LENTOCILIN S 2400 -

Tento dokument je odbornou informací k léčivému přípravku, který je předmětem specifického
léčebného programu. Odborná informace byla předložena žadatelem o specifický léčebný
program. Nejedná se o dokument schválený Státním ústavem pro kontrolu léčiv.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Lentocilin S 1200, 1 200 000 IU/4 ml; prášek a rozpouštědlo pro injekci
Lentocilin S 2400, 2 400 000 IU/6,5 ml; prášek a rozpouštědlo pro injekci

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Lentocilin S Jedna injekční lahvička obsahuje 1 200 000 IU benzathini benzylpenicillinum.
Pomocné látky:
Lidokain-hydrochlorid – jedna ampulka obsahuje 60 mg. Úplný seznam pomocných látek viz
bod 6.1.
Lentocilin S Jedna injekční lahvička obsahuje 2 400 000 IU benzathini benzylpenicillinum.
Pomocné látky:
Lidokain-hydrochlorid – jedna ampulka obsahuje 100 mg. Úplný seznam pomocných látek viz
bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi.
Prášek: bílý až téměř bílý prášek
Rozpouštědlo: čirá a téměř bezbarvá tekutina
pH rekonstituované suspenze: 5,0 – 7,

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Lentocilin S je indikován k léčbě následujících infekcí u dospělých a dětí (viz bod
4.2, 4.4 a 5.1):
- infekce horních cest dýchacích, zejména infekce streptokokem skupiny A,
- primární a sekundární syfilis,
- latentní syfilis,
- terciární syfilis (u dospělých),
- vrozená syfilis (u dětí),
- frambézie,
- bejel,
- pinta.
Lentocilin S je rovněž indikován profylakticky v následujících situacích:
- revmatická horečka
- difterie (včetně odstranění asymptomatického stavu u nosiče)
Je nutné vzít v úvahu oficiální pokyny pro správné použití antimikrobiálních látek.

4.2. Dávkování a způsob podání

Přípravek Lentocilin S pro injekční suspenzi má být podáván POUZE HLUBOKOU
INTRAMUSKULÁRNÍ INJEKCÍ. Hluboká intramuskulární aplikace tohoto léčivého
přípravku vyžaduje pečlivou techniku a má být prováděna pouze zkušenými zdravotnickými
pracovníky a na místech připravených pro akutní léčbu možné anafylaktické reakce.
Dávkování
Dospělí
Infekce streptokokem skupiny A – infekce horních cest dýchacích: 1 200 000 IU v jediné
dávce.
Primární, sekundární a časná latentní syfilis: 2 400 000 IU v jediné dávce (injekce do dvou
různých míst).
Pozdní latentní syfilis nebo syfilis s neznámou délkou trvání: 2 400 000 IU (injekce do dvou
různých míst) každý týden po dobu 3 týdnů po sobě.
Terciární syfilis: 2 400 000 IU (injekce do dvou různých míst) každý týden po dobu 3 týdnů
po sobě.
Frambézie, bejel a pinta: 1 200 000 IU v jediné dávce.
Profylaxe revmatické horečky: 1 200 000 IU jednou za 4 týdny. U vysoce rizikových pacientů
se doporučuje podání 3 dávek během 3 týdnů.
Prevence difterie, včetně odstranění asymptomatického stavu u nosiče: 1 200 000 IU v jediné
dávce.
Novorozenci ve věku > 1 měsíc
Asymptomatická vrozená syfilis: 50 000 IU/kg v jediné dávce (maximální dávka:
400 000 IU/dávka).
U novorozenců s prokázanou nebo vysoce pravděpodobnou vrozenou syfilidou se podávání
benzathin-benzylpenicilin nedoporučuje.
Děti
Infekce streptokokem skupiny A – infekce horních cest dýchacích:
25 000 až 50 000 IU/kg v jediné dávce (maximální dávka: 1 200 000 IU/dávka) nebo
hmotnost < 27 kg: 300 000 – 600 000 IU v jediné dávce;
hmotnost > 27 kg: 1 200 000 IU v jediné dávce.
- Primární, sekundární a časná latentní syfilis: 50 000 IU/kg (maximální dávka:
400 000 IU/dávka) v jediné dávce.
- Pozdní latentní syfilis nebo latentní syfilis s neznámou délkou trvání: 50 000 IU/kg (maximální
dávka: 2 400 000 IU/dávka) každý týden po dobu 3 týdnů.

