Pecfent

Předpokládá se, že příznaky předávkování fentanylem budou podobného charakteru jako příznaky
u intravenózně podávaného fentanylu a jiných opioidů a jsou rozšířením jeho farmakologických
účinků, přičemž nejzávažnějším účinkem je respirační deprese. Může se také vyskytnout kóma.

Bezprostřední léčba předávkování opioidy zahrnuje zajištění průchodnosti dýchacích cest pacienta,
fyzickou a verbální stimulaci pacienta, zhodnocení úrovně vědomí, stavu ventilace a oběhu a v případě
nutnosti i asistovanou ventilaci
Pro léčbu předávkování zajistit intravenózní přístup a podle klinického stavu pacienta aplikovat naloxon nebo jiné antagonisty
opioidů. Doba trvání respirační deprese po předávkování může být delší než účinky působení
antagonisty opioidů opakované podání. Podrobné informace o takovém použití jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku
příslušného antagonisty opioidů.

Pro léčbu předávkování u pacientů udržovaných na opioidech je nutné zajistit intravenózní přístup.
V některých případech může být správným způsobem léčby uvážlivé použití naloxonu nebo jiného
antagonisty opioidů, ale toto použití je spojeno s rizikem vyvolání akutního abstinenčního syndromu.

Je nutné poznamenat, že přestože byly po druhé dávce přípravku PecFent podané buď jednu, nebo dvě
hodiny po úvodní dávce zaznamenány statisticky významné nárůsty hladin Cmax, tento nárůst není
považován za dostatečně velký na to, aby mohl naznačovat možný výskyt klinicky znepokojující
akumulace nebo nadměrné expozice. U doporučeného čtyřhodinového intervalu dávkování tedy má
široký rozsah bezpečnosti.

Přestože nebyla po použití přípravku PecFent zaznamenána svalová ztuhlost ovlivňující dýchání, může
k ní u fentanylu a jiných opioidů dojít. Pokud k ní dojde, je nutné ji léčit použitím asistované
ventilace, podáním antagonisty opioidů a, jako poslední možnost, podáním látky blokující
neuromuskulární převod.

V případě předávkování fentanylem byly pozorovány případy Cheyneova-Stokesova dýchání, zejména
u pacientů se srdečním selháním v anamnéze.