Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Omeprazol Medreg 10 mg enterosolventní tvrdé tobolky
Omeprazol Medreg 20 mg enterosolventní tvrdé tobolky
Omeprazol Medreg 40 mg enterosolventní tvrdé tobolky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Omeprazol Medreg 10 mg tobolky: Jedna tobolka obsahuje 10 mg omeprazolu.
Omeprazol Medreg 20 mg tobolky: Jedna tobolka obsahuje 20 mg omeprazolu.
Omeprazol Medreg 40 mg tobolky: Jedna tobolka obsahuje 40 mg omeprazolu.
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna 10 mg tobolka obsahuje přibližně 6 mg sacharózy.
Jedna 20 mg tobolka obsahuje přibližně 12 mg sacharózy.
Jedna 40 mg tobolka obsahuje přibližně 24 mg sacharózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Enterosolventní tvrdá tobolka (enterosolventní tobolka).
Omeprazol Medreg 10 mg tobolky: Tvrdá želatinová tobolka velikosti „4“ (přibližně
14,3 mm ± 0,3 mm), se zeleným víčkem a bílým tělem, obsahující bílé až téměř bílé nebo krémově
bílé kulovité pelety.
Omeprazol Medreg 20 mg tobolky: Tvrdá želatinová tobolka velikosti „4“ (přibližně
14,3 mm ± 0,3 mm), s modrým víčkem a bílým tělem, obsahující bílé až téměř bílé nebo krémově bílé
kulovité pelety.
Omeprazol Medreg 40 mg tobolky: Tvrdá želatinová tobolka velikosti „3“ (přibližně
15,9 mm ± 0,3 mm), s bílým víčkem a šedým tělem, obsahující bílé až téměř bílé nebo krémově bílé
kulovité pelety.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Omeprazol Medreg tobolky jsou indikovány k:
Dospělí
• Léčbě duodenálních vředů
• Prevenci relapsu duodenálních vředů
• Léčbě žaludečních vředů
• Prevenci relapsu žaludečních vředů
• Eradikaci Helicobacter pylori (H. pylori) u vředové choroby gastroduodena v kombinaci s
vhodnými antibiotiky
• Léčbě žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID
• Prevenci žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových
pacientů
• Léčbě refluxní ezofagitidy
• Dlouhodobé léčbě pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou
• Léčbě symptomatické refluxní choroby jícnu
• Léčbě Zollinger-Ellisonova syndromu
Pediatrická populace
Děti starší než 1 rok a ≥ 10 kg
• Léčba refluxní ezofagitidy
• Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu
Děti starší než 4 roky a dospívající
• Léčba duodenálních vředů způsobených H. pylori v kombinaci s antibiotiky
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Léčba duodenálních vředů
Doporučená dávka u pacientů s aktivním duodenálním vředem je 20 mg omeprazolu jednou denně.
U většiny pacientů dojde ke zhojení vředové léze do dvou týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo
úplné zhojení po počáteční léčbě, dojde obvykle ke zhojení během dalších dvou týdnů léčby. U
pacientů se špatně reagujícím duodenálním vředem se doporučuje 40 mg omeprazolu jednou denně a
ke zhojení obvykle dojde v průběhu čtyř týdnů.
Prevence relapsu duodenálních vředů
K prevenci relapsu duodenálního vředu u pacientů H. pylori negativních nebo v případě, že eradikace
H. pylori není možná, se doporučuje podávat 20 mg omeprazolu jednou denně. U některých pacientů
může být dostatečná dávka 10 mg denně. Pokud léčba selže, dávka může být zvýšena na 40 mg.
Léčba žaludečních vředů
Doporučená dávka je 20 mg omeprazolu jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu
čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, obvykle dojde ke zhojení
v průběhu dalších čtyř týdnů léčby. U pacientů se špatně reagujícím žaludečním vředem se doporučuje
40 mg omeprazolu jednou denně a ke zhojení obvykle dojde v průběhu osmi týdnů.
Prevence relapsu žaludečních vředů
Doporučená dávka k prevenci relapsu u pacientů se špatně reagujícím žaludečním vředem je 20 mg
omeprazolu jednou denně. Pokud je třeba, dávka může být zvýšena na 40 mg omeprazolu jednou
denně.
Eradikace H. pylori u vředové choroby gastroduodena
Výběr antibiotika k eradikaci H. pylori má respektovat individuální snášenlivost pacientem a národní,
regionální či místní úroveň rezistence a doporučení pro léčbu.
• omeprazol 20 mg + clarithromycin 500 mg + amoxicilin 1 000 mg, každý dvakrát denně po
dobu jednoho týdne nebo
• omeprazol 20 mg + clarithromycin 250 mg (alternativně 500 mg) + metronidazol 400 mg
(nebo 500 mg nebo tinidazol 500 mg), každý dvakrát denně po dobu jednoho týdne nebo
• omeprazol 40 mg jednou denně a amoxicilin 500 mg a metronidazol 400 mg (nebo 500 mg
nebo tinidazol 500 mg), každý třikrát denně po dobu jednoho týdne.
Léčba může být u všech režimů zopakována, pokud je pacient nadále H. pylori pozitivní.
Léčba žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID
Doporučená dávka k léčbě žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID je
20 mg omeprazolu jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu čtyř týdnů.
U pacientů, u kterých nedošlo k úplnému zhojení po počáteční léčbě, dojde obvykle ke zhojení
v průběhu dalších čtyř týdnů léčby.
Prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů
K prevenci žaludečních nebo duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových
pacientů (věk > 60 let, předchozí anamnéza žaludečních a duodenálních vředů, předchozí anamnéza
krvácení do horní části zažívacího traktu) je doporučená dávka 20 mg omeprazolu jednou denně.
Léčba refluxní ezofagitidy
Doporučená dávka je 20 mg omeprazolu jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu
čtyř týdnů.
U pacientů, u kterých nedošlo k úplnému zhojení po počáteční léčbě, dojde obvykle ke zhojení
v průběhu dalších čtyř týdnů léčby.
U pacientů s těžkou refluxní ezofagitidou se doporučuje 40 mg omeprazolu jednou denně a ke zhojení
dojde obvykle v průběhu osmi týdnů.
Dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou
Doporučená dávka k dlouhodobé léčbě pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou je 10 mg
omeprazolu jednou denně. Pokud je třeba, lze dávku zvýšit na 20–40 mg omeprazolu jednou denně.
