sp.zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amiokordin 200 mg tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje amiodaroni hydrochloridum 200 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna tableta obsahuje 88,4 mg laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Kulaté, bikonvexní tablety, bílé až téměř bílé barvy, na jedné straně s půlicí rýhou.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Amiodaron je indikován pouze k léčbě těžkých poruch rytmu, které neodpovídají na jinou léčbu nebo
kde jiná léčba není možná. Jsou to:
- poruchy síňového rytmu (verze fibrilace nebo flutteru, udržování sinusového rytmu po
kardioverzi);
- nodální poruchy rytmu – tachykardie;
- komorové poruchy rytmu (život ohrožující předčasné kontrakce komor, komorové tachykardie
v salvách, prevence záchvatů komorové tachykardie a fibrilace komor);
- poruchy rytmu spojené s Wollf-Parkinson-Whiteovým syndromem.
Vzhledem ke svým farmakologickým vlastnostem je amiodaron indikován zejména tam, kde jsou výše
uvedené poruchy rytmu provázeny dalším srdečním onemocněním (koronární insuficience, srdeční
selhávání).
Přípravek je určen k léčbě dospělých.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
Iniciální dávkování: během prvních 8 až 10 dnů 600 mg amiodaronu denně, rozdělených do třech
dílčích dávek. Úvodní dávka může být zvýšena až na 1 200 mg (tj. 6 tablet).
Udržovací terapie: minimální účinnou dávku je třeba stanovit podle individuální klinické odpovědi,
obvykle se pohybuje mezi 100 mg až 400 mg amiodaronu denně. Amiokordin lze podávat i obden, je
tedy možné užívat 200 mg amiodaronu (1 tableta) obden nebo 100 mg amiodaronu (1/2 tablety) denně.
Vzhledem k protrahovanému účinku amiodaronu jsou možná i „terapeutická okénka“ (2 dny v týdnu).

Pediatrická populace



Bezpečnost a účinnost amiodaronu u dětí nebyla dosud stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 5.1 a 5.2.

Způsob podání

Tablety se polykají celé (ale mohou být i rozdrcené), nezávisle na jídle, zapijí se trochou tekutiny.
Tablety mají být užívány pravidelně, ve stejnou denní dobu buď v jednorázové denní dávce nebo
rozdělené do dvou nebo třech dávek denně.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.a hypersenzitivita na jód (jedna 200mg tableta obsahuje přibližně 75 mg jódu)
- Sinusová bradykardie a sinoatriální bloky
- Sick sinus syndrom, pokud pacient nemá kardiostimulátor (riziko sinusové zástavy)
- Poruchy vedení (těžké poruchy AV, bifascikulární nebo trifascikulární), pokud pacient nemá
kardiostimulátor
- Onemocnění štítné žlázy (tyreoidální dysfunkce)
- Kombinovaná léčba s léky, které mohou způsobit stav torsades de pointes (viz bod 4.5)
- Laktace (viz bod 4.6)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní upozornění

Srdeční poruchy (viz bod 4.8):
Příliš vysoké dávky mohou vést k těžké bradykardii a poruchám vedení s projevy idioventrikulárního
rytmu, zejména u starších pacientů nebo během léčby digitalisem. Za těchto okolností má být
amiodaron vysazen. Pokud je to nutné mají být podány beta-agonisté nebo glukagon. V případě těžké
symptomatické bradykardie je na zvážení zavedení kardiostimulátoru, protože biologický poločas
amiodaronu je dlouhý.
Při léčbě starších pacientů je třeba opatrnosti, protože se může vyskytnout bradykardie.
Farmakologické působení amiodaronu způsobuje změny na EKG: prodloužení QT intervalu
(prodloužená repolarizace) s možným vývojem vlny U. Tyto změny nejsou známkou toxicity.
V případě výskytu sinoatriálního bloku, AV bloku druhého či třetího stupně nebo bifascikulárního
bloku má být léčba přerušena, neboť použití amiodaronu je u těchto stavů kontraindikováno (viz bod
4.3).
Amiodaron má slabý proarytmogenní účinek. Byl hlášen vznik nové arytmie nebo zhoršení léčené
arytmie, někdy s fatálními následky. Je důležité, byť obtížné, rozlišit nedostatečnou účinnost léčiva od
proarytmogenního účinku, zda je to nebo není v souvislosti se zhoršením stavu srdce. Proarytmogenní
účinek se obecně vyskytuje v souvislosti s faktory prodloužení QT intervalu, jako jsou lékové
interakce a/nebo porucha elektrolytů (viz body 4.5 a 4.8). I přes prodloužení QT intervalu, vykazuje
amiodaron nízkou torsadogenní aktivitu.

