Cynt

Podání moxonidinu u dětí a dospívajících do 18 let není pro nedostatek údajů o bezpečnosti a účinnosti
doporučeno.

Způsob podání
Moxonidin může být podáván s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

Moxonidin je kontraindikován u pacientů s:
• hypersenzitivitou na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.• sick-sinus syndromem
• bradykardií (srdeční rytmus v klidu < 50 úderů/minutu)
• AV-blokem 2. a 3. stupně
• srdeční insuficiencí.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při postmarketingovém použití byly hlášeny případy AV bloku různého stupně u pacientů léčených
moxonidinem. Na základě těchto případů nelze úplně vyloučit kauzální roli moxonidinu v prodloužení
atrioventrikulárního vedení. Proto je při léčbě pacientů s možnou predispozicí k rozvoji AV bloku
doporučována opatrnost.
Je-li moxonidin užíván u pacientů s AV blokem 1. stupně, má být věnována zvláštní péče tomu, aby
nenastala bradykardie. Moxonidin nesmí být používán u pacientů s AV bloky vyššího stupně (viz bod 4.“Kontraindikace”).
Je-li moxonidin užíván u pacientů se závažným onemocněním koronárních arterií nebo nestabilní anginou
pectoris, má být pacientům věnována zvláštní péče, protože s touto skupinou pacientů jsou jen omezené
zkušenosti.
Při podávání moxonidinu pacientům se zhoršením renálních funkcí je třeba opatrnosti, protože moxonidin
se vylučuje především ledvinami. U těchto pacientů se doporučuje opatrné titrování dávky, a to zvláště na
počátku léčby. Dávkování má začít 0,2 mg denně a pokud je to klinicky indikováno a léčba je dobře snášena,
může být zvýšeno maximálně na 0,4 mg denně u pacientů se středně těžkým poškozením funkce ledvin
(GFR > 30 ml/min, ale < 60 ml/min) a maximálně na 0,3 mg u pacientů s těžkým poškozením funkce ledvin
(GFR < 30 ml/min).
Je-li moxonidin užíván současně s betablokátory a léčba oběma léky má být ukončena, vysazuje se
betablokátor jako první a pak po několika dnech moxonidin.
Dosud nebyl po přerušení léčby moxonidinem pozorován rebound fenomén na krevní tlak. Avšak náhlé
přerušení léčby moxonidinem se nedoporučuje; dávka by měla být snižována postupně v průběhu dvou
týdnů.
Starší populace může být citlivější na kardiovaskulární účinky léků snižujících krevní tlak. Proto má léčba
začít nejnižší možnou dávkou a zvyšování dávkování má být prováděno opatrně, aby se předešlo závažným
důsledkům, které tyto reakce mohou vyvolat.

Tento přípravek obsahuje monohydrát laktosy.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným deficitem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.