Sufentanil hameln
Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Sufentanil hameln 5 mikrogramů/ml injekční/infuzní roztok
Sufentanil hameln 50 mikrogramů/ml injekční/infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ ̈
Sufentanil hameln 5 mikrogramů/ml injekční/infuzní roztok:
Jeden ml roztoku obsahuje sufentanilum 5 mikrogramů (což odpovídá sufentanili citras
7,5 mikrogramů).
Jedna ampulka s 2 ml roztoku obsahuje sufentanilum 10 mikrogramů (což odpovídá sufentanili citras
15 mikrogramů).
Jedna ampulka s 10 ml roztoku obsahuje sufentanilum 50 mikrogramů (což odpovídá sufentanili citras
75 mikrogramů).
Sufentanil hameln 50 mikrogramů/ml injekční/infuzní roztok:
Jeden ml roztoku obsahuje sufentanilum 50 mikrogramů (což odpovídá sufentanili citras
75 mikrogramů).
Jedna ampulka s 1 ml roztoku obsahuje sufentanilum 50 mikrogramů (což odpovídá sufentanili citras
75 mikrogramů).
Jedna ampule s 5 ml roztoku obsahuje sufentanilum 250 mikrogramů (což odpovídá sufentanili citras
375 mikrogramů).
Jedna ampulka s 20 ml roztoku obsahuje sufentanilum 1 000 mikrogramů (což odpovídá sufentanili
citras 1 500 mikrogramů).
Pomocná látka se známým účinkem
Sufentanil hameln injekční/infuzní roztok obsahuje 0,15 mmol (nebo 3,54 mg) sodíku v 1 mililitru
roztoku.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční/infuzní roztok
Roztok je čirý a bezbarvý.
(pH 3,5 - 5,0)
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Použití u dospělých
Intravenózní podání sufentanilu je indikováno k použití v anestezii během všech chirurgických výkonů
u pacientů s endotracheální intubací napojených na mechanickou ventilaci:
• jako analgetická složka během indukce a udržování balancované anestezie.
• jako anestetikum k indukci a udržování anestezie.
Při epidurálním podání je sufentanil indikován jako analgetický doplněk k epidurálnímu bupivakainu:
• k pooperační léčbě bolesti po velkém chirurgickém zákroku, operaci v oblasti hrudníku,
ortopedickém zákroku nebo císařském řezu.
• k léčbě porodních bolestí a bolesti během vaginálního porodu.
Použití u dětí
Intravenózní podání sufentanilu je indikováno jako analgetikum během indukce a/nebo udržování
balancované celkové anestezie u dětí starších než 1 měsíc.
Epidurální podání sufentanilu je indikováno u dětí od 1 roku při nutnosti tlumení bolesti v pooperačním
období po velkém chirurgickém zákroku, operaci v oblasti hrudníku nebo ortopedickém zákroku.
4.2 Dávkování a způsob podání
Sufentanil smí podávat pouze anesteziologové nebo lékaři obeznámení s jeho použitím a účinky, nebo
pod jejich kontrolou. Epidurální podání musí být podáváno lékařem s odpovídajícími zkušenostmi
s technikou epidurální aplikace. Před podáním musí být zkontrolována správná poloha jehly nebo
katétru.
Dávkování má být v každém případě individuální podle věku a tělesné hmotnosti pacienta a klinické
situace (klinická diagnóza, doprovodná medikace, anestetický postup, délka a typ operace). Při
stanovení doplňkových dávek je nutné vzít v úvahu účinek počáteční dávky.
Aby se předešlo riziku bradykardie, doporučuje se bezprostředně před zahájením anestezie podat nízkou
dávku anticholinergika. Nauzee a zvracení lze zabránit podáním antiemetika. V závislosti na různých
indikacích je podání a dávkování následující:
Intravenózní podání:
• Dávkování u dospělých a dospívajících:
❑ Jako analgetický doplněk při balancované anestezii navozené a udržované pomocí více anestetik:
Počáteční dávka - jako pomalý intravenózní bolus nebo infuze po dobu 2 – 10 minut:
0,5 - 2 mikrogramy sufentanilu/kg tělesné hmotnosti.
Délka účinku závisí na dávce. Délka účinku dávky 0,5 mikrogramu sufentanilu/kg tělesné
hmotnosti je přibližně 50 minut.
Udržovací dávka - podává se intravenózně při známkách zeslabení anestezie: 10 - 50 mikrogramů
sufentanilu (přibližně 0,15 - 0,7 mikrogramů/kg tělesné hmotnosti).
Fáze ukončování (weaning phase) - během této fáze je třeba dávku snižovat velmi pomalu.
❑ Jako anestetikum k navození/udržení anestezie:
Počáteční dávka - pomalá intravenózní injekce nebo krátká infuze po dobu 2 – 10 minut:
– 20 mikrogramů sufentanilu/kg tělesné hmotnosti.
Udržovací dávka - podává se intravenózně při známkách zeslabení anestezie: 25 – 50 mikrogramů
sufentanilu (přibližně 0,36 - 0,7 mikrogramů/kg tělesné hmotnosti).
