Ikametin

Absorbce
Absorbce kyseliny ibandronové v horní části trávicí trubice je po perorálním podání rychlé. Vrcholové
plazmatické koncentrace bylo dosaženo za 0,5 až 2 hodiny (medián 1 hodina) ve stavu nalačno a
absolutní biologická dostupnost byla kolem 0,6 %. Rozsah vstřebávání je zhoršen, pokud je lék podán s
jídlem nebo nápojem (kromě vody). Při podání se standardní snídaní se ve srovnání s podáním nalačno
snižuje biologická dostupnost přibližně o 90 %. Při užití 30 minut před jídlem klesá biologická dostupnost

přibližně o 30 %. Při užití kyseliny ibandronové 60 minut před jídlem není patrné snížení biologické
dostupnosti.

Biologická dostupnost klesá přibližně o 75 %, pokud se tablety Ikametinu užívají za 2 hodiny po
standardním jídle. Proto se doporučuje užívat tablety po celonočním lačnění (nejméně 6 hodin) a pacienti
mají zůstat nalačno nejméně 30 minut po užití léku (viz bod 4.2).

Distribuce
Po prvotním systémovém rozptýlení se kyselina ibandronová rychle váže na kostní tkáň nebo se vylučuje
do moči. U lidí je účinný terminální distribuční objem nejméně 90 litrů a množství léku, které se dostane
do kosti, se odhaduje na 40-50 % množství, které se dostane do krevního oběhu. Vazba na bílkoviny
lidské plazmy je v terapeutických koncentracích přibližně 87 % a tak nejsou interakce s jinými léčivými
přípravky v důsledku vytěsňování z této vazby pravděpodobné.

Biotransformace
Žádné důkazy nenasvědčují tomu, že by u zvířat nebo lidí podléhala kyselina ibandronová metabolické
přeměně.

Eliminace
Vstřebaná frakce kyseliny ibandronové se z oběhu vychytává v kostech (přibližně 40 – 50 %) a zbytek se
v nezměněné podobě vylučuje ledvinami. Nevstřebaná frakce kyseliny ibandronové se v nezměněné
podobě vyloučí stolicí.

Rozpětí zjištěných poločasů je široké a závisí na dávce a citlivosti zvolené vyšetřovací metody, ale zjevný
terminální poločas se pohybuje v rozpětí 10 - 60 hodin. Časné plazmatické koncentrace však klesají
rychle a dosahují 10 % maximální koncentrace za 3 a 8 hodin po nitrožilním respektive perorálním
podání.

Celková clearance kyseliny ibandronové je nízká s průměrnou hodnotou v rozpětí 84 -160 ml/min.
Renální clearance (přibližně 60 ml/min u zdravých žen po menopause) tvoří 50 – 60 % celkové clearance
a souvisí s clearance kreatininu. Rozdíl mezi zjevnou celkovou a renální clearance odpovídá stupni
vychytání látky v kosti.

Sekreční cesta se nepřekrývá s žádným ze známých kyselých nebo zásaditých transportních systémů,
které se podílejí na vylučování jiných léčivých látek. Kyselina ibandronová dále neinhibuje hlavní lidské
hepatické izoenzymy P450 a neindukuje systém hepatického cytochromu P 450 u potkanů.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Pohlaví
Biologická dostupnost a farmakokinetika kyseliny ibandronové jsou u mužů i žen podobné.

Rasa
Žádné důkazy nenasvědčují tomu, že by chování kyseliny ibandronové v organismu bylo odlišné u
různých etnických skupin bělochů a Asiatů. Od pacientů afroamerického původu je k dispozici pouze
velmi malé množství údajů.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientů s různými stupni poruch funkce ledvin je expozice kyselině ibandronové úměrná clearance
kreatininu (CLcr). U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLcr ≤ 30 ml/min) léčených perorálně
podávanou kyselinou ibandronovou v dávce 10 mg denně po dobu 21 dnů byly zjištěny 2-3násobně vyšší
koncentrace v plazmě oproti pacientům s normální funkcí ledvin (CLcr ≥80 ml/min). Celková clearance

kyseliny ibandronové u osob s těžkou poruchou funkce ledvin klesla na 44 ml/min ve srovnání se ml/min u pacientů s normální funkcí ledvin. U pacientů s mírnou poruchou funkce ledvin (CLcr ≥ 50 a <
80 ml/min) není nutné upravit dávkování. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (CLcr ≥
30 a < 50 ml/min) nebo těžkou poruchou funkce ledvin (CLcr < 30 ml/min) se doporučuje dávku upravit
(viz bod 4.2).

Pacienti s poruchou funkce jater (viz bod 4.2)
U pacientů s poruchou funkce jater nejsou pro kyselinu ibandronovou k dispozici žádné farmakokinetické
údaje. Játra se na clearance kyseliny ibandronové zásadním způsobem nepodílejí, neboť tato kyselina se
nemetabolizuje, nýbrž se vylučuje ledvinami a vychytává se v kosti. Proto u pacientů s poruchou funkce
jater není úprava dávkování nutná. Kromě toho je vazba kyseliny ibandronové v terapeutických
koncentracích na plazmatické bílkoviny přibližně 87 %, takže hypoproteinémie v případě těžké poruchy
funkce jater pravděpodobně nepovede k významnému zvýšení volné frakce ibandronové kyseliny v
plazmě.

Starší pacienti (viz bod 4.2)
Ve víceproměnné analýze nebyl věk mezi nezávislými faktory, které ovlivňovaly hodnocené
farmakokinetické parametry. Vzhledem k tomu, že s narůstajícím věkem dochází ke zhoršování renálních
funkcí, je tento faktor třeba vzít v úvahu (viz bod porucha funkce ledvin).

Pediatrická populace (viz body 4.2 a 5.1)
U osob mladších 18 let nejsou pro použití Ikametinu k dispozici žádné údaje.