sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

RIVODARON 200 mg tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje amiodaroni hydrochloridum 200 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje 47,5 mg laktózy (odpovídající 50 mg
monohydrátu laktózy).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.
Hladké, ploché, kulaté, bílé tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Amiodaron je indikován pouze k léčbě těžkých poruch rytmu, které neodpovídají na jinou léčbu nebo
kde jiná léčba není možná.
- Poruchy síňového rytmu (verze fibrilace nebo flutteru, udržování sinusového rytmu po
kardioverzi).
- Nodální poruchy rytmu – tachykardie.
- Komorové poruchy rytmu (život ohrožující předčasné kontrakce komor, komorové tachykardie
v salvách, prevence záchvatů komorové tachykardie a fibrilace komor).
- Poruchy rytmu spojené s Wolffovým-Parkinsonovým-Whiteovým syndromem.

Vzhledem ke svým farmakologickým vlastnostem je amiodaron indikován zejména tam, kde jsou výše
uvedené poruchy rytmu provázeny dalším srdečním onemocněním (srdeční nedostatečnost, srdeční
selhání).

Přípravek je určen k léčbě dospělých.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
Počáteční terapie: obvyklá dávka je 600 mg denně rozdělených do 3 dílčích dávek po dobu 8-10 dnů.
Úvodní dávka může být zvýšena až na 1200 mg denně.

Udržovací terapie: minimální účinnou dávku je třeba stanovit podle individuální odpovědi – obvykle
se pohybuje mezi 100 a 400 mg denně. Přípravek Rivodaron lze podávat i obden, je tedy možné užívat
200 mg (1 tableta) obden nebo 100 mg (1/2 tablety) denně. Vzhledem k protrahovanému účinku
amiodaronu jsou možná i terapeutická okénka (2 dny v týdnu).


Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost amiodaronu u dětí nebyla dosud stanovena.
Dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 5.1 a 5.2.

Způsob podání

Perorální podání.
Tablety se polykají v celku (ale mohou být i rozdrcené) před, během nebo po jídle.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku, jód nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;
- Sinusová bradykardie, sinoatriální blok a sick sinus syndrom (riziko sinusové zástavy), těžké
poruchy atrioventrikulárního vedení, pokud pacient nemá zaveden kardiostimulátor;
- Porucha funkce štítné žlázy (tyreoidální dysfunkce);
- Kombinovaná léčba s léky, které mohou způsobit torsades de pointes (viz bod 4.5);
- Těhotenství, vyjma výjimečných okolností (viz bod 4.6);
- Kojení (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní upozornění

Srdeční poruchy (viz bod 4.8)
Farmakologické působení amiodaronu způsobuje změny na EKG: prodloužení QT intervalu
(prodloužená repolarizace) s možným vývojem vlny U. Tyto změny nejsou známkou toxicity.
U starších jedinců může dojít k výraznějšímu poklesu tepové frekvence.
V případě výskytu sinoatriálního bloku, AV bloku druhého či třetího stupně nebo bifascikulárního
bloku má být léčba přerušena.

Byl hlášen vznik nových arytmií nebo zhoršení léčených arytmií, někdy s fatálními následky. Je
důležité, ale obtížné, rozlišit nedostatečnou účinnost léčiva od proarytmogenního působení, ať už je
spojeno se zhoršením srdečního onemocnění či nikoli. Proarytmogenní působení je hlášeno u
amiodaronu méně než u ostatních antiarytmik a obecně se vyskytuje v souvislosti s faktory
prodlužujícími QT interval jako lékové interakce a/nebo poruchy rovnováhy elektrolytů (viz body 4.a 4.8). I přes prodloužení QT intervalu vykazuje amiodaron nízkou torsadogenní aktivitu.

