Adrenalin léčiva

Vinyl-ether, cyklopropan a inhalační halogenovaná anestetika (halotan, enfluran, isofluran,
trichlorethylenem apod.) senzibilizují myokard vůči působení katecholaminů a zvyšují tak riziko
arytmií, až se může objevit i fibrilace komor. Pokud se epinefrin podává v takových případech jako
doplněk k lokálnímu anestetiku nebo k zastavení krvácení, je třeba dodržovat určitou maximální
hladinu dávky epinefrinu (viz Souhrn údajů o přípravku u daného anestetika).

Přidání epinefrinu k roztoku lokálního anestetika zpožďuje jeho lokální absorpci, a tak zesiluje a
prodlužuje účinek lokálního anestetika.

Pokud se epinefrin podává současně s jinými sympatomimetiky nastává aditivní efekt.

Rozklad epinefrinu může být zpomalen a citlivost na epinefrin i náchylnost k srdečním arytmiím a
jiným nežádoucím účinkům se mohou zvýšit následkem účinku L-tyroxinu, theofylinu, oxytocinu,
ornipresinu, karbazochrómu, srdečních glykosidů, anticholinergik (např. atropin), určitých
antihistaminik (např. difenhydramin, chlorfenamin), tricyklických nebo tetracyklických antidepresiv
(např. maprotilin), guanetidinu, reserpinu, levodopy, inhibitorů MAO, inhibitorů COMT nebo
alkoholu.

Blokátory alfa-receptoru (např. fenoxybenzamin) a fenothiaziny mohou eliminovat účinek epinefrinu
na zvýšení krevního tlaku.

Betablokátory mohou eliminovat bronchodilatační účinek epinefrinu a účinek na srdce, zejména
podávání neselektivních betablokátorů může vyvolat hypertenzní krizi spojenou s bradykardií.

Epinefrin může zvýšit hladinu cukru v krvi, a proto může oslabit účinek antidiabetik.

Současná aplikace námelových alkaloidů (zvláště ergotaminu) může vést k významnější
vazokonstrikci s rizikem ischemie až gangrény. Tyto látky a také oxytocin mohou též zvyšovat
presorický účinek epinefrinu (vedoucí až k mozkovému krvácení).
Soli lithia mohou při současném podávání sympatomimetik vyvolat arytmie.