Závažná bradykardie a srdeční blokáda (viz bod 4.5):
Při užívání režimů zahrnujících sofosbuvir v kombinaci s amiodaronem byly pozorovány život
ohrožující případy závažné bradykardie a srdeční blokády.
Bradykardie obecně nastala během hodin až dnů, ale byly pozorovány případy s delší dobou do
nástupu, většinou v období do 2 týdnů po zahájení léčby HCV.
Amiodaron má být u pacientů užívajících sofosbuvir používán pouze tehdy, jestliže jiná dostupná
antiarytmická léčba není snášena nebo je kontraindikována.
Pokud je souběžné užívání amiodaronu považováno za nezbytné, doporučuje se, aby pacienti
podstoupili monitorování srdeční funkce s hospitalizací po dobu prvních 48 hodin po zahájení
souběžného podání, poté má probíhat ambulantní monitorování nebo monitorování srdečního tepu
prováděné pacientem, a to každý den po dobu nejméně prvních 2 týdnů léčby.



Vzhledem k dlouhému poločasu amiodaronu má být výše popsaným způsobem monitorována srdeční
funkce i u pacientů, kteří přestali amiodaron užívat během několika posledních měsíců a kteří zahájili
léčbu sofosbuvirem.
Všichni pacienti, kteří užívají amiodaron současně se sofosbuvirem, mají být varováni ohledně
symptomů bradykardie a srdeční blokády a má jim být doporučeno, aby v případě, že se u nich tyto
symptomy objeví, neprodleně vyhledali lékařskou pomoc.

Hypertyreóza (viz bod 4.8):
Během léčby amiodaronem nebo do několika měsíců po jejím ukončení se může objevit hypertyreóza.
Klinické známky, obvykle mírné, jako např. úbytek hmotnosti, astenie, neklid, zvýšení srdečního
pulsu, vznik arytmie, angina pectoris, městnavé srdeční selhání, mají varovat lékaře. Diagnózu
podporuje zřetelnější pokles sérové hladiny ultrasenzitivního TSH (usTSH), zvýšení T3 a snížení TSH
odpovědi na tyreotropní hormon. Může se vyskytnout i zvýšení revezního T3 (rT3).
V případech hypertyreózy má být amiodaron vysazen. K úpravě obvykle dochází po několika měsících
po ukončení léčby; ačkoli byly hlášeny i závažné případy, někdy fatální. Klinické úpravě předchází
normalizace funkčních tyreoidálních testů.
Léčba má být přizpůsobena každému jednotlivému případu: tyrostatika (která nemusí být vždy
účinná), léčba kortikosteroidy, beta-blokátory.

Primární dysfunkce štěpu (PGD – primary graft dysfunction) po transplantaci srdce
V retrospektivních studiích bylo užívání amiodaronu u příjemců transplantátů před transplantací srdce
spojeno s vyšším rizikem primární dysfunkce štěpu (PGS).
PGD je život ohrožující komplikace transplantace srdce, která se projevuje levostrannou,
pravostrannou nebo biventrikulární dysfunkcí vznikající během prvních 24 hodin po transplantaci a
pro kterou není identifikovatelný druhotný důvod (viz bod 4.8). Závažná PGD může být ireverzibilní.
U pacientů na čekající listině na transplantaci srdce se má rozhodnout o používání alternativního
antiarytmika co nejdříve před transplantací.

Oční onemocnění (viz bod 4.8):
Jestliže se objeví rozmazané vidění nebo dojde k poklesu visu, má být ihned provedeno kompletní
oční vyšetření včetně fundoskopie. Objevení se neuropatie optiku a/nebo neuritidy optiku vyžaduje
vysazení amiodaronu, je možný rozvoj slepoty. Pokud se rozmazané vidění nebo pokles visu neobjeví,
je oftalmologické vyšetření doporučeno jednou ročně.

Jaterní onemocnění (viz bod 4.8):
Důkladné sledování jaterních testů (aminotransferázy) se doporučuje, jakmile je zahájena léčba
amiodaronem, a dále pravidelně během léčby. U perorální a intravenózní formy se během prvních
24 hodin po i.v. podání může vyskytnout akutní postižení jater (včetně závažné hepatocelulární
nedostatečnosti nebo jaterního selhání, někdy fatálního) a chronické jaterní onemocnění. Dávka
amiodaronu má být proto snížena nebo má být léčba přerušena, jestliže dojde k vzestupu
aminotransferáz převyšujícímu 3 x normálního hodnoty. Klinické a biologické příznaky chronického
jaterního onemocnění způsobené perorálním podáváním amiodaronu mohou být minimální
(hepatomegalie, vzestup aminotransferáz až 5 x nad normální rozsah hodnot) a reverzibilní po
ukončení terapie, nicméně byly hlášeny i fatální případy. Ačkoli v literatuře nebyly hlášeny případy
potenciace nežádoucích jaterních účinků alkoholem, pacientům má být při užívání amiodaronu
doporučeno omezit příjem alkoholu.

