Bendras: mepolizumab
Veiklioji medžiaga: ATC grupė: R03DX09 - mepolizumab
Veikliosios medžiagos kiekis: 100MG, 40MG
Pakuotė: Vial
PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Nucala 100 mg injekční roztok v předplněném peru Nucala 100 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačceNucala 40 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Nucala 100 mg injekční roztok v předplněném peru
ml roztoku v předplněném peru obsahuje mepolizumabum 100 mg.
Nucala 100 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce ml roztoku v předplněné injekční stříkačce obsahuje mepolizumabum 100 mg.
Nucala 40 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce 0,4 ml roztoku v předplněné injekční stříkačce obsahuje mepolizumabum 40 mg.
Mepolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka vyráběná na ovariálních buňkách čínských
křečíků rekombinantní DNA technologií.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA Injekční roztok Čirý až opaleskující bezbarvý až světle nažloutlý až světle hnědý roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Těžké eosinofilní astma
Nucala je indikována jako přídatná léčba těžkého refrakterního eosinofilního astmatu u dospělých,
dospívajících a dětí ve věku 6 let a starších
Chronická rinosinusitida s nosní polypózou Nucala je indikována jako přídatná léčba k intranazálním kortikosteroidům k léčbě dospělých pacientů
s těžkou CRSwNP, u nichž léčba systémovými kortikosteroidy a/nebo chirurgický zákrok nevedou
k dosažení dostatečné kontroly nad onemocněním.
Eosinofilní granulomatóza s polyangiitidou Nucala je indikována jako přídatná léčba pro pacienty ve věku 6 let a starších s relabující-remitentní
nebo refrakterní eosinofilní granulomatózou s polyangiitidou
Hypereosinofilní syndrom Nucala je indikována jako přídatná léčba pro dospělé pacienty s nedostatečně kontrolovaným
hypereosinofilním syndromem bez zjistitelné nehematologické sekundární příčiny
4.2 Dávkování a způsob podání Přípravek Nucala má být předepisován lékaři, kteří mají zkušenost s diagnózou a léčbou těžkého
refrakterního eosinofilního astmatu CRSwNP, EGPA nebo HES.
Dávkování
Těžké eosinofilní astma
Dospělí a dospívající ve věku 12 let a starší
Doporučená dávka mepolizumabu je 100 mg podaná subkutánně jednou za 4 týdny.
Děti ve věku 6 až 11 let
Doporučená dávka mepolizumabu je 40 mg podaná subkutánně jednou za 4 týdny.
Přípravek Nucala je určen pro dlouhodobou léčbu. Potřebu pokračovat v léčbě je třeba přehodnotit
alespoň jednou ročně na základě lékařského posouzení závažnosti pacientova onemocnění a úrovně
kontroly exacerbací.
CRSwNP
Dospělí
Doporučená dávka mepolizumabu je 100 mg podaná subkutánně jednou za 4 týdny.
Přípravek Nucala je určen pro dlouhodobou léčbu. U pacientů, kteří po 24 týdnech léčby CRSwNP
nevykazují žádnou odpověď, lze zvážit alternativní léčbu. U některých pacientů, u nichž je odpověď
na léčbu zpočátku pouze částečná, může následně dojít ke zlepšení, pokud se v léčbě pokračuje po
dobu delší než 24 týdnů.
EGPA
Dospělí a dospívající ve věku 12 let a starší
Doporučená dávka mepolizumabu je 300 mg podaná subkutánně jednou za 4 týdny.
Dávkování mepolizumabu u dětí a dospívajících ve věku 6 až 17 let s EGPA vychází z dat získaných
modelováním a simulacemi
Děti ve věku 6 až 11 let s tělesnou hmotností ≥ 40 kg
Doporučená dávka mepolizumabu je 200 mg podaná subkutánně jednou za 4 týdny.
Děti ve věku 6 až 11 let s tělesnou hmotností < 40 kg
Doporučená dávka mepolizumabu je 100 mg podaná subkutánně jednou za 4 týdny.
Přípravek Nucala je určen pro dlouhodobou léčbu. Potřebu pokračovat v léčbě je třeba přehodnotit
alespoň jednou ročně na základě lékařského posouzení závažnosti pacientova onemocnění a zlepšení
kontroly symptomů.
