Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Montelukast Medreg 10 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje montelukastum natricum odpovídající montelukastum 10 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 106,7 mg monohydrátu laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.
Světle žlutohnědé (béžové), čtverhranné potahované tablety s vyraženým „I“ na jedné straně a „114“ na
druhé straně.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Montelukast Medreg je indikován k léčbě astmatu jako doplňková léčba u pacientů s mírným
až středně těžkým perzistentním astmatem, jejichž nemoc není dostatečně zvládána inhalačními
kortikosteroidy a jimž podávání krátkodobě působících beta-agonistů „podle potřeby“ neposkytuje
odpovídající klinickou kontrolu astmatu. Pacientům, u nichž je montelukast indikován k léčbě astmatu,
může montelukast rovněž přinést úlevu od příznaků sezónní alergické rýmy.

Přípravek Montelukast Medreg je rovněž indikován k profylaxi astmatu, kde je převládající složkou
bronchokonstrikce indukovaná tělesnou námahou.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Doporučená dávka pro dospělé a dospívající od 15 let s astmatem nebo s astmatem a současnou sezónní
alergickou rýmou je jedna 10mg tableta jednou denně užívaná večer.

Obecná doporučení
Terapeutický účinek montelukastu na parametry zvládání astmatu se projeví během jednoho dne.
Pacienty je nutno poučit, aby montelukast užívali, i pokud bude jejich astma pod kontrolou, stejně jako
v obdobích jeho zhoršení. Tento přípravek nesmí být podáván současně s jinými přípravky obsahujícími
stejnou léčivou látku, montelukast.

U starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce ledvin ani u pacientů s mírnou až středně těžkou
poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování. Údaje o pacientech s těžkou poruchou funkce jater
nejsou k dispozici. Dávkování je stejné jak u pacientů mužského, tak ženského pohlaví.


Léčba montelukastem v souvislosti s jinými způsoby léčby astmatu
Montelukast může být přidán ke stávajícím režimům léčby pacienta.

Inhalační kortikosteroidy: Léčba montelukastem může být použita jako doplňková léčba u pacientů, u
nichž inhalační kortikosteroidy a podaní krátkodobě působící beta-agonisté „podle potřeby“ neposkytují
odpovídající klinickou kontrolu. Inhalační kortikosteroidy se nesmí montelukastem nahradit náhle (viz
bod 4.4).

Pediatrická populace
Nepodávejte 10mg potahované tablety montelukastu dětem mladším 15 let. Bezpečnost a účinnost 10mg
potahovaných tablet montelukastu nebyla stanovena u dětí mladších 15 let. Další síly/lékové formy jsou
dostupné pro dětí mladší 15 let. 4mg žvýkací tablety jsou k dispozici pro pediatrické pacienty od 2 do let. 5mg žvýkací tablety jsou k dispozici pro pediatrické pacienty od 6 do 14 let věku.

Způsob podání
Tento přípravek lze užívat s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pacienty je třeba upozornit, aby nikdy neužívali perorální montelukast k léčení akutního astmatického
záchvatu a aby měli pro tento případ připravenou obvyklou vhodnou záchrannou léčbu. Pokud se akutní
záchvat objeví, mají použít krátkodobě působící inhalační beta-agonisty. Pacienti mají co nejdříve
vyhledat lékaře, pokud potřebují více inhalací krátkodobě působícího inhalačního beta-agonisty než
obvykle.

Inhalační nebo perorální kortikosteroidy se nesmí montelukastem nahradit náhle.

Nejsou k dispozici žádné údaje dokládající možnost snížení dávky inhalačních kortikosteroidů při
současném podávání montelukastu.

Ve vzácných případech se může u pacientů léčených antiastmatiky, včetně montelukastu, objevit
systémová eozinofilie, někdy se projevující klinickými projevy vaskulitidy konzistentními
se syndromem Churga-Straussové, což je stav často léčený systémovým podáním kortikosteroidů. Tyto
případy byly někdy spojeny se snížením dávky nebo ukončením léčby perorálními kortikosteroidy.
Ačkoliv příčinná souvislost s antagonismem leukotrienových receptorů nebyla prokázána, lékař si musí
být u svých pacientů vědom rizika eozinofilie, vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů,
srdečních komplikací a/nebo neuropatie. Pacienti, u kterých se tyto symptomy vyvinou, musí být znovu
vyšetřeni a jejich léčebné režimy přehodnoceny.