Léčba symptomatické refluxní choroby jícnu
Doporučená dávka je 20 mg omeprazolu denně. Pacienti mohou dobře reagovat už na 10 mg denně, a
proto je třeba upravit dávku individuálně.
Pokud není dosaženo kontroly symptomů po čtyřech týdnech podávání 20 mg omeprazolu denně,
doporučuje se provést další vyšetření.
Léčba Zollinger-Ellisonova syndromu
U pacientů se Zollinger-Ellisonovým syndromem je dávkování potřeba přizpůsobit individuálně a
pokračovat v léčbě tak dlouho, dokud je klinicky indikována. Doporučené počáteční dávkování je
60 mg omeprazolu denně. Všichni pacienti s těžkou formou nemoci, kteří nedostatečně reagovali na
jiné léčebné postupy, byli účinně léčeni a ve více než 90 % případů udržováni v remisi dávkami 120 mg omeprazolu denně. Při denní dávce vyšší než 80 mg omeprazolu má být dávka rozdělena na
dvě denní dávky.
Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater může být dostatečná denní dávka 10–20 mg (viz bod 5.2).
Starší pacienti
U starších pacientů není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Pediatrická populace
Děti starší než 1 rok a ≥ 10 kg
Léčba refluxní ezofagitidy
Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu
Doporučení k dávkování je následující:
Věk Tělesná hmotnost Dávkování
≥ 1 rok 10–20 kg 10 mg jednou denně. Pokud je třeba, dávka může být zvýšena na 20 mg jednou denně.
≥ 2 roky > 20 kg 20 mg jednou denně. Pokud je třeba, dávka může být zvýšena na 40 mg jednou denně.
Refluxní ezofagitida: Doba léčby je 4–8 týdnů.
Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu: Doba léčby je 4 týdny. Pokud není dosaženo kontroly symptomů po 2–4 týdnech léčby, pacient má být dále vyšetřen.
Děti starší než 4 roky a dospívající
Léčba duodenálních vředů způsobených H. pylori
Při výběru vhodné kombinační léčby je třeba vzít v úvahu oficiální národní, regionální a místní
doporučení k bakteriální rezistenci, délku léčby (nejčastěji 7 dnů, avšak někdy až 14 dnů) a správné
použití antibakteriálních látek.
Léčba má být vedena lékařem specialistou.
Doporučení k dávkování jsou následující:
Tělesná hmotnost Dávkování
15–30 kg Kombinace se dvěma antibiotiky: omeprazol 10 mg, amoxicilin
25 mg/kg tělesné hmotnosti a clarithromycin 7,5 mg/kg tělesné
hmotnosti, vše podáno současně, dvakrát denně, po dobu jednoho
týdne.
31–40 kg Kombinace se dvěma antibiotiky: omeprazol 20 mg, amoxicilin 750 mg
a clarithromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti, vše podáno současně,
dvakrát denně, po dobu jednoho týdne.
> 40 kg Kombinace se dvěma antibiotiky: omeprazol 20 mg, amoxicilin 1 g a
clarithromycin 500 mg, vše podáno současně, dvakrát denně, po dobu
jednoho týdne.
Způsob podání
Tobolky s omeprazolem se doporučuje podávat ráno, spolknout je celé a zapít polovinou sklenice
vody. Tobolky se nesmí kousat nebo drtit.
Pacienti, kteří mají obtíže s polykáním, a děti, které umějí pít nebo polykat polotuhou stravu
Pacienti mohou tobolku otevřít, obsah spolknout a zapít polovinou sklenice vody nebo rozmíchat
obsah v mírně kyselé tekutině, např. ovocné šťávě nebo jablečném pyré, nebo v nesycené vodě.
Pacienty je třeba upozornit, že tuto disperzi je třeba užít okamžitě (nebo během 30 minut) a vždy
těsně před vypitím ji promíchat, sklenici ještě jednou vypláchnout polovinou sklenice vody a obsah
vypít.
Alternativně mohou pacienti obsah tobolky vysát a pelety spolknout a zapít polovinou sklenice vody.
Enterosolventní pelety se nesmí kousat.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku, substituované benzimidazoly nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1.
Omeprazol se nesmí, podobně jako jiné inhibitory protonové pumpy (PPIs), podávat současně
s nelfinavirem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
V přítomnosti jakýchkoli varovných příznaků (např. významná ztráta tělesné hmotnosti z nejasných
příčin, opakované zvracení, dysfagie, hemateméza nebo meléna) a při přítomnosti žaludečního vředu
či podezření na žaludeční vřed je třeba vyloučit maligní etiologii, neboť léčba může zmírňovat
příznaky onemocnění a oddálit stanovení diagnózy.
Souběžné podávání atazanaviru a inhibitorů protonové pumpy se nedoporučuje (viz bod 4.5). Pokud je
souběžné podávání atazanaviru a inhibitoru protonové pumpy nevyhnutelné, doporučuje se provádět
klinické monitorování (tj. množství virových částic) v kombinaci se zvýšením dávky atazanaviru na
400 mg a 100 mg ritonaviru; dávka 20 mg omeprazolu nemá být překračována.
Omeprazol, stejně jako všechna léčiva inhibující kyselou žaludeční sekreci, může snižovat absorpci
vitamínu B
(cyanokobalamin) v důsledku hypo- nebo achlorhydrie. Tuto okolnost je třeba mít na
paměti u pacientů se sníženými zásobami nebo rizikovými faktory pro sníženou absorpci vitamínu Bpři dlouhodobé léčbě.
Omeprazol inhibuje CYP2C19. Při zahájení nebo ukončení léčby omeprazolem je třeba vzít v úvahu
možnost interakcí s léčivy metabolizovanými prostřednictvím CYP2C19. Byla pozorována interakce
mezi klopidogrelem a omeprazolem (viz bod 4.5). Klinická relevance této interakce je nejistá.
K prevenci tohoto rizika je třeba se vyhnout souběžnému podávání omeprazolu a klopidogrelu.
Těžká hypomagnezémie byla hlášena u pacientů léčených inhibitory protonové pumpy (PPI), jako je
omeprazol, po dobu nejméně tří měsíců a ve většině případů po dobu jednoho roku. Mohou se objevit
závažné projevy hypomagnezémie, jako je únava, tetanie, delirium, křeče, závrať a ventrikulární
arytmie, které však mohou začít nenápadně a mohou být přehlédnuty. U většiny postižených pacientů
se hypomagnezémie zlepšila po suplementaci hořčíku a vysazení PPI.
