Tralgit 100 inj

Méně často může tramadol způsobit změny kardiovaskulárních funkcí. Tyto nežádoucí účinky se
mohou vyskytnout především v souvislosti s intravenózní aplikací a u pacientů po fyzické zátěži.

Nejčastěji se vyskytují nauzea a závratě.

Mohou se vyskytnout různé psychické nežádoucí účinky, které se individuálně liší co do intenzity a
povahy podle typu osobnosti a délky podávání přípravku.

Byly popsány vzácné případy epileptiformních záchvatů. Vyskytly se převážně po aplikaci vysokých
dávek tramadolu nebo po současné aplikaci látek, které mohou snížit práh pro vznik záchvatů nebo
samy vyvolávají křeče (např. antidepresiva nebo antipsychotika).

Bylo popsáno i zhoršení astmatu, i když nebyl zjištěn kauzální vztah.

Byla popsána deprese dechové funkce, která se vyskytla v případech, kdy byla značně překročena
doporučená dávka a byly současně podány jiné látky s centrálním účinkem.

Může dojít k rozvoji závislosti. Mohou se objevit následující symptomy nebo abstinenční reakce,
podobné těm, které lze pozorovat při vysazení opioidů: neklid (agitovanost), úzkost, nervozita,
nespavost, hyperkineze, třes a gastrointestinální symptomy. K dalším symptomům, které byly
pozorovány při vysazení tramadolu, patří: záchvaty paniky, silná úzkost, halucinace, parestezie, tinitus
a neobvyklé příznaky CNS (tj. zmatenost, bludy, depersonalizace, derealizace, paranoia).

V několika velmi vzácných případech bylo popsáno zvýšení aktivity jaterních enzymů v časové
souvislosti s podáváním tramadolu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy
Předávkování může být fatální. Příznaky předávkování opioidními analgetiky zahrnují miózu,
zvracení, kardiovaskulární kolaps, útlum a kóma, křeče a respirační depresi a/nebo příznaky


serotoninového syndromu včetně spontánního myoklonu, indukovatelného nebo očního myoklonu,
agitovanosti, diaforézy, třesu, hyperreflexie, hypertonie a tělesné teploty > 38 °C. Byl hlášen také
serotoninový syndrom (viz body 4.4, 4.5 a 4.8).

Léčba
Léčba předávkování musí být komplexní. Je potřebné zajistit ventilační parametry při dechovém
útlumu a jen v případě křečové aktivity při zajištěných ventilačních parametrech podávat
benzodiazepiny. Naloxon může pomoci antagonizovat dechový útlum. Další léčba je symptomatická
se zaměřením na udržení vitálních funkcí. Při perorální intoxikaci se doporučuje gastrointestinální
dekontaminace aktivním uhlím nebo výplachem žaludku pouze do 1/2 hodiny po požití tramadolu.
Hemodialýza a hemofiltrace jen v minimální míře pomáhají eliminovat tramadol z krevního séra
(samotné jsou proto při léčbě akutní intoxikace nedostatečné).


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Opioidní analgetika (anodyna).
ATC kód: N02AX
Mechanismus účinku
Tramadol je centrálně působící opioidní analgetikum. Je to neselektivní čistý agonista opioidních
receptorů μ, δ a κ, s vyšší afinitou k receptoru μ. Další mechanismy, které přispívají k analgetickému
účinku, jsou inhibice zpětného vychytávání norepinefrinu v neuronech a zvyšování uvolňování
serotoninu.

Farmakodynamické účinky
Na rozdíl od morfinu nepůsobí analgetické dávky tramadolu v širokém rozmezí útlum dechového
centra. Také je méně ovlivněna gastrointestinální motilita. Účinky na kardiovaskulární systém jsou
spíše mírné. Účinnost tramadolu je uváděna jako 1/10 až 1/6 účinnosti morfinu. Přípravek nemá žádné
klinicky významné hemodynamické účinky.

Pediatrická populace
Účinek enterálního a parenterálního podání tramadolu byl zkoumán v klinických studiích u více než
2000 dětských pacientů, ve věku od novorozenců do 17 let. Léčba bolesti byla sledována ve studiích
bolesti po operaci (především abdominální), po chirurgické extrakci zubu, z důvodu zlomenin,
popálenin a traumat, a ostatních bolestivých stavů, které by mohly vyžadovat analgetickou léčbu po
dobu nejméně 7 dní.

Po jednorázovém podání dávek až 2 mg/kg nebo po opakovaném podání dávek až 8 mg/kg za den (až
k maximální dávce 400 mg denně) byla shledána účinnost tramadolu superiorní vůči placebu a
superiorní nebo ekvivalentní paracetamolu, nalbufinu, pethidinu a nízkým dávkám morfinu.
Bezpečnostní profil tramadolu byl obdobný u dospělých a pediatrických pacientů starších 1 roku (viz
bod 4.2).


5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Distribuce
Vazba tramadolu na plazmatické bílkoviny je 20 %, má velký distribuční objem (0,31 VDss l/kg).

Tramadol prochází hematoencefalickou i placentární bariérou. Velmi malá množství léčivé látky a
jejího O-desmethyl derivátu jsou přítomná v mateřském mléce (0,1 %, resp. 0,02 % podané dávky).