Závažná bradykardie a srdeční blokáda (viz bod 4.5)
Při užívání režimů zahrnujících sofosbuvir v kombinaci s amiodaronem byly pozorovány život
ohrožující případy závažné bradykardie a srdeční blokády. Bradykardie obecně nastala během hodin
až dnů, ale byly pozorovány případy s delší dobou do nástupu, většinou v období do 2 týdnů po
zahájení léčby HCV. Amiodaron má být u pacientů užívajících sofosbuvir používán pouze tehdy,
jestliže jiná dostupná antiarytmická léčba není snášena nebo je kontraindikována. Pokud je souběžné
užívání amiodaronu považováno za nezbytné, doporučuje se, aby pacienti podstoupili monitorování
srdeční funkce s hospitalizací po dobu prvních 48 hodin po zahájení souběžného podání, poté má
probíhat ambulantní monitorování nebo monitorování srdečního tepu prováděné pacientem, a to každý
den po dobu nejméně prvních 2 týdnů léčby. Vzhledem k dlouhému poločasu amiodaronu má být výše
popsaným způsobem monitorována srdeční funkce i u pacientů, kteří přestali amiodaron užívat během
několika posledních měsíců a kteří zahájili léčbu sofosbuvirem. Všichni pacienti, kteří užívají
amiodaron současně se sofosbuvirem, mají být varováni ohledně symptomů bradykardie a srdeční
blokády a má jim být doporučeno, aby v případě, že se u nich tyto symptomy objeví, neprodleně
vyhledali lékařskou pomoc.

Hypertyreóza (viz bod 4.8)
Během léčby amiodaronem nebo do několika měsíců po jejím ukončení se může objevit hypertyreóza.
Klinické známky, obvykle mírné, jako např. úbytek hmotnosti, vznik arytmie, angina pectoris,

městnavé srdeční selhání, mají varovat lékaře. Diagnózu podporuje zřetelnější pokles sérové hladiny
ultrasenzitivního TSH (usTSH). V těchto případech má být amiodaron vysazen. K úpravě obvykle
dochází po několika měsících po ukončení léčby; klinické úpravě předchází normalizace funkčních
tyreoidálních testů. Těžké případy s klinickým obrazem tyreotoxikózy, někdy fatální, vyžadují
intenzivní terapeutický zásah. Léčba má být přizpůsobena každému individuálnímu případu:
tyreostatika (která nemusí být vždy účinná), léčba kortikosteroidy, beta-blokátory.

Primární dysfunkce štěpu (PGD – primary graft dysfunction) po transplantaci srdce
V retrospektivních studiích bylo užívání amiodaronu u příjemců transplantátů před transplantací srdce
spojeno s vyšším rizikem primární dysfunkce štěpu (PGS).
PGD je život ohrožující komplikace transplantace srdce, která se projevuje levostrannou,
pravostrannou nebo biventrikulární dysfunkcí vznikající během prvních 24 hodin po transplantaci a
pro kterou není identifikovatelný druhotný důvod (viz bod 4.8). Závažná PGD může být ireverzibilní.
U pacientů na čekací listině na transplantaci srdce se má rozhodnout o používání alternativního
antiarytmika co nejdříve před transplantací.

Plicní onemocnění (viz bod 4.8)
Rozvoj dušnosti a neproduktivního kašle může souviset s plicní toxicitou, jako např. s intersticiální
pneumonitidou. Byly hlášeny velmi vzácné případy intersticiální pneumonitidy po podání
i.v. amiodaronu. V případě podezření na tuto diagnózu u pacientů s rozvíjející se izolovanou
námahovou dušností nebo spojenou s postižením celkového zdravotního stavu (únava, pokles
hmotnosti, horečka) má být proveden RTG hrudníku. Při intersticiální pneumonitidě má být léčba
amiodaronem přehodnocena, krátce po vysazení amiodaronu je obvykle reverzibilní (klinické příznaky
obvykle ustoupí během 3 až 4 týdnů a jsou následované pomaleji se upravujícími rentgenovými nálezy
a úpravou plicních funkcí během několika měsíců), a má se uvažovat o kortikosteroidní terapii.

Byly pozorovány velmi vzácné případy těžkých, někdy fatálních respiračních komplikací v období
bezprostředně po chirurgickém výkonu (akutní syndrom dechové tísně dospělých – ARDS); může se
podílet interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci (viz body 4.5 a 4.8).