- Frambézie, bejel a pinta: 300 000 IU jako jednorázová dávka u dětí mladších než 6 let nebo
200 000 IU jako jednorázová dávka u dětí ve věku 6 let a starších.
- Profylaxe revmatické horečky: 25 000 – 50 000 IU v jediné dávce (maximální dávka:
200 000 IU/dávka) nebo
hmotnost < 27 kg: 300 000 – 600 000 IU v jediné dávce;
hmotnost > 27 kg: 1 200 000 IU v jediné dávce.


Prevence difterie (včetně odstranění asymptomatického stavu u nosiče):
- děti ve věku < 6 let (nebo s hmotností < 30 kg): 600 000 IU v jediné dávce;
- děti ve věku > 6 let (nebo s hmotností > 30 kg): 1 200 000 IU v jediné dávce.
Speciální populace
Starší pacienti
Úprava dávky není nutná. Nicméně vzhledem k tomu, že u starších pacientů existuje vyšší
pravděpodobnost snížení renální funkce, musí být tato skutečnost při výběru dávkování
vzata v úvahu, a může být vhodné sledovat renální funkci.
Renální insuficience
Po podání obvykle doporučované dávky se neočekávají toxické koncentrace benzylpenicilinu.
Jaterní insuficience
Úprava dávky není nutná.
Způsob podání
Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před podáním je uveden v bodě 6.6.
Suspenze se má podávat ihned po rekonstituci.
Přípravek Lentocilin S pro injekční suspenzi se má podávat POUZE INTRAMUSKULÁRNÍ
CESTOU. Aby se zabránilo újmě na zdraví, nemá se suspenze přípravku Lentocilin S podávat
intravenózní, intraarteriální ani subkutánní cestou, do tukové vrstvy, do periferního nervu či cévy
ani do jejich blízkosti.
Před injekčním podáním suspenze je nutné ověřit polohu injekční jehly aspirací. Pokud se
v injekční stříkačce objeví krev, vytáhněte jehlu a aplikujte injekci do jiného místa.
Suspenzi přípravku Lentocilin S podávejte pouze HLUBOKOU INTRAMUSKULÁRNÍ
INJEKCÍ do vnějšího horního kvadrantu hýždě. U dětí a kojenců se mají intramuskulární injekce
podávat pokud možno do středu vnější boční části stehna. U dětí mladších než 2 roky, a pokud
je to nutné, může být dávka rozdělena a podána do dvou různých míst. Místo podání
intramuskulární injekce se má v případně opakovaných dávek střídat.
Hluboká intramuskulární aplikace tohoto léčivého přípravku vyžaduje pečlivou techniku a má
být prováděna pouze zkušenými zdravotnickými pracovníky a na místech připravených pro
akutní léčbu možné anafylaktické reakce.
Injekční jehla použitá k aplikaci injekční suspenze má mít minimální vnitřní průměr 0,8 mm
(kalibr: 18 G).
Hluboká intramuskulární injekce se má podávat pomalu a se stálou rychlostí, aby se zabránilo
zablokování injekční jehly. Pokud se injekční jehla ucpe, vyměňte ji za novou (o vnitřním
průměru větším než 0,8 mm, tj. 18 G).
Hluboká intramuskulární injekce se má ukončit, pokud pacient vykazuje známky či příznaky
okamžité akutní bolesti, a to zejména u dětí a kojenců.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku, jiný penicilin nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
Hypersenzitivita na lidokain nebo lokální amidová anestetika.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Před zahájením léčby benzylpenicilinem je nutné pečlivě zjistit předchozí reakce přecitlivělosti na
penicilin, cefalosporiny a další beta-laktamová antibiotika (viz bod 4.3 a 4.8).
U pacientů léčených penicilinem byly hlášeny závažné reakce přecitlivělosti (anafylaktické
reakce), které byly v některých případech smrtelné. Výskyt těchto reakcí je pravděpodobnější u
jedinců s přecitlivělostí na penicilin v anamnéze a u atopických jedinců. Pokud nastane alergická
reakce, musí být podávání přípravku Lentocilin S okamžitě ukončeno a musí být zahájena
příslušná léčba V případě těžké anafylaktické reakce je nutná okamžitá akutní léčba (včetně
podání adrenalinu, kortikosteroidů, zajištění průchodnosti dýchacích cest a podání kyslíku).
Preferovanou léčbou okamžité nebo akcelerované reakce přecitlivělosti na penicilin je obvykle
subkutánní nebo intravenózní podání adrenalinu.