Biotransformace
Biotransformace probíhá v játrech demetylací a konjugací, čímž vzniká 11 metabolitů, z nichž pouze
jeden, O-desmetyltramadol, je farmakodynamicky aktivní a jeho aktivita k  receptorům je přibližně
200krát vyšší než u tramadolu. V pokusech na zvířatech bylo zjištěno, že O-desmethyltramadol je 4krát účinnější než původní látka. Jeho poločas t1/2,ß (u 6 zdravých dobrovolníků) je 7,9 hodiny
(rozmezí 5,4–9,6 hodiny) a je v podstatě podobný tramadolu.

Inhibice jednoho nebo obou typů izoenzymů CYP3A4 a CYP2D6, které se podílejí na biotransformaci
tramadolu, může ovlivnit plazmatickou koncentraci tramadolu nebo jeho aktivního metabolitu.

Eliminace
Eliminační poločas tramadolu je asi 6 hodin, celková clearance je 467 ml/min po i.v. aplikaci a 710 po
perorálním podání, více než 90 % tramadolu se vylučuje močí (z toho 70 % ve formě metabolitů),
zbytek se vylučuje stolicí.

U pacientů starších 75 let může být eliminační poločas prodloužen přibližně 1,4násobně. U pacientů s
jaterní cirhózou byl zjištěn eliminační poločas 13,3 + 4,9 hod (tramadol) a 18,5 + 9,4 hod (O-
demethyltramadol); v extrémních případech dosáhl hodnot 22,3 resp. 36 hodin. U nemocných s
renálním postižením (clearance kreatininu < 5 ml/min) byly hodnoty eliminačního poločasu 11 + 3,hod a 16,9 + 3 hod, extrémní hodnoty dosáhly 19,5 hod, resp. 43,2 hod.

Farmakokinetické/farmakodynamické vztahy
Tramadol má v terapeutickém dávkovacím rozmezí lineární farmakokinetický profil. Vztah mezi
sérovými koncentracemi a analgetickým účinkem je závislý na dávce, avšak v ojedinělých případech
se podstatně liší. Obvykle je účinná sérová koncentrace 100-300 ng/ml.

Pediatrická populace
U pacientů ve věku 1 rok až 16 let byla farmakokinetika tramadolu a O-desmethyltramadolu po
jednorázovém nebo opakovaném perorálním podání shledána obecně podobná farmakokinetice u
dospělých, po adjustaci dávky podle tělesné hmotnosti, ale s vyšší interindividuální variabilitou u dětí
ve věku 8 let a mladších.

U dětí do 1 roku byla farmakokinetika tramadolu a O-desmethyltramadolu studována, avšak nebyla
plně charakterizována. Dle informací ze studií zahrnujících tuto věkovou skupinu se u novorozenců
rychlost tvorby O-desmethyltramadolu cestou CYP2D6 plynule zvyšuje a předpokládá se, že asi v roce je dosaženo stejné aktivity CYP2D6 jako u dospělých. Kromě toho nezralý systém glukuronidace
a renálních funkcí může vést k pomalé eliminaci a akumulaci O-desmethyltramadolu u dětí do 1 roku.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Po opakovaném perorálním a parenterálním podávání tramadolu potkanům a psům po dobu 6-týdnů a po perorálním podávání tramadolu psům po dobu 12 měsíců nebyly při hematologických,
biochemických a histologických vyšetřeních zaznamenány žádné změny související s podávanou
látkou. Pouze po vysokých dávkách, zřetelně převyšujících terapeutické rozmezí, se vyskytly projevy
z ovlivnění centrálního nervového systému: neklid, slinění, křeče a úbytek tělesné hmotnosti. Bez
jakýchkoliv reakcí tolerovali potkani a psi perorální dávky 20 mg/kg, resp. 10 mg/kg tělesné
hmotnosti, a psi rektální dávku 20 mg/kg tělesné hmotnosti.

Dávky tramadolu od 50 mg/kg/den výše měly toxické účinky na potkaní samice a zvyšovaly
neonatální mortalitu. U potomstva se projevila retardace ve formě poruchy osifikace a opožděného
otevírání vaginy a očí. Fertilita samců nebyla ovlivněna. Po vyšších dávkách (od 50 mg/kg/den výše)
se u samic snižovala četnost březosti. U králíků se toxické účinky na samice a skeletální abnormality u
jejich potomstva vyskytly po dávkách od 125 mg/kg výše.



V některých in vitro testovacích systémech byly prokázány mutagenní účinky. Studie in vivo takové
účinky neprokázaly. Dle současných poznatků lze tramadol klasifikovat jako nemutagenní.

Studie na kancerogenitu tramadol-hydrochloridu byly prováděny na potkanech a myších. Studie
na potkanech neprokázala v souvislosti s podáváním látky zvýšený výskyt nádorů. Ve studii na myších
byl prokázán zvýšený výskyt hepatocelulárních adenomů u samců (nesignifikantní zvýšení u dávek od
15 mg/kg výše, závislé na dávce) a nárůst plicních nádorů u samic ve všech dávkovacích skupinách
(signifikantní, ale nezávislé na dávce).