Jaterní onemocnění (viz bod 4.8)
Důkladné sledování jaterních testů (aminotransferázy) se doporučuje, jakmile je zahájena léčba
amiodaronem, a dále pravidelně během léčby. U perorální a intravenózní formy a během prvních
24 hodin po i.v. podání se může vyskytnout akutní postižení jater (včetně závažné hepatocelulární
nedostatečnosti nebo jaterního selhání, někdy fatálního) a chronické jaterní onemocnění. Dávka
amiodaronu má být proto snížena nebo léčba má být přerušena, jestliže dojde k vzestupu
aminotransferáz převyšujícímu 3× normální hodnoty.
Klinické a biologické příznaky chronického jaterního onemocnění způsobené perorálním podáváním
amiodaronu mohou být minimální (hepatomegalie, vzestup aminotransferáz až 5× nad normální rozsah
hodnot) a reverzibilní po ukončení terapie, nicméně byly hlášeny i fatální případy.

Neuromuskulární onemocnění (viz bod 4.8)
Amiodaron může způsobit periferní senzomotorickou neuropatii a/nebo myopatii. Během několika
měsíců po vysazení amiodaronu obvykle vymizí, nicméně v některých případech ne zcela.

Oční onemocnění (viz bod 4.8)
Jestliže se objeví rozmazané vidění nebo dojde k poklesu visu, má být ihned provedeno kompletní
oční vyšetření včetně fundoskopie. Objevení se neuropatie optiku a/nebo neuritidy optiku vyžaduje
vysazení amiodaronu, je možný rozvoj slepoty.

Závažné bulózní reakce
Léčba amiodaronem má být okamžitě přerušena, pokud jsou přítomny život ohrožující nebo fatální
kožní reakce: Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS) nebo toxická epidermální nekrolýza (TEN) (např.
progredující kožní vyrážka často s puchýři nebo slizničními lézemi).

Lékové interakce (viz bod 4.5)

Nedoporučuje se současné užívání amiodaronu s následujícími léky: beta-blokátory, blokátory
kalciového kanálu snižující srdeční frekvenci (verapamil, diltiazem), laxativa se stimulačním účinkem,
která mohou způsobit hypokalemii.

Zvláštní opatření

Nežádoucí účinky (viz bod 4.8) jsou obvykle závislé na dávce, proto má být podána minimální účinná
udržovací dávka.

Pacienti mají být upozorněni, že během terapie se nemají vystavovat slunci a že mají použít ochranné
vrstvy (viz bod 4.8).

Monitorace (viz bod 4.8)
Před zahájením terapie je doporučeno pořídit EKG záznam a stanovit hladinu sérového draslíku.
Během léčby je doporučeno sledování aminotransferáz a EKG.
Jelikož amiodaron může vyvolat hypotyreózu nebo hypertyreózu, zvláště u pacientů s onemocněním
štítné žlázy v osobní anamnéze, doporučuje se také klinické a laboratorní (usTSH) vyšetření před
podáním amiodaronu. Monitorace má být prováděna během léčby a po několik měsíců po jejím
přerušení. Hladina sérového usTSH má být měřena, pokud je podezření na tyreoidální dysfunkci.
Zvláště při chronickém podávání antiarytmik byly hlášeny případy zvýšení komorového defibrilačního
a/nebo stimulačního prahu kardiostimulátoru nebo implantovatelného kardioverteru-defibrilátoru.
Antiarytmika mohou ovlivnit účinnost těchto přístrojů.
Proto je před léčbou i během léčby amiodaronem doporučeno opakované ověřování jejich funkčnosti.