Při manipulaci s přípravkem se má zabránit kontaktu s penicilinem z důvodu možné kožní
senzibilizace.
Tento léčivý přípravek se má používat pouze při léčbě infekcí, u nichž bylo prokázáno, že jsou
způsobeny citlivými bakteriemi, aby se zabránilo přerůstání rezistentních bakterií a byla
zachována účinnost benzylpenicilinu. Léčba má být založena na bakteriologických vyšetřeních
(včetně testů citlivosti) a klinické odpovědi pacienta.
Dlouhodobé podávání přípravku Lentocilin S může mít příležitostně za následek přerůstání
mikroorganizmů, jež na něj nejsou citlivé, jako je například Candida, Pseudomonas nebo
Enterobacter.
Antibiotická léčba pozměňuje komensální mikrofloru tlustého střeva a umožňuje tak růst
C. difficile. Tento mikroorganizmus produkuje toxiny, které jsou odpovědné za průjmy
související s antibiotickou léčbou, jež se mohou pohybovat od mírného průjmu až po smrtelnou
kolitidu. Pacienti s průjmem během antibiotické léčby nebo až dva měsíce poté mají být vyšetřeni
a má u nich být stanovena diferenciální diagnóza. V případě potvrzení pseudomembranózní
kolitidy má být léčba ukončena; a pokud je to nutné, používejte podpůrná opatření ve formě
příjmu tekutin a elektrolytů, aplikujte doporučenou antibiotickou léčbu a podávejte proteinové
suplementy.
Vzhledem k riziku neurotoxicity se doporučuje opatrnost, a to zejména v případě podávání
vysokých dávek benzylpenicilinu pacientům s poškozením ledvin.
Během dlouhodobé léčby vysokými dávkami bezylpenicilinu se doporučuje sledování renálních a
hematologických funkcí. Použití benzylpenicilinu po dobu delší než 2 týdny může být spojeno se
zvýšeným rizikem neutropenie a výskytem přechodných, nemoci podobných komplexních
imunitních reakcí.
Jsou nutná zvláštní opatření, aby se zabránilo intravenóznímu a intraarteriálnímu podání nebo
injekci do hlavního periferního nervu či cévy nebo v jejich blízkosti, neboť takové injekce mohou
vyvolat těžké a/nebo trvalé neuromuskulární poškození (viz bod 4.2 a 4.8). V případě známek
zhoršeného průtoku krve v místě injekce (proximálně či distálně) je nutné ihned se poradit s
příslušným specialistou.
Zvláštní opatrnost se doporučuje při léčbě pacientů se spirochétovými infekcemi (zejména se
syfilidou) kvůli možné Jarischově - Herxheimerově reakci. Jedná se o velmi častou reakci v
případech, kdy se benzylpenicilin používá pro léčbu syfilidy, jež nastává u 50 % pacientů s
primární syfilidou, 75 % pacientů léčených na sekundární syfilidu a 30 % pacientů léčených na
neurosyfilidu. Tato reakce obvykle nastává 2-12 hodin po zahájení penicilinové léčby a je pro ni
typický výskyt bolesti hlavy, horečky, zimnice, pocení, bolesti v krku, myalgie, artralgie,
malátnosti, zvýšené srdeční frekvence a zvýšení tlaku krve, po němž následuje jeho pokles.
Tato reakce je pravděpodobně způsobena uvolněním endotoxinů z treponem a nemá být
zaměňována s reakcí přecitlivělosti. Reakce může nebezpečná u kardiovaskulární syfilidy nebo
tam, kde hrozí závažné riziko zvětšených lokálních lézí, jako je atrofie zrakového nervu.
Při testování glukózy v moči během léčby benzylpenicilinem se doporučuje použití oxidačních
enzymatických metod. Při použití neenzymatických metod mohou nastat falešně pozitivní
výsledky.
Benzylpenicilin může narušovat další diagnostické testy, jako je Coombsův test, testy pro
stanovení proteinů v plazmě a moči a test pro stanovení kyseliny močové v plazmě (metoda
chelátové mědi).
Vzhledem k obsahu lidokainu (přítomného v ampulce) se má v následujících situacích přípravek
Lentocilin S používat s opatrností:
- přítomnost kardiovaskulární, jaterní nebo renální dysfunkce, zánětu a/nebo infekce v místě
injekce nebo citlivost na lokální amidová anestetika,
- u dětí, starších pacientů a pacientů a akutním onemocněním nebo u oslabených pacientů,
- u pacientů souběžně užívajících sedativa působící na CNS.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Bakteriostatická antibiotika