Neuromuskulární poruchy (viz bod 4.8):
Amiodaron může vyvolat periferní senzomotorickou neuropatii a/nebo myopatii. Oba tyto stavy
mohou být závažné, ačkoli rekonvalescence obvykle nastane během několika měsíců po vysazení
amiodaronu, nicméně v některých případech ne zcela.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy (viz bod 4.8):
Rozvoj dušnosti a neproduktivního kašle může být známkou plicní toxicity amiodaronu
(hypersenzitivní pneumonitida, alveolární/intestinální pneumonitida nebo fibróza, pleuritida,
bronchiolitis obliterans organizing pneumonia (BOOP)). Uvedené znaky mohou zahrnovat dušnost



(která může být závažná a nevysvětlitelná stavem srdce), neproduktivní kašel a celkové zhoršení
zdraví (únava, úbytek hmotnosti a horečka). Nástup je obvykle pomalý, ale může rychle progredovat.
Zatímco většina případů byla hlášena při dlouhodobé léčbě, několik se jich vyskytlo brzy po začátku
léčby.
Pacienti mají být pečlivě klinicky sledováni a před začátkem léčby má být vzata do úvahy možnost
rentgenu plic. Během léčby, pokud je podezření na plicní toxicitu, to má být opakováno včetně
souvisejících plicních testů a pokud je to možné změřit transfer faktor. Počáteční radiologické změny
mohou být těžko odlišitelné od městnání plicních žil. Plicní toxicita byla obvykle reverzibilní po
včasném vysazení léčby amiodaronem, s kortikosteroidní léčbou nebo bez ní. Klinické symptomy se
často vyřeší během několika týdnů po pomalém zlepšení radiologie a plicních funkcí. Někteří pacienti
se mohou zhoršit navzdory vysazení amiodaronu.
Byly pozorovány velmi vzácné případy těžkých, někdy fatálních respiračních komplikací v období
bezprostředně po chirurgickém výkonu (akutní syndrom dechové tísně dospělých – ARDS); může se
podílet interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci (viz body 4.5 a 4.8).

Závažné bulózní reakce:
Život ohrožující nebo fatální kožní reakce: Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS) nebo toxická
epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.8). Pokud se vyskytnou příznaky nebo známky SJS, TEN
(např. progredující kožní vyrážka často s puchýři nebo slizničními lézemi) má být léčba amiodaronem
okamžitě přerušena.

Lékové interakce (viz bod 4.5):
Nedoporučuje se souběžné užívání amiodaronu s následujícími léky: beta-blokátory, blokátory
kalciového kanálu snižující srdeční frekvenci (verapamil, diltiazem), stimulační laxativa, která mohou
způsobit hypokalemii. V případě hypokalemie, jsou nutná nápravná opatření a sledování QT intervalu.
V případě torsades de pointes se nesmějí podat antiarytmika, má být zahájena komorová stimulace,
může být intravenózně podán hořčík.

Zvláštní opatření

Nežádoucí účinky (viz bod 4.8) jsou obvykle závislé na dávce, proto má být podána minimální účinná
udržovací dávka.

Poruchy kůže a podkožní tkáně (viz bod 4.8):
Pacienti mají být instruováni, aby se během léčby vyhnuli expozici slunci a používali ochranná
opatření, protože mohou být přehnaně senzitivní na sluneční záření, což může přetrvávat po několik
měsíců po vysazení amiodaronu. Ve většině případů jsou symptomy omezeny na brnění, pálení a
erythém po expozici kůže slunečnímu záření, ale byly i případy závažných fototoxických reakcí
s puchýři.

Monitorace (viz bod 4.8):
Před zahájením terapie je doporučeno pořídit EKG záznam a stanovit hladinu sérového draslíku.
Během léčby je doporučeno sledování aminotransferáz (viz bod 4.4.1) a EKG.
Jelikož amiodaron může vyvolat hypotyreózu nebo hypertyreózu, zvláště u pacientů s onemocněním
štítné žlázy v anamnéze, při podezření na dysfunkci štítné žlázy a u starších pacientů, se doporučuje
klinické a laboratorní (usTSH) vyšetření před podáním amiodaronu. Monitorace má být prováděna
během léčby, v 6měsíčních intervalech, a po několik měsíců po přerušení léčby.

Zvláště při chronickém podávání antiarytmik byly hlášeny případy zvýšení komorového defibrilačního
a/nebo stimulačního prahu kardiostimulátoru nebo implantovatelného kardiovertu-defibrilátoru.
Antiarytmika mohou ovlivnit účinnost těchto přístrojů. Proto je před léčbou i během léčby
amiodaronem doporučeno opakované ověřování jejich funkčnosti.