Tyreoidální abnormality (viz bod 4.8)
Amiodaron obsahuje jód a může tedy interferovat s vychytáváním radiojódu. Nicméně tyreoidální
funkční testy (f-T3, f-T4, usTSH) zůstávají interpretovatelné. Amiodaron inhibuje periferní konverzi
thyroxinu (T4) na trijodthyronin (T3) a může být příčinou izolovaných biochemických změn (vzestup
f-T4, f-T3 v séru bývá nepatrně snížený nebo dokonce v normě) u klinicky eutyreoidních pacientů. V
takovýchto případech není důvod k přerušení terapie amiodaronem.
Podezření na hypotyreózu může být při výskytu následujících obvykle mírných klinických příznaků:
vzestup hmotnosti, nesnášenlivost chladu, snížená aktivita, výrazná bradykardie. Diagnóza je
podpořena zřetelným vzestupem usTSH v séru. Eutyreoidní stav se obvykle dostaví od 1 do 3 měsíců
následujících po přerušení léčby. V život ohrožujících situacích může léčba amiodaronem pokračovat
v kombinaci s L-thyroxinem. Dávka L-thyroxinu se upravuje dle hladin TSH.

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost amiodaronu u pediatrických pacientů nebyla stanovena. Podávání pediatrickým
pacientům se proto nedoporučuje.

Anestezie (viz bod 4.5 a 4.8)
Před chirurgickým zákrokem má být anesteziolog informován o tom, že pacient užívá amiodaron.

Pomocná látka se známým účinkem
Tento přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy,
úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakodynamické interakce

Léčiva, která vyvolávají torsade de pointes nebo prodlužují QT interval

• Léčiva vyvolávající torsade de pointes
Kombinace amiodaronu s léky, které mohou vyvolat torsade de pointes, jsou
kontraindikovány (viz bod 4.3).
- antiarytmika třídy Ia – látky chinidinového typu a třídy III (bepridil, sotalol);

- další léčiva bez antiarytmického účinku: např. vinkamin, některá neuroleptika,
cisaprid, erythromycin intravenózně, pentamidin parenterálně, kvůli zvýšenému riziku
potenciálně letální komorové tachykardie typu torsade de pointes.

• Léčiva prodlužující QT interval
Společné podávání přípravků prodlužujících QT interval s amiodaronem musí probíhat vždy
na základě důsledného posouzení potenciálních rizik a výhod pro pacienta vzhledem k tomu,
že může dojít k vyvolání torsade de pointes (viz bod 4.4) a pacient musí být stále monitorován
ohledně prodloužení QT intervalu.

Pacienti léčení amiodaronem nemají užívat fluorochinolony.

Léčiva, která snižují srdeční frekvenci nebo způsobují poruchu automacie nebo vedení

• Kombinace s těmito léčivy není doporučena.
- Beta-blokátory a blokátory kalciového kanálu snižující tepovou frekvenci (verapamil,
diltiazem) – může dojít k poruchám automacie (vážná bradykardie) nebo vedení.

Léčiva, která mohou způsobit hypokalemii

• Kombinace s těmito léčivy není doporučena.
- Stimulující laxativa – mohou způsobit hypokalemii a tedy riziko torsade de pointes.
Ostatní laxativa používat lze.

• Jen s velkou opatrností lze amiodaron kombinovat s následujícími léčivy:
- Diuretika způsobující hypokalemii – samotná i v kombinaci;
- Systémové kortikoidy (gluko-, mineralo-), tetrakosaktid;
- Amfotericin B podávaný intravenózně.

Pro prevenci hypokalemie (a k úpravě hypokalemie) je nezbytné monitorovat QT interval. V případě
vzniku komorové tachykardie typu torsade de pointes nesmějí být podána antiarytmika (má být
zahájena komorová stimulace; může být intravenózně podán hořčík).

Celková anestezie (viz body 4.4 a 4.8)

Byly zaznamenány potenciálně vážné komplikace u pacientů s celkovou anestezií: bradykardie
(neodpovídající na atropin), hypotenze, poruchy vedení, snížený srdeční výdej.
Ve velmi vzácných případech byly hlášeny závažné, někdy fatální respirační komplikace (akutní
syndrom respirační tísně dospělých), které bývají obvykle pozorovány v období bezprostředně
následujícím po chirurgickém výkonu. Mohou vyplývat z možné interakce s kyslíkem ve vysoké
koncentraci.