Bakteriostatické antibiotika, jako je tetracyklin, erythromycin a chloramfenikol, mohou
antagonizovat baktericidní účinku benzylpenicilinu tím, že narušují aktivní bakteriální růst
nezbytný pro účinnost benzylpenicilinu.
Perorální antikoncepce
Účinnost perorálních antikoncepčních přípravků může být snížena v případě souběžné léčby
benzylpenicilinem, což může vést k nežádoucímu těhotenství.
Ženy užívající perorální antikoncepci musejí být na tuto skutečnost upozorněny a musejí být
informovány o nutnosti použití jiných metod antikoncepce (viz bod 4.6).
Methotrexát
Peniciliny mohou snížit vylučování methotrexátu ledvinami, což způsobuje potenciální zvýšení
jeho toxicity.
Probenecid
Probenecid snižuje renální tubulární sekreci benzylpenicilinu. Jeho souběžné užívání s
benzylpenicilinem může prodloužit přítomnost koncentrace benzylpenicilinu v krvi. Probenecid
se může pro tento účel použít terapeuticky.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilní ženy/antikoncepce
Benzylpenicilin narušuje účinnost perorálních antikoncepčních přípravků, a proto ženy
využívající tuto antikoncepční metodu musejí používat jiné metody antikoncepce (viz bod 4.5).
Těhotenství
Bezpečné použití benzylpenicilinu během těhotenství nebylo jednoznačně ověřeno. Pro použití
benzylpenicilinu během těhotenství neexistují dostatečné a kontrolované klinické studie.
Zkušenosti získané u člověka neprokázaly, že peniciliny podávané během těhotenství mají
jakékoli účinky na fertilitu nebo že způsobují poškození plodu, když byly myši, potkani a králíci
vystaveni benzylpenicilinu. Stejně jako u všech léků je třeba se použití přípravku Lentocilin S v
těhotenství vyhnout, pokud lékař nepovažuje jeho předepsání za nezbytné.
Kojení
Benzylpenicilin se vylučuje do lidského mateřského mléka, a proto se tento léčivý přípravek má
používat během kojení opatrně (viz bod 5.2).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lentocilin S má nulový nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastějšími nežádoucími účinky benzylpenicilinu jsou reakce přecitlivělosti, a to zejména kožní
vyrážka. Příležitostně se vyskytly anafylaktické reakce, které byly v některých případech
smrtelné. Celková incidence alergických reakcí na peniciliny se pohybuje od 1 do 10 %.
Anafylaktické reakce se vyskytují přibližně u 0,05 % pacientů, a to obvykle po parenterálním
podání.
U benzylpenicilinu byly pozorovány níže uvedené nežádoucí účinky.
Poruchy krve a lymfatického systému
Eosinofilie a hemolytická anémie (obě na imunologickém základě), leukopenie a
trombocytopenie. Tyto účinky jsou obvykle po skončení léčby reverzibilní.
Poruchy imunitního systému
Reakce přecitlivělosti na penicilin způsobují širokou škálu klinických syndromů.
Okamžité reakce zahrnují anafylaxi, laryngeální edém, angioedém, kopřivku a makulopapulózní
vyrážky. Pozdní reakce zahrnují hemolytickou anémii a přechodné, nemoci podobné komplexní
imunitní reakce, pro něž je charakteristická horečka, malátnost, kopřivka, artralgie, myalgie,
lymfadenopatie a splenomegalie. Aby bylo možné určit, u kterých pacientů se pravděpodobně
objeví závažné alergické reakce, je možné provést kožní testy přecitlivělosti.
Jarischova - Herxheimerova reakce (viz bod 4.4.).
Poruchy nervového systému
Benzylpenicilin velmi dráždí centrální a periferní nervový systém. Neurotoxické reakce zahrnují
úzkost, astenii, cévní mozkovou příhodu, zmatenost, závrať, euforii, nervozitu, halucinace, bolest
hlavy, neuropatii, neurovaskulární poranění, lokalizované nebo generalizované záchvaty, kóma,
třes a vazospazmus v místě injekce, a nastávají po parenterálním podání draselné soli
benzylpenicilinu. Tyto reakce jsou nejčastější, pokud je benzylpenicilin podáván pacientům
s poškozením ledvin každý den nitrožilně v dávkách vyšších než 20 000 000 IU.