Léčba montelukastem nezbavuje pacienty s astmatem vyvolaným kyselinou acetylsalicylovou nutnosti
vyvarovat se užívání kyseliny acetylsalicylové nebo jiných nesteroidních protizánětlivých přípravků.

U dospělých, dospívajících a dětí, kteří užívali přípravek Montelukast Medreg byly hlášeny
neuropsychiatrické reakce (viz bod 4.8). Pacienti a lékaři mají dávat pozor na neuropsychiatrické reakce.
Pacienti a/nebo ošetřující osoby mají být poučeni, aby v případě výskytu těchto změn informovali lékaře.
Pokud se takové případy vyskytnou, lékaři mají pečlivě zvážit rizika a přínosy pokračování v léčbě
přípravkem Montelukast Medreg.


Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek
užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Montelukast lze podávat s jinými léčivy rutinně používanými při profylaxi a chronické léčbě astmatu.
Ve studiích lékových interakcí neměla doporučená klinická dávka montelukastu klinicky významné
účinky na farmakokinetiku následujících léčiv: theofylin, prednison, prednisolon, perorální
kontraceptiva (ethinylestradiol/norethisteron 35/1), terfenadin, digoxin a warfarin.

Plocha pod křivkou plazmatických koncentrací (AUC) montelukastu byla u subjektů, kterým byl
současně podáván fenobarbital, snížena přibližně o 40 %. Jelikož je montelukast metabolizován
prostřednictvím CYP 3A4, 2C8 a 2C9, je zejména u dětí potřebná opatrnost, při jeho podávání spolu s
induktory CYP 3A4, 2C8 a 2C9, jako je fenytoin, fenobarbital a rifampicin.

In vitro studie ukázaly, že montelukast je účinným inhibitorem CYP 2C8. Údaje z klinických studií
lékových interakcí zahrnujících montelukast a rosiglitazon (testovací substrát reprezentující léčiva
metabolizovaná převážně CYP 2C8) však prokázaly, že montelukast neinhibuje CYP 2C8 in vivo.
U montelukastu se tudíž nepředpokládá, že by metabolismus léčiv metabolizovaných tímto enzymem
(např. paklitaxelu, rosiglitazonu a repaglinidu) výrazně narušoval.

In vitro studie prokázaly, že montelukast je substrátem CYP 2C8, a už méně významně 2C9 a 3A4.
Údaje z klinické studie lékových interakcí zahrnující montelukast a gemfibrozil (inhibitor jak CYP 2C8,
tak 2C9) prokázaly, že gemfibrozil zvyšuje systémovou expozici montelukastu 4,4krát. Při současném
podávání s gemfibrozilem nebo s jinými silnými inhibitory CYP 2C8 není rutinní úprava dávkování
montelukastu potřebná, nicméně lékař si má být vědom možnosti zvýšeného výskytu nežádoucích
účinků.

Na základě in vitro údajů se klinicky významné lékové interakce se slabšími inhibitory CYP 2C8 (např.
trimethoprimem) neočekávají. Současné podávání montelukastu s itrakonazolem, silným inhibitorem
CYP 3A4, nevedlo k významnému zvýšení systémové expozice montelukastu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Studie na zvířatech nenaznačují škodlivé účinky na těhotenství nebo na vývoj embrya/plodu. Omezené
údaje z dostupných databází těhotenství nenaznačují příčinnou souvislost mezi užíváním montelukastu
a malformacemi (tj. defekty končetin), které byly vzácně hlášeny po celosvětovém uvedení léčivé látky
na trh. V těhotenství smí být montelukast podáván jen v nezbytně nutných případech.