Působení amiodaronu na ostatní léčivé přípravky

Amiodaron a jeho metabolit desetylamiodaron inhibují CYP1A1, CYP1A2, CYP3A4, CYP2C9,
CYP2D6 a glykoprotein-P a mohou zvýšit expozici jejich substrátům.
Vzhledem k dlouhému poločasu amiodaronu může dojít k interakcím po několika měsících od
ukončení léčby amiodaronem.

Substráty glykoproteinu-P
Amiodaron je inhibitor glykoproteinu-P (gp-P). Při společném podávání se substráty gp-P se očekává
zvýšení jejich expozice.

• Digitalis
Mohou se objevit poruchy automacie (vážná bradykardie) nebo atrioventrikulárního vedení
(synergické působení). Kromě toho je možný vzestup plazmatické hladiny digoxinu
(vzhledem k poklesu jeho clearance). Je třeba monitorovat EKG, plazmatickou hladinu

digoxinu a pacienti mají být sledováni ohledně klinických příznaků digitalisové toxicity. Může
být nutné upravit léčebnou dávku digitalisu.

• Dabigatran
Vzhledem k riziku krvácení je třeba opatrnosti při podávání amiodaronu s dabigatranem.
Může být třeba upravení dávky dle informace o léčivém přípravku obsahujícím dabigatran.

Substráty CYP2CAmiodaron zvyšuje inhibicí CYP2C9 plazmatickou koncentraci substrátů CYP2C9, jako jsou warfarin
nebo fenytoin.

• Warfarin
Kombinace warfarinu s amiodaronem může vést ke zvýšení účinku warfarinu a tím zvýšit
riziko krvácení. Je nezbytné sledovat protrombinový čas (INR) častěji a podle aktuálních
hodnot upravit dávku warfarinu během léčby amiodaronem i po jeho vysazení.

• Fenytoin
Kombinace fenytoinu s amiodaronem může vést k předávkování fenytoinem, vyvolávajícímu
neurologické příznaky. Musí se provádět klinické sledování a dávka fenytoinu musí být
snížena, jakmile se objeví příznaky předávkování. Je tedy zapotřebí stanovovat plazmatické
hladiny fenytoinu.

Substráty CYP2D
• Flekainid
Amiodaron zvyšuje plazmatickou koncentraci flekainidu inhibicí cytochromu CYP2D6, dávka
flekainidu má být proto snížena o 50 % a u pacientů se mají pečlivě sledovat nežádoucí
účinky. Doporučuje se také monitorování plazmatických hladin flekainidu..

Substráty CYP3ASpolečné podávání těchto léčiv s amiodaronem, inhibitorem CYP3A4, může vést ke zvýšení jejich
plazmatické koncentrace a tím k možnému zvýšení jejich toxicity:

• Cyklosporin
Kombinace s amiodaronem může zvýšit plazmatickou hladinu cyklosporinu. Dávky mají být
upraveny.

• Fentanyl
Kombinace fentanylu s amiodaronem může zvýšit farmakologický účinek fentanylu a zvýšit
riziko jeho toxicity.

• Statiny
Kombinací amiodaronu se statiny metabolizovanými CYP3A4, jako jsou simvastatin,
atorvastatin a lovastatin, se zvyšuje riziko svalové toxicity (např. rhabdomyolýzy). Pokud je
podáván amiodaron, doporučuje se používat statiny nemetabolizované CYP3A4.

• Jiná léčiva metabolizovaná CYP3A4: lidokain, sirolimus, takrolimus, sildenafil,
midazolam, triazolam, dihydroergotamin, ergotamin, kolchicin.

Působení ostatních léčivých přípravků na amiodaron

Inhibitory CYP3A4 a CYP2C8 mohou být potenciálně schopny inhibovat metabolismus amiodaronu a
zvyšovat jeho expozici.
Doporučuje se vyhnout se užívání inhibitorů CYP3A4 (grapefruitový džus a některé léčivé přípravky)
během léčby amiodaronem.


