Concor combi

V souvislosti s amlodipinem:
Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin
- Inhibitory CYP3A4: Při současném užívání amlodipinu spolu se silnými nebo středně silnými
inhibitory CYP3A4 (např. inhibitory proteázy jako je indinavir, saquinavir a ritonavir; azolovými
antimykotiky jako flukonazol a itrakonazol; makrolidy jako je erythromycin nebo klarithromycin;
verapamil nebo diltiazem) může dojít k významnému zvýšení expozice amlodipinu, což vede ke
zvýšenému riziku hypotenze. Klinický význam těchto farmakokinetických změn může být výraznější u
starších pacientů. Může být proto nutné klinické monitorování a úprava dávkování.
- Induktory CYP3A4: Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit
plazmatické koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými
induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně
zvážit úpravu dávky.

Podávání amlodipinu s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou není doporučeno, protože u
některých pacientů může dojít ke zvýšení biologické dostupnosti, což může vést ke zvýšeným
hypotenzivním účinkům.

Dantrolen (infuze)
U zvířat byly pozorovány letální komorová fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s
hyperkalemií po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu. Vzhledem k riziku hyperkalemie
není u pacientů náchylných k maligní hypertermii a léčených pro maligní hypertermii doporučeno
podávat současně blokátory kalciového kanálu, jako je amlodipin.
Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Účinek amlodipinu projevující se snížením krevního tlaku zesiluje účinky jiných léčivých přípravků
s antihypertenzivními vlastnostmi.
Strana 5 (celkem 14)

Takrolimus
Při současném podávání s amlodipinem existuje riziko zvýšených hladin takrolimu v krvi, ale
farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je
u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat hladiny
takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

Cyklosporin
U cyklosporinu a amlodipinu nebyly provedeny žádné studie interakcí u zdravých dobrovolníků nebo
u ostatní populace s výjimkou pacientů po transplantaci ledvin, u kterých bylo pozorováno variabilní
zvýšení minimální koncentrace (v průměru 0 %–40 %) cyklosporinu. U pacientů léčených
amlodipinem po transplantaci ledvin je třeba zvážit monitorování hladin cyklosporinu a pokud je to
nutné, snížit dávku cyklosporinu.

Simvastatin
Současné podávání více dávek amlodipinu 10 mg se simvastatinem 80 mg vedlo k 77%
zvýšení expozice simvastatinu v porovnání se simvastatinem v monoterapii. U pacientů
léčených amlodipinem je třeba omezit dávku simvastatinu na 20 mg denně.
V klinických studiích interakcí nebyl zjištěn vliv amlodipinu na farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu
nebo warfarinu.

V souvislosti s bisoprololem:
Nedoporučené kombinace:
- Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na
kontraktilitu, atrioventrikulární vedení a krevní tlak. Intravenózní podání verapamilu u pacientů
léčených beta-blokátory může vést k hluboké hypotenzi a atrioventrikulární blokádě.
- Centrálně působící antihypertenziva jako klonidin, methyldopa, moxonodin, rilmenidin:
Současné užívání centrálně působících antihypertenziv může vést ke snížení tepové frekvence a
srdečního výdeje a k vasodilataci. Náhlé vysazení léku může zvýšit riziko „rebound hypertenze“.
Kombinace, které je třeba použít se zvláštní opatrností
- Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu jako např. nifedipin: Současné užívání může zvýšit
riziko hypotenze a u pacientů se srdečním selháním nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce
komory jako pumpy.
- Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon):
Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení a negativní inotropní účinek může být zesílen.
- Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být
zesílen.
- Parasympatomimetika: Současné užívání může zvýšit dobu atrioventrikulárního vedení a tím i
riziko bradykardie.
- Přípravky s obsahem lokálního beta-blokátoru (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou
zvýšit systémové účinky bisoprololu.
adrenergních receptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.
- Anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové
anestézii viz bod 4.4).
- Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního vedení.
- Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzní účinek bisoprololu.
- Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snížit
účinek obou látek.
Strana 6 (celkem 14)
- Sympatomimetika aktivující beta i alfa-adrenergní receptory (např. norepinefrin, epinefrin):
Kombinace s bisoprololem může demaskovat vasokonstrikční účinky těchto látek, zprostředkované
alfa-adrenergními receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku. Předpokládá se, že tyto interakce jsou
pravděpodobnější při použití neselektivních beta-blokátorů.
- Současné užívání s antihypertenzivy a s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak
(např. tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko hypotenze.
Kombinace vyžadující pozornost:
- Meflochin: zvýšené riziko bradykardie.
- Inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzní účinek beta-
blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.