Paroxetin +pharma

Toxikologické studie se prováděly na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočišných druhů
jsou metabolické procesy podobné jako u lidí. Podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů
včetně tricyklických antidepresiv, byla po podávání paroxetinu u potkanů podle očekávání zjištěna
fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho
roku v dávkách 6x převyšujících doporučený rozsah klinických dávek.

Kancerogeneze: Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní
účinek.

Genotoxicita: Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.

Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu samců a samic
snížením indexu fertility a četnosti březosti. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a
opožděná osifikace. Poslední uvedené účinky pravděpodobně souvisí s maternální toxicitou a nejsou
považovány za přímý účinek na plod/novorozence.