BICALUTANORM -

1/11
Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bicalutanorm 150 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje bicalutamidum 150 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje monohydrát laktózy 181 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.
Bílé, kulaté, bikonvexní, potahované tablety, na jedné straně vyraženo BCM 150.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Bicalutanorm je indikován buď samostatně nebo jako adjuvantní léčba k radikální
prostatektomii nebo radioterapii u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty
a vysokým rizikem progrese nemoci (viz bod 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dospělí muži včetně starších pacientů: dávkování je jedna 150mg tableta jednou denně
perorálně.
Bicalutanorm se má užívat nepřetržitě nejméně 2 roky nebo do progrese onemocnění.


Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace

Bicalutanorm je kontraindikován u dětí (viz bod 4.3).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není třeba upravovat dávkování.


2/11

Porucha funkce jater
U pacientů s mírnou poruchou funkce jater není třeba upravovat dávkování. U pacientů se
středně závažnou až závažnou poruchou funkce jater může dojít ke kumulaci léčiva (viz bod
4.4).

4.3 Kontraindikace

Bikalutamid je kontraindikován u žen a dětí (viz bod 4.6).

Bikalutamid nesmí být podáván pacientům, kteří vykazují hypersenzitivní reakci na léčivou
látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Bikalutamid se nesmí současně užívat s terfenadinem, astemizolem anebo cisapridem (viz bod
4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčbu má zahájit onkolog.

Bikalutamid se do velké míry metabolizuje v játrech. Z dostupných údajů je zřejmé, že
eliminace bikalutamidu může být pomalejší u pacientů se závažnou poruchou funkce jater,
což může vést ke zvýšené kumulaci léčiva. U pacientů se středním až velmi závažnou
poruchou funkce jater je při užití přípravku třeba zvýšená opatrnost.

Z důvodů možných hepatálních změn se doporučuje pravidelné testování jaterních funkcí.
Většina takových případů by se měla objevit do 6 měsíců od začátku léčby bikalutamidem.

Při léčbě bikalutamidem byla vzácně pozorována závažná porucha funkce jater a jaterní
selhání a zaznamenaly se fatální následky (viz bod 4.8). Jestliže jsou změny závažné, je třeba
léčbu bikalutamidem přerušit.

V případě, že dojde k progresi onemocnění spolu s elevací PSA, mělo by se zvážit ukončení
terapie bikalutamidem.

Bikalutamid inhibuje cytochrom P450 (CYP 3A4) a je třeba zvýšené opatrnosti při současném
podávání léků metabolizovaných především CYP 3A4 (viz body 4.3 a 4.5).

Ve vzácných případech byly u pacientů užívajících bikalutamid hlášeny fotosenzitivní reakce.
Pacienti mají být upozorněni, aby se vyvarovali přímé expozici nadměrnému slunečnímu
záření nebo UV záření, pokud užívají bikalutamid, a může se zvážit použití opalovacích
krémů. V případech, kdy je fotosenzitivní reakce perzistentnější a/nebo závažnější, má být
zahájena vhodná symptomatická léčba.

Přípravek Bicalutanorm obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy
s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsoprcí glukózy a galaktózy
nemají tento přípravek užívat.




3/11
Androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval.

Před zahájením léčby přípravkem Bicalutanorm by měl lékař zvážit poměr přínosů a rizik,
včetně rizika Torsade de pointes, u pacientů s rizikovými faktory pro prodloužení QT
intervalu v anamnéze a u pacientů souběžně užívajících léčivé přípravky, které mohou
prodlužovat QT interval (viz bod 4.5).

Antiandrogenní léčba může způsobit morfologické změny spermií. Přestože účinek
bikalutamidu na morfologii spermií nebyl hodnocen a u pacientů, kterým byl bikalutamid
podáván, nebyly hlášeny žádné takové změny, pacienti a/nebo jejich partnerky mají během
léčby bikalutamidem a po dobu 130 dnů po ukončení léčby používat adekvátní antikoncepci.
Potenciace kumarinových antikoagulačních účinků byla hlášena u pacientů, kteří současně
podstupovali léčbu bikalutamidem, což může vést ke zvýšení protrombinového času (PT) a
mezinárodního normalizovaného poměru (INR). Některé případy byly spojeny s rizikem
krvácení. Je doporučeno pečlivé sledování PT/INR a má být zvážena úprava dávky
antikoagulancií (viz body 4.5 a 4.8).

