Amlodipin zentiva

Zkušenosti se záměrným předávkováním u člověka jsou omezené.

Symptomy
Podle dostupných informací by mohlo významné předávkování vést k mohutné periferní vazodilataci a
možné reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně i prolongovaná systémová
hypotenze vedoucí až k šoku a včetně šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.


Léčba
Klinicky významná hypotenze způsobená předávkováním amlodipinem si vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí, a to včetně monitorování srdečních a respiračních funkcí; dolní končetiny
je třeba zvednout a velkou pozornost je nutno věnovat objemu oběhových tekutin a objemu
vylučované moči.
Pro úpravu cévního tonu a krevního tlaku je užitečné podat vazokonstrikční látky, pokud ovšem jejich
podání není kontraindikováno. Intravenózní podání kalcium-glukonátu je užitečné k potlačení účinku
blokády kalciového kanálu.
V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků se ukázalo, že
podání aktivního uhlí do 2 hodin od užití 10 mg amlodipinu snížilo jeho absorpci.
Vzhledem k tomu, že se amlodipin silně váže na plazmatické proteiny, dialýza nemá při předávkování
větší význam.