U pacientů, u kterých se očekává delší léčba nebo kteří užívají PPI společně s digoxinem nebo
léčivými přípravky, které mohou způsobit hypomagnezémii (např. diuretika), mají zdravotničtí
pracovníci zvážit měření hladiny hořčíku před zahájením léčby PPI a pravidelně v jejím průběhu.
Inhibitory protonové pumpy, obzvláště pokud jsou užívány ve vysokých dávkách a dlouhodobě
(>1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru, distálního konce
předloktí a obratlů, a to především u starších osob nebo za přítomnosti jiných známých rizikových
faktorů. Observační studie naznačují, že inhibitory protonové pumpy mohou zvyšovat celkové riziko
zlomeniny o 10–40 %. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s
rizikem osteoporózy mají být léčeni podle současných klinických doporučení a mají mít dostatečný
příjem vitaminu D a vápníku.
Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)
S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny případy SCLE. Pokud se objeví léze,
zejména v oblastech kůže vystavených slunci, a pokud jsou tyto léze doprovázeny bolestí kloubů, má
pacient okamžitě vyhledat lékařskou pomoc a lékař má zvážit vysazení omeprazolu. SCLE vyvinutý
po předchozí léčbě některým inhibitorem protonové pumpy může zvyšovat riziko SCLE i u jiných
inhibitorů protonové pumpy.
Interference s laboratorními testy
Zvýšená hladina chromograninu A (CgA) může interferovat s vyšetřením na neuroendokrinní nádory.
Aby se zabránilo této interferenci, má být léčba omeprazolem přerušena alespoň 5 dní před měřením
CgA (viz bod 5.1). Pokud se hladiny CgA a gastrinu po úvodním měření nevrátí do referenčního
rozmezí, měření se má opakovat po 14 dnech od přerušení léčby inhibitorem protonové pumpy.
Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí,
jako je Salmonella a Campylobacter a u hospitalizovaných pacientů případně také Clostridium difficile
(viz bod 5.1).
Podobně jako u každé dlouhodobé léčby, obzvláště pokud doba léčby přesahuje 1 rok, mají být
pacienti pravidelně sledováni.
Porucha renální funkce
U pacientů užívajících omeprazol byl pozorován výskyt akutní tubulointersticiální nefritidy (TIN),
která se může objevit kdykoli během léčby omeprazolem (viz bod 4.8). Akutní tubulointersticiální
nefritida může progredovat až do renálního selhání.
V případě podezření na TIN má být podávání omeprazolu přerušeno a okamžitě zahájena příslušná
léčba.
Pediatrická populace
Některé děti s chronickým onemocněním mohou vyžadovat dlouhodobou léčbu, ačkoliv se
nedoporučuje.
Sacharóza
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktózy, malabsorpcí glukózy a galaktózy
nebo se sacharázo-izomaltázovou deficiencí nemají tento přípravek užívat.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Vliv omeprazolu na farmakokinetiku jiných léčivých látek
Léčivé látky s absorpcí závislou na pH
Snížená žaludeční acidita v průběhu léčby omeprazolem může zvyšovat nebo snižovat absorpci
léčivých látek s absorpcí závislou na žaludečním pH.
Nelfinavir, atazanavir
Plazmatické hladiny nelfinaviru a atazanaviru se při souběžném podávání omeprazolu snižují.
Souběžné podávání omeprazolu a nelfinaviru je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Souběžné podávání omeprazolu (40 mg jednou denně) snížilo průměrnou expozici nelfinaviru o asi
40 % a průměrná expozice farmakologicky aktivnímu metabolitu M8 byla snížena o asi 75–90 %.
Interakce může zahrnovat také inhibici CYP2C19.
Souběžné podávání omeprazolu a atazanaviru se nedoporučuje (viz bod 4.4). Souběžné podávání
omeprazolu (40 mg jednou denně) a atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům
vedlo k 75% snížení expozice atazanaviru. Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nevedlo ke
kompenzaci vlivu omeprazolu na expozici atazanaviru. Souběžné podávání omeprazolu (20 mg jednou
denně) a atazanaviru 400 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo ke snížení expozice
atazanaviru o asi 30 % ve srovnání s podáním atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg jednou denně.
Digoxin
Souběžné podávání omeprazolu (20 mg denně) a digoxinu zdravým dobrovolníkům zvýšilo
biologickou dostupnost digoxinu o 10 %. Vzácně byla hlášena toxicita digoxinu. Je však třeba
opatrnosti, pokud je omeprazol podáván ve vysokých dávkách starším pacientům. Monitorování
terapeutických hladin digoxinu má být zintenzivněno.
Klopidogrel
Výsledky studií u zdravých subjektů prokázaly farmakokinetickou (PK)/farmakodynamickou (PD)
interakci mezi klopidogrelem (300 mg nasycovací dávka/75 mg denní udržovací dávka) a
omeprazolem (80 mg p.o. denně), která má za následek sníženou expozici aktivnímu metabolitu
klopidogrelu v průměru o 46 % a snížení maximální inhibice (ADP indukované) agregace krevních
destiček v průměru o 16 %.
Z observačních i klinických studií byly hlášeny nekonzistentní údaje o klinických důsledcích PK/PD
interakce omeprazolu ve smyslu závažných kardiovaskulárních příhod. Z preventivních důvodů je
třeba zabránit současnému užívání omeprazolu a klopidogrelu (viz bod 4.4).
Jiné léčivé látky
Absorbce posakonazolu, erlotinibu, ketokonazolu a itrakonazolu je významně snížena, a tedy klinická
účinnost může být ovlivněna. V případě posakonazolu a erlotinibu je třeba se souběžnému podávání
vyhnout.
Léčivé látky metabolizované CYP2C
Omeprazol je středně silným inhibitorem CYP2C19, hlavního enzymu v metabolismu omeprazolu.
Metabolismus současně podávaných léčivých látek metabolizovaných CYP2C19 může být tedy snížen
a systémová expozice těmto látkám zvýšena.
Příklady takových látek jsou R-warfarin a jiní antagonisté vitaminu K, cilostazol, diazepam a fenytoin.
Cilostazol
Omeprazol v dávce 40 mg podávaný zdravým dobrovolníkům ve zkřížené studii zvyšoval hodnotu
Cmax a AUC cilostazolu o 18 %, resp. 26 % a hodnoty jednoho z aktivních metabolitů o 29 %,
resp. 69 %.
Fenytoin
Doporučuje se monitorovat plazmatické koncentrace fenytoinu v průběhu prvních dvou týdnů po
zahájení léčby omeprazolem a pokud je upravována dávka fenytoinu. Monitorování a úprava dávky je
nutná po ukončení léčby omeprazolem.
