Entecavir mylan

Pro odpovídající dávkování u pediatrické populace je k dispozici Entecavir Mylan 0,5 mg potahované
tablety a pro dávky nižší než je 0,5 mg je k dispozici entekavir ve formě perorálního roztoku.

Rozhodnutí o léčbě pediatrických pacientů má být založeno na pečlivém zvážení individuálních potřeb
pacienta a s odkazem na aktuální pediatrické léčebné postupy, včetně znalosti počátečních výsledků
histologického vyšetření. Přínosy dlouhodobé virové suprese s pokračující léčbou musí být zváženy v
porovnání s rizikem prodloužené léčby, včetně možnosti vzniku rezistentního viru hepatitidy B.

Hodnoty ALT v séru mají být trvale zvýšené po dobu nejméně 6 měsíců před léčbou pediatrických
pacientů s kompenzovaným onemocněním jater v důsledku HBeAg pozitivní chronické hepatitidy B;
a po dobu alespoň 12 měsíců u pacientů s HBeAg- negativním onemocněním.

Pediatrickým pacientům s tělesnou hmotností alespoň 32,6 kg má být podávána jedna 0,5mg tableta
jednou denně, s jídlem nebo bez něj. Perorální roztok má být použit pro pacienty s tělesnou hmotností
nižší než 32,6 kg.

Délka léčby u pediatrických pacientů
Optimální trvání léčby není známo. V souladu s platnými směrnicemi pediatrické praxe mohou být
důvody pro ukončení léčby následující:
• U HBeAg pozitivních pediatrických pacientů má léčba trvat po dobu nejméně 12 měsíců
po dosažení nedetekovatelné HBV DNA a sérokonverze HBeAg anti-HBe ve dvou po sobě odebraných vzorcích séra alespoň v rozmezí 3 - 6 měsícůsérokonverze HBs, nebo pokud dojde ke ztrátě účinnosti. Hodnoty ALT a HBV DNA v
séru mají být po ukončení léčby pravidelně sledovány. • U HBeAg negativních pediatrických pacientů má léčba trvat do dosažení sérokonverze
HBs, nebo pokud dojde ke ztrátě účinnosti.

Farmakokinetika u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater nebyla studována.

Starší pacienti
Není třeba upravovat dávku podle věku. Dávka se má upravit podle renální funkce pacienta doporučená dávka u poruchy funkce ledvin a bod 5.2
Pohlaví a etnická příslušnost
Není třeba upravovat dávku podle pohlaví nebo etnické příslušnosti.

Porucha funkce ledvin
Clearance entekaviru se snižuje s klesající clearance kreatininu kreatininu < 50 ml/min, včetně pacientů na hemodialýze nebo kontinuální peritoneální dialýze
formě perorálního roztoku. Pokud není perorální roztok k dispozici, jako alternativa úpravy dávky se
může prodloužit interval mezi dávkami, jak je také podrobněji uvedeno v tabulce. Navrhované úpravy
dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich bezpečnost a účinnost nebyly klinicky
hodnoceny. Proto se má pečlivě monitorovat virologická odpověď.


Clearance kreatininu

Dávka entekaviru*
Pacienti dosud neléčení
nukleosidy


Lamivudin-refrakterní nebo
s dekompenzovaným jaterním
onemocněním

≥ 50 0,5 mg jednou denně 1 mg jednou denně
30–49 0,25 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 48 hodin
0,5 mg jednou denně

10–29 0,15 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 72 hodin
0,3 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 48 hodin
CAPD**
0,05 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 5 –7 dní
0,1 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 72 hodin
* Pro dávky < 0,5 mg se doporučuje entekavir ve formě perorálního roztoku.
** Ve dnech, kdy se provádí hemodialýza, se entekavir podává po hemodialýze.

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není třeba dávkování upravovat.

Způsob podání

Přípravek Entecavir Mylan se užívá perorálně.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin se doporučuje úprava dávky dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich bezpečnost a účinnost nebyla klinicky
hodnocena. Proto se má pečlivě monitorovat virologická odpověď.

Exacerbace hepatitidy:

Spontánní exacerbace chronické hepatitidy B je relativně běžná a je charakterizovaná přechodným
zvýšením hodnot ALT v séru. Po zahájení protivirové terapie se mohou hodnoty ALT v séru u
některých pacientů zvýšit, přičemž sérové hodnoty HBV DNA klesají léčených entekavirem byl medián doby do nástupu exacerbace 4 - 5 týdnů. U pacientů s
kompenzovaným jaterním onemocněním nebývají obvykle tyto vzestupy hodnot ALT v séru
doprovázeny zvýšením sérové koncentrace bilirubinu nebo jaterní deko mpenzací. Pacienti s
pokročilým jaterním onemocněním nebo s cirhózou mohou mít zvýšené riziko jaterní dekompenzace
po exacerbaci hepatitidy, a proto mají být v průběhu terapie pečlivě sledováni.

Akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena také u pacientů, u nichž byla léčba hepatitidy B ukončena
většinou spontánně odezní. Byly však hlášeny i případy těžké exacerbace včetně úmrtí.

U pacientů léčených entekavirem, kteří doposud nedostávali nukleosidy, činil medián doby do nástupu
exacerbace po léčbě 23 - 24 týdnů a nejčastěji byla hlášena u HBeAg negativních pacientů 4.8jaterní funkce, a to jak klinicky, tak i laboratorně. V případě potřeby může být opodstatněno obnovení
léčby hepatitidy B.

Pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocněním:

U pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním, zejména u těch pacientů s klasifikačním
skóre Child-Turcotte-Pugh funkcemi pozorována vyšší četnost závažných jaterních nežádoucích účinků Rovněž pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocněním mohou mít vyšší riziko laktátové
acidózy a specifických nežádoucích účinků na ledviny, jako např. hepatorenální syndrom. Z toho
důvodu mají být u těchto pacientů pečlivě monitorovány klinické a laboratorní parametry body 4.8 a 5.1
Laktátová acidóza a těžká hepatomegalie se steatózou:

Při používání nukleosidových analogů byl zaznamenán výskyt laktátové acidózy hypoxemieProtože entekavir je nukleosidový analog, nelze toto riziko vyloučit. Léčbu nukleosidovými analogy je
třeba přerušit, jestliže se hodnoty aminotransferázy rychle zvyšují, objeví-li se progresivní
hepatomegalie nebo metabolická/laktátová acidóza neznámé etiologie. Na rozvoj laktátové acidózy
mohou ukazovat benigní zažívací problémy, jako jsou nauzea, zvracení a bolest břicha. Těžké případy,
někdy s fatálním koncem, byly spojeny s pankreatitidou, selháním jater/steatózou jater, selháním
ledvin a vysokými hodnotami laktátu v séru. Při předepisování nukleosidových analogů pacientům
onemocnění jater je nutná zvýšená opatrnost. Tito pacienti musí být pozorně sledováni.

Aby mohl lékař rozlišit, zda ke zvýšení hladin aminotransferáz došlo v rámci odpovědi na léčbu, nebo
zda by to mohlo ukazovat na laktátovou acidózu, musí se ujistit, že změny hodnot ALT jsou spojeny se
zlepšením dalších laboratorních markerů chronické hepatitidy B.

Rezistence a specifické upozornění u pacientů refrakterních na lamivudin:

Mutace u HBV polymeráz, které kódují substituce rezistence na lamivudin, mohou vést k následnému
objevení sekundárních substitucí, včetně substitucí spojených s rezistencí na entekavir malého procenta pacientů refrakterních na lamivudin ETVr substituce na reziduích rtT184, rtSnebo rtM250 byly přítomny na začátku léčby. U pacientů s HBV, kteří jsou rezistentní na lamivudin, je
vyšší riziko rozvoje následné rezistence na entekavir než u pacientů bez rezistence na lamivudin.
Kumulativní pravděpodobnost vzniku genotypové rezistence na entekavir po 1, 2, 3,4 a 5 letech léčby
ve studiích u lamivudin-refrakterních byla postupně 6 %, 15 %, 36 %, 47 % a 51 %. Virologická
odpověď má být běžně sledována u populace refrakterní na lamivudin a mají být prováděny příslušné
testy na rezistenci. U pacientů se suboptimální virologickou odpovědí po 24 týdnech léčby
entekavirem má být zvážena modifikace léčby s HBV rezistentní na lamivudin v anamnéze, má být upřednostněno užití kombinace entekaviru s
druhým antivirotikem před entekavirem v monoterapii.

Dřívější rezistence HBV na lamivudin je spojena se zvýšeným rizikem pro následnou rezistenci na
entekavir bez ohledu na stupeň onemocnění jater; virologický průlom u pacientů s dekompenzovaným
jaterním onemocněním může být spojen s vážnými klinickými komplikacemi daného onemocnění
jater. Proto má být u pacientů jak s dekompenzovaným onemocněním jater, tak s rezistentním HBV na
lamivudin upřednostněn entekavir s dalším antivirotikem lamivudinem ani entekavirem
Pediatrická populace

Byla pozorována nižší míra virologické odpovědi s výchozí hodnotou HBV DNA ≥ 8,0 log10 IU/ml pacientům pouze tehdy, pokud potenciální přínos léčby převyšuje potenciální riziko pro dítě rezistenceceloživotní léčbu chronické aktivní hepatitidy B, má být věnována pozornost vlivu entekaviru na
budoucí možnosti léčby.

Příjemci transplantátů jater

U příjemců transplantátů jater užívajících cyklosporin nebo takrolimus je třeba před terapií
entekavirem a v jejím průběhu pečlivě hodnotit renální funkce
Souběžná infekce s hepatitidou C nebo D:

Nejsou k dispozici žádné údaje o účinnosti entekaviru u pacientů souběžně infikovaných virem
hepatitidy C nebo D.

Pacienti koinfikovaní virem lidské imunodeficience antiretrovirovou léčbu:

U pacientů koinfikovaných HIV/HBV, kteří souběžně nedostávali účinnou léčbu HIV, nebyl entekavir
hodnocen. U pacientů s infekcí HIV, kterým byl podáván entekavir k léčbě chronické hepatitidy B a
kteří nedostávali vysoce účinnou antiretrovirovou léčbu 5.1HAART. Entekavir nebyl zkoušen v léčbě infekce HIV, a pro toto použití se nedoporučuje.

Pacienti koinfikovaní HIV/HVB, kteří souběžně užívají antiretrovirovou léčbu:

Entekavir byl hodnocen u 68 dospělých s koinfekcí HIV/HBV, kterým byla podávána léčba HAART
obsahující lamivudin HBeAg-negativních pacientů koinfikovaných HIV. Existují pouze omezená data týkající se pacientů
koinfikovaných HIV, kteří mají nízký počet CD4 buněk
Obecně:

Pacienty je třeba upozornit, že nebylo prokázáno, že by léčba entekavirem snižovala riziko přenosu
HBV a že je tedy třeba i nadále dodržovat příslušná opatření.

Laktosa

Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, hereditárním deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento léčivý
přípravek užívat.