Iloprost zentiva k.s.

Farmakoterapeutická skupina: Antikoagulancia, antitrombotika kromě heparinu,
ATC kód: B01AC11

Iloprost, léčivá látka obsažená v přípravku Iloprost Zentiva k.s., je syntetickým analogem prostacyklinu.
Následující farmakologické účinky byly zjištěny in vitro:
- Inhibice agregace, adheze trombocytů a inhibice uvolňovací reakce.
- Dilatace arteriol a venul.
- Zvýšení kapilární denzity a redukce zvýšené vaskulární permeability vyvolané mediátory jako jsou
serotonin nebo histamin v mikrocirkulaci.
- Stimulace endogenního fibrinolytického potenciálu.

Farmakologické účinky po inhalaci přípravku Iloprost Zentiva k.s. jsou:
Přímá vazodilatace plicního arteriálního řečiště s následným výrazným zlepšením plicního arteriálního
tlaku, plicní vaskulární rezistence a srdečního výdeje, stejně jako smíšené venózní saturace kyslíkem.

V malé, randomizované, 12ti týdenní dvojitě zaslepené studii kontrolované placebem (STEP studie) pacientů léčených 125 mg bosentanu 2× denně po dobu alespoň 16 týdnů, kteří byli před zařazením do
studie ve stabilním hemodynamickém stavu, tolerovalo přidání inhalačního iloprostu v koncentraci mikrogramů/ml (až do 5 mikrogramů 6 až 9krát za den během doby bdění). Průměrná denní inhalovaná
dávka byla 27 mikrogramů a průměrný počet inhalací za den byl 5,6. Akutní nežádoucí účinky
u pacientů, kteří se léčili souběžně bosentanem a iloprostem, byly konzistentní s těmi, jaké
byly pozorovány ve větší studii fáze III s pacienty, kteří se léčili pouze iloprostem. Nelze vytvořit
spolehlivý závěr ohledně účinnosti tohoto spojení, neboť velikost vzorku byla omezená a studie trvala
krátce.

Údaje z klinických studií, které by přímo porovnaly bezprostřední hemodynamickou odpověď po
intravenózní a inhalační aplikaci iloprostu pacientům, nejsou k dispozici. Pozorované hemodynamické
parametry bezprostřední odpovědi plicních cév naznačují převahu účinku inhalační léčby. Plicní
vazodilatační efekt jedné inhalace klesá během jedné až dvou hodin.



Prediktivní hodnota těchto údajů o bezprostředním hemodynamickém účinku má však svá omezení,
neboť nekoreluje ve všech případech s dlouhodobým přínosem inhalační léčby iloprostem.

Účinnost u dospělých pacientů s plicní hypertenzí
U 203 dospělých pacientů se stabilní plicní hypertenzí byla provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená,
multicentrická, placebem kontrolovaná studie fáze III (inhalační iloprost v koncentraci mikrogramů/ml: n = 101; placebo: n = 102), (studie RRA02997). Inhalační iloprost (nebo placebo) byl
přidán ke stávající terapii pacienta, která mohla zahrnovat kombinaci antikoagulancií, vazodilatátorů
(např. blokátorů kalciových kanálů), diuretik, kyslíku a digitalisu, nikoliv však PGI2 (prostacykliny nebo
jejich analoga). U 108 zařazených pacientů byla diagnostikována primární plicní hypertenze, u nemocných sekundární plicní hypertenze, z toho byla u 56 pacientů spojená s chronickou
tromboembolickou chorobu, u 34 s onemocněním pojivové tkáně (včetně CREST a sklerodermie) a u nemocných se jednalo o plicní hypertenzi vyvolanou léčivým přípravkem k potlačení chuti k jídlu.
Výsledky úvodního šestiminutového testu chůze svědčily pro střední omezení fyzické výkonnosti: ve
skupině pacientů na iloprostu byly průměrné hodnoty 332 metrů (medián: 340 metrů) a ve skupině
pacientů na placebu byly průměrné hodnoty 315 metrů (medián: 321 metrů). Ve skupině pacientů na
iloprostu byla střední denní inhalovaná dávka
30 mikrogramů (s rozpětím 12,5 až 45 mikrogramů/den). Primárním cílovým parametrem účinnosti
definovaným pro tuto studii bylo kombinované kritérium odpovědi na léčbu sestávající ze zlepšení
fyzické výkonnosti (šestiminutový test chůze) ve 12. týdnu o nejméně 10 % vůči výchozí hodnotě a
zlepšení nejméně o jeden stupeň NYHA ve 12. týdnu oproti výchozímu stavu a žádné zhoršení plicní
hypertenze nebo úmrtí před 12. týdnem. Počet respondérů ve skupině na iloprostu byl 16,8 % (17/101) a
4,9 % (5/102) ve skupině na placebu (p = 0,007).

Ve skupině pacientů na iloprostu byla průměrná změna výsledků šestiminutového testu chůze nárůst o metrů oproti výchozímu stavu po 12 týdnech léčby (-3,3 metry ve skupině na placebu, žádná korekce dat
s ohledem na úmrtí nebo chybějící hodnoty).

Ve skupině na iloprostu byl stupeň NYHA zlepšen u 26 % pacientů (placebo 15 %) (p = 0,032),
nezměněn u 67,7 % pacientů (placebo 76 %) a zhoršen u 6,3 % pacientů (placebo 9 %). Invazivní
hemodynamické parametry byly hodnoceny při výchozím stavu a po 12 týdnech léčby.

Analýza podskupin prokázala, že u podskupiny pacientů se sekundární plicní hypertenzí nebyl ve
výsledcích šestiminutového testu chůze prokazatelný žádný efekt léčby oproti placebu.
V podskupině 49 pacientů s primární plicní hypertenzí, kteří byli léčeni inhalačním iloprostem po dobu
12 týdnů, byl zjištěn průměrný nárůst výsledků šestiminutového testu chůze o 44,7 metrů vůči výchozí
průměrné hodnotě 329 metrů, zatímco v placebové skupině 46 pacientů byla změna -7,4 metrů vůči
výchozí průměrné hodnotě 324 metrů (žádná korekce dat s ohledem na úmrtí nebo chybějící hodnoty).

Pediatrická populace
U dětí s plicní hypertenzí nebyly žádné studie s iloprostem provedeny.