Neznámý mechanismus
Sachinavir
Souběžné podávání omeprazolu a sachinaviru/ritonaviru vedlo k zvýšení plazmatických hladin
sachinaviru o asi 70 % spojené s dobrou tolerancí HIV-pozitivními pacienty.
Metotrexát
Při současném podávání s inhibitory protonové pumpy bylo u některých pacientů hlášeno zvýšení
hladin metotrexátu. Při podávání vysokých dávek metotrexátu může být nutné zvážit dočasné vysazení
omeprazolu.
Takrolimus
Souběžné podávání omeprazolu vedlo ke zvýšení sérových koncentrací takrolimu. Na místě je zesílené
monitorování koncentrací takrolimu a renálních funkcí (clearance kreatininu), a pokud je to nutné, je
třeba upravit dávkování takrolimu.
Vliv jiných léčivých látek na farmakokinetiku omeprazolu
Inhibitory CYP2C19 a/nebo CYP3A
Vzhledem k tomu, že omeprazol je metabolizován CYP2C19 a CYP3A4, léčivé látky známé jako
inhibitory CYP2C19 nebo CYP3A4 (např. clarithromycin a vorikonazol) mohou zvyšovat sérové
hladiny omeprazolu snížením rychlosti metabolismu omeprazolu.
Souběžná léčba vorikonazolem vedla k více než zdvojnásobení expozice omeprazolu. Vzhledem k
tomu, že vysoké dávky omeprazolu byly dobře tolerovány, není obecně nutné upravovat dávku
omeprazolu. O úpravě dávky je však třeba uvažovat u pacientů se závažnou poruchou funkce jater a
pokud je indikována dlouhodobá léčba.
Induktory CYP2C19 a/nebo CYP3A
Léčivé látky známé jako induktory CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo obou (např. rifampicin a třezalka
tečkovaná (Hypericum perforatum)) mohou snižovat sérové koncentrace omeprazolu zvýšením
rychlosti jeho metabolismu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Výsledky tří prospektivních epidemiologických studií (více než 1 000 expozic) ukazují, že omeprazol
nemá žádné nežádoucí účinky na průběh těhotenství nebo na zdraví plodu/novorozence.
Omeprazol lze užívat v průběhu těhotenství.
Kojení
Omeprazol je vylučován do mateřského mléka, ale je nepravděpodobné, že by při užívání
doporučených dávek ovlivňoval kojence.
Fertilita
Studie na zvířatech s racemickou směsí omeprazolu podávanou perorálně nenaznačují účinky
s ohledem na fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Omeprazol pravděpodobně neovlivňuje schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Mohou se objevit
nežádoucí účinky, jako je závrať a poruchy vidění (viz bod 4.8). Pokud se objeví, pacienti nemají řídit
a obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky (1–10 % pacientů) jsou bolest hlavy, bolest břicha, zácpa, průjem,
plynatost a nauzea/zvracení.
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky nebo podezření na ně byly zaznamenány v průběhu klinického
hodnocení s omeprazolem a po uvedení přípravku na trh. Žádný nežádoucí účinek nebyl závislý na
dávce. Nežádoucí účinky uvedené níže jsou klasifikovány podle frekvence a třídy orgánových systémů
(SOC).
Kategorie frekvence jsou definovány podle následující konvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné
(< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
SOC/frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: Leukopenie, trombocytopenie
Velmi vzácné: Agranulocytóza, pancytopenie
Poruchy imunitního systému
Vzácné: Hypersenzitivní reakce, např. horečka, angioedém a anafylaktická reakce/šok
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: Hyponatrémie
Není známo: Hypomagnezémie; těžká hypomagnezémie může vést k hypokalcémii.
Hypomagnezémie může být také spojena s hypokalémií.
Psychiatrické poruchy
Méně časté: Nespavost
Vzácné: Agitovanost, zmatenost, deprese
Velmi vzácné: Agrese, halucinace
Poruchy nervového systému
Časté: Bolest hlavy
Méně časté: Závrať, parestézie, ospalost
Vzácné: Porucha chuti
Poruchy oka
Vzácné: Rozmazané vidění
Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté: Vertigo
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné: Bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy
Časté: Bolest břicha, zácpa, průjem, plynatost, nauzea/zvracení, polypy ze žlázek fundu
žaludku (benigní)
Vzácné: Sucho v ústech, stomatitida, gastrointestinální kandidóza
Není známo: Mikroskopická kolitida
Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté: Zvýšené jaterní enzymy
Vzácné: Hepatitida se žloutenkou nebo bez ní
Velmi vzácné: Selhání jater, encefalopatie u pacientů s již existující poruchou jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: Dermatitida, pruritus, vyrážka, urtikaria
Vzácné: Alopecie, fotosenzitivita
Velmi vzácné: Erythema multiforme, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální
nekrolýza (TEN)
Není známo: Subakutní kožní lupus erythematodes (viz bod 4.4)
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: Zlomenina proximálního konce femuru, distálního konce předloktí nebo obratlů
Vzácné: Artralgie, myalgie
Velmi vzácné: Svalová slabost
Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné: Tubulointersticiální nefritida (s možnou progresí do renálního selhání)
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné: Gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: Malátnost, periferní edémy
Vzácné: Zvýšené pocení
Pediatrická populace
Bezpečnost omeprazolu byla hodnocena u celkem 310 dětí ve věku 0 až 16 let s onemocněním
souvisejícím s poruchou acidity. Existují omezené údaje o dlouhodobé bezpečnosti od 46 dětí, které
dostávaly udržovací léčbu omeprazolem během klinické studie těžké erozivní ezofagitidy po dobu až
749 dnů. Profil nežádoucích účinků byl obecně stejný jako u dospělých při krátkodobé i dlouhodobé
léčbě.
Neexistují žádné dlouhodobé údaje týkající se účinků léčby omeprazolem na pubertu a růst.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Existují pouze omezené informace o vlivu předávkování omeprazolem u lidí.
V literatuře je popsána aplikace dávek až 560 mg a výjimečně byly hlášeny případy, kdy jednotlivá
perorální dávka dosáhla až 2 400 mg omeprazolu (tj. 120krát vyšší než obvyklá doporučená jednotlivá
dávka). Byla hlášena nauzea, zvracení, závrať, bolest břicha, průjem a bolest hlavy. Ojediněle byla
popisována také apatie, deprese a zmatenost.