Udržovací dávky v rozmezí 25 – 50 mikrogramů sufentanilu obvykle postačují pro udržení
kardiovaskulární stability v průběhu anestezie.
Poznámka:
Udržovací dávky mají být upraveny podle požadavků konkrétního pacienta a předpokládané
zbývající doby operace.
• Dávkování u dětí > 1 měsíc:
Vzhledem k vysoké variabilitě farmakokinetických parametrů u novorozenců nelze uvést žádné
doporučení pro dávkování. Viz také body 4.4 a 5.2.
U všech dávek je doporučena premedikace anticholinergiky, jako je atropin, pokud nejsou
anticholinergika kontraindikována.
❑ Indukce anestezie:
Sufentanil lze podat jako pomalý bolus v dávce 0,2 - 0,5 mikrogramů/kg po dobu 30 sekund nebo
déle v kombinaci s látkou indukující anestezii. Pro větší výkony (např. operace srdce) lze podat
dávky až do 1 mikrogramu/kg.
❑ Udržování anestezie u ventilovaných pacientů:
Sufentanil lze podat jako součást balancované anestezie. Dávkování závisí na dávce současně
podaného anestetika, typu a trvání chirurgického výkonu.
Počáteční dávka 0,3 – 2 mikrogramy/kg se podává jako pomalý bolus po dobu alespoň 30 sekund
a dále lze dle potřeby přidat další bolusy 0,1 – 1 mikrogram/kg až do celkové maximální dávky
mikrogramů/kg u operace srdce.
Poznámka:
Udržovací dávky mají být přizpůsobeny požadavkům konkrétního pacienta a předpokládané zbývající
době operace. Vzhledem k vyšší clearance u dětí může být u této skupiny pacientů nutné podávat vyšší
dávky nebo podávat přípravek v častějších intervalech.
Sufentanil jako jediné anestetikum podávané v bolusové formě neposkytuje spolehlivou hloubku
anestezie a vyžaduje přídatnou anestetickou medikaci.
Epidurální podání:
• Dávkování u dospělých:
Epidurální podání jako analgetický doplněk k epidurálně podanému bupivakainu:
❑ K tlumení pooperační bolesti po velkém chirurgickém zákroku, operaci v oblasti hrudníku,
ortopedickém zákroku a po císařském řezu:
Intraoperačně má být epidurálně podána nasycovací dávka: 10 – 15 ml bupivakainu o koncentraci
0,25 % plus 1 mikrogram sufentanilu/ml.
V pooperační fázi se podává kontinuální epidurální infuze bupivakainu o koncentraci 0,175 % plus
mikrogram sufentanilu/ml jako základní (background) analgetická infuzes počáteční rychlostí
ml za hodinu a individuálně upravenou udržovací rychlostí 4 – 14 ml za hodinu. Na žádost
pacienta lze podat další bolusové injekce o objemu 2 ml. Doporučuje se doba blokády 20 minut.
❑ Při porodních bolestech a během vaginálního porodu:
Přidání 10 mikrogramů sufentanilu k epidurálně podávanému bupivakainu (0,125 % - 0,25 %)
prodlouží trvání účinku a zvýši kvalitu analgezie. Jako optimální se ukázal injekční objem 10 ml.
Pro lepší smíchání je třeba nejprve natáhnout sufentanil a poté bupivakain v požadovaném poměru.
V případě potřeby lze optimálního celkového objemu 10 ml dosáhnout zředěním 0,9% roztokem
chloridu sodného. V případě potřeby lze podat další dvě injekce kombinace. Celková dávka
30 mikrogramů sufentanilu nemá být překročena.
• Dávkování u dětí:
Sufentanil musí dětem podávát epidurálně pouze anesteziolog speciálně vyškolený pro dětskou
epidurální anestezii a pro zvládnutí respirační deprese způsobené opioidy. K dispozizi musí být
příslušné zařízení pro resuscitaci, včetně přístrojů pro zabezpečení dýchacích cest a antagonistů
opioidů.
U pediatrických pacientů je nutno monitorovat známky respirační deprese alespoň 2 hodiny po
epidurálním podání sufentanilu.
Použití epidurální anestezie pomocí sufentanilu u pediatrických pacientů bylo dokumentováno
pouze u malého počtu pacientů.
❑ Děti > 1 rok:
Jednotlivý bolus dávky 0,25 - 0,75 mikrogramů/kg sufentanilu podaný během operace přináší
úlevu od bolesti v rozmezí 1 až 12 hodin. Trvání účinné analgezie je ovlivněno chirurgickým
výkonem a současným použitím epidurálních amidových lokálních anestetik.
❑ Děti < 1 rok:
Bezpečnost a účinnost sufentanilu u dětí do 1 roku nebyly stanoveny (viz také body 4.4 a 5.1).
V současné době dostupné údaje týkající se dětí od 3 měsíců jsou popsány v bodě 5.1, ale nelze
vydat žádné doporučení ohledně dávkování.
Pro novorozence a kojence do 3 měsíců nejsou k dispozici žádné údaje.
