Miraklide

Pro escitalopram nebyla provedena žádná kompletní běžná baterie předklinických studií, protože
překlenovací toxikokinetické a toxikologické studie escitalopramu a citalopramu na potkanech
vykazovaly podobný profil. Z tohoto důvodu lze všechny informace o citalopramu extrapolovat i na
escitalopram.
V rámci komparativních toxikologických studií na potkanech způsoboval escitalopram i citalopram po
léčbě o délce několika týdnů a při podávání dávek, které způsobovaly obecnou toxicitu, srdeční toxicitu
zahrnující městnavé srdeční selhání. Kardiotoxicita podle všeho korelovala s maximálními
plazmatickými koncentracemi a spíše než se systémovou expozicí (AUC). Maximální plazmatické
koncentrace, které nevykazovaly žádný účinek, přesahovaly (osminásobně) dávky používané
v klinickém prostředí, zatímco hodnota AUC byla v případě escitalopramu pouze troj- až čtyřnásobně
vyšší než expozice, které se dosahuje při klinickém použití. V případě citalopramu byly hodnoty AUC
S-enantiomeru šesti- až sedminásobně vyšší než expozice, které se dosahuje při klinickém použití. Tato
zjištění pravděpodobně souvisejí se zesíleným vlivem na biogenní aminy, tj. sekundárně vedle
primárního farmakologického účinku dochází k hemodynamickým účinkům (snížení průtoku
koronárními tepnami) a k ischemii. Přesný mechanismus kardiotoxicity u potkanů není ovšem jasný.
Klinické zkušenosti s citalopramem a zkušenosti z klinických hodnocení escitalopramu neukazují na to,
že by u těchto zjištění existovala klinická korelace.
Po dlouhodobější léčbě escitalopramem a citalopramem byl u potkanů v některých tkáních pozorován
zvýšený obsah fosfolipidů, např. v plicích, nadvarlatech a v játrech. Nálezy na nadvarlatech a játrech
byly pozorovány při hodnotách expozice srovnatelných jako u člověka. Tento účinek je po vysazení
léčby reverzibilní. Hromadění fosfolipidů (fosfolipidóza) u zvířat bylo pozorováno v souvislosti s řadou
kationtových amfifilních látek. Není známo, zda je tento jev nějakým způsobem významný pro člověka.
V rámci studie vývojové toxicity u potkanů byly pozorovány embryotoxické účinky (snížená hmotnost
plodu a reversibilní zpoždění osifikace) při expozicích, které přesahují expozici dosahovanou při
klinickém použití, ve výši AUC. Nebyla pozorována žádná zvýšená četnost malformací. V rámci pre- a
postnatálních studií byla zjištěna snížená míra přežití v období laktace, při hodnotách expozice, které
přesahovaly expozici dosahovanou při klinickém použití (na základě AUC).
Studie na zvířatech prokázaly, že citalopram způsobuje snížení indexu fertility a těhotenského indexu,
snížení počtu implantací a abnormality spermií při vyšších hladinách, než je při expozici u lidí.
Pro escitalopram nejsou k dispozici žádná data ze studií na zvířatech týkající se této problematiky.