Přípravek Bicalutanorm obsahuje sodík. Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol
(23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ve studiích in vitro bylo prokázáno, že R-enantiomer bikalutamidu působí jako inhibitor CYP
3A4 a má slabší inhibiční účinky na aktivitu CYP 2C9, 2C19 a 2D6.
Ačkoliv klinické studie užívající antipyrin jako marker aktivity cytochromu P450 (CYP)
neprokázaly lékovou interakci s bikalutamidem, průměrná expozice midazolamu (AUC) byla
po společném podávání s bikalutamidem po dobu 28 dní zvýšená o 80 %. U léků s úzkým
terapeutickým rozmezím může být takové zvýšení významné. Proto je kontraindikováno
současné podání terfenadinu, astemizolu a cisapridu (viz bod 4.3) a je třeba podávat
bikalutamid opatrně v kombinaci s látkami jako je např. cyklosporin nebo blokátory
kalciového kanálu. Může být nezbytné snížit dávky těchto látek, zejména jsou-li přítomny
známky zvýšeného účinku nebo nežádoucích účinků. V případě cyklosporinu se doporučuje
sledovat plazmatické koncentrace a klinický stav při zahájení nebo ukončení léčby
bikalutamidem.

Opatrnosti je třeba při podávání bikalutamidu pacientům, kteří užívají léčivé přípravky
inhibující oxidační pochody v játrech, např. cimetidin a ketokonazol. To teoreticky může vést
ke zvýšení plazmatických koncentrací bikalutamidu a teoreticky k nárůstu nežádoucích
účinků.

Studie in vitro ukazují, že bikalutamid může vytěsňovat kumarinové antikoagulans warfarin z
jeho vazby na bílkovinu. Byl hlášen zvýšený účinek warfarinu a dalších kumarinových
antikoagulancií při současném podávání s bikalutamidem. Po nasazení bikalutamidu
pacientům, kteří současně užívají kumarinová antikoagulancia, se proto doporučuje pečlivé
sledování hodnot PT/INR a zvážení úpravy dávky antikoagulancií (viz body 4.4 a 4.8).

Kvůli souvislosti androgen-deprivační léčby a prodloužení QT intervalu by měla být pečlivě
zvážena souběžná léčba bikalutamidem s léčivými přípravky, o kterých je známo, že


4/11
prodlužují QT interval, a léčba přípravky, které mohou vyvolat Torsade de pointes, jako
antiarytmika třídy I A (např. chinidin, disopyramid), třídy III (např. amiodaron, sotalol,
dofetilid, ibutilid), metadon, moxifloxacin, antipsychotika a další (viz bod 4.4.).

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bikalutamid je kontraindikován u žen a nesmí být podáván těhotným ženám.

Kojení
Podávání bikalutamidu je během kojení kontraindikováno.

Fertilita
Ve studiích na zvířatech byla pozorována reverzibilní porucha samčí fertility (viz bod 5.3).
Období subfertility nebo infertility se má předpokládat i u člověka.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Je nepravděpodobné, že bikalutamid ovlivňuje řízení motorových vozidel nebo obsluhu
strojů. Občas se může objevit ospalost. U pacientů s těmito projevy je nutná opatrnost.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky jsou rozděleny podle četnosti na:
V tomto bodě jsou četnosti definovány takto: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥1/100 až <1/10),
méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000) nebo velmi vzácné (<
1/10000), neznámé (nelze odhadnout z dostupných údajů)

Tabulka 1: frekvence nežádoucích účinků
Třídy orgánových
systémů
Frekvence Bikalutamid 150 mg v
monoterapii
Poruchy krve a
lymfatického systému
Časté Anémie
Poruchy imunitního
systému
Méně časté Hypersenzitivita, angioedém
a kopřivka
Poruchy metabolismu a
výživy
Časté Snížená chuť k jídlu
Psychiatrické poruchy Časté Snížené libido
Deprese


5/11
Poruchy nervového
systému
Časté Závratě
Somnolence
Srdeční poruchy Není známo Prodloužení QT intervalu (viz
bod 4.4 a 4.5)
Cévní poruchy Časté Návaly horka
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Méně časté Intersticiální plicní
onemocněnía
(zaznamenaly se fatální
následky)
Gastrointestinální poruchy Časté Bolesti břicha
Zácpa
Dyspepsie
Nadýmání
Nauzea
Poruchy jater a žlučových
cest
Časté