Potřebu pokračovat v léčbě je třeba přehodnotit rovněž u pacientů, u nichž dojde k rozvoji život
ohrožujících projevů EGPA, neboť u této populace nebyl přípravek Nucala hodnocen.
HES
Dospělí
Doporučená dávka mepolizumabu je 300 mg podaná subkutánně jednou za 4 týdny.
Přípravek Nucala je určen pro dlouhodobou léčbu. Potřebu pokračovat v léčbě je třeba přehodnotit
alespoň jednou ročně na základě lékařského posouzení závažnosti pacientova onemocnění a úrovně
kontroly symptomů.
Potřebu pokračovat v léčbě je třeba přehodnotit rovněž u pacientů, u nichž dojde k rozvoji život
ohrožujících projevů HES, neboť u této populace nebyl přípravek Nucala hodnocen.
Zvláštní populace
Starší pacienti
U starších pacientů není nutná úprava dávky Pacienti s poruchou funkce ledvin a jater
U pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater není nutná úprava dávky
Pediatrická populace
Těžké eosinofilní astma
Děti ve věku 6 až 11 let
Přípravek Nucala 100 mg ve formě prášku pro injekční roztok a 40 mg injekční roztok v předplněné
injekční stříkačce jsou vhodné pro podávání této populaci.
Přípravek Nucala 100 mg ve formě injekčního roztoku v předplněném peru a 100 mg v injekčním
roztoku v předplněné injekční stříkačce není určen k podání této skupině.
Děti mladší 6 let
Bezpečnost a účinnost mepolizumabu u dětí mladších 6 let nebyly doposud stanoveny. Žádná data
nejsou k dispozici.
CRSwNP u dětí mladších 18 let
Bezpečnost a účinnost u dětí s CRSwNP ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné
žádné údaje.
EGPA u dětí mladších 6 let
Bezpečnost a účinnost mepolizumabu nebyla u dětí mladších 6 let stanovena.
Nejsou dostupné žádné údaje.
HES u dětí mladších 18 let
Bezpečnost a účinnost mepolizumabu u dětí a dospívajících mladších 18 let nebyla dosud stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit
žádná doporučení ohledně dávkování.
Způsob podání
Nucala 100 mg injekční roztok v předplněném peru nebo v předplněné injekční stříkačce
Přípravek ve formě předplněného pera nebo předplněné injekční stříkačky je určen pouze pro
subkutánní injekční podání.
Přípravek Nucala si může pacient podávat sám pokud lékař zjistí, že je to vhodné, a pacient nebo ošetřující osoba jsou vyškolení v technice podávání
injekcí.
U dětí ve věku od 6 do 11 let musí být podání provedeno zdravotnickým pracovníkem nebo
vyškolenou ošetřující osobou.
Při autopodání léčiva jsou doporučená místa podání do břicha nebo stehna. Ošetřující osoba může
podat přípravek Nucala rovněž do horní části paže.
V případě podání více než jedné injekce se doporučuje, aby místa vpichu každé injekce byla od sebe
vzdálena alespoň 5 cm.
Přesný návod subkutánního podávání přípravku Nucala v předplněném peru nebo předplněné injekční
stříkačce je uveden na konci příbalové informaci.
Nucala 40 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce Přípravek v předplněné injekční stříkačce je určen výhradně pro subkutánní injekční podání.
Přípravek Nucala musí podávat zdravotnický pracovník nebo ošetřující osoba. Přípravek může
podávat ošetřující osoba, pokud lékař zjistí, že je to vhodné, a ošetřující osoba je vyškolena v technice
podávání injekcí.
Doporučená místa vpichu jsou horní část paže, břicho nebo stehno.
Úplné pokyny pro subkutánní podání přípravku Nucala v předplněné injekční stříkačce jsou uvedeny
v návodu k použití v příbalové informaci.
4.3 Kontraindikace Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Sledovatelnost
Pro dohledatelnost podání biologických léčebných přípravků musí být do dokumentace pacienta
přesně zaznamenán název a číslo šarže podávaného přípravku.
Exacerbace astmatu
Mepolizumab se nemá používat k léčbě akutních exacerbací astmatu.
Během léčby se mohou vyskytnout nežádoucí účinky spojené s astmatem nebo exacerbacemi.
Pacienty je nutno poučit, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud není po zahájení léčby jejich astma
pod kontrolou nebo se zhoršuje.
