Suliqua

U přípravku Suliqua nebyly provedeny žádné interakční studie. Níže uvedené informace jsou založeny
na studiích s jednotlivými komponentami.

Farmakodynamické interakce

Řada látek ovlivňuje metabolismus glukosy a jejich použití může vyžadovat úpravu dávky přípravku
Suliqua.

Mezi látky, které mohou zesilovat hypoglykemizující účinek a zvyšovat náchylnost k hypoglykemii,
patří antidiabetické léčivé přípravky, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu disopyramid, fibráty, fluoxetin, inhibitory monoaminoxidázy salicyláty a sulfonamidová antibiotika.

Mezi látky, které mohou snižovat hypoglykemizující účinek, patří kortikosteroidy, danazol, diazoxid,
diuretika, glukagon, isoniazid, estrogeny a progestogeny, deriváty fenothiazinu, somatropin,
sympatomimetické léčivé přípravky štítné žlázy, atypické antipsychotické léčivé přípravky proteáz.

Beta-blokátory, klonidin, soli lithia nebo alkohol mohou zesílit nebo zeslabit hypoglykemizující
účinek inzulinu. Pentamidin může vyvolat hypoglykemii, po které může někdy následovat
hyperglykemie.

Vlivem sympatolytických léčivých přípravků, jako jsou beta blokátory, klonidin, guanethidin a
reserpin, může navíc dojít ke snížení nebo k absenci příznaků adrenergní kontraregulace.

Farmakokinetické interakce

Lixisenatid je peptid a není metabolizován cytochromem P450. Ve studiích in vitro lixisenatid
neovlivnil aktivitu izoenzymů cytochromu P450 nebo testovaných lidských transportérů. U inzulin-
glarginu nejsou známy žádné farmakokinetické interakce.

Vliv gastrického vyprazdňování na perorální léčivé přípravky
Zpožděné vyprazdňování žaludku u lixisenatidu může snížit rychlost absorpce perorálně podávaných
léčiv. Pacienti užívající léčivé přípravky s úzkým terapeutickým poměrem nebo léčivé přípravky, které
vyžadují pečlivé klinické monitorování, mají být pečlivě sledováni, zejména v době zahájení léčby
lixisenatidem. Tyto léčivé přípravky mají být užívány standardizovaným způsobem ve vztahu k
lixisenatidu. Pokud mají být tyto léčivé přípravky podávány s jídlem, je třeba doporučit pacientům,
aby je pokud možno užívali s jídlem v době, kdy se nepodává lixisenatid.

U perorálních přípravků, které jsou silně závislé na prahových koncentracích z hlediska účinnosti, jako
jsou antibiotika, je třeba doporučit pacientům, aby tyto léčivé přípravky užívali alespoň 1 hodinu před
nebo 4 hodiny po injekci lixisenatidu.

Enterosolventní lékové formy obsahující látky citlivé na degradaci v žaludku, mají být podávány
hodinu před nebo 4 hodiny po injekci lixisenatidu.

Paracetamol
Paracetamol byl studován jako modelový léčivý přípravek pro vyhodnocení účinku lixisenatidu na
vyprazdňování žaludku. Po podání jednorázové dávky 1 000 mg paracetamolu nedošlo ke změně
hodnot AUC a t1/2 paracetamolu bez ohledu na dobu jeho podání Při podání 1 nebo 4 hodiny po injekci 10 μg lixisenatidu došlo ke snížení hodnoty Cmax paracetamolu o
29 % resp. 31 % a k prodloužení mediánu tmax o 2,0 resp. 1,75 hodiny. Další prodloužení tmax a snížení
Cmax paracetamolu bylo předpovězeno při použití udržovací dávky 20 μg.
Při podání paracetamolu 1 hodinu před lixisenatidem nebyly pozorovány žádné účinky na hodnoty
Cmax a tmax paracetamolu.

Na základě těchto výsledků není nutná žádná úprava dávkování paracetamolu, je však třeba vzít v
úvahu prodloužení hodnoty tmax pozorované při podání paracetamolu v době 1-4 hodiny po
lixisenatidu, pokud je zapotřebí rychlý nástup účinku pro zajištění účinnosti.

Perorální antikoncepce
Po podání jedné dávky perorálního antikoncepčního přípravku 0,03 mg/levonorgestrel 0,15 mgzměně Cmax, AUC, t1/2 a tmax ethinylestradiolu a levonorgestrelu.

Podání perorální antikoncepce 1 hodinu před nebo 4 hodiny po podání lixisenatidu nemělo vliv na
hodnotu AUC a t1/2 ethinylestradiolu a levonorgestrelu, vedlo však ke snížení hodnoty Cmax
ethinylestradiolu o 52 % resp. 39 % a hodnoty Cmax levonorgestrelu o 46 % resp. 20 %, a k
prodloužení mediánu tmax o 1 až 3 hodiny.
Snížení hodnoty Cmax má omezený klinický význam a není nutná žádná úprava dávky u perorální
antikoncepce.

Atorvastatin
Současné použití lixisenatidu 20 μg a atorvastatinu 40 mg v dopoledních hodinách po dobu 6 dnů
nemělo vliv na expozici atorvastatinu, došlo však ke snížení hodnoty Cmax o 31 % a k prodloužení tmax
o 3,25 hodin.

Žádné takové prodloužení tmax nebylo pozorováno, pokud byl atorvastatin podáván ve večerních
hodinách a lixisenatid v dopoledních hodinách, nicméně hodnota AUC a Cmax atorvastatinu se zvýšila
o 27 % resp. 66 %.

Tyto změny nejsou klinicky významné, a proto není nutná žádná úprava dávky atorvastatinu v případě
současného podání s lixisenatidem.

Warfarin a jiné deriváty kumarinu
Při současném použití warfarinu 25 mg s opakovanými dávkami lixisenatidu 20 μg nebyly pozorovány
žádné účinky na hodnotu AUC a INR Cmax o 19 % a k prodloužení tmax o 7 hodin.
Na základě těchto výsledků není nutná žádná úprava dávkování warfarinu při současném podávání
s lixisenatidem; u pacientů užívajících warfarin a/nebo kumarinové deriváty v okamžiku zahájení nebo
ukončení léčby lixisenatidem se však doporučuje časté monitorování INR.

Digoxin
Při současném použití lixisenatidu 20 μg a digoxinu 0,25 mg v rovnovážném stavu nedošlo
k ovlivnění AUC digoxinu. Došlo však k prodloužení Tmax digoxinu o 1,5 hodiny a ke snížení Cmax
o 26 %.
Na základě těchto výsledků není nutná žádná úprava dávky digoxinu, pokud je podáván současně
s lixisenatidem.

Ramipril
Při současném použití lixisenatidu 20 μg a ramiprilu 5 mg po dobu 6 dnů došlo ke zvýšení hodnoty
AUC ramiprilu o 21 %, a ke snížení Cmax o 63 %. Hodnoty AUC a Cmax aktivního metabolitu
o přibližně 2,5 hodiny.
Na základě těchto výsledků není nutná žádná úprava dávkování ramiprilu, pokud je podáván současně
s lixisenatidem.