Zvláštní opatření pro dávkování:
Starší a oslabení pacienti zpravidla vyžadují nižší dávky. Eliminační poločas sufentanilu není u starších
osob prodloužen, ale existuje zvýšené riziko kardiovaskulárních nepravidelností.
Navrhovanou celkovou dávku je třeba u pacientů s některou z následujících poruch pečlivě titrovat:
nekompenzovaná hypotyreóza, plicní onemocnění, zejména pokud je snížena vitální kapacita, obezita a
alkoholismus. U těchto pacientů je rovněž vhodné prodloužené pooperační sledování.
Při jaterní a ledvinové insuficienci je třeba vzít v úvahu možnost snížené eliminace a odpovídajícím
způsobem snížit dávku.
Pacienti dlouhodobě léčení opioidy nebo s anamnézou abúzu opioidů mohou vyžadovat vyšší dávky.
Délka používání bude záviset na předpokládané době operace.
Sufentanil lze podávat v jedné dávce nebo v opakovaných dávkách.
Je třeba se vyhnout podávání rychlých bolusových injekcí. Pokud je podáván v kombinaci se sedativem,
mají být oba léky podávány v oddělených injekčních stříkačkách.
Délka epidurálního podávání závisí na klinickém vývoji. Dostatečné klinické údaje s ohledem na použití
po pěti pooperačních dnech nejsou k dispozici.
Způsob podání
Intravenózní nebo epidurální podání.
4.3 Kontraindikace
Použití sufentanilu je kontraindikováno u pacientů:
• s hypersenzitivitou na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo
na jiná morfinomimetika,
• s poruchami, při kterých je třeba se vyhnout depresi dýchacího centra,
• s akutní jaterní porfyrií,
• kteří současně užívají inhibitory MAO nebo kteří v posledních 14 dnech užívali inhibitory MAO
(viz bod 4.5),
• při současné léčbě smíšenými agonisty a antagonisty morfinu (např. nalbufin, buprenorfin,
pentazocin).
• Intravenózní použití při porodu nebo před podvázaním pupeční šňůry novorozence během
císařského řezu.
• Při epidurálním podání sufentanilu je třeba vzít v úvahu obecné kontraindikace související
s regionální anestezií.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Shodně s ostatními silně účinnými opioidy
Úroveň respirační deprese závisí na podané dávce a může být odvrácena specifickým antagonistou
opioidů (naloxon), někdy je však zapotřebí jeho opakovaného podání, neboť respirační deprese může
přesahovat délku účinku antagonisty. Hluboká analgezie je provázena výraznou respirační depresí. Ta
může přetrvávat do pooperačního období, a v případě intravenózního podání sufentanilu se dokonce
může znovu projevit. Pacienti mají proto zůstat pod náležitým dohledem. K dispozici musí být
resuscitační vybavení a antagonisté opioidů. Hyperventilace v průběhu anestezie může zhoršit
pacientovu odpověď na CO2 a ovlivnit respiraci v pooperačním období.
Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné používaní přípravku Sufentanil hameln a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné
látky, může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům má být
současné předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti
léčby. V případě rozhodnutí předepsat přípravek Sufentanil hameln současně se sedativy, je nutné
předepsat nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu.
Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace. V
této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto symptomech
věděli (viz bod 4.5).
Intravenózní sufentanil má být používán pouze u pacientů s endotracheální intubací napojených
na mechanickou ventilaci.
Může dojít k neepileptickým (myo)klonickým pohybům.
Při epidurálním podání je třeba dbát zvýšené opatrnosti v případě respirační deprese nebo zhoršené
respirační funkce a v případě distresu plodu. Pacient má být pečlivě sledován nejméně 1 hodinu
po každé dávce, protože může dojít k časné respirační depresi.
U pacientů s porušenou intracerebrální podajností (compliance) je třeba se vyhnout použití rychlých
bolusových injekcí opioidů; u těchto pacientů byl přechodný pokles průměrného arteriálního tlaku
příležitostně doprovázen krátkodobým snížením tlaku mozkové perfuze.
U starších a oslabených pacientů se doporučuje snížit dávkování. Opioidy se mají titrovat s opatrností u
pacientů s některým z následujících stavů: nekontrolovaná hypotyreóza; plicní onemocnění; snížená
dechová rezerva; alkoholismus; porucha funkce jater nebo ledvin. Tito pacienti rovněž vyžadují
prodloužené pooperační sledování.
Očekává se, že novorozenci budou obzvláště citliví na respirační depresivní účinky sufentanilu, stejně
jako je tomu u jiných opioidů. U kojenců byly hlášeny pouze omezené údaje o sufentanilu
po intravenózním podání. Vzhledem k vysoké variabilitě farmakokinetických parametrů u novorozenců
existuje v novorozeneckém období riziko předávkování nebo poddávkování intravenózním
sufentanilem. Viz také body 4.2 a 5.2. Bezpečnost a účinnost epidurálně podávaného sufentanilu u dětí
do 1 roku nebyla dosud stanovena (viz také body 4.2 a 5.1). Proto musí být před použitím sufentanilu u
novorozenců a kojenců pečlivě vyhodnocen poměr přínosu a rizika.