Další lékové interakce amiodaronu (viz bod 4.4)

Souběžné podávání amiodaronu s režimem obsahujícím sofosbuvir může vést k závažné
symptomatické bradykardii.
Pokud se souběžnému podávání nelze vyhnout, je doporučeno monitorování srdeční funkce (viz bod
4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Vzhledem k účinkům na štítnou žlázu plodu (jód v molekule amiodaronu) je amiodaron v těhotenství
kontraindikován, vyjma případů, kdy benefit převáží nad rizikem. V těchto zvláštních případech je
třeba velmi pečlivě zvážit potenciální přínos terapie.

Kojení
Amiodaron je vylučován ve významném množství do lidského mateřského mléka, je tedy
kontraindikován v období kojení.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Podle bezpečnostních údajů o amiodaronu nebylo zaznamenáno, že by amiodaron negativně
ovlivňoval schopnost řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů a podle četnosti výskytu za použití
následující konvence: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100);
vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze
určit).

Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné: hemolytická nebo aplastická anémie, trombocytopenie.
Není známo: neutropenie, agranulocytóza.

Poruchy imunitního systému
Není známo: angioneurotický edém (Quinckeho edém), anafylaktická reakce, anafylaktický šok.

Endokrinní poruchy (viz bod 4.4)
Časté: hypotyreoidismus, hypertyreoidismus, někdy fatální.
Velmi vzácné: syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Poruchy metabolismu a výživy
Není známo: snížená chuť k jídlu.

Psychiatrické poruchy
Časté: snížené libido.
Není známo: delirium (včetně zmatenosti), halucinace.

Poruchy nervového systému
Časté: extrapyramidový třes, noční děsy, poruchy spánku.
Méně časté: periferní senzomotorická neuropatie a/nebo myopatie, obvykle reverzibilní po
vysazení léku (viz bod 4.4).
Velmi vzácné: cerebelární ataxie, benigní intrakraniální hypertenze (pseudotumor cerebri), bolest
hlavy.
Není známo: parkinsonismus, parosmie.


Poruchy oka
Velmi časté: mikrodepozita v rohovce obvykle omezená na oblast pod pupilou, depozita mohou být
spojena s barevnými kruhy při oslnění nebo s rozostřeným viděním. Rohovková
mikrodepozita se skládají z komplexu tukových depozit a jsou reverzibilní po
přerušení léčby.
Velmi vzácné: neuropatie/neuritida optiku, které mohou vést k rozvoji slepoty (viz bod 4.4).

Srdeční poruchy
Časté: bradykardie, převážně středně závažná a závisející na dávce.
Méně časté: vznik nebo zhoršení arytmie, někdy následované srdeční zástavou (viz bod 4.4 a 4.5),
převodní poruchy (sinoatriální blok, AV blok různého stupně) (viz bod 4.4).
Velmi vzácné: významná bradykardie nebo sinusová zástava u pacientů s dysfunkcí sinusového uzlu
a/nebo u starších pacientů.
Není známo: torsade de pointes (viz body 4.4 a 4.5).

Cévní poruchy
Velmi vzácné: vaskulitida.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: plicní toxicita (alveolární/intersticiální pneumonitida nebo fibróza, pleuritida,
bronchiolitis obliterans s organizujícím zánětem plic/BOOP), někdy fatální (viz bod
4.4).
Velmi vzácné: bronchospasmus u pacientů s vážnou respirační nedostatečností a zvláště u
astmatických pacientů, akutní syndrom respirační tísně dospělých, někdy fatální,
obvykle bezprostředně po chirurgickém zákroku (možná interakce s kyslíkem ve
vysoké koncentraci) (viz bod 4.4 a 4.5).
Není známo: pulmonální krvácení.

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: benigní gastrointestinální poruchy (nauzea, zvracení, nechutenství) obvykle se
objevující při nasycovacích dávkách a ustupující s poklesem dávky.
Časté: zácpa.
Méně časté: sucho v ústech.
Není známo: pankreatitida (akutní).

