Amiodarone accord

Farmakokinetika amiodaronu je neobvyklá a složitá a nebyla zcela objasněna.

Intravenózní podání

Absorpce
Po injekci je maximálního účinku dosaženo po 15 minutách.

Distribuce
Po této době dochází k distribuci do tkáně a k rychlému poklesu plazmatické hladiny během 4 hodin.

K dosažení saturace tkáně je třeba v léčbě pokračovat intravenózně nebo perorálně. Během nasycení se
amiodaron hromadí zejména v tukové tkáni a ustáleného stavu je dosaženo během jednoho až několika
měsíců.

Vzhledem k těmto vlastnostem by měla být podávána doporučená dávka k nasycení, aby se dosáhlo
rychlého nasycení tkáně, což je předpokladem terapeutické účinnosti. Amiodaron se silně váže na
proteiny (> 95 %).

Studie u zdravých dobrovolníků i pacientů po intravenózním podání amiodaronu uvedla, že vypočtené
distribuční objemy za použití dvoukompartmentového otevřeného modelu jsou u obou skupin podobné.
Eliminace amiodaronu po intravenózní injekci byla zřejmě biexponenciální s distribuční fází trvající asi
hodiny. Velmi vysoký distribuční objem v kombinaci s relativně nízkým zdánlivým objemem pro
centrální kompartment naznačuje rozsáhlou distribuci do tkání.

Průměrné hodnoty distribuce amiodaronu po jednorázové dávce amiodaronu i.v. (5 mg/kg za 15 minut)
jsou následující: objem centrální distribuce 0,2 l/kg a ve stacionární fázi: 40-84 l/kg. Pro jeho aktivní
metabolit distribuční objem ve stacionární fázi: 68-168 l/kg.)

Biotransformace
Amiodaron je metabolizován primárně prostřednictvím CYP 3A4 a také prostřednictvím CYP P2C8.
Amiodaron a jeho metabolit desetylamiodaron vykazují in vitro potenciál inhibovat CYP 1A1, CYP
1A2, CYP 2C9, CYP 2C19, CYP 2D6, CYP 3A4, CYP 2A6, CYP 2B6 a 2C8. Amiodaron a
desetylamiodaron mají také potenciál inhibovat některé transportéry, jako je Gp-P a transportér
organických kationtů (OCT2). (Jedna studie ukazuje 1,1% zvýšení koncentrace kreatininu substrátu
OCT2). Údaje in vivo popisují interakce se substráty CYP 3A4, CYP2C9, CYP 2D6 a Gp-P.

Hlavním aktivním metabolitem amiodaronu v lidském organismu je desethylamiodaron (DEA).
Předpokládá se, že enzym zodpovědný za desetylaci je cytochrom P450 3A4.

Eliminace
Amiodaron-hydrochlorid má dlouhý poločas rozpadu, který se interindividuálně pohybuje mezi 20 a
100 dny.

Hlavní cestou eliminace jsou játra a žluč. 10 % látky se vyloučí ledvinami.

Vzhledem k nízké renální eliminaci lze pacientům s renální insuficiencí podávat obvyklé dávky.

Po ukončení léčby se amiodaron vylučuje po dobu několika měsíců.

Průměrné hodnoty eliminace amiodaronu po jednorázové dávce amiodaronu v i.v. (5 mg/kg za 15 minut)
jsou následující: clearance: 90-158 ml/h/kg a t½: 20-47 dní. Pro jeho aktivní metabolit clearance: 290 ml/h/kg a t½ =t½ amiodaronu.

Studie na zdravých dobrovolnících i pacientech po intravenózním podání amiodaronu uvedla, že
vypočtená celková clearance krve za použití otevřeného dvoukompartmentového modelu byla u obou
skupin podobná. Eliminace amiodaronu po intravenózní injekci se jevila jako biexponenciální. Bolusová
i.v. injekce 400 mg způsobila terminální T½ přibližně 11 hodin.

Věk, pohlaví, změny funkce ledvin nebo jater nemají výrazný vliv na dispozici amiodaronu nebo jeho
aktivního metabolitu.

Pediatrická populace
Nebyly provedeny žádné kontrolované pediatrické studie. V omezených publikovaných údajích
dostupných u pediatrických pacientů nebyly zaznamenány žádné rozdíly oproti dospělým.