Kojení
Studie na potkanech ukázaly, že je montelukast vylučován do mléka (viz bod 5.3). Není známo, zda se
montelukast/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Kojícím matkám smí být montelukast
podáván jen v nezbytně nutných případech.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Montelukast má nulový nebo zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Nicméně,
jednotlivci hlásili ospalost nebo závrať

4.8 Nežádoucí účinky


Montelukast byl v klinických studiích hodnocen následovně:
• 10mg potahované tablety na přibližně 4 000 dospělých a dospívajících pacientech s astmatem ve
věku 15 let a starších
• 10mg potahované tablety na přibližně 400 dospělých a dospívajících pacientech s astmatem se
sezónní alergickou rýmou ve věku 15 let a starších
• 5mg žvýkací tablety na přibližně 1 750 pediatrických pacientech s astmatem ve věku 6 až 14 let

Následující nežádoucí účinky související s léčivem byly u astmatických pacientů léčených
montelukastem v klinických studiích hlášeny často (≥ 1/100, < 1/10) a s vyšší incidencí než u pacientů
léčených placebem:

Třídy orgánových systémů Dospělí a dospívající pacienti
ve věku 15 let a starší (dvě
12týdenní studie; n=795)
Pediatričtí pacienti
ve věku 6 až 14 let
(jedna 8týdenní studie; n=201)
(dvě 56týdenní studie; n=615)
Poruchy nervového
systému
bolest hlavy bolest hlavy
Gastrointestinální
poruchy bolest břicha

Při dlouhodobé léčbě omezeného počtu pacientů v rámci klinických studií trvajících u dospělých až roky a až 12 měsíců u pediatrických pacientů ve věku 6 až 14 let se bezpečnostní profil nezměnil.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky hlášené po uvedení na trh jsou uvedeny v tabulce podle tříd orgánových systémů a
podle specifických nežádoucích účinků. Kategorie četnosti byly odhadnuty na základě relevantních
klinických studií.

Třídy orgánových systémů Nežádoucí účinky Kategorie četnosti*
Infekce a infestace infekce horních cest dýchacích † velmi časté
Poruchy krve a lymfatického systému zvýšený sklon ke krvácení vzácné
trombocytopenie velmi vzácné
Poruchy imunitního systému hypersenzitivní reakce včetně
anafylaxe
méně časté
eozinofilní infiltrace jater velmi vzácné
Psychiatrické poruchy abnormální sny včetně nočních můr,
insomnie, somnambulismus, úzkost,
agitovanost včetně agresivního
chování nebo hostility, deprese,
psychomotorická hyperaktivita
(zahrnující podrážděnost, neklid,
tremor§)
méně časté
porucha pozornosti, porucha paměti,
nervové tiky
vzácné
halucinace, dezorientace, sebevražedné
myšlenky a chování (suicidalita),
dysfemie, obsedantně-kompulzivní
syndrom
velmi vzácné
Poruchy nervového systému závratě, ospalost,
parestezie/hypestezie, záchvat
méně časté

Srdeční poruchy palpitace vzácné
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
epistaxe méně časté
Churgův-Straussové syndrom (CSS)
(viz bod 4.4)
velmi vzácné
plicní eozinofilie velmi vzácné
Gastrointestinální poruchy průjem‡, nauzea‡, zvracení‡ časté
sucho v ústech, dyspepsie méně časté
Poruchy jater a žlučových cest zvýšené hladiny sérových
aminotransferáz (ALT, AST)
časté
hepatitida (včetně cholestatického,
hepatocelulárního a smíšeného
poškození jater)
velmi vzácné
Poruchy kůže a podkožní tkáně vyrážka‡ časté
tvorba modřin, kopřivka, pruritus méně časté
angioedém vzácné
erythema nodosum, erythema
multiforme
velmi vzácné
Poruchy svalové a kosterní soustavy a
pojivové tkáně
artralgie, myalgie včetně svalových
křečí
méně časté
Poruchy ledvin a močových cest enuréza u dětí méně časté
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
pyrexie‡ časté
astenie/únava, malátnost, edém méně časté
*Kategorie četnosti: definováno pro každý nežádoucí účinek podle incidence hlášené v údajích z
klinických studií: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100),
vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000).
†Tento nežádoucí účinek, hlášený v klinických studiích u pacientů léčených montelukastem jako velmi
častý, byl rovněž hlášen jako velmi častý u pacientů léčených placebem.
‡Tento nežádoucí účinek, hlášený v klinických studiích u pacientů léčených montelukastem jako častý,
byl rovněž hlášen jako častý u pacientů léčených placebem.
§ Kategorie četnosti: vzácné

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Při studiích chronického astmatu byl montelukast podáván dospělým pacientům po dobu 22 týdnů v
dávkách do 200 mg/den a v krátkodobých studiích v dávkách do 900 mg/den po dobu přibližně jednoho
týdne bez klinicky významných nežádoucích účinků.