Kortikosteroidy
Náhlé vysazení kortikosteroidů po zahájení léčby mepolizumabem se nedoporučuje. Pokud je potřeba
snižování dávek kortikosteroidů, má se provádět postupné a pod dohledem lékaře.
Hypersenzitivita a reakce spojené s podáním
Po podání mepolizumabu se vyskytly akutní a opožděné systémové reakce, včetně reakcí
hypersenzitivity reakce se objevují obvykle během několika hodin po podání, v některých případech však měly
opožděný nástup delší době léčby V případě reakce přecitlivělosti má být zahájena příslušna léčba podle aktuálního klinického stavu
pacienta.
Parazitární infekce
Eosinofily mohou být zapojeny do imunologické odpovědi na některé parazitární infekce. Pacienty
s již existující parazitární infekcí je nutno léčit před zahájením léčby. Jsou-li pacienti infikováni
během léčby mepolizumabem a neodpovídají-li na antiparazitární léčbu, je třeba zvážit dočasné
přerušení léčby.
EGPA ohrožující orgány a život ohrožující onemocnění
Přípravek Nucala nebyl u pacientů s projevy EGPA ohrožujícími orgány nebo život hodnocen
Život ohrožující HES
Přípravek Nucala nebyl u pacientů s život ohrožujícími projevy HES hodnocen
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Nebyly provedeny žádné studie interakcí.
Clearence mepolizumabu není ovlivněna enzymy cytochromu P450, efluxními pumpami
a mechanismem vazby na bílkoviny. Ukázalo se, že zvýšené hladiny prozánětlivých cytokinů IL-6příbuznými receptory na hepatocytech. Zvýšení systémových prozánětlivých markerů u těžkého
refrakterního eozinofilního astmatu je však minimální a neexistuje průkaz exprese IL-5 alfa receptorů
na hepatocytech. Pravděpodobnost potenciálních lékových interakcí s mepolizumabem je tedy nízká.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství
Množství údajů omezené.
U opic mepolizumab prochází placentární bariérou. Studie na zvířatech nenaznačují reprodukční
toxicitu
Z bezpečnostních důvodů se upřednostňuje nepodávat přípravek Nucala v průběhu těhotenství.
Podávání přípravku Nucala těhotným ženám je třeba zvážit pouze, pokud očekávaný přínos pro matku
převýší jakékoli možné riziko pro plod.
Kojení
Není známo, zda se mepolizumab vylučuje do lidského mateřského mléka. Mepolizumab se však
vylučoval do mléka opic makaků jávských v koncentracích nižších než 0,5 % koncentrací
detekovaných v plazmě.
O tom, zda přerušit kojení nebo ukončit podávání přípravku Nucala, je nutno rozhodnout na základě
posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku.
Fertilita
K dispozici nejsou žádné údaje týkající se fertility u člověka. Studie na zvířatech neprokázaly žádné
nežádoucí účinky anti-IL-5 léčby na plodnost
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Nucala nemá žádný nebo má pouze zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky Souhrnný bezpečnostní profil
Těžké eosinofilní astma
V placebem kontrolovaných studiích u dospělých a dospívajících pacientů s těžkým refrakterním
eosinofilním astmatem byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby bolest hlavy
CRSwNP
V placebem kontrolované studii u pacientů s CRSwNP byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky
během léčby bolest hlavy
EGPA
V placebem kontrolované studii u pacientů s EGPA byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky
během léčby bolest hlavy s EGPA byly hlášeny systémové alergické/hypersensitivní reakce.
HES
V placebem kontrolované studii u pacientů s HES byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky
během léčby bolest hlavy
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Tabulka níže shrnuje nežádoucí účinky z placebem kontrolovaných studií pro těžké eosinofilní astma
u pacientů užívajících mepolizumab 100 mg subkutánně zaslepené, placebem kontrolované 52týdenní studie se zařazením pacientů s CRSwNP, kterým byl
podáván mepolizumab 100 mg subkutánně mepolizumab 300 mg subkutánně studii pacientů s HES, kterým byl podáván mepolizumab 300 mg subkutánně spontánních hlášení po uvedení na trh. Bezpečnostní data jsou dostupná také z otevřených
pokračujících studií u pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem doby trvání léčby 2,8 let s HES profilu u pacientů v klíčové placebem kontrolované studii.