Náhodná injekce přípravků s benzylpenicilinem do nervů nebo v blízkosti nervů může způsobit
neuromuskulární poškození, které může být ve vzácných případech trvalé.

Neúmyslné intravaskulární podání benzathin-benzylpenicilinu nebo prokain- benzylpenicilinu
(včetně přímého podání do tepny nebo v blízkosti tepny) vzácně způsobuje okluzi, trombózu a
těžké neurovaskulární poranění, a to zejména u dětí.
Hluboká injekce do hýždí může způsobit paralýzu, dysfunkci a bolestivé podráždění sedacího
nervu.
Opakovaná intramuskulární injekce benzylpenicilinových přípravků do anterolaterální strany
stehna novorozenců ve vzácných případech způsobila generalizované svalové kontrakce a atrofii a
fibrózu čtyřhlavého svalu stehenního.
Po intramuskulárním podání benzathin-benzylpenicilinu může nastat Hoigného syndrom, pro
který je charakteristická agitovanost doprovázená příznaky, jako je strach z blížící se smrti a
zrakové a sluchové halucinace. Po injekcích do hýždí, stehen a deltového svalu se vyskytla
transverzální myelitida s trvalou paralýzou, gangréna vyžadující amputaci prstů a proximálnějších
částí končetin a nekróza se zjizvením okolo místa injekce.
Poruchy oka
Rozmazané vidění, tranzientní slepota.
Srdeční poruchy
Hypotenze, palpitace, synkopa, tachykardie, vazodilatace a vazovagální syndrom
charakterizovaný úzkostí, pocením, hypotenzí, vazodilatací periferních arterií a bradykardií.
Zástava dechu a krevního oběhu a smrt způsobená neúmyslným intravaskulárním podáním.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Apnoe, dyspnoe, hypoxie, plicní embolie a plicní hypertenze.
Gastrointestinální poruchy
Střevní nekróza, melena, nevolnost, zvracení a pseudomembranózní kolitida, která může
vzniknout během léčby nebo po léčbě (viz bod 4.4).
Poruchy jater a žlučových cest
Přechodné zvýšení AST, hepatitida a cholestatický ikterus.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Diaforéza, pruritus a kopřivka
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Artritida, artropatie, myoglobinurie, periostitida a rabdomyolýza.
Poruchy ledvin a močových cest
Hematurie, neurogenní močový měchýř, poškození ledvin, proteinurie a zvýšená koncentrace
BUN a kreatininu v séru.
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Impotence a priapismus

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Parenterální podávání benzylpenicilinových přípravků může způsobit reakce v místě injekce,
které jsou závislé na dávce a jsou výsledkem přímého toxického účinku léku. Intramuskulární
podání vysokých dávek bethazin-benzylpenicilinu (zejména dávek vyšších než 600 000 IU
benzylpenicilinu) do jediného místa může vést k bolestivému zduření a poškození endotelu v
místě injekce. Intramuskulární aplikace benzylpenicilinu souvisela s výskytem následujících
vedlejších účinků v místě injekce: zánětem, bolestí, abscesem, edémem, krvácením, celulitidou,
atrofií a kožní ulcerací. V souvislosti s použitím benzylpenicilinu byly rovněž hlášeny případy
horečky a únavy.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,
100 41 Praha 10, webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Případy předávkování nebyly popsány. Peniciliny však mohou vyvolat zvýšenou
neuromuskulární dráždivost nebo záchvaty.
V případě předávkování je nutné okamžitě vyhledat lékaře. Vzhledem k tomu, že neexistuje
žádné antidotum, léčba musí být symptomatická a podpůrná.
Benzylpenicilin se odstraňuje dialýzou.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: 1.1.1.1. Antiinfektiva. Antibakteriální přípravky. Peniciliny.
Benzylpeniciliny a fenoxymetylpeniciliny. ATC kód: J01CEMechanismus účinku
Benzylpenicilin je přírodní penicilin ze skupiny beta-laktamových antibiotik. Beta-laktamová
antibiotika inhibují jeden či více enzymů (často označovaných jako proteiny vázající penicilin
neboli PBP) v procesu bakteriální biosyntézy peptidoglykanů. Tento biopolymer je strukturální
složkou bakteriální buněčné stěny, která slouží pro zachování jejího tvaru a celistvosti. Inhibice
peptidoglykanové syntézy vede k oslabení struktury, po níž obvykle následuje lýza a smrt
bakteriálních buněk.
Zdá se, že baktericidní působení benzypenicilinu je vyšší během logaritmického růstu citlivých
mikroorganizmů.
Působení benzylpenicilinu je pravděpodobně inhibováno penicilinázami a jinými beta-
laktamázami produkovanými během růstu některých mikroorganismů.
Farmakokinetika/farmakodynamika (PK/PD)
Za hlavní faktor určující účinnost beta-laktamových antibiotik je považován časový interval, ve
kterém koncentrace léčiva zůstává vyšší než minimální inhibiční koncentrace (MIC) (T>MIC).
Mechanizmus rezistence
Hlavní mechanizmy rezistence na benzylpenicilin jsou:
- deaktivace beta-laktamáz,
- změny PBS, které snižují afinitu antibakteriálního přípravku k cíli,
- nepropustnost bakterií nebo efluxní mechanismy, které mohou způsobit bakteriální rezistenci
nebo k ní přispět, a to zejména u gramnegativních bakterií.
Kritické hodnoty koncentrace (hraniční hodnoty)

