenze: Iniciální dávka je obvykle 50 mg samostatně nebo v kombinaci s diuretikem. Plný efekt
léčby se projeví během 1-2 týdnů. Při nedostatečné odpovědi lze dávku zvýšit na 100 mg v jedné
denní dávce. Zvyšování dávky nad 100 mg denně nevede ke zlepšení účinku.
Strana 2 (celkem 8)
Angina pectoris: Iniciální dávka je 50 mg denně v jedné denní dávce. Pokud nedojde k optimální
léčebné odpovědi během 1 týdne, doporučuje se zvýšení dávky na 100 mg v jedné denní dávce. U
některých pacientů je třeba k dosažení optimálního efektu zvýšit dávku na 200 mg 1krát denně.
Akutní infarkt myokardu: léčba se zahajuje i.v. aplikací atenololu. U nemocných, kteří tolerují plnou
intravenózní dávku se pokračuje podáním 50 mg atenololu 15 minut po poslední i.v. dávce, dalších
50 mg se podává per os za 12 hodin. Aplikace pokračuje dále dávkou 100 mg 1krát denně nebo
50 mg 2krát denně do ukončení hospitalizace. Pokud se objeví bradykardie, hypotenze nebo jiné
nežádoucí účinky, je třeba léčbu přerušit. Dostupné klinické studie popisují pozitivní efekt atenololu
v prvních 7 dnech po infarktu. Na základě studií a použití jiných betablokátorů v poinfarktovém
období lze však předpokládat i přínos atenololu v dlouhodobé léčbě.
Arytmie: obvyklé dávkování je 50-100 mg 1krát denně.

Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin
Atenolol je vylučován ledvinami, jeho denní dávka musí být při snížené funkci ledvin upravena.
Rovněž u starších pacientů je vzhledem k fyziologickému snižování funkce ledvin nutná úprava
denní dávky.
Při clearance kreatininu vyšší než 35 ml/min. nedochází ke kumulaci atenololu. Pokud clearance
kreatininu klesne pod 30 ml/min., maximální plazmatické koncentrace se signifikantně zvyšují.
Doporučené dávkování při snížené funkci ledvin a u starších pacientů:
Clearance kreatininu 15-35 ml/min.: maximální dávka 50 mg denně;
Clearance kreatininu < 15 ml/min.: maximální dávka 25 mg denně.
Léčba hypertenze má být u starších pacientů a u nemocných se sníženou funkcí ledvin vždy zahájena
dávkou 25 mg atenololu 1krát denně.
Hemodialyzovaní pacienti užívají 25 mg nebo 50 mg po každé hemodialýze.
U nemocných s renální nedostatečností se doporučuje monitorovat renální funkce (kreatinin, urea,
clearance kreatininu) v intervalech 4-8 týdnů.

Pacienti s poruchou funkce jater
Stáří ani hepatální insuficience nemění výrazným způsobem farmakokinetické vlastnosti atenololu.
Má nulový vliv na jaterní cytochrom P-450.
.
Způsob podání
Tablety se užívají nejlépe před jídlem, nerozkousané, zapíjejí se přiměřeným množstvím tekutiny.
Maximální denní dávka 200 mg atenololu by neměla být překročena.

4.3 Kontraindikace

Atenolol je kontraindikován při AV-bloku II. a III. stupně, sick sinus syndromu, S-A blokádě,
šokovém stavu, manifestním srdečním selhání, tepové frekvenci < 50 tepů/min. před zahájením
terapie, hypotenzi, acidóze, pozdním stádiu periferních poruch prokrvení, hypersenzitivita na léčivou
látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 a při těžké formě astma bronchiale
nebo při chronické obstrukční chorobě bronchopulmonální a při neléčeném feochromocytomu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pečlivého zvážení poměru rizika ku prospěchu léčby je třeba u pacientů s nedostatečně
kompenzovaným, resp. rozkolísaným diabetem, u sklonu k bronchiální hyperaktivitě, při hladovění,
u pacientů se sníženou funkcí ledvin, u pacientů s feochromocytomem (předchozí blokáda alfa
receptorů nutná) a u pacientů s AV-blokádou I. stupně. U pacientů s myastenia gravis může dojít ke
zhoršení příznaků onemocnění. U pacientů s psoriázou v osobní nebo rodinné anamnéze je třeba před
nasazením přípravku pečlivě zvážit rizika. Opatrnosti je třeba u pacientů s depresí.
Anestézie a chirurgie: Atenolol není vhodné nasazovat před operací, zejména ne u nemocných s
ICHS či hypertenzí. Při event. vysazení musí být interval alespoň 48 hodin mezi poslední dávkou a
anestezií.
Strana 3 (celkem 8)
Atenolol je kompetitivní inhibitor agonistů beta receptorů a jejich účinku na srdce. Inhibici může
zrušit podání látek typu dobutaminu, isoprenalinu. Manifestaci zvýšeného tonu vagu (bradykardie,
hypotenze) lze korigovat atropinem (1-2 mg i.v.).
Diabetes a hypoglykémie: Atenolol může maskovat tachykardii provázející hypoglykémii,
nepotencuje inzulínem indukovanou hypoglykémii a na rozdíl od neselektivních batablokátorů
neprodlužuje návrat glykémie k normě.
Obstrukční choroba bronchopulmonální a astma bronchiale: Pacienti s touto chorobou by obecně
neměli užívat betablokátory. Vzhledem k relativní beta1 selektivitě atenololu může být opatrně
užíván pacienty s mírnou formou této choroby, pokud nereagují na jinou antihypertenzní terapii.
Začíná se nejvýše dávkou 50 mg pro die.
Ischemická choroba srdeční: Náhlé přerušení léčby betablokátory bez ISA může u pacientů s
ischemickou chorobou srdeční vyvolat nebo zhoršit anginu pectoris. Ojediněle byl popsán i vznik
infarktu myokardu. Pacienti s ICHS mají být proto varováni před náhlým vysazením atenololu bez
vědomí lékaře. I při absenci zjevné anginy pectoris je vhodné sledování nemocného v době
pozvolného vysazování léku. Jestliže se objeví symptomy z náhlého vysazování, lék musí být znovu
nasazen. Zvýšená opatrnost je nutná zejména u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris (zvýšení
počtu a trvání anginózních záchvatů).
Srdeční selhání: Atenolol je kontraindikován u manifestního srdečního selhání. U nemocných bez
známek srdečního selhání, kteří ho však prodělali dříve, lze opatrně atenolol podávat za pečlivé
kontroly stavu. Při event. objevení se známek srdečního selhání jsou lékem volby diuretika a je třeba
vysadit atenolol. U pacientů s pouze sníženou funkcí levé komory srdeční lze atenolol opatrně
podávat.
Tyreotoxikóza: Blokáda beta1 receptorů může maskovat klinické příznaky hypertyreózy
(tachykardie). Vysazení betablokátorů může způsobit opak. Proto musí být pečlivě sledováni pacienti
se suspektní tyreotoxikózou, kterým byl vysazen atenolol.
Jako ostatní betablokátory může atenolol zvýšit citlivost na alergeny a zhoršit projevy
anafylaktických reakcí. Pacienti nemusí reagovat na obvyklé dávky adrenalinu, užívané v léčbě
alergických reakcí. Pacientům s anamnézou těžké alergické reakce je možné podávat atenolol jen se
zvýšenou opatrností.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.