Po uvedení přípravku na trh a v klinických studiích se objevila hlášení o akutním předávkování
montelukastem. Zahrnuta jsou hlášení o dospělých a dětech s dávkou 1 000 mg (přibližně 61 mg/kg u
dítěte ve věku 42 měsíců). Klinické a laboratorní nálezy byly ve shodě s bezpečnostním profilem u

dospělých a pediatrických pacientů. Ve většině hlášených případů předávkování nebyly žádné nežádoucí
účinky.

Symptomy předávkování
Nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky byly v souladu s bezpečnostním profilem montelukastu a
zahrnovaly bolest břicha, somnolence, žízeň, bolest hlavy, zvracení a psychomotorickou hyperaktivitu.

Léčba předávkování
Nejsou k dispozici žádné specifické informace o léčbě předávkování montelukastem. Není známo, zda
je montelukast dialyzovatelný peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté leukotrienových receptorů, ATC kód: R03DC03.

Mechanismus účinku
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy uvolňované různými
buňkami, včetně žírných buněk a eozinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na
cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v dýchacích
cestách člověka (včetně buněk hladké svaloviny dýchacích cest a makrofágů dýchacích cest) a na dalších
prozánětlivých buňkách (včetně eozinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla zjištěna
korelace mezi CysLTS a patofyziologií astmatu a alergické rýmy. Při astmatu patří mezi leukotrieny
zprostředkované účinky bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeabilita a zmnožení
eozinofilů. Při alergické rýmě se po expozici alergenu uvolňují CysLTs z nosní sliznice během reakce
jak časné, tak i pozdní fáze, a souvisejí se symptomy alergické rýmy. Bylo zjištěno, že intranazální
expozice CysLTs zvětšuje rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje příznaky nazální obstrukce.

Farmakodynamické účinky
Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou
na receptor CysLT1. V klinických studiích inhiboval montelukast v dávkách pouhých 5 mg
bronchokonstrikci vyvolanou inhalací LTD4. K bronchodilataci došlo během 2 hodin od perorálního
podání. Bronchodilatační účinek beta-agonistů byl aditivní k účinku vyvolanému montelukastem. Léčba
montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní fázi bronchokonstrikce vyvolané antigenním
podnětem. Montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eozinofilů v periferní krvi u
dospělých a pediatrických pacientů. Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snížila množství
eozinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v periferní krvi za zlepšení klinické kontroly
astmatu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně významně zlepšoval v porovnání s
placebem ranní FEV1 (změna z výchozích hodnot o 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední maximální
výdechovou rychlost (PEFR) (změna z výchozích hodnot o 24,5 l/min oproti 3,3 l/min) a významně
snižoval celkovou spotřebu beta-agonistů (změna z výchozích hodnot o -26,1 % oproti -4,6 %). Zlepšení
v pacienty udávaném skóre denních a nočních astmatických příznaků bylo významně větší než u
placeba.

Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu zvýšit klinický účinek inhalačních
kortikosteroidů (změna z výchozích hodnot v % u inhalačního beklometasonu a montelukastu v
porovnání s beklometasonem, co se týče FEV1: 5,43 % oproti 1,04 %, užití beta-agonistů: -8,70 % oproti
2,64 %). Ve srovnání s inhalačním beklometasonem (200 μg dvakrát denně s použitím spaceru) prokázal
montelukast mnohem rychlejší počáteční odezvu, ačkoli během 12týdenní studie vykázal beklometason
vyšší průměrný terapeutický účinek (změna z výchozích hodnot v % u montelukastu v porovnání s

beklometasonem, co se týče FEV1: 7,49 % oproti 13,3 %, užití beta-agonistů: -28,28 % oproti -
43,89 %). U vysokého procenta pacientů léčených montelukastem byla nicméně dosažena podobná
klinická odezva jako u beklometasonu (např. 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo přibližně
11% nebo vyššího zlepšení FEV1 v porovnání se stavem před léčbou, přičemž přibližně 42 % pacientů
léčených montelukastem dosáhlo stejné odezvy).