Kritické MIC benzylpenicilinu jsou hodnoty stanovené Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (EUCAST)

Mikroorganizmus Kritické koncentrace (μg/ml)
Citlivý Rezistentní
Staphylococcus spp.1 0,12 0,Streptococcus A, B, C, G 2 0,25 0,Streptococcus pneumoniae 3 0,06 Další streptokoky 0,25 Neisseria gonorrhoeae 0,06 Neisseria meningitidis 0,06 0,Anaerobní grampozitivní 0,25 0,Anaerobní gramnegativní 0,25 0,Mezní hodnoty nesouvisející s
druhy
0,25 1. Většinou se jedná o stafylokoky produkující penicilinázu. Mezní hodnoty benzylpenicilinu většinou,
ale ne jednoznačně odliší producenty beta-laktamáz od mikroorganizmů, které je neprodukují. Izoláty
pozitivní na beta-laktamázy jsou rezistentní vůči benzylpenicilinu, fenoxymetylpenicilinu,
aminopenicilinům, karboxypenicilinům a ureidopenicilinům. Izoláty negativní na beta-laktamázy a
citlivé vůči methicilinu (citlivé vůči oxacilinu/cefoxitinu ) mohou být vůči těmto molekulám citlivé.
Methicilin rezistentní izoláty jsou rezistentní vůči všem v současné době dostupným beta-laktamovým
přípravkům, včetně kombinací inhibitorů beta-laktamázy. Nejvíce methicilin rezistentní jsou S. aureus
a S. lugdunensis s MIC > 2mg/l pro oxacilin, a to v důsledku přítomnosti genu mecA. Odpovídající
MIC oxacilinu pro koaguláza negativní stafylokoky je > 0,25mg/l.

2. Kmeny s hodnotami MIC vyššími než mezní hodnoty citlivosti jsou velmi vzácné nebo nebyly
popsány. Identifikace a testy antimikrobiální citlivosti jakéhokoli izolátu tohoto typu je nutné
opakovat a pokud je výsledek potvrzen, musí být izolát zaslán do referenční laboratoře. Vzhledem
k tomu, že pro potvrzené izoláty s MIC vyšší než existující limitní hodnota neexistují důkazy o
klinické odpovědi, musejí být popsány jako rezistentní.

3. U pneumonie je nutné dále uvedené kmeny považovat za citlivé na penicilin: kmeny
s MIC < 0,5 mg/l, jsou-li používány dávky 1,2 g x 4; kmeny s MIC < 1mg/l, jsou-li používány dávky
2,4 x 4 nebo 1,2 g x 6; a kmeny s MIC < 2,0 mg/l, jsou-li použity dávky 2,4 g x 6. U meningitidy se
izoláty s MIC větší než 0,06 mg/l mají klasifikovat jako rezistentní na penicilín. U všech ostatních
indikací platí MIC 0,06/2 mg/l. Má být proveden test na rezistenci na beta-laktamázu pomocí disku
s 1 μg oxacilinu. Izoláty klasifikované jako citlivé mohou být popsány jako citlivé na benzylpenicilin
bez ohledu na klinickou indikaci. Izoláty klasifikované jako oxacilin rezistentní mohou být u
meningitidy popsány jako rezistentní na benzylpenicilin.


Prevalence získané rezistence se může u vybraných druhů lišit geograficky a v čase, a je proto
žádoucí mít k dispozici místní informace o rezistenci (zejména při léčbě závažných infekcí).
Pokud je místní prevalence rezistence taková, že je prospěšnost přípravku, alespoň u některých
typů infekcí, sporná, je nutné si podle potřeby vyžádat radu specialisty.
CITLIVÉ DRUHY
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Bacillus anthracis
Corynebacterium diphtheriae
Erysipelothrix rhusiopathiae
Streptokoky skupiny C a G
Listeria monocytogenes
Streptococcus agalactae
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes
Streptococcus viridians

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Neisseria meningitidis
Pasteurella multocida

Anaerobní mikroorganizmy
Actinomyces israelli
Clostridium perfringens
Clostridium tetani
Fusobacterium spp.
Peptococcus spp.
Peptostreptococcus spp.
Další mikroorganizmy
Borrelia spp.
Spirochéty
Leptospira spp.
Treponema spp., včetně Treponema pallidum

DRUHY, U NICHŽ MŮŽE ZÍSKANÁ REZISTENCE PŘEDSTAVOVAT PROBLÉM
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Staphylococcus aureus
Staphylococcus epidermidis
Staphylococcus haemolyticus
Staphylococcus hominis

