Mytolente

Vlastní farmakokinetické parametry lanreotidu po intravenózním podání u zdravých dobrovolníků
ukázaly limitovanou extravaskulámí distribuci, s ustáleným stavem distribuce 16,1 l. Celková
clearance byla 23,7 1/h, terminální poločas byl 1,14 h a průměrná doba zdržení byla 0,68 h.

Ve studiích hodnotících exkreci bylo méně než 5 % lanreotidu vyloučeno do moči a méně než 0,5 %
se objevilo v nezměněné formě ve stolici, což naznačuje určitou biliární exkreci.

Po hlubokém subkutánním podání lanreotidu v dávce 60, 90 a 120 mg zdravým dobrovolníkům
koncentrace lanreotiodu stoupá, až dosáhne průměrnou maximální sérovou koncentraci 4,25, 8,resp. 6,79 ng/ml. Tyto hodnoty Cmax jsou dosaženy během prvního dne 8, 12 a 7 hodin po podání
(střední hodnoty). Od vrcholu sérová hladina koncentrace lanreotidu pomalu klesá podle kinetiky
prvního řádu s terminálním eliminačním poločasem 23,3, 27,4 resp. 30,1 dne. 4 týdny po podání byly
průměrné sérové hladiny lanreotidu 0,9, 1,11 resp. 1,69 ng/ml. Absolutní biologická dostupnost byla
73,4, 69,0 resp. 78,4 %.

Po hlubokém subkutánním podání lanreotidu v dávce 60, 90 a 120 mg pacientům s akromegalií
koncentrace lanreotidu stoupá, až dosáhne průměrnou maximální sérovou koncentraci 1,6, 3,5 resp.
3,1 ng/ml. Tyto hodnoty Cmax jsou dosaženy během prvního dne 6, 6 a 24 hodin po podání. Od vrcholu
sérová hladina koncentrace lanreotidu pomalu klesá podle kinetiky prvního řádu a 4 týdny po podání
byly průměrné sérové hladiny lanreotidu 0,7, 1,0 resp. 1,4 ng/ml.

Ustáleného stavu sérových hladin lanreotidu bylo dosaženo v průměru po 4 injekcích každé 4 týdny.
Po opakovaném podání dávky každé 4 týdny byly průměrné hodnoty Cmax v ustáleném stavu 3,8, 5,7 a
7,7 ng/ml pro 60, 90 resp. 120 mg. Fluktuační index maximálních dolních hladin byl střední a
pohyboval se od 81 do 108 %.

Po hlubokém subkutánním podání lanreotidu v dávce 60, 90 a 120 mg pacientům s akromegalií byl
pozorován lineární farmakologický profil uvolňování.

Dno sérových hladin lanreotidu získaných po třech hlubokých subkutánních injekcích lanreotidu
v dávce 60, 90 nebo 120 mg podaných každých 28 dní jsou podobné ustálenému stavu sérových hladin
lanreotidu získaných u pacientů s akromegalií předtím léčených intramuskulárním podáním lanreotidu
v dávce 30 mg - formy s prodlouženým uvolňováním každých 14, 10 nebo 7 dní.

V populační farmakokinetické analýze provedené u 290 pacientů s GEP-NET léčených lanreotidem
v dávce 120 mg, bylo pozorováno rychlé počáteční uvolňování s průměrnými hodnotami Cmax 7,49 ±
7,58 ng/ml, kterých bylo dosaženo během prvního dne po podání jediné injekce. Koncentrace
rovnovážného stavu byly dosaženy po 5 injekcích lanreotidu v dávce 120 mg podaných každých dní a udržely se až do posledního hodnocení (až 96 týdnů po první injekci). Při rovnovážném stavu
byly průměrné hodnoty Cmax 13,9 ± 7,44 ng/ml a průměrné minimální sérové hladiny byly 6,56 ± 1,ng/ml. Průměrný zdánlivý terminální poločas byl 49,8 ± 28,0 dnů.

Porucha funkce ledvin/jater
Subjekty s těžkou poruchou funkce ledvin vykazují zhruba dvojnásobný pokles celkové sérové
clearance lanreotidu s následným zvýšením poločasu a AUC. U subjektů se středně těžkou a těžkou
poruchou funkce jater bylo pozorováno snížení clearance (30 %). Distribuční objem a průměrná doba
zdržení se zvýšily u subjektů se všemi stupni hepatální insuficience.

Nebyl pozorován žádný účinek na clearance lanreotidu v rámci populační farmakokinetieké analýzy
pacientů s GEP-NET zahrnující 165 pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin (a 59 v tomto pořadí) léčených lanreotidem. Pacienti s GEP-NET s těžkou poruchou funkce ledvin
nebyli hodnoceni.

Pacienti s GEP-NET s poruchou funkce jater (dle Child-Pugh skóre) nebyli hodnoceni.

Není nutné měnit počáteční dávku u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater, jelikož očekávaná
sérová koncentrace lanreotidu u těchto populací je v rozmezí sérových koncentrací bezpečně
tolerovaných u zdravých subjektů.

Starší pacienti
Starší subjekty vykazují zvýšení poločasu a průměrné doby zdržení v porovnání s mladými zdravými
subjekty. Není nutné měnit počáteční dávku u starších pacientů, jelikož očekávaná sérová koncentrace
lanreotidu u této populace je v rozmezí sérových koncentrací bezpečně tolerovaných u zdravých
subjektů.

V populační farmakokinetieké analýze pacientů s GEP-NET zahrnující 122 pacientů ve věku od do 85 let nebyl pozorován žádný účinek na clearance a distribuční objem lanreotidu.