Četnost je definována za pomoci následující konvence: velmi časté méně časté známo podle klesající závažnosti.
Třídy orgánových systémů Nežádoucí účinek ČetnostInfekce aInfekce močových cestFaryngitida
Časté
Poruchy imunitního systémualergickéAnafylaxe**
Časté
Vzácné
Poruchy nervového systémuRespirační, hrudníKongesce nosní slizniceGastrointestinální poruchyPoruchy kůže aPoruchy svalové asoustavy aBolest zadCelkové poruchy av místě aplikace
Reakce spojené snealergickéReakce v místě podání injekcePyrexie
Časté
*hlášeny s celkovou incidencí srovnatelnou s placebem. Příklady hlášených souvisejících projevů
a popis doby jejich nástupu jsou uvedeny v bodě 4.4.
** Údaje ze spontánního postmarketingového hlášení.
*** Nejčastější příznaky spojené s hlášeními systémových nealergických reakcí souvisejících
s podáním byly u pacientů zařazených do studií těžkého eosinofilního astmatu vyrážka, zarudnutí
a myalgie. Tyto projevy byly hlášeny občas a u < 1 % pacientů, kterým byl podán mepolizumab
100 P J
Popis vybraných nežádoucích účinků
Systémové reakce včetně hypersenzitivity u CRSwNP
V 52týdenní placebem kontrolované studii byly hlášeny systémové alergické reakce typu Ive skupině s placebem. Jiné systémové reakce nebyly ve skupině, která dostávala mepolizumab
100 mg, hlášeny u žádného z pacientů, a ve skupině s placebem je hlásil jeden pacient
Systémové reakce včetně hypersenzitivity u EGPA
V 52týdenní placebem kontrolované studii byl ve skupině, která dostávala 300 mg mepolizumabu,
procentuální podíl pacientů, u nichž se vyskytly systémové oproti 1 % pacientů ve skupině s placebem. Systémové alergické/hypersenzitivní reakce hlásily 4 %
pacientů ve skupině, která dostávala 300 mg mepolizumabu, a 1 % pacientů ve skupině s placebem.
Systémové nealergické reakce dostávala 300 mg mepolizumabu, a u žádného pacienta ve skupině s placebem.
Systémové reakce včetně hypersenzitivity u HES
Ve 32týdenní placebem kontrolované studii nahlásil ve skupině, jíž byl podáván mepolizumab
300 mg, systémové s placebem žádný pacient.
Místní reakce po injekčním podání
Těžké eosinofilní astma
V placebem kontrolovaných klinických studiích byl výskyt lokálních reakcí po injekčním podání
100 mg mepolizumabu 8 % v případě subkutánního podání a 3 % u placeba. Všechny tyto nežádoucí
účinky nebyly závažné, byly mírné až střední intenzity a většina odezněla během několika dnů. Místní
reakce po injekčním podání se vyskytly hlavně na začátku léčby a během doby, kdy byly podány první
injekce, se snižující se tendencí po následujících injekcích. Nejčastěji hlášené projevy nežádoucích
účinků zahrnují bolest, zarudnutí, otok, svědění a pocit pálení.
CRSwNP
V placebem kontrolované studii se místní reakce v místě vpichu u 2 % pacientů dostávajících mepolizumab 100 mg ve srovnání s < 1 % u pacientů dostávajících
placebo.
EGPA
V placebem kontrolované studii se místní reakce v místě injekce vyskytly u 15 % pacientů dostávajících mepolizumab 300 mg ve srovnání s 13 % pacientů
dostávajících placebo.
HES
V placebem kontrolované studii se místní reakce v místě vpichu pacientů dostávajících mepolizumab 300 mg ve srovnání se 4 % u pacientů dostávajících placebo.
Pediatrická populace
Těžké eosinofilní astma
Třicet sedm dospívajících klinických studiích 52 týdnů. Třicet šest pediatrických pacientů v otevřené studii trvající 12 týdnů. Po přerušení léčby na dobu 8 týdnů, 30 z těchto pacientů obdrželo
mepolizumab po dobu dalších 52 týdnů. Bezpečnostní profil byl podobný jako u dospělých. Nebyly
pozorovány žádné další nežádoucí účinky.