Poruchy jater a žlučových cest (viz bod 4.4)
Velmi časté: izolovaný vzestup sérových aminotransferáz, který je obvykle středně závažný (1,5x
až 3x nad normální rozsah hodnot), objevující se v začátku léčby. Návrat k normě
nastává po snížení dávky nebo dokonce spontánně.
Časté: akutní onemocnění jater s vysokými aminotransferázami a/nebo žloutenkou, včetně
jaterního selhání, které někdy bývá fatální.
Velmi vzácné: chronické onemocnění jater (pseudoalkoholová hepatitida, cirhóza), někdy fatální.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté: fotosenzitivita (viz bod 4.4).
Časté: ekzém, břidlicově šedivé nebo modravé kožní pigmentace v případech dlouhodobé
léčby vysokými denními dávkami; tyto pigmentace pomalu vymizí po přerušení léčby.
Velmi vzácné: zarudnutí v průběhu probíhající radioterapie, kožní vyrážka, obvykle nespecifická,
exfoliativní dermatitida, alopecie.
Není známo: dermatitida, kopřivka, závažné kožní reakce jako toxická epidermální nekrolýza
(TEN), Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), bulózní dermatitida, léková reakce
s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS).


Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Není známo: lupus-like syndrom.

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné: epididymitis, impotence.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Není známo: granulom včetně granulomu kostní dřeně.

Vyšetření
Velmi vzácné: vzestup kreatininu v krvi.

Poranění, otravy a procedurální komplikace
Není známo: primární dysfunkce štěpu po transplantaci srdce (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10;
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

O akutním předávkování amiodaronem neexistuje mnoho údajů. Bylo popsáno několik případů
sinusové bradykardie, srdeční blokády, komorové tachykardie, torsade de pointes, oběhového selhání
a poškození jater.
Léčba má být symptomatická. Amiodaron ani jeho metabolity nejsou dialyzovatelné.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiarytmikum (III. třída podle Vaughan-Williamsovy klasifikace),
ATC kód: C01BD01.

Antiarytmické:
- Prodloužení akčního potenciálu, které vede k poklesu proudu draslíku do buňky. Toto prodloužení
není ovlivněno srdeční frekvencí.
- Snížení sinusové automacie vedoucí k bradykardii neodpovídající na podání atropinu.
- Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.
- Zpomalení sinoatriálního, atriálního a nodálního vedení, které je výraznější, pokud je rytmus
rychlý.
- Intraventrikulární vedení není ovlivněno.
- Prodloužení refrakterní periody a snížení excitability myokardu na atriální, nodální i ventrikulární
úrovni.
- Zpomalení vedení a prodloužení refrakterní periody v přídatných atrioventrikulárních spojích.

Antianginózní:
- Střední pokles periferního cévního odporu a snížení srdeční frekvence vedoucí k poklesu spotřeby
kyslíku.
- Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.
- Zvýšení koronárního průtoku díky přímému účinku na hladké svaly artérií myokardu.
- Udržování srdečního výdeje díky poklesu aortálního tlaku a periferního cévního odporu.


Jiné:
- Amiodaron má jen mírný negativně inotropní účinek.

Pediatrická populace
Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny.
V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů
s různými arytmiemi. V klinických studiích byly u pediatrické populace použity následující perorální
dávky:
Úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den po dobu 7-10 dní (nebo 500 mg/m2/den, vyjádřeno na metr
čtvereční povrchu těla);
Udržovací dávka: má být použita nejnižší možná účinná dávka; podle individuální odpovědi se
pohybuje mezi 5 až 10 mg/kg/den (nebo 250 mg/m2/den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu
těla).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Amiodaron má vysokou afinitu ke tkáním, ale prostupuje do nich jen pomalu.
Biologická dostupnost po perorálním podání individuálně kolísá mezi 30–80 % (průměr 50 %).
Po jednorázovém podání dosáhne amiodaron maximálních plazmatických koncentrací po 3–hodinách. Terapeutické účinky se obvykle dostaví po 1 týdnu, v závislosti na výši úvodní dávky.
Amiodaron má dlouhý poločas, individuálně velmi variabilní (20–100 dní). Během prvních dnů léčby
se látka kumuluje téměř ve všech tkáních, zvláště v tukové tkáni. Vylučování je zahájeno za několik
dní a ustálené koncentrace v plazmě se dosáhne za 1 i více měsíců, v závislosti na individuálních
vlastnostech organismu.
Vzhledem k uvedeným vlastnostem amiodaronu se úvodní vyšší dávky používají k dosažení rychlé
saturace tkání, která je nutná k dosažení terapeutického účinku. Jód je z molekuly látky částečně
uvolňován a lze jej nalézt v moči – jodurie. Takto se vylučuje asi 6 mg za 24 hodin při denní dávce
200 mg amiodaronu. Zbylá část molekuly spolu s většinou jódu se po průchodu játry vylučuje stolicí.
Míra vylučování ledvinami je zanedbatelná, což dovoluje podávání obvyklých dávek i u pacientů
s renálním selháváním.
Po přerušení léčby vylučování látky pokračuje ještě několik měsíců, je třeba počítat s tím, že
reziduální účinky přetrvávají ještě 10–30 dní po vysazení.

