Všechny jodované kontrastní látky mohou ovlivnit vazebnou kapacitu jodu štítné žlázy, která může být snížena po dobu až několika týdnů, tudíž testy stanovující vychytávání jodu (s použitím radioaktivního jodu) budou ovlivněny.
Vysoké koncentrace kontrastní látky v séru a v moči mohou interferovat s laboratorními testy na obsah bilirubinu, proteinů nebo anorganických látek (např. železa, mědi, vápníku a fosfátů). Tyto látky by proto neměly být analyzovány v den vyšetření.
Podání jodovaných kontrastních látek může vést k přechodnému zhoršení renální funkce, což může u diabetiků užívajících metformin vyvolat laktátovou acidózu (viz bod 4.4).
U pacientů léčených interleukinem-2 po dobu méně než dvou týdnů před injekcí jodované kontrastní látky bylo zaznamenáno zvýšené riziko opožděných reakcí (příznaky podobné chřipce nebo kožní reakce).
Existují určité důkazy, že použití beta-blokátorů je rizikovým faktorem pro výskyt anafylaktoidních reakcí po podání rentgenových kontrastních látek (byla pozorována závažná hypotenze při použití rentgenových kontrastních látek podaných v průběhu léčby beta-blokátory).