Risperidon actavis

Ve studiích (sub)chronické toxicity, kdy bylo dávkování zahájeno u pohlavně nezralých laboratorních
potkanů a psů, byly shledány na dávce závislé účinky na samčí a samičí pohlavní ústrojí a mléčné žlázy.
Tyto účinky souvisely se zvýšenou hladinou prolaktinu způsobenou blokádou dopaminového D2 receptoru
risperidonem. Studie na tkáňových kulturách dále naznačují, že by buněčný růst v lidských tumorech prsu
mohl být stimulován prolaktinem. Risperidon nebyl teratogenní u potkanů a králíků. V reprodukčních
studiích s risperidonem u potkanů byly pozorovány nežádoucí účinky na páření a na porodní hmotnost a
přežití mláďat. U potkanů bylo nitroděložní působení risperidonu spojeno s kognitivním deficitem v
dospělosti. Další antagonisté dopaminu měli při podání březím zvířatům negativní vliv na učení a motorický
vývoj mláďat.
Ve studii toxicity u mláďat potkanů byly pozorovány vyšší mortalita mláďat a zpožďování fyzického vývoje.
Ve 40týdenní studii u štěňat bylo zpožděno pohlavní zrání. Růst dlouhých kostí nebyl dotčen u psů při
3,6násobku maximální humánní perorální expozice pro dospívající (1,5 mg/den) na základě posouzení AUC;
účinky na dlouhé kosti a pohlavní zrání byly pozorovány při 15násobku maximální humánní perorální
expozice pro dospívající.
Risperidon nebyl genotoxický podle celé řady testů. Ve studiích kancerogenity u perorálního podání
risperidonu potkanům a myším byl pozorován zvýšený výskyt adenomu hypofýzy (myši), endokrinního
adenomu slinivky (potkani) a adenomu mléčné žlázy (oba druhy). Tyto nádory mohou být spojeny s
prodlouženým antagonismem dopaminu D2 a hyperprolaktinemií. Význam nálezů těchto nádorů u hlodavců
pro člověka není znám. In vitro a in vivo modely na zvířatech ukazují, že vysoké dávky risperidonu mohou
způsobit prodloužení QT intervalu, což bylo u pacientů spojováno s teoreticky zvýšeným rizikem torsade de
pointes.