Může dojít k indukci svalové rigidity, která může zahrnovat hrudní dýchací svaly. Tomu lze zabránit
nasledujúcimi opatřeními: pomalou i.v. injekcí ( obvykle stačí pro nízké dávky), premedikací
benzodiazepiny a použitím myorelaxancií.
Jestliže nebyla pacientovi podána dostatečná dávka anticholinergik nebo pokud je sufentanil
kombinován s nevagolytickými myorelaxancii, nelze vyloučit bradykardii, případně až srdeční zástavu.
Bradykardii lze zvládnout atropinem.
Tachykardické účinky způsobené podáním pankuronia mohou přesáhnout vyvolanou bradykardii.
Opioidy mohou vyvolat hypotenzi zvlášte u hypovolemických pacientů. Udržení stabilního arteriálního
tlaku vyžaduje příslušná opatření.
Tolerance a porucha z užívání opioidů (zneužívání a závislost)
Při opakovaném podávání opioidů se může vyvinout tolerance, fyzická a psychická závislost a porucha
z užívání opioidů (opioid used disorder, OUD).
Zneužívání nebo úmyslné nesprávné používání přípravku Sufentanil hameln může způsobit
předávkování a/nebo úmrtí. U pacientů s osobní či rodinnou anamnézou (rodiče nebo sourozenci)
zahrnující poruchy ze zneužívání návykové látky (včetně onemocnění z užívání alkoholu), u současných
uživatelů tabáku nebo u pacientů s jinými poruchami duševního zdraví v osobní anamnéze (např.
deprese, úzkost a poruchy osobnosti) je zvýšené riziko vývoje OUD.
Pacienti budou vyžadovat sledování zaměřené na známky chování vedoucí k vyhledávání léku (např.
příliš časné žádosti o doplnění). To se týká i kontroly souběžně podávaných opioidů a psychoaktivních
léků (jako jsou benzodiazepiny). U pacientů se známkami a příznaky OUD se má zvážit konzultace se
specialistou na léčbu závislosti.
Ukončení léčby a abstinenční syndrom
Opakované podávání v krátkodobých intervalech po delší dobu může vést po ukončení léčby k rozvoji
abstinenčního syndromu. Příznaky po vysazení Sufentanil hameln, včetně tachykardie, hypertenze a
agitovanosti, byly ojediněle hlášeny po náhlém vysazení, zejména po prodlouženém podávání delším
než 3 dny. V případě hlášení bylo přínosné znovuzavedení a postupné snižování dávky infuze. Použití
Sufentanil-hameln u mechanicky ventilovaných pacientů na jednotce intenzivní péče, pokud je léčba
delší než 3 dny, se nedoporučuje.
Poruchy dýchání související se spánkem
Opioidy mohou způsobit poruchy dýchání související se spánkem včetně centrální spánkové apnoe
(CSA) a hypoxemie související se spánkem. Užívání opioidů zvyšuje riziko CSA v závislosti na dávce.
U pacientů, u kterých se vyskytne CSA, zvažte snížení celkové dávky opioidů.
Opioidy indukovaná hyperalgezie
Stejně jako u jiných opioidů je třeba v případě nedostatečné kontroly bolesti v reakci na zvýšenou dávku
sufentanilu vzít v úvahu možnost opioidy indukované hyperalgezie. Může být indikováno snížení dávky,
nebo ukončení léčby sufentanilem, nebo přehodnocení léčby.
Gastrointestinální účinky
Sufentanil jako agonista μ-opioidních receptorů může zpomalit gastrointestinální motilitu. Proto se má
přípravek Sufentanil hameln používat opatrně u pacientů s rizikem ileu.
Sufentanil jako agonista μ-opioidních receptorů může způsobit spasmus Oddiho svěrače. Proto je u
pacientů s onemocněním žlučových cest, včetně akutní pankreatitidy, zapotřebí používat sufentanil s
opatrností.
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,54 mg sodíku v mililitru roztoku, což odpovídá 0,2 % doporučeného
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Sedativa, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, zvyšuje
riziko sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Je
nutné omezit dávku a délku trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4). Současné podávání
benzodiazepinů může vést ke snížení krevního tlaku.
Gabapentinoidy
Souběžné užívání opioidů a gabapentinoidů (gabapentin a pregabalin) zvyšuje riziko předávkování
opioidy, respirační deprese a úmrtí.
Jiné látky tlumící centrální nervový systém (CNS)
Léky jako barbituráty, opioidy, neuroleptika, celková anestetika a další neselektivní látky tlumící CNS
(např. alkohol) mohou potencovat respirační depresi vyvolanou opoidy.
Pokud pacienti dostávali jiné látky tlumící CNS, může být potřebná dávka sufentanilu nižší než obvykle.
Současné použití se sufentanilem u spontánně dýchajících pacientů může zvýšit riziko respirační
deprese, hluboké sedace, kómatu a úmrtí.
Účinek sufentanilu na jiné léčivé přípravky
Po podání sufentanilu se má snížit dávka ostatních léků tlumících CNS. Je to zvláště důležité po
operačním zákroku, neboť hluboká analgezie je spojena s významnou respirační depresí, která může v
pooperačním období přetrvávat nebo se vracet. Podání látek tlumících CNS, jako je benzodiazepin,
může během tohoto období neúměrně zvýšit riziko respirační deprese (viz výše).