U dospělých a dospívajících pacientů ve věku 15 let a starších s astmatem a současně se sezónní
alergickou rýmou byla provedena klinická studie, která hodnotila účinek montelukastu při
symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy. V této studii montelukast podávaný jednou denně
v tabletách v dávce 10 mg prokázal statisticky významné zlepšení skóre denních symptomů rýmy v
porovnání s placebem. Skóre denních symptomů rýmy je průměrem skóre denních nosních symptomů
(střední hodnota nazálního překrvení, rinorey, kýchání a nosního svědění) a skóre nočních symptomů
(střední hodnota nazálního překrvení při probuzení, potíže s usínáním a probouzení se v noci). Celkové
hodnocení alergické rýmy pacienty a lékaři se v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo. Hodnocení
antiastmatické účinnosti nebylo primárním cílem této studie.

V 8týdenní studii u pediatrických pacientů ve věku od 6 do 14 let montelukast v dávce 5 mg jednou
denně v porovnání s placebem signifikantně zlepšil respirační funkce (změna z výchozích hodnot FEVo 8,71 % oproti 4,16 %; změna z výchozích hodnot dopolední PEFR o 27,9 l/min oproti 17,8 l/min) a
snížil používání beta-agonistů „podle potřeby“ (změna z výchozích hodnot o -11,7 % oproti +8,2 %).

Signifikantní snížení námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno ve 12týdenní studii
u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba, doba nutná k
zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou s odchylkou do 5 % 44,22 minut oproti 60,64 minut).
Tento účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Snížení EIB bylo rovněž prokázáno v
krátkodobé studii u pediatrických pacientů (maximální pokles FEV1 18,27 % oproti 26,11 %, doba nutná
k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou s odchylkou do 5 % 17,76 minut oproti 27,98 minut).
Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu s dávkováním jednou denně.

U pacientů s astmatem vyvolaným kyselinou acetylsalicylovou současné podávání inhalačních nebo
perorálních kortikosteroidů s montelukastem v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo kontrolu
astmatu (změna z výchozích hodnot FEV1 o 8,55 % oproti -1,74 % a snížení celkové potřeby beta-
agonistů – změna z výchozích hodnot o -27,78 % oproti 2,09 %).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Montelukast se po perorálním podání rychle vstřebává. Po podání 10mg potahovaných tablet bylo u
dospělých nalačno dosaženo střední hodnoty maximální plazmatické koncentrace (Cmax) za 3 hodiny
(Tmax). Střední hodnota biologické dostupnosti po perorálním podání je 64 %. Standardní jídlo
biologickou dostupnost po perorálním podání a Cmax neovlivňuje. Bezpečnost a účinnost byly prokázány
v klinických studiích, ve kterých se podávaly 10mg potahované tablety bez ohledu na dobu požití jídla.

U 5mg žvýkacích tablet byla u dospělých nalačno dosažena maximální koncentrace (Cmax) za 2 hodiny
po podání. Střední hodnota biologické dostupnosti po perorálním podání je 73 % a podáním
standardního jídla se snižuje na 63 %.

Distribuce
Montelukast je vázán z více než 99 % na plazmatické bílkoviny. Distribuční objem je za ustáleného
stavu v průměru 8-11 litrů. Studie na potkanech s radioaktivně značeným montelukastem prokázaly, že
látka přechází jen minimálně přes hematoencefalickou bariéru. Po 24 hodinách po podání byla i
v ostatních tkáních koncentrace radioaktivně značené látky minimální.

Biotransformace

Montelukast je extenzivně metabolizován. Ve studiích, ve kterých byly dospělým a dětem podávány
dávky v terapeutickém rozmezí, nebyly plazmatické koncentrace metabolitů montelukastu za ustáleného
stavu detekovatelné.

Cytochrom P450 2C8 je hlavním enzymem v metabolismu montelukastu. Navíc se mohou v malé míře
podílet CYP 3A4 a 2C9, i když u itrakonazolu, který je inhibitorem CYP 3A4, bylo prokázáno, že
nemění farmakokinetické proměnné montelukastu u zdravých subjektů, které užívaly 10 mg
montelukastu denně. Na základě in vitro výsledků získaných na mikrozomech z lidských jater
terapeutické plazmatické koncentrace montelukastu neinhibují izoenzymy cytochromu P450 3A4, 2C9,
1A2, 2A6, 2C19 ani 2D6. Příspěvek metabolitů k léčebnému účinku montelukastu je minimální.

