Fingolimod stada

Antineoplastika, imunomodulační nebo imunosupresivní přípravky
Antineoplastické, imunomodulační nebo imunosupresivní přípravky nemají být podávány současně
s fingolimodem vzhledem k riziku aditivních účinků na imunitní systém (viz body 4.3 a 4.4).

Opatrnost je nutná i v případě, že pacient přechází z dlouhodobě působící léčby s účinky na imunitní
systém, jako je například natalizumab, teriflunomid nebo mitoxantron (viz bod 4.4). V klinických
studiích léčby roztroušené sklerózy nebyla současná léčba relapsů krátkým pulzem kortikosteroidů
spojena se zvýšenou incidencí infekcí.

Vakcinace
Během léčby fingolimodem a až dva měsíce po ní může být vakcinace méně účinná. Použití živých
oslabených vakcín může vést k riziku infekcí a je třeba se mu vyhnout (viz body 4.4 a 4.8).

Látky vyvolávající bradykardii
Fingolimod byl studován v kombinaci s atenololem a diltiazemem. Pokud byl fingolimod
v interaktivní studii na zdravých dobrovolnících užíván s atenololem, bylo přítomno přídatné 15%
snížení srdeční frekvence při zahájení léčby fingolimodem, tento účinek není pozorován u diltiazemu.
Léčba fingolimodem nesmí být zahájena u pacientů léčených betablokátory nebo jinými látkami, které
mohou snižovat srdeční frekvenci, jako například antiarytmika třídy Ia a III, blokátory kalciových
kanálů (jako verapamil nebo diltiazem), ivabradin, digoxin, inhibitory cholinesterázy nebo pilokarpin
kvůli možným aditivním účinkům na srdeční frekvenci (viz body 4.4 a 4.8). Pokud se u těchto
pacientů uvažuje o léčbě fingolimodem, je nutná konzultace s kardiologem ohledně převedení na
přípravky nezpomalující srdeční akci nebo ohledně vhodného monitoringu pacienta při zahájení léčby,
pokud léky zpomalující srdeční akci nelze vysadit, doporučuje se přinejmenším monitorování přes
noc.

Farmakokinetické interakce ostatních látek s fingolimodem
Fingolimod je metabolizován převážně CYP4F2. Ostatní enzymy jako CYP3A4 se mohou také podílet
na jeho metabolismu, zejména v případech silné indukce CYP3A4. Neočekává se, že by silné
inhibitory transportních proteinů ovlivňovaly dispozici fingolimodu. Současné podávání fingolimodu
a ketokonazolu vedlo k 1,7násobnému vzestupu expozice (AUC) fingolimodu a fingolimod-fosfátu
díky inhibici CYP4F2. Je třeba dbát opatrnosti u látek, které mohou inhibovat CYP3A4 (inhibitory
proteáz, azolová antimykotika, některé makrolidy jako například klarithromycin nebo telithromycin).

Současné podání karbamazepinu 600 mg dvakrát denně v ustáleném stavu a jedné dávky fingolimodu
mg snížilo AUC fingolimodu a jeho metabolitů přibližně o 40 %. Jiné silné induktory CYP3A4,
například rifampicin, fenobarbital, fenytoin, efavirenz a třezalka tečkovaná, mohou snižovat AUC
fingolimodu a jeho metabolitů v nejméně stejném rozsahu. Protože by to mohlo případně ovlivnit
jejich účinnost, je při jejich současném podání nutná obezřetnost. Současné podávání s přípravky
obsahujícími třezalku tečkovanou se však nedoporučuje (viz bod 4.4).

Farmakokinetické interakce fingolimodu s ostatními látkami
Není pravděpodobné, že by fingolimod interagoval s látkami, které jsou eliminovány především
pomocí enzymů CYP450 nebo substráty hlavních transportních proteinů.

Současné podávání fingolimodu s cyklosporinem nevedlo ke změnám expozice cyklosporinu nebo
fingolimodu. Proto se neočekává, že by fingolimod měnil farmakokinetiku léčivých přípravků, které
jsou substráty CYP3A4.

Současné podávání fingolimodu s perorálními kontraceptivy (ethinylestradiol a levonorgestrel)
nevedlo k žádným změnám expozice perorálním kontraceptivům. Nebyly provedeny žádné studie
interakce s perorálními kontraceptivy obsahujícími jiné progestageny, avšak účinek fingolimodu na
jejich expozici se neočekává