Inhibitory cytochromu P450 3A4 (CYP3A4)
Sufentanil je metabolizován především enzymy lidského cytochromu P450 3A4. Přesto však nebyla v
podmínkách in vivo pozorována inhibice jeho účinků erythromycinem (známým inhibitorem enzymů
cytochromu P450 3A4). Navzdory chybějícím klinickým údajům naznačují výsledky studií in vitro, že
další silné inhibitory enzymů cytochromu P450 3A4 (např. ketokonazol, itrakonazol, ritonavir) mohou
inhibovat metabolismus sufentanilu. Tím by mohlo být zvýšeno riziko prodloužené nebo přetrvávající
respirační deprese. Současné podávání těchto léčivých přípravků vyžaduje zvláštní péči a sledování
pacienta a je-li to nezbytné, tak i snížení dávky sufentanilu.
Při současném podávání vysokých dávek sufentanilu a oxidu dusného může dojít ke snížení krevního
tlaku, srdeční frekvence a srdečního výdeje.
Serotonergní léčiva včetně inhibitorů monoaminooxidázy (IMAO)
Současné podávání sufentanilu se serotonergní látkou, jako je například selektivní inhibitor zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI) nebo inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI)
nebo inhibitory monoaminooxidázy (IMAO), může zvýšit riziko serotoninového syndromu, což je stav
potenciálně ohrožující život. Inhibitory monoaminooxidázy se nesmí užívat 2 týdny před nebo v tutéž
dobu, kdy je podáván přípravek Sufentanil hameln.
Současné podávání sufentanilu a vekuronia nebo suxamethonia může vést k vyvolání bradykardie,
zejména pokud je puls již pomalý (např. u pacientů užívajících blokátory kalciových kanálů nebo
-blokátory). Je proto vhodné dávku jednoho nebo obou léků přiměřeně snížit.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Bezpečnost sufentanilu při intravenózní aplikaci těhotným ženám nebyla stanovena Studie na zvířatech
však neprokázaly žádné teratogenní účinky. Stejně jako u ostatních léků je nutné zhodnotit přínos léčby
v porovnaní s případným rizikem pro pacienta.
Sufentanil rychle prochází placentou a koncentrace stoupá lineárně se zvyšující se koncentraci u matky.
Poměr koncentrace v umbilikální žíle k mateřské venózní koncentraci je 0,81.
Intravenózní použití při porodu nebo před podvázaním pupečníku během císařském řezu se
nedoporučuje vzhledem k možnosti útlmu dýchaní novorozence. To je na rozdíl od epidurálního použití
při porodu.
Kontrolovaná klinická hodnocení zaměřená na průběh porodu prokázala, že sufentanil přidaný
k epidurálně podanému bupivakainu v celkové dávce až do 30 mikrogramů nevyvolávala nežádoucí
účinky, které by mohly ovlivňovat stav matky nebo novorozence. Po epidurálním podání celkové dávky
nepřesahující 30 mikrogramů byly v umbilikální žíle zdetekovány průměrné plazmatické koncentrace
0,016 ng/ml. Pro dítě musí být vždy k dispozici antidotum.
Kojení
Sufentanil se vylučuje do mateřského mléka. Je třeba se rozhodnout, zda přerušit kojení nebo
přerušit/zastavit léčbu sufentanilem s ohledem na přínos kojení pro dítě a přínos léčby pro ženu. Kojení
lze obnovit 24 hodin po posledním použití sufentanilu.
Fertilita
Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o účincích sufentanilu na fertilitu. Studie na potkanech odhalily
sníženou fertilitu a zvýšenou embryonální mortalitu (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Pacienti nemají řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje, pokud od podání sufentanilu neuplynula
dostatečná doba. Pacient nemá být propuštěn domů bez doprovodu a má být upozorněn, aby se
vyvaroval pití alkoholu.
4.8 Nežádoucí účinky
Bezpečnost sufentanilu byla hodnocena u 650 pacientů léčených sufentanilem, kteří se zúčastnili
klinických studií. Z nich se 78 pacientů účastnilo 2 studií, ve kterých byl sufentanil podáván
intravenózně jako anestetikum pro navození a udržení anestezie u subjektů podstupujících velký
chirurgický zákrok (bypass koronárních artérií nebo operaci na otevřeném srdci). Dalších 572 subjektů
se účastnilo 4 studií s epidurálním podáním sufentanilu jako pooperačního analgetika nebo jako
analgetického doplňku k epidurálně podanému bupivakainu během porodních bolestí a vaginálního
porodu. Těmto subjektům byla podána nejméně 1 dávka sufentanilu a byly zjišťovány údaje o
bezpečnosti. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky (s incidencí ≥ 5 %) ze souhrnu údajů z těchto
studií byly: sedace (19,5 %), pruritus (15,2 %), nauzea (9,8 %) a zvracení (5,7 %).