HES
Do placebem kontrolované studie 200622 byli zahrnuti čtyři dospívající ve věku 12–17 let, přičemž po
dobu 32 týdnů bylo jednomu z nich podáváno 300 mg mepolizumabu, zatímco zbylým třem placebo.
Všichni čtyři dospívající pokračovali ve 20týdenní otevřené návazné studii 205203
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.
4.9 Předávkování V klinické studii byly pacientům s eosinofilním onemocněním podány jednotlivé dávky až do
500 mg intravenózně bez zaznamenání toxicity závislé na dávce.
Při předávkování mepolizumabem neexistuje žádná specifická léčba. Pokud dojde k předávkování, je
třeba podle potřeby zahájit podpůrnou léčbu s odpovídajícím sledováním pacienta.
Další léčba by měla odpovídat klinickým příznakům nebo doporučením národního toxikologického
centra, jsou-li k dispozici.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích
cest, ATC kód: R03DX09.
Mechanismus účinku
Mepolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka a specificitou cílená k interleukinu-5 a diferenciaci, nábor, aktivaci a přežití eosinofilů. Mepolizumab inhibuje biologickou aktivitu IL-s nanomolární potencí blokováním vazby IL-5 na alfa řetězec komplexu IL-5 receptoru umístěného na
povrchu eosinofilní buňky. Tím inhibuje signalizační funkci IL-5 a snižuje produkci a přežití
eosinofilů.
Farmakodynamické účinky
Těžké eosinofilní astma
U pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem subkutánní dávky 100 mg každé 4 týdny po dobu 32 týdnů došlo ke snížení hodnot geometrického
průměru počtu eosinofilů v krvi z 290 buněk/μl na počátku léčby na 40 buněk/μl v týdnu 32 což znamenalo pokles oproti placebu o 84 %. Tato velikost redukce eozinofilů v krvi byla udržována
u pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem 2,8 let
U dětí ve věku 6 až 11 let s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem, kterým byl podáván
mepolizumab subkutánně každé 4 týdny po dobu 52 týdnů, došlo ke snížení hodnot geometrického
průměru počtu eosinofilů v krvi z 306 52. při dávce 40 mg U dospělých, dospívajících a dětí bylo toto snížení pozorováno během 4 týdnů léčby.
CRSwNP
U pacientů s CRSwNP došlo po podávání dávky 100 mg mepolizumabu subkutánně každé 4 týdny po
dobu 52 týdnů ke snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi z 390 buněk/μl počátku léčby na 60 buněk/μl v týdnu 52 průměru oproti placebu o 83 %. Pokles tohoto rozsahu byl pozorován po 4 týdnech léčby a přetrvával
po celou dobu léčby 52 týdnů.
EGPA
U pacientů s EGPA došlo po podávání dávky 300 mg subkutánně každé 4 týdny po dobu 52 týdnů ke
snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi ze 177 buněk/μl 38 buněk/μl průměru o 83 % a pokles tohoto rozsahu byl pozorován po 4 týdnech léčby.
HES
U pacientů s HES každé 4 týdny po dobu 32 týdnů pozorován pokles eosinofilů v krvi po 2 týdnech léčby. Ke 32. týdnu
došlo ke snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi na 70 buněk/μl průměru o 92 %. U pacientů, kteří pokračovali v léčbě mepolizumabem v otevřené návazné studii,
pokles tohoto rozsahu přetrvával i po dobu dalších 20 týdnů.
Imunogenicita
Těžké eosinofilní astma, CRSwNP, EGPA a HES
Vzhledem k potenciálním imunogenním vlastnostem bílkovinných a peptidických léčiv se mohou
v průběhu léčby u pacientů vyvinout protilátky proti mepolizumabu. V placebem kontrolovaných
klinických studiích byly po podání alespoň jedné dávky mepolizumabu detekovatelné protilátky proti
mepolizumabu u 15 z 260 astmatem léčených dávkou 100mg, u 6 ze 196 u 1 z 68 a dospívajících s HES léčených dávkou 300mg mepolizumabu subkutánně.
Profil imunogenicity mepolizumabu u pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem
pozorován v placebem kontrolovaných studiích.
