Rasilez

Absorpce

Po perorálním podání bylo vrcholové koncentrace aliskirenu v plazmě dosaženo za 1-3 hodiny.
Absolutní biologická dostupnost aliskirenu je přibližně 2-3 %. Potrava s vysokým obsahem tuku
snižuje Cmax o 85 % a AUC o 70 %. V rovnovážném stavu snižuje potrava s nízkým obsahem tuku u
pacientů s hypertenzí Cmax o 76 % a AUC o 67 %. Účinnost aliskirenu byla podobná při užívání
s lehkým jídlem nebo na lačno. Rovnovážného stavu plazmatických koncentrací je dosaženo v
průběhu 5-7 dnů při podávání jednou denně a ustálený stav je přibližně dvakrát vyšší než po podání
počáteční dávky.

Transportéry

MDR1 / Mdr1a / 1b do intestinální absorpce a biliární exkrece aliskirenu.

Distribuce

Po intravenózním podání byl průměrný distribuční objem v ustáleném stavu přibližně 135 l, což značí,
že aliskiren se extenzivně distribuuje do extravaskulárního prostoru. Vazba aliskirenu na plazmatické
proteiny je střední
Biotransformace

Z celkové perorální dávky je přibližně 1,4 % metabolizováno. Za tento metabolismus je odpovědný
enzym CYP3A4.

Eliminace

Průměrný poločas vylučování je přibližně 40 hodin vylučován stolicí v nezměněné formě nalezeno v moči. Po intravenózním podání je průměrná plazmatická clearance přibližně 9 l za hodinu.

Linearita/nelinearita

Expozice aliskirenu vzrůstá více než je proporcionální zvýšené dávce. Po jednorázovém podání dávky
v rozmezí 75 až 600 mg vedlo 2 násobné zvýšení dávky k ~2,3 a 2,6 násobnému zvýšení AUC a Cmax.
Nelinearita může být v rovnovážném stavu více zřetelná. Mechanismus odpovědný za odchylku od
linearity nebyl identifikován. Možným mechanizmem je saturace transportérů v místě absorpce nebo
v oblasti hepatobiliární clearance.

Charakteristika pacientů

Aliskiren je u dospělých pacientů účinné antihypertenzivum při dávkování jednou denně bez ohledu na
pohlaví, věk, BMI a etnickou příslušnost.

Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika aliskirenu byla stanovována u pacientů s různým stupněm nedostatečnosti ledvin.
Relativní AUC a Cmax aliskirenu po jednorázovém podání a v ustáleném stavu byly u pacientů s
poruchou funkce ledvin v rozmezí 0,8 až 2násobku hladin zdravých jedinců. Tyto změny však
nekorelovaly se závažností poškození funkce ledvin. U pacientů s mírnou až středně závažnou
poruchou funkce ledvin není nutná úprava iniciální dávky léčby nedoporučuje podávat pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin
Farmakokinetika aliskirenu byla hodnocena u hemodialyzovaných pacientů v konečné fázi
onemocnění ledvin. Jednorázové podání aliskirenu v dávce 300 mg per os bylo spojeno s velmi
malými změnami farmakokinetiky aliskirenu 1,6násobnéfarmakokinetiku aliskirenu u ESRD pacientů významně neovlivnilo. Proto, pokud je podávání
aliskirenu u hemodialyzovaných ESRD pacientů považováno za nezbytné, nemá úprava dávky u
těchto pacientů opodstatnění. Nicméně podávání aliskirenu se nedoporučuje u pacientů se závažnou
poruchou funkce ledvin
Porucha funkce jater
Farmakokinetika aliskirenu nebyla u pacientů s mírnou až závažnou poruchou funkce jater
signifikantně ovlivněna. Následně není u pacientů s mírným až závažným poškozením funkce jater
nutná úprava počáteční dávky aliskirenu.

Starší pacienti ve věku 65 let a více
U starších osob příslušnost nemá klinicky významný vliv na farmakokinetiku aliskirenu.

Pediatrická populace
Ve farmakokinetické studii u 39 hypertenzních dětí léčených aliskirenem ve věku 6 až 17 let byla
podávána denní dávka 2 mg/kg nebo 6 mg/kg aliskirenu ve formě granulí farmakokinetické parametry byly podobné těm u dospělých. Výsledky této studie nenaznačují, že by
věk, tělesná hmotnost nebo pohlaví měly jakýkoli významný vliv na systémovou expozici aliskirenu

V 8-týdenní randomizované, dvojitě zaslepené studii s aliskirenem v monoterapii u 267 pediatrických
pacientů, většinou s nadváhou/obézních, s hypertenzí ve věku 6 až 17 let byly průměrné koncentrace
aliskirenu na lačno ve dni 28 srovnatelné s těmi, které byly pozorovány v jiných studiích u dospělých a
dětí užívajících podobné dávky aliskirenu
Výsledky in vitro studie MDR1 na lidské tkáni naznačují, že zrání transportéru MDR1 závislé na věku a typu tkáně. Byla pozorována vysoká inter-individuální variabilita hladin exprese
mRNA plodů, novorozenců a kojenců do 23 měsíců.

Věk zralosti transportního systém nelze určit, proto je zde potenciál pro nadměrnou expozici aliskirenu
u dětí s nezralým systémem MDR1