Dále uvedená tabulka shrnuje nežádoucí účinky hlášené v souvislosti s používáním sufentanilu jak
v klinických studiích, tak i po uvedení přípravku na trh, včetně výše uvedených. Četnosti jsou uvedeny
dle následující konvence:
Velmi časté: ( 1/10)
Časté: ( 1/100 až < 1/10)
Méně časté: ( 1/1 000 až < 1/100)
Vzácné: ( 1/10 000 až < 1/1 000)
Velmi vzácné: (< 1/10 000)
Není známo: (z dostupných údajů nelze určit)
Třídy orgánovách systémů
Kategorie
frekvence
Nežádoucí účinek
Infekce a infestace Méně časté: Rinitida
Poruchy imunitního systému Méně časté:
Hypersensitivita
Není známo:
Anafylaktický šok, anafylaktická
reakce, anafylaktoidní reakce
Psychiatrické poruchy Méně časté: Apatie, nervozita
Poruchy nervového systému Velmi časté:
Časté:
Méně časté:
Není známo:
Sedace
Neonatální tremor, závrať, bolest
hlavy
Intraoperační svalové pohyby,
ataxie, neonatální dyskineze,
dystonie, hyperreflexie, hypertonie,
neonatální hypokineze, somnolence
Tonicko-klonické pohyby
(mimovolní svalové kontrakce),
euforie, vertigo, kóma, konvulze
Poruchy oka Méně časté:
Není známo:
Poruchy vidění
Mióza
Srdeční poruchy Časté:
Méně časté:
Není známo:
Tachykardie
Atrioventrikulární blokáda,
cyanóza, bradykardie, arytmie,
abnormální elektrokardiogram,
asystolie
Srdeční zástava
Cévní poruchy Časté:
Není známo:
Hypertenze, hypotenze, bledost
Šok
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Časté:
Méně časté:
Není známo:
Neonatální cyanóza
Bronchospasmus, hypoventilace,
dysfonie, kašel, škytavka, porucha
dýchání
Dechová zástava, apnoe, respirační
deprese, plicní otok,
laryngospasmus
Gastrointestinální poruchy Časté:
Nauzea, zvracení
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Velmi časté:
Časté:
Méně časté:
Není známo:
Pruritus
Změna zbarvení kůže
Alergická dermatitida,
hyperhidróza, vyrážka, neonatální
vyrážka, suchá kůže
Erytém
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté:
Méně časté:
Není známo:
Svalové záškuby
Bolest zad, neonatální hypotonie,
ztuhlost kosterního svalstva (včetně
ztuhlosti hrudní stěny)
Svalové spazmy
Poruchy ledvin a močových
cest
Časté:
Retence moči, inkontinence moči
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Časté:
Méně časté:
Pyrexie
Zimnice, hypotermie, snížení
tělesné teploty, zvýšení tělesné
teploty, reakce v místě aplikace,
bolest v místě aplikace, bolest
Pediatrická populace
Předpokládá se, že četnost, typ a závažnost nežádoucích účinků u pediatrických pacientů jsou tytéž jako
u dospělých.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Příznaky a projevy
Předávkování sufentanilem je manifestováno jako vystupňování jeho farmakologických účinků.
V závislosti na individuální citlivosti je klinický obraz určen především stupněm respirační deprese,
která může kolísat od bradypnoe k apnoe.
Vzhledem k farmakologickým vlastnostem sufentanilu se tato respirační deprese může objevit již
v rozmezí terapeutických dávek (i.v.: > 0,3 mikrogramů/kg tělesné hmotnosti).
Vzhledem k tomu, že sufentanil je podáván za kontrolovaných podmínek, má být zajištěno odpovídající
zvládání těchto příznaků.
Léčba
Při hypoventilaci nebo apnoe se má podávat kyslík a podle indikace má být podporováno nebo
kontrolováno dýchání. Specifický opioidní antagonista, jako je naloxon, může být použit ke kontrole
respirační deprese. Současně mají být učiněna okamžitá symptomatická protiopatření. Vzhledem k
tomu, že trvání respirační deprese indukované sufentanilem může trvat déle než trvání antagonistického
účinku, mohou být nutné opakované dávky antagonisty.
Pokud je respirační deprese spojena se svalovou rigiditou, může být k usnadnění asistované nebo
kontrolované respirace zapotřebí podání intravenózního neuromuskulárního blokátoru.
Pacient má být pečlivě sledován a mají být udržovány tělesné teplo a příjem tekutin. Hypovolemie má
být považována za možnou příčinu závažné nebo přetrvávající hypotenze. V tomto případě má být
kontrolována vhodným parenterálním podáváním tekutin.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Anestetika; opioidní anestetika
ATC kód: N01AH03.
Sufentanil, vysoce účinné opioidní analgetikum, je specifický μ-agonista se 7 - 10krát vyšší afinitou
k μ-receptorům ve srovnání s fentanylem. Sufentanil má mnohem silnější analgetický účinek než
fentanyl, přičemž v přítomnosti sufentanilu je zachována hemodynamická stabilita a dobré zásobení
myokardu kyslíkem. Maximálního účinku je dosaženo během několika minut po intravenózním podání.
Farmakologická vyšetření uvádějí kardiovaskulární stabilitu a EEG vzorce podobné jako u fentanylu.
