Parolex 20

Serotonergní přípravky
Stejně jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI může současné podávání se serotonergními léky
vést k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Doporučuje se
opatrnost a pečlivé klinické sledování pacienta, pokud jsou s paroxetinem kombinovány serotonergní
přípravky (jako např. L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid, methylthioninium-chlorid
(methylenová modř), SSRI, lithium, pethidin a přípravky obsahující třezalku tečkovanou – Hypericum
perforatum). Opatrnosti je též zapotřebí v případě použití fentanylu k celkové anestezii nebo k léčbě
chronické bolesti. Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku
serotoninového syndromu (viz bod 4.3).

Pimozid
Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly
prokázány průměrně 2,5krát zvýšené hladiny pimozidu. To může být vysvětleno CYP2Dinhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Kvůli úzkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé
schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz
bod 4.3).

Enzymy metabolizující léky
Metabolismus a farmakokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů
metabolizujících léky.
Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí
se zvážit podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování. Pokud se má
přípravek podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s
karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem,
není nutná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po
zahájení podávání nebo po ukončení podávání induktoru enzymů) se má řídit klinickým účinkem
(snášenlivost a účinnost).

Neuromuskulární blokátory SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k
prodloužení neuromuskulárně blokačního působení mivakuria a suxamethonia.

Fosamprenavir/ritonavir: současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg
podávané dvakrát denně a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým
dobrovolníkům po dobu 10 dní vedlo k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu
přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání
s paroxetinem podobné hodnotám získaným v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin neměl

signifikantní vliv na metabolismus fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého
současného podávání paroxetinu a fosamprenaviru/ritonaviru přesahujícího 10 dní nejsou k dispozici.

Procyklidin: Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu.
Pokud se projeví anticholinergní účinky, musí se dávka procyklidinu snížit.

Antikonvulziva: karbamazepin, fenytoin, valproát sodný. Nezdá se, že by současné podávání mělo
nějaký účinek na farmakokinetický/dynamický profil u epileptických pacientů.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DStejně jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, paroxetin inhibuje jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně
podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická
antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např.
perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy 1c (např.
propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s
metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti vzhledem k jeho úzkému terapeutickému
rozmezí u této indikace.

V literatuře byly zaznamenány farmakokinetické interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem,
které se projevily 65-75% snížením plazmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, tj.
endoxifenu. V některých studiích byla při společném užití s některými antidepresivy ze skupiny SSRI
hlášená snížená účinnost tamoxifenu. Vzhledem k tomu, že snížení účinnosti tamoxifenu nelze
vyloučit, je nutné se společnému podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu)
vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.4).

Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že během užívání
paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.
Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační
aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí u pacientů léčených perorálními antikoagulancii
používat opatrně (viz bod 4.4).

Pravastatin
Interakce mezi paroxetinem a pravastatinem pozorované ve studiích naznačují, že současné podávání
paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. Pacienti s diabetes mellitus,
kteří užívají současně paroxetin a pravastatin, mohou vyžadovat úpravu dávkování perorálních
antidiabetik a/nebo inzulinu (viz bod 4.4).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.
Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku
krvácení (viz bod 4.4).
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, nebo
léky, o nichž je známo, že ovlivňují funkci trombocytů či zvyšují riziko krvácení (např. s atypickými
antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID,
inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou
predisponovat ke krvácení.