Risperdal

Farmakoterapeutická skupina: Jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX
Mechanismus účinku

Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se
vysokou afinitou k serotoninergním 5-HT2 a dopaminergním D2 receptorům. Risperidon se rovněž
váže na alfa1-adrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní
receptory. Risperidon nemá afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi
silným D2 antagonistou, s čímž souvisí jeho terapeutický účinek na pozitivní příznaky
schizofrenie, ve srovnání s klasickými antipsychotiky způsobuje nižší útlum psychomotorické
aktivity a méně často navozuje katalepsii. Vyvážený centrální serotoninový a dopaminový
antagonismus může snižovat pohotovost k nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně
rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a afektivní symptomy schizofrenie.

Farmakodynamické účinky

Klinická účinnost

Schizofrenie
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích
s trváním 4 až 8 týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2 500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV
kritéria pro schizofrenii. V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci
risperidonu v dávkách až do 10 mg/den podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než
placebo v celkovém hodnocení na Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem
kontrolované klinické studii zahrnující 4 fixní dávky risperidonu (2, 6, 10 a 16 mg/den
podávaných dvakrát denně), převýšily všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v celkovém
hodnocení na Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající
dávky, která zahrnovala pět fixních dávek risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných
dvakrát denně), převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg risperidonu za den skupinu s 1 mg risperidonu
v celkovém hodnocení na PANSS. Ve 4týdenní placebem kontrolované studii porovnávající
dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky risperidonu (4 a 8 mg/den podávaných jednou denně),
převýšily skupiny s oběma dávkami risperidonu placebo v několika PANSS kritériích, včetně
celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení celkového PANSS skóre).
V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-IV kritéria pro
schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě randomizováni
do skupiny s risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu po dobu 1 až
let. Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených risperidonem
signifikantně delší než u pacientů s haloperidolem.

Manické epizody u bipolární poruchy
Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními
poruchami I byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích
s monoterapií u přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV
kritériích. Ve třech studiích byl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou
studiích a 2 mg v jedné studii) významně účinnější než placebo podle předem stanoveného
výstupu, tj. změny od původního stavu v celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve
3. týdnu. Sekundární výstupy prokazující účinnost byly konzistentní s primárním výstupem.
Procento pacientů s poklesem  50 % celkového YMRS skóre od počátečního stavu do hodnocení
po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší u risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií zahrnovala
i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě slepou udržovací fázi. Účinnost byla zachována po
celé 9týdenní sledované období. Změna celkového YMRS od výchozího stavu se stále zlepšovala
a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon a haloperidol.

Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla
doložena v jedné ze dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří
splňovali DSM-IV kritéria pro bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon
podáván v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem;
kombinace s risperidonem byla účinnější než samotné lithium nebo valproát v předem
stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu v celkovém YMRS skóre ve 3. týdnu. Ve
druhé 3týdenní studii nebyl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den)
kombinovaný s lithiem, valproátem nebo karbamazepinem lepší v redukci celkového YMRS
skóre než lithium, valproát nebo karbamazepin jako monoterapie. Možným zdůvodněním selhání
této studie byla indukce clearance risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu karbamazepinem, která
vedla k subterapeutickým hladinám risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu. Po vyloučení skupiny
s karbamazepinem v dodatečné analýze, byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo valproátem
účinnější ve snížení celkového YMRS skóre než samotné lithium nebo valproát.

Přetrvávající agrese při demenci
Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů deprese
(Behavioural and Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy
chování jako je agresivita, agitovanost, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve
třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích u 1 150 starších pacientů se střední nebo
těžkou demencí. Jedna studie byla s fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie
byly s proměnlivými dávkami, kde byly skupiny s dávkou risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den,
resp. 0,5 až 2 mg/den. U risperidonu se prokázala statisticky významná a klinicky důležitá
účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní účinnost při léčbě agitovanosti a psychózy
u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural Pathology in Alzheimer’s Disease
Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation Inventory [CMAI]). Léčebný účinek
risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State Examination (MMSE) (a tím na závažnosti
demence), na sedativních vlastnostech risperidonu, na přítomnosti nebo absenci psychózy a na
typu demence, Alzheimerova typu, vaskulární nebo smíšené (viz také bod 4.4).

Pediatrická populace

Porucha chování
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou
dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let
s DSM-IV diagnózou DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední
mentální retardací/poruchou učení. Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až
0,06 mg/kg/den významně účinnější než placebo v předem stanoveném parametru, tj. změně
oproti výchozímu stavu u podstupnice problematického chování v Nisonger-Child Behaviour
Rating Form (N-CBRF) v 6. týdnu.