Tyreoidální abnormality (viz bod 4.8):
Amiodaron obsahuje jód a může tedy interferovat s vychytáváním radiojódu. Nicméně tyreoidální
funkční testy (f-T3, f-T4, usTSH) zůstávají interpretovatelné. Amiodaron inhibuje periferní konverzi



thyroxinu (T4) a trijodthyroninu (T3) a může být příčinou izolovaných biochemických změn (vzestup
f-T4, f-T3 v séru bývá nepatrně snížený nebo dokonce v normě) u klinicky eutyreoidních pacientů.
V takových případech není důvod k přerušení léčby amiodaronem, pokud není klinicky nebo
biologicky (usTSH) průkazná porucha štítné žlázy.
Podezření na hypotyreózu může být při výskytu následujících obvykle mírných klinických příznaků:
vzestup hmotnosti, nesnášenlivost chladu, snížená aktivita, výrazná bradykardie. Diagnóza je
podpořena zřetelným vzestupem usTSH v séru a zvýšené odpovědi TSH na TRH (thyrotropin
uvolňující hormon). Eutyreoidní stav se obvykle dostaví od 1 do 3 měsíců následujících po přerušení
léčby.

Pediatrická populace
Účinnost a bezpečnost amiodaronu u dětí nebyla dosud stanovena. Podávání pediatrickým pacientům
se proto nedoporučuje.

Amiokordin obsahuje laktosu.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakodynamické interakce

Léčiva, která vyvolávají torsades de pointes nebo prodlužují QT interval

Léčiva vyvolávající torsades de pointes
Kombinace amiodaronu s léčivy, které mohou vyvolat torsades de pointes jsou kontraindikovány (viz
bod 4.3):
- Antiarytmika třídy Ia - např. chinidin, prokainamid, disopyramid;
- Antiarymika třídy III - např. sotalol, bretylium;
- Další léčiva bez antiarytmického účinku:
- intravenózní erythromycin, injekční kotrimoxazol nebo pentamidin kvůli zvýšenému
riziku potenciálně letální komorové tachykardie typu torsades de pointes;
- některá antipsychotika - např. chlorpromazin, levomepromazin, flufenazin,
haloperidol, sulpirid, amisulprid, ziprasidon, risperidon, kvetiapin, klozapin, zotepin,
olanzapin a sertindol;
- lithium a tricyklická antidepresiva - např. doxepin, maprotilin, amitryptylin;
- některá antihistaminika - např. terfenadin, astemizol, mizolastin;
- antimalarika - např. chinin, meflochin, chlorochin, halofantrin,
- moxifloxacin.

Léčiva prodlužující QT interval
Společné podávání přípravků prodlužujících QT interval s amiodaronem (jako je klarithromycin) musí
probíhat vždy na základě důsledného posouzení potenciálních rizik a výhod pro pacienta vzhledem
k tomu, že může dojít k vyvolání torsades de pointes a pacient musí být stále monitorován ohledně
prodloužení QT intervalu.
Pacienti léčení amiodaronem nemají užívat fluorchinolony (souběžné podání s moxifloxacinem je
kontraindikováno). U pacientů užívajících amiodaron s fluorochinolony byly hlášeny vzácné případy
prodloužení QT intervalu s torsades de pointes nebo bez něho (viz bod 4.3).

Léčiva snižující srdeční frekvenci nebo způsobují poruchu automacie nebo vedení
Kombinace s těmito léčivy není doporučena:
- beta-blokátory a blokátory kalciového kanálu snižující tepovou frekvenci (verapamil,
diltiazem) - může dojít k potenciaci negativně chronotropních vlastností (vážná bradykardie)
nebo zpomalení vedení.

Léčiva, která mohou způsobit hypokalemii



Kombinace s těmito léčivy není doporučena:
- stimulační laxativa, která mohou způsobit hypokalemii a tedy riziko torsades de pointes

S opatrností lze amiodaron kombinovat s následujícími léčivy, které také mohou vyvolat hypokalemii
a/nebo hypomagnezemii:
- diuretika způsobující hypokalemii, samotná i v kombinaci
- systémové kortikoidy (gluko-, mineralo-), tetrakosaktid
- intravenózní amfotericin B.
Je nezbytná prevence hypokalemie (a úprava hypokalemie). V případě hypokalemie, jsou nutná
nápravná opatření a sledování QT intervalu. V případě torsades de pointes se nesmějí podat
antiarytmika, má být zahájena komorová stimulace, může být intravenózně podán hořčík.