Eliminace
U dospělého zdravého jedince je plazmatická clearance montelukastu v průměru 45 ml/min.
Po perorálním podání radioaktivně značeného montelukastu bylo 86 % radioaktivity zachyceno
v 5denních sběrech stolice a < 0,2 % v moči. Tyto poznatky spolu s odhady biologické dostupnosti po
perorálním podání ukazují, že montelukast a jeho metabolity se vylučují téměř výhradně žlučí.

Individuální rozdíly u pacientů
U starších pacientů a pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná úprava
dávkování. Studie u pacientů s poruchou funkce ledvin nebyly provedeny. Protože se montelukast a jeho
metabolity vylučují žlučí, nutnost úpravy dávky se u pacientů s poruchou funkce ledvin nepředpokládá.
Údaje o farmakokinetice montelukastu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou k dispozici
(Child-Pughovo skóre vyšší než 9).

Při vysokých dávkách montelukastu (20násobek a 60násobek doporučené dávky pro dospělé) byl
pozorován pokles plazmatických koncentrací theofylinu. Tento účinek nebyl při doporučené dávce
10 mg jednou denně pozorován.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší sérové biochemické změny hladin ALT,
glukosy, fosforu a triacylglycerolů, jež byly přechodné povahy. Projevy toxicity u zvířat představovaly
zvýšenou sekreci slin, gastrointestinální symptomy, řídkou stolici a iontovou nerovnováhu. K těmto
jevům docházelo při dávkách, které dávaly > 17násobek systémové expozice pozorované při klinickém
dávkování. U opic se nežádoucí účinky objevily při dávkách od 150 mg/kg/den (> 232násobek
systémové expozice pozorované při klinické dávce). Ve studiích na zvířatech montelukast při systémové
expozici přesahující klinickou systémovou expozici více než 24násobně neovlivňoval fertilitu ani
reprodukční schopnosti. Ve studii samičí fertility na potkanech v dávkách 200 mg/kg/den (> 69násobek
klinické systémové expozice) byl zaznamenán mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studiích na
králících byla, v porovnání s kontrolními zvířaty, při systémové expozici více než 24násobně přesahující
klinickou systémovou expozici pozorovanou při klinické dávce pozorována vyšší incidence
nekompletní osifikace. U potkanů nebyly pozorovány žádné abnormality. Bylo prokázáno, že
montelukast prostupuje placentární bariérou a je vylučován do mateřského mléka zvířat.

Po jednorázové perorální dávce sodné soli montelukastu v dávkách až 5 000 mg/kg u myší a potkanů
(15 000 mg/m2 u myší a 30 000 mg/m2 u potkanů), což byla nejvyšší testovaná dávka, nedošlo k žádnému
úhynu. Tato dávka je ekvivalentní 25 000násobku doporučené denní dávky pro dospělé (vztaženo k
tělesné hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).

Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně > 200násobek
systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle.

Montelukast nebyl při in vitro a in vivo testech na hlodavcích ani mutagenní, ani tumorigenní.



6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
Monohydrát laktosy
Mannitol
Sodná sůl kroskarmelosy
Hyprolosa
Mikrokrystalická celulosa
Magnesium-stearát

Potahová vrstva tablety
Potahová soustava Opadry 20A520007 žlutá/Potah Instacoat universal A05G13837 žlutý:
Hypromelosa
Oxid titaničitý (E 171)
Hyprolosa
Karnaubský vosk
Žlutý oxid železitý (E 172)
Červený oxid železitý (E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Al/PVC/Al/OPA blistr, krabička
Velikost balení: 7, 10, 14, 20, 28, 30, 40, 49, 50, 56, 60, 70, 80, 84, 90, 98, 100, 120, 140 a potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Medreg s.r.o.
Na Florenci Nové Město
110 00 Praha Česká republika



8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

14/336/16-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 3. 8. Datum posledního prodloužení registrace: 5. 11.

10. DATUM REVIZE TEXTU

20. 5.