Vzácné
Hepatotoxicita
Žloutenka
Zvýšené hladiny
aminotransferázb

Jaterní selháníc (zaznamenaly
se fatální následky)
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Velmi časté

Časté





Vzácné
Kopřivka

Alopecie
Hirsutismus/obnovený růst
vlasů
Suchá kůžed
Svědění

Fotosenzitivní reakce
Poruchy ledvin a
močových cest
Časté Hematurie
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Velmi časté


Časté
Gynekomastie
Napětí v prsoue

Erektilní dysfunkce


6/11
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Velmi časté

Časté
Astenie

Bolesti na hrudi
Otoky
Vyšetření Časté Váhový přírůstek
a Jako očekávaný nežádoucí účinek z přehledu post marketingových dat. Frekvence byla stanovená
pode výskytu hlášených nežádoucích příhod u intersticialní pneumonie v ranomizovaných EPC
klinických studiích pro dávku 150 mg.
b Jaterní změny nebývají závažné a často odezněly nebo se zmírnily při pokračování v léčbě, nebo
ustaly po jejím přerušení.
c Jako očekávaný nežádoucí účinek z přehledu post marketingových dat. Frekvence byla stanovena
podle výskytu hlášených nežádoucích příhod u selhání jater u pacientů léčených 150 mg bikalutamidu
v „open-label arm“ EPC studiích.
d Vzhledem ke kódovacím konvencím používaných v EPC studiích byly nežádoucí příhody týkající se
suché pokožky, kódované COSTART termínem „vyrážka“., proto se nemůže stanovit žádný zvláštní
frekvenční znak pro dávku 150 mg bikalutamidu, i když se předpokládá stejná frekvence výskytu jako
při dávce 50 mg.
e U většiny pacientů, kteří užívali bicalutamid 150 mg jako monoterapii, se objevila gynekomastie
a/nebo bolest prsů. Tyto příznaky byly ve studiích hodnoceny jako výrazné přibližně u 5 % pacientů.
Gynekomastie se nemusí po skončení léčby spontánně upravit, zvláště po dlouhodobé léčbě.

Zvýšené hodnoty PT/INR: V rámci sledování po uvedení na trh byl hlášen výskyt interakcí
kumarinových antikoagulancií s bikalutamidem (viz body 4.4 a 4.5).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Dosud nebyl popsán žádný případ předávkování bikalutamidem. Neexistuje žádné specifické
antidotum a léčba je symptomatická. Dialýza není účinná, protože bikalutamid se ve velké
míře váže na bílkoviny a nevyskytuje se nezměněný v moči. Indikována je obecná podpůrná
léčba zahrnující monitorování vitálních funkcí.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonista hormonů a příbuzných látek, antiandrogen.
ATC skupina: L02BB

7/11

Mechanismus účinku
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen, který nemá žádnou další endokrinní aktivitu. Váže
se na androgenní receptory, aniž by aktivoval expresi genů, a tím inhibuje androgenní
stimulaci. Výsledkem této inhibice je regrese tumorů prostaty. Z klinického hlediska může
přerušení léčby bikalutamidem u některých pacientů způsobit manifestaci syndromu z
vysazení antiandrogenu (antiandrogen withdrawal syndrome).

Klinická účinnost a bezpečnost
Bikalutamid 150 mg byl studován jako přípravek k léčbě pacientů s lokalizovaným (T1-T2,
N0 nebo NX, M0) nebo lokálně pokročilým (T3-T4, jakékoliv N, M0; T1-T2, N+, M0)
nemetastatickým nádorem prostaty v kombinované analýze tří placebem kontrolovaných,
dvojitě zaslepených studií, provedených celkem na 8113 pacientech, kdy byl
bikalutamid podáván jako okamžitá hormonální léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální
prostatektomii nebo radioterapii (především ozařování vnějším svazkem). Při další době
sledování s mediánem 9,7 roku došlo u 36,6 % resp. 38,17 % pacientů léčených
bikalutamidem resp. placebem k objektivní progresi onemocnění.

Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve všech skupinách pacientů,
nejpatrnější však bylo u pacientů s nejvyšším rizikem progrese onemocnění. Proto se mohou
lékaři rozhodnout, že optimální léčebná strategie pro pacienta s nízkým rizikem progrese
onemocnění, především při adjuvantní léčbě po radikální prostatektomii, může spočívat v
odložení hormonální terapie, dokud se neobjeví známky progrese choroby.