Celková anestezie (viz body 4.4 a 4.8)
Je potřeba opatrnost během celkové anestezie nebo při vysokých dávkách oxygenoterapie.
Byly zaznamenány potenciálně vážné komplikace u pacientů s celkovou anestezií: bradykardie
(neodpovídající na atropin), hypotenze, poruchy vedení, snížený srdeční výdej.
Ve velmi vzácných případech byly hlášeny závažné, někdy fatální respirační komplikace (akutní
syndrom respirační tísně dospělých). Mohou vyplývat z možné interakce s kyslíkem ve vysoké
koncentraci.

Farmakokinetické interakce

Působení amiodaronu na ostatní léčivé přípravky
Amiodaron a jeho metabolit desetylamiodaron inhibují CYP1A1, CYP1A2, CYP3A4, CYP2C9,
CYP2D6 a glykoprotein-P (gp-P) a mohou zvýšit expozici jejich substrátům.
Vzhledem k dlouhému biologickému poločasu amiodaronu může dojít k interakcím po několika
měsících od ukončení léčby amiodaronem.

Substráty glykoproteinu-P
Amiodaron je inhibitor glykoproteinu-P (gp-P). Při společném podávání se substráty gp-P se očekává
zvýšení jejich expozice.
- Digitalis: mohou se objevit poruchy automacie (vážná bradykardie) nebo atrioventrikulárního
vedení (pokles clearance). Je třeba monitorovat EKG, plazmatickou hladinu digoxinu a pacienti
mají být sledováni ohledně příznaků digitalisové toxicity. Může být nutné upravit léčebnou
dávku digitalisu.
- Dabigatran: vzhledem k riziku krvácení je třeba opatrnosti při podávání amiodaronu
s dabigatranem. Dávku může být potřeba upravit dle informace o léčivém přípravku
obsahujícím dabigatran.

Substráty CYP2CAmiodaron zvyšuje plazmatickou koncentraci perorálních antikoagulancií (warfarin) a fenytoinu
inhibicí CYP2C9.
Warfarin: kombinace warfarinu s amiodaronem může vést ke zvýšení účinku warfarinu a tím
zvýšit riziko krvácení. Je nezbytné sledovat protrombinový čas (INR) častěji a podle
aktuálních hodnot upravit dávku warfarinu během léčby amiodaronem i po jeho vysazení.
- Fenytoin: kombinace fenytoinu s amiodaronem může vést k předávkování fenytoinem,
vyvolávajícímu neurologické příznaky. Musí se provádět klinické sledování a dávka fenytoinu
musí být snížena, jakmile se objeví příznaky předávkování. Je tedy zapotřebí stanovovat
plazmatické hladiny fenytoinu.

Substráty CYP2D- Flekainid: vzhledem k tomu, že flekainid je metabolizován převážně CYP2D6, inhibicí tohoto
izoenzymu může amiodaron zvýšit plazmatické hladiny flekainidu; doporučuje se snížit dávku
flekainidu o 30 - 50 % a u pacientů pečlivě monitorovat nežádoucí účinky (závrať, nevolnost a
třes). Sledování plazmatických hladin flekainidu se v takových případech silně doporučuje.
Interakce může vyvinout až v průběhu týdnů a jelikož je amiodaron vylučován z těla pomalu,



je pravděpodobné, že interakce přetrvává ještě několik týdnů po vysazení.

Substráty CYP3APokud jsou takové léky podávány souběžně s amiodaronem, inhibitorem CYP3A4, může to vést
k vyšší hladině jejich plazmatických koncentrací, což může vést k možnému zvýšení jejich toxicity:
- Cyklosporin A: plazmatické hladiny cyklosporinu se při použití v kombinaci mohou zvýšit až
dvojnásobně. Snížení dávky cyklosporinu může být nutné k udržení plazmatických hladin
v terapeutickém rozsahu.
- Fentanyl: kombinace fentanylu s amiodaronem může zvýšit farmakologický účinek fentanylu
a zvýšit riziko jeho toxicity.
- Statiny: riziko svalové toxicity (např. rabdomyolýzy) je zvýšeno při souběžném podání
amiodaronu se statiny, které jsou metabolizovány CYP3A4 jako je simvastatin, atorvastatin a
lovastatin. Při souběžném použití s amiodaronem se doporučuje užívat statiny, které se
nemetabolizují CYP3A4.
- Jiné léky metabolizované cytochromem CYP3A4: příklady takových léků jsou lidokain,
sirolimus, takrolimus, sildenafil, fentanyl, midazolam, triazolam, dihydroergotamin, ergotamin
a kolchicin.

Účinek jiných léčiv na amiodaron
Inhibitory CYP3A4 a inhibitory CYP2C8 mohou mít potenciál inhibovat metabolismus amiodaronu a
zvýšit jeho expozici.
Během léčby amiodaronem se doporučuje vyhnout se CYP3A4 inhibitorům (grapefruitový džus a
některé léčivé přípravky).