Příznaky předávkování byly přechodné a nebyly hlášeny žádné závažné klinické následky
předávkování. Rychlost eliminace farmaka u vyšších dávek (kinetika prvního řádu) zůstává
nezměněna. Léčba, pokud je třeba, je symptomatická.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii onemocnění spojených s poruchou acidity, inhibitory
protonové pumpy, ATC kód: A02BC
Mechanismus účinku
Omeprazol, racemická směs dvou enantiomerů, snižuje vysoce selektivním mechanismem sekreci
žaludeční kyseliny. Omeprazol je specifickým inhibitorem protonové pumpy v parietální buňce.
Účinkuje rychle a kontroly je dosaženo prostřednictvím reverzibilní inhibice kyselé žaludeční sekrece,
lze jí dosáhnout při podávání jednou denně.
Omeprazol je slabou bazí a je koncentrován a konvertován na aktivní formu ve vysoce kyselém
prostředí intracelulárních kanálků parietální buňky. Zde inhibuje enzym H+ K+-ATPázu - protonovou
pumpu. Tento účinek na konečný stupeň tvorby žaludeční kyseliny je závislý na dávce a umožňuje
vysoce účinnou inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece žaludeční kyseliny bez ohledu na
vyvolávající podnět.
Farmakodynamické účinky
Všechny pozorované farmakodynamické účinky lze vysvětlit účinkem omeprazolu na sekreci
žaludeční kyseliny.
Účinek na sekreci žaludeční kyseliny
Perorální podání omeprazolu jednou denně umožňuje rychlou a účinnou inhibici denní a noční sekrece
žaludeční kyseliny, maximálního účinku je dosaženo během 4 dnů léčby. Podáním omeprazolu 20 mg
je u pacientů s duodenálním vředem dosaženo průměrně alespoň 80% snížení 24hodinové žaludeční
acidity, s průměrným snížením maximální sekrece po stimulaci pentagastrinem asi o 70 %, měřeno hodin po podání dávky.
Perorální podání omeprazolu 20 mg pacientům s duodenálním vředem udržuje intragastrické pH ≥ v průměrnu po dobu 17 hodin v rámci 24hodinového intervalu.
V důsledku snížené sekrece žaludeční kyseliny a intragastrické acidity u pacientů s refluxní chorobou
jícnu omeprazol v závislosti na dávce snižuje/normalizuje expozici jícnu kyselému žaludečnímu
obsahu.
Inhibice kyselé žaludeční sekrece je závislá na ploše pod křivkou plazmatických koncentrací
omeprazolu v závislosti na čase (AUC) a nikoliv na aktuální plazmatické koncentraci léčiva v daném
čase.
V průběhu léčby omeprazolem nebyl pozorován vznik tachyfylaxe.
Účinek na H. pylori
Výskyt infekce H. pylori je spojen s vředovou chorobu gastroduodena, včetně duodenálních a
žaludečních vředů.
H. pylori je hlavní příčinou rozvoje gastritidy. H. pylori je spolu se žaludeční kyselinou hlavním
faktorem ve vývoji vředové choroby gastroduodena. H. pylori je hlavním faktorem v patogenezi
atrofické gastritidy, která je spojena se zvýšeným rizikem rozvoje karcinomu žaludku.
Eradikace H. pylori kombinací omeprazolu a antimikrobiálních látek je spojena s rychlým hojením a
dlouhodobou remisí peptických vředů.
Testování dvojkombinačních terapií odhalilo, že jsou méně účinné než trojkombinační terapie. Mohou
však být zváženy v případech, kdy známá přecitlivělost brání použití jakékoli trojkombinace.
Další účinky mající vztah k inhibici kyselé žaludeční sekrece
V průběhu dlouhodobé léčby byl hlášen poněkud vyšší výskyt žaludečních žlázových cyst. Tyto
změny jsou fyziologickým důsledkem účinné inhibice kyselé žaludeční sekrece, jsou benigní a zdají se
být reverzibilní.
Snížená kyselost žaludečního obsahu, vyvolaná jakýmkoliv vlivem včetně inhibitorů protonové
pumpy, má za následek zvýšení počtu bakterií normálně přítomných v gastrointestinálním traktu.
Léčba přípravky snižujícími sekreci žaludeční kyseliny může mít za následek mírně zvýšené riziko
gastrointestinálních infekcí jako je Salmonella nebo Campylobacter a u hospitalizovaných pacientů
případně také Clostridium difficile.
Během léčby antisekrečními léčivými přípravky se sérový gastrin zvyšuje jako odpověď na sníženou
sekreci žaludeční kyseliny. Také CgA se zvyšuje v důsledku snížené kyselosti žaludku. Zvýšená
hladina CgA může interferovat s vyšetřením na neuroendokrinní nádory. Dostupné publikované
důkazy naznačují, že léčba inhibitory protonové pumpy má být přerušena na dobu 5 dnů až dva týdny
před měřením CgA. To umožňuje, aby se hladiny CgA, které by mohly být falešně zvýšené po léčbě
PPI, vrátily do referenčního rozmezí.
U některých pacientů (dětí i dospělých) byl během dlouhodobé léčby omeprazolem pozorován
zvýšený počet buněk ECL, který pravděpodobně souvisí se zvýšenými hladinami gastrinu v séru. Tyto
nálezy nejsou považovány za klinicky významné.
Pediatrická populace
V nekontrolované studii u dětí (ve věku 1 až 16 let) s těžkou refluxní ezofagitidou zlepšil omeprazol
v dávkách 0,7 až 1,4 mg/kg stupeň ezofagitidy v 90 % případů a významně snížil příznaky refluxu.
V jednoduše zaslepené studii byly děti ve věku 0–24 měsíců s klinicky diagnostikovanou refluxní
chorobou jícnu léčeny 0,5; 1,0 nebo 1,5 mg omeprazolu/kg. Frekvence epizod zvracení/regurgitace se
po 8 týdnech léčby snížila o 50 % bez ohledu na dávku.