Amiodaron je metabolizován hlavně prostřednictvím CYP3A4 a také CYP2C8.
Amiodaron a jeho metabolit desetylamiodaron potenciálně vykazují in vitro schopnost inhibovat
CYP1A1, CYP1A2, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6, CYP3A4, CYP2A6, CYP2B6 a CYP2C8.
Amiodaron a desetylamiodaron mají rovněž potenciál inhibovat přenašeče jako gp-P a přenašeč
organických kationtů (OCT) [jedna studie ukázala zvýšení koncentrace kreatininu (OCT2 substrát) o
1,1 %]. In vivo data popisují interakce amiodaronu s CYP3A4, CYP2C9, CYP2D6 a gp-P substráty.

Kontrolované pediatrické studie nebyly zatím provedeny. U pediatrických pacientů jsou k dispozici
pouze omezené publikované údaje, z nichž nevyplývají žádné odlišnosti oproti dospělým.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Po jednorázovém podání je amiodaron téměř netoxický.
Při opakovaném podání po dobu několika týdnů byly popsány následující změny:
- hyperfunkce štítné žlázy – hyperplastické a neoplastické změny folikulů u laboratorních potkanů;
- dyslipidóza s infiltrací plic a lymforetikulárního systému makrofágy u psů a potkanů;
- fototoxicita a fotosenzibilizace u morčat.
Hodnoty maximální dávky bez toxického účinku jsou nižší než 16 mg/kg/den u potkanů
a 12,5 mg/kg/den u psů.

Ve studiích reprodukční toxicity byly zaznamenány pokles fertility a vliv na vývoj potomstva, ale
žádné teratogenní účinky. Amiodaron přechází do mateřského mléka.

Ve studiích mutagenity nevykazovala látka žádný genotoxický potenciál.


Ve dvouleté studii zkoumající kancerogenitu amiodaronu u potkanů byl prokázán u obou pohlaví
v klinicky doporučených dávkách vyšší výskyt folikulárních nádorů štítné žlázy (adenomy a/nebo
karcinomy). Vzhledem k tomu, že výsledky testů mutagenity byly negativní, vznikly tyto nádory
s největší pravděpodobností epigenetickým a nikoli genotoxickým mechanismem. U myší byl
pozorován pouze na dávce závislý vznik folikulární hyperplazie štítné žlázy, avšak nikoli vznik
karcinomů. Tento vliv amiodaronu na štítnou žlázu potkanů a myší byl nejspíše způsoben vlivem na
syntézu a/nebo uvolnění hormonů štítné žlázy. Význam těchto výsledků ve vztahu k lidskému
organismu je malý.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Kukuřičný škrob
Povidon
Monohydrát laktózy
Magnesium-stearát
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Předbobtnalý škrob

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C ve vnitřním obalu a v krabičce, aby byl přípravek chráněn před
světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Průhledný Al/PVC blistr, krabička.
Velikost balení: 30 nebo 60 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

PRO.MED.CS Praha a.s., Telčská 377/1, Michle, 140 00 Praha 4, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

13/263/02-C



9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 23. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 21. 5.

10. DATUM REVIZE TEXTU

14. 12.