Další lékové interakce amiodaronu
Souběžné podávání amiodaronu s režimem obsahujícím sofosbuvir může vést k závažné
symptomatické bradykardii.
Pokud se souběžnému podávání nelze vyhnout, je doporučeno monitorování srdeční funkce (viz bod
4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Vzhledem k účinkům na štítnou žlázu plodu může být amiodaron podáván v těhotenství pouze
v závažných případech, kdy jiné léčebné metody selhaly nebo nejsou možné. Doba léčby má být co
nejkratší.

Kojení
Amiodaron je vylučován ve významném množství do lidského mateřského mléka, v období laktace je
tedy kontraindikován.

Fertilita
Nejsou k dispozici data týkající se fertility.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Podle bezpečnostních údajů o amiodaronu nebylo zaznamenáno, že by amiodaron negativně
ovlivňoval schopnost řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky jsou roztříděny podle třídy orgánových systémů a zařazeny do seznamu
dle frekvence výskytu podle následující konvence: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10);
méně časté (≥ 1/1 000 až ≤ 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až ≤ 1/1 000); velmi vzácné (≤1/10 000); není
známo (z dostupných údajů nelze určit).




Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné:
- hemolytická anémie, aplastická anémie, trombocytopenie
Není známo:
- neutropenie, agranulocytóza

Poruchy imunitního systému
Není známo:
- angioneurotický edém (Quinckeho edém), anafylaktická reakce, anafylaktický šok

Endokrinní poruchy (viz bod 4.4)
Časté:
- hypothyreoidismus, hyperthyreoidismus, někdy smrtelný
Velmi vzácné:
- syndrom nepatřičné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)

Poruchy metabolismu a výživy
Není známo:
- snížená chuť k jídlu

Psychiatrické poruchy:
Časté:
- snížené libido
Není známo:
- delirium (včetně zmatenosti), halucinace

Poruchy nervového systému
Časté:
- extrapyramidový třes, jehož regrese se obvykle objeví po snížení dávky nebo vysazení, noční
můry, poruchy spánku
Méně časté:
- periferní senzomotorická neuropatie a/nebo myopatie, obvykle reverzibilní po vysazení léku (viz
bod 4.4)
Velmi vzácné:
- cerebelární ataxie, jejíž regrese se obvykle objeví po snížení dávky nebo vysazení, benigní
intrakraniální hypertenze (pseudotumor cerebri), bolest hlavy, závrať
Není známo:
- parkinsonismus, parosmie

Poruchy oka
Velmi časté:
- mikrodepozita v rohovce obvykle omezená na oblast pod papilou, která jsou obvykle
rozpoznatelné pouze vyšetřením štěrbinovou lampou. Depozita mohou být spojena s barevnými
kruhy při oslnění nebo s rozostřeným viděním. Rohovková mikrodepozita se skládají
z komplexů tukových depozit a jsou reverzibilní po přerušení léčby. Depozita jsou v zásadě
považována za benigní a nevyžadují přerušení léčby amiodaronem.
Velmi vzácné:
- neuropatie optiku /neuritidy, která může vést k rozvoji slepoty (viz bod 4.4)

Srdeční poruchy
Časté:
- bradykardie, převážně středně těžká a závisející na dávce
Méně časté:
- začátek nebo zhoršení arytmie, někdy následovaná srdeční zástavou (viz body 4.4 a 4.5),
převodní poruchy (sinoatriální blok, AV blok různého stupně) (viz bod 4.4)
Velmi vzácné:



- významná bradykardie nebo sinusová zástava u pacientů s dysfunkcí sinusového uzlu a/nebo
u starších pacientů.
Není známo:
- torsades de pointes (viz body 4.4 a 4.5)

Cévní poruchy
Velmi vzácné:
- vaskulitida

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté:
- plicní toxicita (hypersenzitivní pneumonitida, alveolární/intersticiální pneumonitida nebo
fibrosa, pleuritida, organizující se obliterující bronchiolitická pneumonie (BOOP)), někdy
smrtelná (viz bod 4.4)
Velmi vzácné:
- bronchospazmus u pacientů s těžkou respirační nedostatečností a zvláště u astmatických
pacientů, po chirurgickém zákroku (možná interakce s vysokou koncentrací kyslíku) (viz body
4.4 a 4.5)
Není známo:
- pulmonální krvácení

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté:
- benigní gastrointestinální příznaky (nauzea, zvracení, nechutenství) obvykle se objevující při
vzestupných dávkách a ustupující s poklesem dávky
Časté:
- zácpa
Méně časté:
- sucho v ústech
Není známo:
- pankreatitida (akutní)