Eradikace H. pylori u dětí
Randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie (studie Héliot) dospěla k závěru, že omeprazol
v kombinaci se dvěma antibiotiky (amoxicilinem a klarithromycinem) je bezpečný a účinný při léčbě
infekce H. pylori u dětí s gastritidou ve věku 4 let a starších: míra eradikace H. pylori: 74,2 %
(23/31 pacientů) ve skupině omeprazol + amoxicilin + klarithromycin a 9,4 % (3/32 pacientů) ve
skupině amoxicilin + klarithromycin. Nebyl však prokázán žádný klinický přínos s ohledem na
dyspeptické symptomy. Tato studie neposkytla žádné informace týkající se dětí mladších 4 let.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Omeprazol a hořečnatá sůl omeprazolu jsou acidolabilní, a proto se podávají perorálně ve formě
enterosolventních granulí v tobolkách nebo tabletách. Absorpce omeprazolu je rychlá, maximálních
plazmatických hladin je dosaženo přibližně 1–2 hodiny po podání dávky. Absorpce omeprazolu
probíhá v tenkém střevě a je obvykle dokončena během 3–6 hodin. Současný příjem potravy nemá
vliv na biologickou dostupnost omeprazolu. Systémová dostupnost (biologická dostupnost) po
jednorázovém perorálním podání omeprazolu je přibližně 40 %. Po opakovaném podávání jednou
denně se biologická dostupnost zvyšuje na přibližně 60 %.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem u zdravých jedinců je přibližně 0,3 l/kg tělesné hmotnosti. Omeprazol se
z 97 % váže na plazmatické bílkoviny.
Biotransformace
Omeprazol je úplně metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní část
metabolismu je závislá na polymorfně exprimovaném CYP2C19, zodpovědném za tvorbu
hydroxyomeprazolu, hlavního metabolitu v plazmě. Zbývající část je závislá na jiné specifické
izoformě, CYP3A4, zodpovědné za tvorbu omeprazol sulfonu. Následkem vysoké afinity omeprazolu
k CYP2C19 existuje potenciál pro kompetitivní inhibici a metabolickou interakci typu léčivo-léčivo s
jinými substráty pro CYP2C19. V důsledku nízké afinity k CYP3A4 nemá však omeprazol žádný
potenciál inhibovat metabolismus jiných substrátů pro CYP3A4. Navíc omeprazol nemá inhibiční vliv
na hlavní isoenzymy CYP.
Asi 3 % bělošské populace a 15–20 % asijské populace nemá funkční enzym CYP2C19 a označují se
jako pomalí metabolizátoři. U těchto jedinců je metabolismus omeprazolu katalyzován pravděpodobně
zejména prostřednictvím CYP3A4. Po opakovaném podání dávky 20 mg omeprazolu jednou denně
byla průměrná hodnota AUC u pomalých metabolizátorů 5 až 10násobně vyšší než u jedinců s
funkčním enzymem CYP2C19 (rychlí metabolizátoři). Průměrné maximální plazmatické koncentrace
byly také vyšší, 3 až 5násobně. Tato zjištění nemají žádný dopad na dávkování omeprazolu.
Eliminace
Plazmatický eliminační poločas omeprazolu je obvykle kratší než jedna hodina jak po jednorázovém
podání, tak po opakovaném perorálním podání jednou denně. Omeprazol je z plazmy zcela eliminován
před podáním další dávky a není zde tendence ke kumulaci při podání jednou denně. Téměř 80 %
perorálně podané dávky je vyloučeno močí ve formě metabolitů a zbytek stolicí, přičemž hlavní podíl
je do stolice vylučován se žlučí.
Linearita/nelinearita
Hodnota AUC omeprazolu se zvyšuje po opakovaném podání. Tento vzestup je závislý na dávce a
výsledkem je nelineární závislost AUC na dávce po opakovaném podání. Tato časová a dávková
závislost je důsledkem sníženého efektu prvního průchodu játry a systémové clearance pravděpodobně
způsobené inhibicí CYP2C19 omeprazolem a/nebo jeho metabolity (např. sulfonem). Nebylo
prokázáno, že by kterýkoliv z metabolitů měl vliv na sekreci žaludeční kyseliny.
Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce jater
Metabolismus omeprazolu je u pacientů s poruchou jaterní funkce narušen, což vede ke zvýšení AUC.
Při podávání jednou denně omeprazol nevykázal žádnou tendenci ke kumulaci.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin nedochází ke změně farmakokinetiky omeprazolu, včetně
systémové biologické dostupnosti a rychlosti eliminace.
Starší pacienti
U starších lidí (75–79 let) je rychlost metabolismu omeprazolu poněkud snížena.
Pediatrická populace
Během léčby doporučenými dávkami pro děti ve věku od 1 roku byly získány podobné plazmatické
koncentrace jako u dospělých. U dětí mladších než 6 měsíců je clearance omeprazolu nízká kvůli
nízké kapacitě metabolizovat omeprazol.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
V dlouhodobých studiích u laboratorních potkanů, kterým byl celoživotně podáván omeprazol, byla
pozorována hyperplazie ECL buněk a výskyt karcinoidů. Tyto změny jsou výsledkem navozené
dlouhodobé hypergastrinémie v důsledku inhibice sekrece žaludeční kyseliny. Podobné nálezy byly
učiněny při podávání antagonistů H2-receptorů, inhibitorů protonové pumpy a po částečném vyříznutí
žaludečního fundu. Tedy, tyto změny nejsou způsobeny žádnou konkrétní léčivou látkou.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Obsah tobolek:
Zrněný cukr (skládající se z kukuřičného škrobu a sacharózy)
Hydroxid hořečnatý (obsahující kukuřičný škrob)
Hydrogenfosforečnan sodný
Hypromelóza typ Natrium-lauryl-sulfát
Manitol
Sodná sůl karboxymethyl škrobu (Typ A)
Mastek
Oxid titaničitý (E 171)
Makrogol Polysorbát Kopolymer kyseliny methakrylové a ethyl-akrylátu 1:1 disperze 30 %
Složení tvrdé želatinové tobolky:
10 mg:
Složení víčka:
Brilantní modř FCF (E 133)
Žlutý oxid železitý (E 172)
Želatina
Složení těla:
Oxid titaničitý (E 171)
Želatina
20 mg:
Složení víčka:
Oxid titaničitý (E 171)
Indigokarmín (E 132)
Želatina
Složení těla:
Oxid titaničitý (E 171)
Želatina
40 mg:
Složení víčka:
Oxid titaničitý (E 171)
Želatina
Složení těla:
Oxid železitý černý (E 172)
Oxid titaničitý (E 171)
Želatina
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Blistr: Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
Lahvička: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.