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Haemophilus influenzae
Neisseria gonorrhoeae

PŘIROZENĚ REZISTENTNÍ ORGANIZMY

Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Enterococcus spp.
Koaguláza negativní stafylokoky
Staphylococcus aureus (producenti penicilinázy)

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Acinetobacter spp.
Bordetella pertussis
Brucella spp.
Enterobacteriaceae (včetně Escherichia coli, Salmonella spp., Enterobacter spp.,
Haemophilus influenzae [producenti beta-laktamáz], Klebsiella spp., Proteus spp., Citrobacter spp.)
Moraxella catarrhalis
Pseudomonas aeruginosa

Anaerobní mikroorganizmy
Bacteroides spp.

Další mikroorganizmy
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Legionella pneumophila
Mycoplasma spp.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Absorpce benzylpenicilinu po intramuskulárním (IM) podání závisí na mnoha faktorech,
včetně dávky, koncentrace a rozpustnosti soli.
Vzhledem k tomu, že benzathin-benzylpenicilin je relativně nerozpustný, intramuskulární
podání přípravků obsahujících tuto sůl vede k vytvoření usazeniny ve tkáni, z níž jsou léky
pomalu absorbovány a hydrolyzovány na benzylpenicilin. Koncentrace benzylpenicilinu v séru
po IM podání benzathin-benzylpenicilinu obecně trvají déle, ale jsou nižší než koncentrace
dosažené s ekvivalentní IM dávkou prokain-benzylpenicilinu nebo draselné soli
benzylpenicilinu.
Po IM podání jednorázové dávky benzathin-benzylpenicilinu dospělým, dětem a
novorozencům je sérových koncentrací obvykle dosaženo v závislosti na dávce během 13 až hodin, a tyto koncentrace jsou obvykle detekovatelné po dobu 1 až 4 týdnů.
Distribuce
Peniciliny jsou široce distribuovány po absorbování v místě injekce.
Vyšších koncentrací je dosaženo v ledvinách; nižších koncentrací též v játrech, plicích, kůži,
střevech a ve svalech. Benzylpenicilin je rovnoměrně distribuován v pleurální, perikardiální,
peritoneální a synoviální tekutině a také ve slinách a tonzilárním a maxilárním sekretu.
V nepřítomnosti zánětu se minimálně rozšíří do dutin abscesů, avaskulárních oblastí, očí,
středního ucha a mozkomíšního moku (CSF). Snadněji proniká do zanícené tkáně, a například
v případě meningitidy je v CSF dosaženo vyšších koncentrací benzylpenicilinu.
Benzylpenicilin se přibližně ze 45-68 % váže na plazmatické bílkoviny a zejména na sérový
albumin. U novorozenců je vazba na plazmatické bílkoviny nižší (přibližně 49 %). Vazba na
plazmatické bílkoviny je též nižší v případě hyperbilirubinemie a azotermie.
Benzylpenicilin difunduje přes placentu do cévního oběhu plodu a malé množství se objeví v
mateřském mléce.
Eliminace
Benzylpenicilin se v omezené míře metabolizuje v játrech a jeho derivát, kyselina penicilová,
byl izolován v moči. Benzylpenicilin se rychle vylučuje močí, hlavně renální tubulární sekrecí.
Tato sekrece je inhibována probenecidem, který se někdy podává ke zvýšení plazmatických
koncentrací penicilinu.
Poločas benzylpenicilinu v séru u dospělých s normální funkcí ledvin je 0,4-0,9 hodiny. U
pacientů s poruchou funkce ledvin mohou být plazmatické koncentrace vyšší a mají delší
poločasy.
Jakmile je benzylpenicilin po IM podání benzathin-benzylpenicilinu pomalu absorbován,
pokračuje vylučování benzylpenicilinu v moči po IM podání této soli delší dobu.
Benzylpenicilin byl detekován v moči po dobu 12 týdnů po jediné IM injekci 1 200 000 IU
benzathin-benzylpenicilinu.
Renální clearance penicilinu je u novorozenců opožděna v důsledku nezralého tubulárního
sekrečního mechanismu a je opožděna i u starších osob v důsledku snížené kapacity tubulární
sekrece. Poločas benzylpenicilinu u novorozenců se liší nepřímo úměrně k věku a zdá se, že
není závislý na porodní hmotnosti. Vzhledem k tomu, že tubulární funkce je zralá, peniciliny se
vylučují rychleji a kojenci starší než 3 měsíce obvykle vylučují léky podobně jako dospělí.
Benzylpenicilin se odstraňuje hemodialýzou, ale peritoneální dialýzou se odstraní jen minimálně.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Mutagenní nebo karcinogenní potenciál benzylpenicilinu nebyl plně stanoven.
Reprodukční studie u myší, potkanů a králíků neprokázaly změnu fertility ani poškození plodu po
podání benzylpenicilinu.
Nejsou k dispozici žádné známé studie reprodukční toxicity, genotoxicity ani kancerogenity při
samostatném podávání benzathinu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Injekční lahvička:
Natrium-citrát
Lecitin
Polysorbát
Ampulka s ředidlem:
Voda na injekci
Lidokain-hydrochlorid

