Paracetamol pharmaclan
Paracetamol může způsobit intoxikaci, obzvláště u starších osob, malých dětí, pacientů s
onemocněním jater, u chronických alkoholiků, pacientů s chronickou malnutricí a pacientů
užívajících látky indukující jaterní enzymy. Předávkování může být v těchto případech
fatální.
Poškození jater je možné u dospělých, kteří užili 6 g paracetamolu nebo více, zvláště pokud
tito pacienti mají rizikové faktory (viz níže).
Rizikové faktory:
Pokud pacient
je dlouhodobě léčen karbamazepinem, fenobarbitalem, fenytoinem, primidonem,
rifampicinem, třezalkou tečkovanou nebo dalšími léky, které indukují jaterní enzymy.
nebo
pravidelně konzumuje vyšší než doporučené množství alkoholu.
nebo
pravděpodobně trpí deplecí glutathionu např. při poruchách příjmu potravy, cystické
fibróze, HIV infekci, hladovění, kachexii.
Příznaky
Akutní intoxikace paracetamolem může postupovat v několika fázích. Příznaky předávkování
paracetamolem během prvních dvou dnů jsou nauzea, zvracení, nechutenství, bledost a bolest
břicha. Toto jsou příznaky mírné intoxikace. Pokud je intoxikace závažnější, objeví se
subklinické příznaky, jako zvýšení hodnot jaterních enzymů. Po dvou až čtyřech dnech od
užití se projeví klinické příznaky poškození jater, jako je bolestivá hepatomegalie, žloutenka,
encefalopatie, kóma a porucha srážlivosti krve, to vše sekundárně při jaterní nedostatečnosti.
Nedostatečná funkce ledvin (tubulární nekróza) je vzácná a může se vyvinout i při absenci
závažného poškození jater. Závažná intoxikace může způsobit metabolickou acidózu. Byly
hlášeny případy akutní pankreatitidy a srdeční arytmie.
Léčba
Je třeba postupovat podle lokálních doporučení pro léčbu a léčbu předávkování
paracetamolem zahájit okamžitě i u pacientů bez příznaků nebo známek předávkování kvůli
riziku opožděného poškození jater. Nezbytná lékařská pomoc v případě předávkovaní
paracetamolem vyžaduje okamžitou hospitalizaci.
Ihned po předávkování paracetamolem, které může vést k závažné intoxikaci, lze aplikovat
léčbu snižující absorpci, jako je výplach žaludku do jedné hodiny od užití paracetamolu nebo
podání aktivního uhlí.
Jako antidotum lze podat N-acetylcystein (NAC). Pro podání NAC a další léčbu má být
stanovena koncentrace paracetamolu v krvi. Obecně je preferováno intravenózní podávání
NAC, které má pokračovat, dokud je paracetamol detekovatelný. Je třeba si uvědomit, že
podávání NAC až 36 hodin po intoxikaci může zlepšit prognózu.
Perorální podání NAC nemá být kombinováno s perorálním podáním aktivního uhlí.
Methionin může být použit jako antidotum pokud intravenózní podání N-acetylcysteinu není
možné, např. v případě alergie.
Na začátku léčby musí být provedeny jaterní testy a je třeba je opakovat každých 24 hodin.
Ve většině případů se hodnota jaterních aminotransferáz vrátí k normálu během dvou týdnů
po předávkování s úplnou obnovou funkcí jater. Ve vzácných případech však může být nutná
transplantace jater.