U dětí ve věku 6 až 11 let s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem po podání dávky buď 40 mg
subkutánně detekovatelné protilátky proti mepolizumabu u 2 z 35 mepolizumabu během krátké úvodní fáze studie. Žádné děti neměly detekovatelné protilátky proti
mepolizumabu během dlouhodobé fáze studie.
Neutralizující protilátky byly detekovány u jednoho dospělého pacienta s těžkým refrakterním
eosinofilním astmatem a u žádného pacienta s CRSwNP, EGPA nebo HES. U většiny pacientů
neovlivnily protilátky proti mepolizumabu znatelně farmakokinetiku ani farmakodynamiku
mepolizumabu a nebyl zaznamenán vztah mezi titry protilátek a změnou počtu eosinofilů v krvi.
Klinická účinnost
Těžké eosinofilní astma
Účinnost mepolizumabu v léčbě cílové skupiny pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem
byla hodnocena ve 3 randomizovaných dvojitě zaslepených klinických studiích s paralelními
skupinami trvajících 24 – 52 týdnů, provedených u pacientů ve věku 12 let a starších. Tito pacienti
buď neměli astma pod kontrolou 12 měsícůvysoké dávky inhalačních kortikosteroidů podávání systémových kortikosteroidů. Přidaná udržovací léčba zahrnovala dlouhodobě působící
beta2-adrenergní agonisty antagonisty
Dvě studie sledující výskyt exacerbací astmatu MEA112997 a MEA115588 celkově zahrnovaly
192 pacientů, v průměrném věku 49 let pacientů na udržovací OCS léčbě byl 31 %, resp. 24 %. Pro zařazení do studie bylo požadováno, aby
pacienti měli v anamnéze dvě nebo více těžkých exacerbací astmatu vyžadujících léčbu perorálními
nebo systémovými kortikosteroidy během posledních 12 měsíců a sníženou funkci plic před začátkem
léčby mepolizumabem u dospívajícíchFEV1 byla 60 % náležité hodnoty. V průběhu studií pacienti pokračovali v již zavedené léčbě astmatu.
Do studie MEA115575 sledující perorální kortikosteroidy šetřící efekt bylo zařazeno celkem
135 pacientů denně
Studie MEA112997 Ve studii MEA112997, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické
studii s paralelními skupinami trvající 52 týdnů se zařazením 616 pacientů s těžkým refrakterním
eosinofilním astmatem, mepolizumab v dávce 75 mg, 250 mg nebo 750 mg podané intravenózně ve
srovnání s placebem významně snižoval výskyt klinicky významných exacerbací astmatu
kortikosteroidů a/nebo hospitalizaci a/nebo návštěvy na pohotovostním oddělení
Tabulka 1: Četnost klinicky významných exacerbací v 52. týdnu u populace Intent to Treat
Intravenózní mepolizumab75
Výskyt
exacerbací/rok
1,24Poměr výskytuexacerbací CI p- K R G Q R W D < 0,001 < 0,001 < 0,001
Studie MEA115588 MEA115588 byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, multicentrická studie
s paralelními skupinami, která hodnotila účinnost a bezpečnost mepolizumabu jako přídavné léčby
u 576 pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem, při kterém byl počet eosinofilů
v periferní krvi vyšší nebo rovný 150 buňkám/μl na počátku léčby nebo počet eosinofilů v krvi vyšší
nebo rovný 300 buňkám/μl během posledních 12 měsíců.
Pacientům byl podáván mepolizumab 100 mg subkutánně, mepolizumab 75 mg intravenózně nebo
placebo jednou za 4 týdny po dobu 32 týdnů. Primární cíl, snížení četnosti výskytu klinicky
významných exacerbací astmatu, byl dosažen u obou skupin léčených mepolizumabem; ve srovnání
s placebem bylo dosaženo statistické významnosti primární a sekundární cíle u pacientů léčených mepolizumabem podaným subkutánně nebo placebem.
Tabulka 2: Výsledky primárního a sekundárních cílů ve 32. týdnu u populace Intent to Treat
Mepolizumab
n = Placebo
Frekvence klinicky významných exacerbacíVýskyt exacerbací za rokPoměr výskytu exacerbací0,47 p-hodnota < 0,001
Sekundární cíleFrekvence exacerbací vyžadujících hospitalizaci nebo návštěvu na lékařské pohotovosti
Výskyt exacerbací za rok 0,08 0,Procento sníženíPoměr výskytu exacerbací
61 %