Při délce sledování s mediánem 9,7 roku nebyl pozorován rozdíl v celkovém přežití s
mortalitou 31,4 % (HR = 1,01; 95% CI 0,94 až 1,09). Nicméně při analýze podskupin byly
zjevné některé trendy.

Údaje vztahující se k přežití bez progrese onemocnění a k celkovému přežití na základě
Kaplan-Meierových odhadů u pacientů s lokálně pokročilým onemocněním jsou souhrnně
uvedeny v následujících tabulkách:
Tabulka 2: Přežití bez progrese onemocnění u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických
podskupin
Analyzovaná
populace
Léčebná
skupina
Příhody (%)
za 3 roky
Příhody (%)
za 5 let
Příhody (%)
za 7 let
Příhody (%)
za 10 let
Pečlivé
sledování
(watchful
waiting)
(n=657)
bikalutamid
150 mg 19,7 % 36,3 % 52,1 % 73,2 %
placebo 39,8 % 59,7 % 70,7 % 79,1 %
Radioterapie
(n=305)
bikalutamid
150 mg 13,9 % 33,0 % 42,1 % 62,7 %
placebo 30,7 % 49,4 % 58,6 % 72,2 %
Radikální
prostatektomie
(n=1719)
bikalutamid
150 mg 7,5 % 14,4 % 19,8 % 29,9 %
placebo 11,7 % 19,4 % 23,2 % 30,9 %


8/11

Tabulka 3: Celková míra přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických podskupin
Analyzovaná
populace
Léčebná
skupina
Příhody (%)
za 3 roky
Příhody (%)
za 5 let
Příhody (%)
za 7 let
Příhody (%)
za 10 let
Pečlivé
sledování
(watchful
waiting)
bikalutamid
150 mg 14,2 % 29,4 % 42,2 % 65,0 %
placebo 17,0 % 36,4 % 53,7 % 67,5 %
Radioterapie
bikalutamid
150 mg 8,2 % 20,9 % 30,0 % 48,5 %
placebo 12,6 % 23,1 % 38,1 % 53,3 %
Radikální
prostatektomie
bikalutamid
150 mg 4,6 % 10,0 % 14,6 % 22,4 %
placebo 4,2 % 8,7 % 12,6 % 20,2 %


U pacientů s lokalizovaným onemocněním užívajících samotný bikalutamid v dávce 150 mg
nebyl žádný významný rozdíl v přežití bez progrese onemocnění. U pacientů s lokalizovaným
onemocněním, kteří dostávali bikalutamid v dávce 150 mg jako adjuvantní léčbu, nedošlo k
významnému rozdílu v celkovém přežití po radioterapii (HR = 0,98, 95% CI 0,80 až 1,20)
nebo radikální prostatektomii (HR = 1,03; 95% CI 0,85 až 1,25). U pacientů s lokalizovaným
onemocněním, kteří by jinak byli léčeni pečlivým sledováním, byl zaznamenán trend směrem
k nižšímu přežití ve srovnání s pacienty léčenými placebem (HR = 1,15, 95% CI 1,00 až
1,32). Vzhledem k tomu se profil přínosu a rizika pro použití bikalutamidu v dávce 150 mg
nepovažuje u pacientů s lokalizovaným onemocněním za příznivý.
V samostatném programu byla prokázána účinnost bikalutamidu v dávce 150 mg v léčbě
pacientů s lokálně pokročilým nemetastatickým karcinomem prostaty, u nichž byla
indikována okamžitá kastrace, v rámci kombinované analýzy dvou studií se 480 dříve
neléčenými pacienty s nemetastatickým (M0) karcinomem prostaty. Při 56% mortalitě a době
sledování 6,3 roku (medián) nebyl mezi bikalutamidem v dávce 150 mg a kastrací žádný
významný rozdíl v přežití (poměr rizika = 1,05 [CI 0,81 až 1,36]); nicméně ekvivalence
těchto dvou léčebných postupů nemohla být statisticky uzavřena.
V kombinované analýze 2 klinických studií, které zahrnovaly 805 dříve neléčených pacientů s
metastatickým (M1) onemocněním při 43% mortalitě bylo prokázáno, že bikalutamid v dávce
150 mg je méně účinný než kastrace, pokud jde o dobu přežívání (HR = 1,30 [CI 1,04 až
1,65]), s numerickým rozdílem v odhadovaném času do úmrtí 42 dnů (6 týdnů) při střední
době přežití 2 roky.

Bikalutamid je racemát a antiandrogenní aktivitu má téměř výhradně R-enantiomer.