Poruchy jater a žlučových cest (viz bod 4.4)
Velmi časté:
- izolovaný vzestup sérových transamináz, který je obvykle středně závažný (1,5x až 3x nad
normu), objevující se v začátku léčby. Toto se může vrátit do normy po snížení dávky nebo
dokonce spontánně.
Časté:
- akutní onemocnění jater s vysokými transaminázami a/nebo žloutenkou, včetně jaterního
selhání, které někdy bývá smrtelné
Velmi vzácné:
- chronické onemocnění jater (pseudoalkoholová hepatitida, cirhóza), někdy smrtelná

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté:
- fotosenzitivita (viz bod 4.4)
Časté:
- ekzém, břidlicově šedivá nebo modravá kožní pigmentace v případech dlouhodobé léčby
vysokými denními dávkami; tyto pigmentace pomalu vymizí po přerušení léčby
Velmi vzácné:
- zarudnutí v průběhu probíhající radioterapie, kožní vyrážka, obvykle nespecifická, exfoliativní
dermatitida, alopecie
Není známo:
Johnsonův syndrom (SJS), bulózní dermatitida, léková reakce s eosinofilií a systémovými
příznaky (DRESS)




Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Není známo:
- lupus-like syndrom

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné:
- epididymitis, impotence

Vyšetření
Velmi vzácné:
- vzestup kreatininu v krvi

Poranění, otravy a procedurální komplikace
Není známo:
- primární dysfunkce štěpu po transplantaci srdce (viz bod 4.4)

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Poměrně časté a závažné nežádoucí účinky mohou obvykle indikovat předávkování. Ve většině
případů stačí snížit dávku nebo přechodně přerušit podávání amiodaronu a sledovat pacienta (krevní
tlak, EKG).

Příznaky

Při požití velkého množství tablet může dojít k hypotenzi, bradykardii, poruchám atrioventrikulárního
vedení a poškození jater.

Léčba
Výplach žaludku, podávání živočišného uhlí a salinických laxativ. Pacient musí být pečlivě sledován
(zejména krevní tlak a EKG). Léčba je symptomatická. Neexistuje žádné specifické antidotum.
Hemodialýza není při odstraňování amiodaronu z těla účinná. Možná bradykardie může být léčena
atropinem, agonisty beta-receptorů, glukagonem nebo dočasným kardiostimulátorem.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: kardiaka, antiarytmika (III. třída podle Vaughan-Williamsovy
klasifikace), ATC kód: C01BD01.

Farmakodynamické účinky

Antiarytmické:
- Prodloužení 3. fáze akčního potenciálu, které vede k poklesu proudu draslíku.
- Toto prodloužení není ovlivněno srdeční frekvencí.



- Snížení sinusové automaticity vedoucí k bradykardii neodpovídající na podání atropinu.
- Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.
- Zpomalení sinoatriálního, atriálního a nodálního vedení, které je výraznější, pokud je rytmus
rychlý.
- Intraventrikulární vedení není ovlivněno.
- Prodloužení refrakterní periody a snížení excitability myokardu na atriální, nodální
i ventrikulární úrovni.
- Zpomalení vedení a prodloužení refrakterní periody v přídatných atrioventrikulárních spojích.

Antianginózní:
- Střední pokles periferního cévního odporu a snížení srdeční frekvence vedoucí k poklesu
spotřeby kyslíku.
- Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.
- Zvýšení koronárního průtoku díky přímému účinku na hladké svalstvo koronárních arteriol.
- Udržování srdečního výdeje díky poklesu aortálního tlaku a periferního cévního odporu.

Jiné:
Amiodaron má jen mírný negativně inotropní účinek.

Pediatrická populace
Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny.
V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů
s různými arytmiemi. V pediatrických klinických studiích byly užity následující dávky.

Perorální
- Úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den po dobu 7 až 10 dní (nebo 500 mg/m2/den, vyjádřeno na
metr čtvereční povrchu těla).
- Udržovací dávka: má být použita nejnižší možná účinná dávka; podle individuální odpovědi se
pohybuje mezi 5 až 10 mg/kg/den (nebo 250 mg/m2/den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu
těla).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Amiodaron se absorbuje pomalu a proměnlivě.

Distribuce
Distribuční objem je velký (více než 66 l/kg, tj. více než 5 000 l). Většina amiodaronu je distribuována
v adipózní tkáni. Vysoce prostupuje orgány s velkým zastoupením adipózní tkáně, jako např. plíce,
lymfatické uzliny, srdce, játra, pankreas, ledviny, svalová tkáň a štítná žláza.
Průměrná biologická dostupnost amiodaronu je přibližně 40 až 50 %.
Maximální plazmatická koncentrace po jedné dávce je dosažena po 2 až 10 hodinách. Při delší léčbě
se maximálních koncentrací v plazmě dosahuje postupně, během několika týdnů či měsíců.