Uchovávejte lahvičku dobře uzavřenou, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Omeprazol Medreg 10 mg enterosolventní tvrdé tobolky jsou baleny v
- za tepla tvarovaných blistrech složených z PVC-PE-PVDC/Al: 7, 14, 15, 28, 30, 35, 42, 50, 56,
60, 90, 98, 100 a - bílé HDPE lahvičce se silikagelovým vysoušedlem obsaženým v PP šroubovacím uzávěru: 7,
14, 15, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 105, 120 a
Omeprazol Medreg 20 mg enterosolventní tvrdé tobolky jsou baleny v
- za tepla tvarovaných blistrech složených z PVC-PE-PVDC/Al: 7, 14, 15, 28, 30, 35, 42, 50, 56,
60, 90, 98, 100 a - bílé HDPE lahvičce se silikagelovým vysoušedlem obsaženým v PP šroubovacím uzávěru: 7,
14, 15, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 105, 120 a
Omeprazol Medreg 40 mg enterosolventní tvrdé tobolky jsou baleny v
- za tepla tvarovaných blistrech složených z PVC-PE-PVDC/Al: 7, 14, 15, 28, 30, 35, 42, 50, 56,
60, 90, 98, 100 a - bílé HDPE lahvičce se silikagelovým vysoušedlem obsaženým v PP šroubovacím uzávěru: 7,
14, 15, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 105 a
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Medreg s.r.o.
Na Florenci Nové Město
110 00 Praha Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Omeprazol Medreg 10 mg: 09/057/19-C
Omeprazol Medreg 20 mg: 09/058/19-C
Omeprazol Medreg 40 mg: 09/059/19-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 7. 4.
10. DATUM REVIZE TEXTU
30. 3.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Omeprazol Medreg 10 mg enterosolventní tvrdé tobolky
Omeprazol Medreg 20 mg enterosolventní tvrdé tobolky
Omeprazol Medreg 40 mg enterosolventní tvrdé tobolky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Omeprazol Medreg 10 mg tobolky: Jedna tobolka obsahuje 10 mg omeprazolu.
Omeprazol Medreg 20 mg tobolky: Jedna tobolka obsahuje 20 mg omeprazolu.
Omeprazol Medreg 40 mg tobolky: Jedna tobolka obsahuje 40 mg omeprazolu.
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna 10 mg tobolka obsahuje přibližně 6 mg sacharózy.
Jedna 20 mg tobolka obsahuje přibližně 12 mg sacharózy.
Jedna 40 mg tobolka obsahuje přibližně 24 mg sacharózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Enterosolventní tvrdá tobolka (enterosolventní tobolka).
Omeprazol Medreg 10 mg tobolky: Tvrdá želatinová tobolka velikosti „4“ (přibližně
14,3 mm ± 0,3 mm), se zeleným víčkem a bílým tělem, obsahující bílé až téměř bílé nebo krémově
bílé kulovité pelety.
Omeprazol Medreg 20 mg tobolky: Tvrdá želatinová tobolka velikosti „4“ (přibližně
14,3 mm ± 0,3 mm), s modrým víčkem a bílým tělem, obsahující bílé až téměř bílé nebo krémově bílé
kulovité pelety.
Omeprazol Medreg 40 mg tobolky: Tvrdá želatinová tobolka velikosti „3“ (přibližně
15,9 mm ± 0,3 mm), s bílým víčkem a šedým tělem, obsahující bílé až téměř bílé nebo krémově bílé
kulovité pelety.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Omeprazol Medreg tobolky jsou indikovány k:
Dospělí
• Léčbě duodenálních vředů
• Prevenci relapsu duodenálních vředů
• Léčbě žaludečních vředů
• Prevenci relapsu žaludečních vředů
• Eradikaci Helicobacter pylori (H. pylori) u vředové choroby gastroduodena v kombinaci s
vhodnými antibiotiky
• Léčbě žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID
• Prevenci žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových
pacientů
• Léčbě refluxní ezofagitidy
• Dlouhodobé léčbě pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou
• Léčbě symptomatické refluxní choroby jícnu
• Léčbě Zollinger-Ellisonova syndromu
Pediatrická populace
Děti starší než 1 rok a ≥ 10 kg
• Léčba refluxní ezofagitidy
• Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu
Děti starší než 4 roky a dospívající
• Léčba duodenálních vředů způsobených H. pylori v kombinaci s antibiotiky
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Léčba duodenálních vředů
Doporučená dávka u pacientů s aktivním duodenálním vředem je 20 mg omeprazolu jednou denně.
U většiny pacientů dojde ke zhojení vředové léze do dvou týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo
úplné zhojení po počáteční léčbě, dojde obvykle ke zhojení během dalších dvou týdnů léčby. U
pacientů se špatně reagujícím duodenálním vředem se doporučuje 40 mg omeprazolu jednou denně a
ke zhojení obvykle dojde v průběhu čtyř týdnů.
Prevence relapsu duodenálních vředů
K prevenci relapsu duodenálního vředu u pacientů H. pylori negativních nebo v případě, že eradikace
H. pylori není možná, se doporučuje podávat 20 mg omeprazolu jednou denně. U některých pacientů
může být dostatečná dávka 10 mg denně. Pokud léčba selže, dávka může být zvýšena na 40 mg.
Léčba žaludečních vředů
Doporučená dávka je 20 mg omeprazolu jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu
čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, obvykle dojde ke zhojení
v průběhu dalších čtyř týdnů léčby. U pacientů se špatně reagujícím žaludečním vředem se doporučuje
40 mg omeprazolu jednou denně a ke zhojení obvykle dojde v průběhu osmi týdnů.
Prevence relapsu žaludečních vředů
Doporučená dávka k prevenci relapsu u pacientů se špatně reagujícím žaludečním vředem je 20 mg
omeprazolu jednou denně. Pokud je třeba, dávka může být zvýšena na 40 mg omeprazolu jednou
denně.
Eradikace H. pylori u vředové choroby gastroduodena
Výběr antibiotika k eradikaci H. pylori má respektovat individuální snášenlivost pacientem a národní,
regionální či místní úroveň rezistence a doporučení pro léčbu.
• omeprazol 20 mg + clarithromycin 500 mg + amoxicilin 1 000 mg, každý dvakrát denně po
dobu jednoho týdne nebo
• omeprazol 20 mg + clarithromycin 250 mg (alternativně 500 mg) + metronidazol 400 mg
(nebo 500 mg nebo tinidazol 500 mg), každý dvakrát denně po dobu jednoho týdne nebo
• omeprazol 40 mg jednou denně a amoxicilin 500 mg a metronidazol 400 mg (nebo 500 mg
nebo tinidazol 500 mg), každý třikrát denně po dobu jednoho týdne.
Léčba může být u všech režimů zopakována, pokud je pacient nadále H. pylori pozitivní.
Léčba žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID
Doporučená dávka k léčbě žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID je
20 mg omeprazolu jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu čtyř týdnů.