6.2 Inkompatibility
Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými
léčivými přípravky.

6.3 Doba použitelnosti
Neotevřený: 4 roky
Po otevření a rekonstituci má být přípravek z mikrobiologického hlediska ihned použit. Pokud
není použit okamžitě, odpovídá za dobu a podmínky uchovávání před použitím uživatel.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25°C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před
světlem a vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení
Lentocilin S
Čiré sklo typu III, 9 ml, uzavření zátkami z chlorobutylové pryže s hliníkovým snímacím
uzávěrem.
5ml skleněná ampulka z oranžového skla typu I.
Balení s 1 jednotkou a 100 jednotkami. Každá jednotka obsahuje injekční lahvičku s práškem pro
injekční suspenzi a ampulku s rozpouštědlem pro injekční suspenzi.
Lentocilin S Čiré sklo typu III, 15 ml, uzavření zátkami z chlorobutylové pryže s hliníkovým snímacím
uzávěrem.
10 ml skleněná ampulka z oranžového skla typu I.
Balení s 1, 3 a 50 jednotkami.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Návod k rekonstituci léku a podání intramuskulární (IM) injekce.
Lentocilin S injekční suspenze má být podáván POUZE HLUBOKOU INTRAMUSKULÁRNÍ
INJEKCÍ.
Pečlivě dodržujte následující pokyny, abyste před intramuskulárním podáním získali homogenní
suspenzi.
Hluboká intramuskulární aplikace tohoto léčivého přípravku vyžaduje pečlivou techniku a má být
prováděna pouze zkušenými zdravotnickými pracovníky a v místech připravených pro akutní
léčbu možné anafylaktické reakce.
Injekční jehla použitá k aplikaci injekční suspenze má mít minimální vnitřní průměr 0,8 mm
(kalibr: 18 G).

Po přípravě a úplné homogenizaci suspenze v injekční lahvičce přeneste suspenzi ihned do
injekční stříkačky a co nejdříve ji aplikujte. Vždy, když je to možné, používejte čerstvě
připravenou suspenzi.


Hluboká intramuskulární injekce se má podávat pomalu a stálou rychlostí, aby se zabránilo
zablokování jehly; podávání injekce se má přerušit, pokud pacient vykazuje známky či příznaky
okamžité akutní bolesti, a to zejména u dětí a novorozenců. Pokud se injekční jehla ucpe, vyměňte
ji za novou (o vnitřním průměru větším než 0,8 mm, tj. 18 G).
Během manipulace se vyvarujte kontaktu s penicilinem, neboť může dojít k senzibilizaci kůže
(viz bod 4.4).

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Laboratórios Atral, S.A.
Rua da Estação, n.° 42
Vala do Carregado
2600-726 Castanheira do Ribatejo - Portugalsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Registrační číslo: 9908301 - 1 jednotka, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi,
200 000 IU/4 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I
Registrační číslo: 5921697 - 100 jednotek, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi,
200 000 IU/4 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I
Vydezinfikujte gumovou zátku injekční lahvičky
alkoholem a zaveďte jehlu přes střední část
zátky.
Aniž byste se dotkli prášku ležícího na dně,
opatrně vstříkněte tekutinu z ampulky do
injekční lahvičky tak, aby stékala po vnitřní stěně
injekční lahvičky. Nevstřikujte tekutinu přímo do
prášku. Vyjměte jehlu z injekční lahvičky.
Homogenizujte suspenzi pootáčením injekční
lahvičky mezi rukama přibližně po dobu sekund.
Registrační číslo: 9908319 - 1 jednotka, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi,
400 000 IU/6,5 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I
Registrační číslo: 4650693 - 3 jednotky, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi,
400 000 IU/6,5 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I
Registrační číslo: 5921994 - 50 jednotky, prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi,
400 000 IU/6,5 ml, injekční lahvička z čirého skla typu III a ampulka ze skla typu I

9. DATUM REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 2. března 1955
Datum posledního prodloužení registrace: 15. října
10. DATUM REVIZE TEXTU
07/