Biotransformace
Amiodaron je metabolizován hlavně v játrech a částečně ve střevě (tj. ve střevní sliznici).Amiodaron
je metabolizován hlavně prostřednictvím CYP3A4 a také CYP2C8. Hlavní metabolické pochody jsou
desethylace (v játrech) a N-dealkylace (ve střevech). Hlavním metabolitem amiodaronu je mono-N-
desethylamiodaron (desethylamiodaron), který je farmakologicky aktivní.Amiodaron a jeho metabolit
desethylamiodaron potenciálně vykazují in vitro schopnost inhibovat CYP1A1, CYP1A2, CYP2C9,
CYP2D6, CYP3A4, CYP2B6. Amiodaron a jeho metabolit desethylamiodaron mají rovněž potenciál
inhibovat přenašeč P-gp. In vivo data popisují, že amiodaron a jeho metabolit desethylamiodaron
inhibují enzymy CYP3A4, CYP2C9, CYP2D6, CYP1A1, CYP1A2 a přenašeč P-gp.

Eliminace
Amiodaron se vylučuje převážně žlučí (ve stolici). Jelikož eliminace močí je nepatrná, u pacientů



s renálním selháním není nutná úprava dávky.
Eliminační poločas po jedné dávce je průměrně 3,2 až 20,7 hodin, clearance je 0,14 až 0,69 l/min.
Po delším podávání je eliminační poločas velmi dlouhý, tj. 13 až 103 dní (53 ± 24 v průměru).
Po ukončení léčby eliminace pokračuje několik měsíců.
Během prvních dnů léčby se lék akumuluje v těle. K eliminaci dochází po několika dnech
a rovnovážná plazmatická koncentrace se dosahuje postupně, během několika týdnů či měsíců.
Vzhledem k výše uvedené charakteristice by měla být léčba zahájena zaváděcí dávkou, aby bylo
rychle dosaženo takových koncentrací ve tkáních, které jsou nutné pro terapeutickou účinnost.
Klinický antiarytmický účinek je pozorován asi za 7 dní a maximální účinek za 15 až 30 dní.
Po ukončení léčby terapeutický účinek přetrvává 10 dní až jeden měsíc.
Amiodaron prostupuje placentární bariérou. Také se vylučuje do lidského mateřského mléka.
Amiodaron se nevylučuje hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou.

Pediatrická populace
Nebyly provedeny žádné kontrolované pediatrické studie. V omezených publikovaných údajích, jež
jsou k dispozici u pediatrických pacientů, nebyly zaznamenány žádné rozdíly v porovnání s dospělými
pacienty.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Po jednorázovém podání je amiodaron téměř netoxický.
Při opakovaném podání se po dobu několika týdnů objevují následující změny:
- hyperfunkce štítné žlázy – hyperplastické a neoplastické změny folikulů u laboratorních
potkanů;
- dyslipidóza s infiltrací plic a lymforetikulárního systému makrofágy u psů a potkanů;
- fototoxicita a fotosenzibilizace u morčat.
Hodnoty maximální dávky bez toxického účinku jsou nižší než 16 mg/kg/den u potkanů a
12,5 mg/kg/den u psů.
Ve studiích reprodukční toxicity byl zaznamenán pokles fertility a vliv na vývoj potomstva, ale žádné
teratogenní účinky. Amiodaron přechází do mateřského mléka. Ve studiích mutagenity nevykazovala
látka žádný genotoxický potenciál. Ve dvouleté studii zkoumající kancerogenitu amiodaronu
u potkanů byl prokázán u obou pohlaví v klinicky doporučených dávkách vyšší výskyt folikulárních
nádorů štítné žlázy (adenomy a/nebo karcinomy). Vzhledem k tomu, že výsledky testů mutagenity
byly negativní, vznikly tyto nádory s největší pravděpodobností epigenetickým a nikoli genotoxickým
mechanismem. U myší byl pozorován pouze na dávce závislý vznik folikulární hyperplazie štítné
žlázy, avšak nikoli vznik karcinomů. Tento vliv amiodaronu na štítnou žlázu potkanů a myší byl
nejspíše způsoben vlivem na syntézu a/nebo uvolnění hormonů štítné žlázy. Význam těchto výsledků
ve vztahu k lidskému organizmu je nízký.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy
Kukuřičný škrob
Povidon
Bezvodý koloidní oxid křemičitý
Magnesium-stearát (E 572)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti




let

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Blistr (Al/PVC), příbalová informace, krabička
Velikost balení: 60 tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

13/018/81-S/C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 7. 5. Datum posledního prodloužení: 17. 10.

10. DATUM REVIZE TEXTU

6. 1.

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).