Nebyly zjištěny žádné imunosupresivní ani hemolytické účinky, ani nebylo stimulováno uvolňování
histaminu. Stejně jako v případě jiných opioidů může sufentanil způsobovat bradykardii možným
působením na centrální vagové jádro. Zvýšení srdeční frekvence vyvolané pankuroniem není
sufentanilem sníženo nebo je sníženo pouze částečně.
Sufentanil má u potkanů vysoký bezpečnostní index (LD50/ED50 pro nejnižší stupeň analgezie); index
25 211 je vyšší než u fentanylu (277) nebo morfinu (69,5).
Omezená akumulace a rychlá eliminace ze zásobních kompartmentů umožňuje rychlé zotavení.
Hloubka analgezie je závislá na dávce a může být podle potřeby přizpůsobena úrovni bolesti během
operace.
Některé účinky způsobené sufentanilem (zejména respirační deprese) lze zrušit podáním antagonisty,
např. naloxonu.
Pediatrická populace
Epidurální podání
Průměrný nástup byl 3,0 ± 0,3 minuty a průměrné trvání analgezie bylo 198 ± 19 minut po epidurálním
podání 0,75 mikrogramů/kg sufentanilu u 15 dětí ve věku od 4 až do 12 let.
Epidurální sufentanil byl kvůli pooperační kontrole bolesti podáván pouze omezenému počtu dětí ve
věku od 3 měsíců do 1 roku jako jednorázová bolusová dávka 0,25 - 0,75 mikrogramů/kg.
U dětí starších než 3 měsíce poskytla epidurální bolusová dávka 0,1 mikrogramu/kg sufentanilu
následovaná epidurální infuzí 0,03 – 0,3 mikrogramu/kg/h v kombinaci s amidovým lokálním
anestetikem účinnou pooperační analgezii u pacientů po subumbilikální operaci na dobu až 72 hodin.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Výsledky vyšetření s použitím intravenózních dávek 250 – 1500 mikrogramů sufentanilu, kdy bylo
možné odebírat vzorky krve a měřit sérové koncentrace po delší dobu, byly následující:
Poločas v distribuční fázi byl 2,3 - 4,5 minuty a 35 – 73 minut, průměrný terminální eliminační poločas
byl 784 (656 - 938) minut, distribuční objem v centrálním kompartmentu 14,2 litru, distribuční objem v
ustáleném stavu 344 litrů a clearance byla 917 ml/minutu.
V důsledku limitu metodické detekce byl eliminační poločas po dávce 250 mikrogramů významně kratší
(240 minut) než po dávce 500 – 1500 mikrogramů (10 - 16 hodin).
Poločas v distribuční fázi, spíše než eliminační poločas, je určujícím faktorem rychlosti poklesu
plazmatických koncentrací z terapeutického na subterapeutický rozsah. Farmakokinetika sufentanilu je
lineární ve zkoumaném rozsahu dávek.
Biotransformace látky nastává primárně v játrech a tenkém střevě. Téměř 80 % podané dávky se vyloučí
během 24 hodin, pouze 2 % ve formě nezměněné látky. Vazba sufentanilu na plazmatické proteiny je
92,5 %.
Velmi nízké koncentrace sufentanilu byly zjištěny v plazmě po podání 3 – 30 mikrogramů sufentanilu
podaného epidurálně buď u zdravých dobrovolníků, nebo u rodiček. Sufentanil byl rovněž zjištěn
v pupečníkové krvi.
Po epidurální podání je dosaženo vrcholových plazmatických koncentrací sufentanilu do 10 minut a jsou
– 6 krát nižší než koncentrace získané po intravenózním podání. Podání epinefrinu
(50 – 75 mikrogramů) dále snižuje počáteční rychlou absorpci sufentanilu o 25 – 50 %.
Pediatrická populace
Farmakokinetické informace u dětí jsou omezené.
Intravenózní podání
Vazba na plazmatické proteiny je u dětí nižší než u dospělých a zvyšuje se s věkem. U novorozenců je
sufentanil přibližně z 80,5 % vázán na bílkoviny ve srovnání s 88,5 % u kojenců, 91,9 % u dětí a 92,5 %
u dospělých.
Po podání intravenózního bolusu sufentanilu v dávce 10 - 15 mikrogramů/kg u pediatrických pacientů
podstupujících kardiochirurgickou operaci může být farmakokinetika sufentanilu popsána
triexponenciální křivkou jako u dospělých (tabulka 1). Bylo prokázano, že clearance normalizovaná na
tělesnou hmotnost byla u kojenců a dětí vyšší ve srovnání s dospívajícími, jejichž clearance byla
srovnatelná s hodnotami u dospělých. U novorozenců byla clearance významně snížena a vykazovala
vysokou variabilitu (rozmezí 1,2 až 8,8 ml/min/kg a jednou odlehlou hodnotou 21,4 ml/min). Bylo
prokázáno, že novorozenci mají větší distribuční objem v rovnovážném stavu a prodloužený eliminační
poločas. Farmakodynamické rozdíly způsobené rozdíly ve farmakokinetických parametrech mohou být
větší, pokud se bere v úvahu nevázaná frakce.