Pediatrická populace

U pediatrických pacientů nebyly provedeny žádné studie (viz body 4.3 a 4.6).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Bikalutamid se po perorálním podání dobře vstřebává. Nebylo prokázáno, že by jeho


9/11
biologickou dostupnost jakkoli klinicky významně ovlivňovala potrava.

Distribuce
Bikalutamid se ve velké míře váže na bílkoviny (racemát z 96 %, R-enantiomer z více než %) a je rozsáhle metabolizován (oxidací a glukuronidací). Jeho metabolity jsou přibližně
stejným dílem vylučovány ledvinami a žlučí.

Biotransformace
S-enantiomer je rychle vylučován ve srovnání s R-enantiomerem, jehož plazmatický
eliminační poločas činí přibližně jeden týden.

Při každodenním podávání bikalutamidu v dávce 150 mg se R-enantiomer přibližně
10násobně akumuluje v plazmě v důsledku svého dlouhého poločasu eliminace.

Při každodenním podávání 150 mg bikalutamidu je pozorována plazmatická koncentrace R-
enantiomeru v rovnovážném stavu přibližně 22 g/ml. Z celkového množství cirkulujících
enantiomerů v rovnovážném stavu představuje 99 % převážně aktivní (R)-enantiomer.

Eliminace
V klinické studii byla v semeni mužů, kteří užívali bikalutamid 150 mg nalezena průměrná
koncentrace R-enantiomeru 4,9 g/ml. Množství bikalutamidu, které se může přenést
sexuálním stykem na ženu, je malé a pohybuje se okolo 0,3 g/kg. Toto množství je nižší než
dávka nutná pro navození změn u potomků laboratorních zvířat.

Zvláštní skupiny pacientů
Farmakokinetika R-enantiomeru není ovlivněna věkem, poruchou funkce ledvin, ani mírnou
až středně závažnou poruchou funkce jater. Bylo prokázáno, že R-enantiomer je u pacientů se
závažnou poruchou funkce jater eliminován z plazmy pomaleji.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Bikalutamid je silný antiandrogen a induktor enzymu oxidázy se smíšenou funkcí u zvířat. S
těmito účinky souvisejí změny cílových orgánů u zvířat, včetně indukce nádorů (Leydigovy
buňky, štítná žláza, játra). Indukce enzymu nebyla u člověka pozorována. Předpokládaným
účinkem třídy antiandrogenů je atrofie semenotvorných kanálků varlat, která byla pozorována
u všech zkoumaných druhů. K úplnému zotavení testikulární atrofie došlo 4 měsíce po
ukončení podávání v 6měsíční studii u potkanů (při dávkách rovnajících se přibližně
0,6násobku terapeutické koncentrace u člověka při doporučené dávce 150 mg). Po 24 týdnech
po ukončení podávání v 12měsíční studii u potkanů nebylo pozorováno žádné zotavení (při
dávkách rovnajících se přibližně 0,9násobku terapeutické koncentrace u člověka při
doporučené dávce 150 mg). Po 12 měsících opakovaného podávání u psů (při dávkách
přibližně 3krát vyšších než terapeutické koncentrace u člověka při doporučené dávce 150 mg)
byl výskyt testikulární atrofie po 6měsíčním období rekonvalescence u psů s dávkou a u
kontrolních psů stejný. Ve studii fertility (při dávkách rovnajících se přibližně 0,6násobku
terapeutické koncentrace u člověka při doporučené dávce 150 mg) vykazovali samci potkanů
bezprostředně po 11 týdnech dávkování prodlouženou dobu potřebnou k úspěšnému páření,
přičemž obrat byl pozorován po 7 týdnech bez dávky.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

10/11

6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety: monohydrát laktózy, povidon (K-29/32), krospovidon (typ A), natrium-lauryl-
sulfát, magnesium-stearát,
Potahová vrstva tablety: monohydrát laktózy, hypromelosa, oxid titaničitý (E 171), makrogol
4000.

6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti
let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PE/PVDC/Al blistr v papírové krabičce.

Balení obsahuje: 5, 7, 10, 14, 20, 28, 30, 40, 50, 56, 80, 84, 90, 98, 100, 140, 200 nebo potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

+pharma arzneimittel gmbh
Hafnerstrasse 8054 Graz
Rakousko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
44/644/10-C


11/11

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 25.8.Datum posledního prodloužení registrace: 31.7.
10. DATUM REVIZE TEXTU

30. 8.