Tabulka 1: Průměrné farmakokinetické parametry sufentanilu u dětí po podání 10-15 mikrogramů/kg
sufentanilu jako jednorázový intravenózní bolus (n = 28).
Věková skupina n Vdss (l/kg)
Průměr (± SD)
T1/2β (min)
Průměr (± SD)
Clearance
(ml/kg/min)
Průměr (± SD)
Novorozenci (0 až 30 dní) 9 4,15 (1,01) 737 (346) 6,7 (6,1)
Kojenci (1 až 23 měsíců) 7 3,09 (0,95) 214 (41) 18,1 (2,8)
Děti (3 až 11 let) 7 2,73 (0,50) 140 (30) 16,9 (3,2)
Dospívající (13 až 18 let) 5 2,75 (0,53) 209 (23) 13,1 (3,6)
Cl = clearance, normalizovaná na tělesnou hmotnost; n = počet pacientů zahrnutých do analýzy;
SD = směrodatná odchylka; T1/2β = eliminační poločas; Vdss = distribuční objem v rovnovážném stavu.
Uvedená věková rozmezí odpovídají věkovým rozmezím sledovaných dětí.
Epidurální podání
Po epidurálním podání 0,75 mikrogramů/kg sufentanilu u 15 dětí ve věku 4 až 12 let byly plazmatické
hladiny 30, 60, 120 a 240 minut po injekci v rozmezí 0,08 ± 0,01 až 0,10 + 0,01 nanogramů/ml.
U 6 dětí ve věku 5 až 12 let, kterým byla podána dávka 0,6 mikrogramů/kg sufentanilu ve formě bolusu,
následovaná nepřetržitou epidurální infuzí obsahující 0,08 mikrogramů/kg/h sufentanilu a
0,2 mikrogramů/kg/h bupivakainu po 48 hodin, byly dosaženy maximální koncentrace přibližně
20 minut po podání bolusu a pohybovaly se od podlimitní meze kvalifikace (< 0,02 nanogramů/ml) až
do 0,074 nanogramů/ml.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Účinky na reprodukci (snížená fertilita, embryotoxické účinky, fetotoxické účinky, výskyt mortality
novorozenců) byly u potkanů a králíků pozorovány pouze po podání dávek, které byly toxické
pro mateřská zvířata (2,5násobek dávky pro člověka po 10 – 30 dnů). Nebyly zaznamenány žádné
teratogenní účinky.
Dlouhodobé studie kancerogenního potenciálu sufentanilu u zvířat nebyly publikovány.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
chlorid sodný
monohydrát kyseliny citronové (k úpravě pH)
voda pro injekci
6.2 Inkompatibility
Sufentanil-citrát je fyzikálně inkompatibilní s diazepamem, lorazepamem, sodnou solí fenobarbitalu,
sodnou solí fenytoinu a sodnou solí thiopentalu.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
Doba použitelnosti po otevření
Po prvním otevření má být léčivý přípravek použit okamžitě.
Doba použitelnosti po naředění
Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím (viz bod 6.6) byla prokázána na dobu 72 hodin
při teplotě 20 – 25 °C.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a
podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně
nemá být doba delší než 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných
a validovaných aseptických podmínek.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C.
Uchovávajte ampulky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho prvním otevření a naředění jsou uvedeny
v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Ampulky (bezbarvé sklo, třídy I)
Sufentanil hameln 5 mikrogramů/ml injekční/infuzní roztok:
Originální balení obsahující 5 ampulek s 2 ml roztoku
Originální balení obsahující 10 ampulek s 2 ml roztoku
Originální balení obsahující 5 ampulek s 10 ml roztoku
Originální balení obsahující 10 ampulek s 10 ml roztoku
Sufentanil hameln 50 mikrogramů/ml injekční/infuzní roztok:
Originální balení obsahující 5 ampulek s 1 ml roztoku
Originální balení obsahující 10 ampulek s 1 ml roztoku
Originální balení obsahující 5 ampulek s 5 ml roztoku
Originální balení obsahující 10 ampulek s 5 ml roztoku
Originální balení obsahující 5 ampulek s 20 ml roztoku
Originální balení obsahující 10 ampulek s 20 ml roztoku
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Před podáním je třeba u přípravku vizuálně zkontrolovat přítomnost viditelných části, neporušenost
obalu nebo viditelné známky znehodnocení. Pokud jsou zjištěny takové závady, roztok musí být
zlikvidován.
Přípravek lze pro infuzi smíchat s roztokem Ringer-laktátu, 0,9% roztokem NaCl nebo 5% roztokem
glukózy. Pro epidurální podání lze přípravek smíchat s 0,9% roztokem NaCl a/nebo roztokem
bupivakainu.
Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
hameln pharma gmbh
Inselstraße 31787 Hameln
Německo
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Sufentanil hameln 5 mikrogramů/ml injekční/infuzní roztok: 65/203/21-C
Sufentanil hameln 50 mikrogramů/ml injekční/infuzní roztok: 65/204/21-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 7. 4.
10. DATUM REVIZE TEXTU
3. 2.