U pacientů, u kterých nedošlo k úplnému zhojení po počáteční léčbě, dojde obvykle ke zhojení
v průběhu dalších čtyř týdnů léčby.
Prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů
K prevenci žaludečních nebo duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových
pacientů (věk > 60 let, předchozí anamnéza žaludečních a duodenálních vředů, předchozí anamnéza
krvácení do horní části zažívacího traktu) je doporučená dávka 20 mg omeprazolu jednou denně.
Léčba refluxní ezofagitidy
Doporučená dávka je 20 mg omeprazolu jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu
čtyř týdnů.
U pacientů, u kterých nedošlo k úplnému zhojení po počáteční léčbě, dojde obvykle ke zhojení
v průběhu dalších čtyř týdnů léčby.
U pacientů s těžkou refluxní ezofagitidou se doporučuje 40 mg omeprazolu jednou denně a ke zhojení
dojde obvykle v průběhu osmi týdnů.
Dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou
Doporučená dávka k dlouhodobé léčbě pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou je 10 mg
omeprazolu jednou denně. Pokud je třeba, lze dávku zvýšit na 20–40 mg omeprazolu jednou denně.
Léčba symptomatické refluxní choroby jícnu
Doporučená dávka je 20 mg omeprazolu denně. Pacienti mohou dobře reagovat už na 10 mg denně, a
proto je třeba upravit dávku individuálně.
Pokud není dosaženo kontroly symptomů po čtyřech týdnech podávání 20 mg omeprazolu denně,
doporučuje se provést další vyšetření.
Léčba Zollinger-Ellisonova syndromu
U pacientů se Zollinger-Ellisonovým syndromem je dávkování potřeba přizpůsobit individuálně a
pokračovat v léčbě tak dlouho, dokud je klinicky indikována. Doporučené počáteční dávkování je
60 mg omeprazolu denně. Všichni pacienti s těžkou formou nemoci, kteří nedostatečně reagovali na
jiné léčebné postupy, byli účinně léčeni a ve více než 90 % případů udržováni v remisi dávkami 120 mg omeprazolu denně. Při denní dávce vyšší než 80 mg omeprazolu má být dávka rozdělena na
dvě denní dávky.
Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater může být dostatečná denní dávka 10–20 mg (viz bod 5.2).
Starší pacienti
U starších pacientů není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Pediatrická populace
Děti starší než 1 rok a ≥ 10 kg
Léčba refluxní ezofagitidy
Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu
Doporučení k dávkování je následující:
Věk Tělesná hmotnost Dávkování
≥ 1 rok 10–20 kg 10 mg jednou denně. Pokud je třeba, dávka může být zvýšena na 20 mg jednou denně.
≥ 2 roky > 20 kg 20 mg jednou denně. Pokud je třeba, dávka může být zvýšena na 40 mg jednou denně.
Refluxní ezofagitida: Doba léčby je 4–8 týdnů.
Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu: Doba léčby je 4 týdny. Pokud není dosaženo kontroly symptomů po 2–4 týdnech léčby, pacient má být dále vyšetřen.
Děti starší než 4 roky a dospívající
Léčba duodenálních vředů způsobených H. pylori
Při výběru vhodné kombinační léčby je třeba vzít v úvahu oficiální národní, regionální a místní
doporučení k bakteriální rezistenci, délku léčby (nejčastěji 7 dnů, avšak někdy až 14 dnů) a správné
použití antibakteriálních látek.
Léčba má být vedena lékařem specialistou.
Doporučení k dávkování jsou následující:
Tělesná hmotnost Dávkování
15–30 kg Kombinace se dvěma antibiotiky: omeprazol 10 mg, amoxicilin
25 mg/kg tělesné hmotnosti a clarithromycin 7,5 mg/kg tělesné
hmotnosti, vše podáno současně, dvakrát denně, po dobu jednoho
týdne.
31–40 kg Kombinace se dvěma antibiotiky: omeprazol 20 mg, amoxicilin 750 mg
a clarithromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti, vše podáno současně,
dvakrát denně, po dobu jednoho týdne.
> 40 kg Kombinace se dvěma antibiotiky: omeprazol 20 mg, amoxicilin 1 g a
clarithromycin 500 mg, vše podáno současně, dvakrát denně, po dobu
jednoho týdne.
Způsob podání
Tobolky s omeprazolem se doporučuje podávat ráno, spolknout je celé a zapít polovinou sklenice
vody. Tobolky se nesmí kousat nebo drtit.
Pacienti, kteří mají obtíže s polykáním, a děti, které umějí pít nebo polykat polotuhou stravu
Pacienti mohou tobolku otevřít, obsah spolknout a zapít polovinou sklenice vody nebo rozmíchat
obsah v mírně kyselé tekutině, např. ovocné šťávě nebo jablečném pyré, nebo v nesycené vodě.
Pacienty je třeba upozornit, že tuto disperzi je třeba užít okamžitě (nebo během 30 minut) a vždy
těsně před vypitím ji promíchat, sklenici ještě jednou vypláchnout polovinou sklenice vody a obsah
vypít.
Alternativně mohou pacienti obsah tobolky vysát a pelety spolknout a zapít polovinou sklenice vody.
Enterosolventní pelety se nesmí kousat.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku, substituované benzimidazoly nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1.
Omeprazol se nesmí, podobně jako jiné inhibitory protonové pumpy (PPIs), podávat současně
s nelfinavirem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
V přítomnosti jakýchkoli varovných příznaků (např. významná ztráta tělesné hmotnosti z nejasných
příčin, opakované zvracení, dysfagie, hemateméza nebo meléna) a při přítomnosti žaludečního vředu
či podezření na žaludeční vřed je třeba vyloučit maligní etiologii, neboť léčba může zmírňovat
příznaky onemocnění a oddálit stanovení diagnózy.
Souběžné podávání atazanaviru a inhibitorů protonové pumpy se nedoporučuje (viz bod 4.5). Pokud je
souběžné podávání atazanaviru a inhibitoru protonové pumpy nevyhnutelné, doporučuje se provádět
klinické monitorování (tj. množství virových částic) v kombinaci se zvýšením dávky atazanaviru na
400 mg a 100 mg ritonaviru; dávka 20 mg omeprazolu nemá být překračována.
Omeprazol, stejně jako všechna léčiva inhibující kyselou žaludeční sekreci, může snižovat absorpci
vitamínu B
(cyanokobalamin) v důsledku hypo- nebo achlorhydrie. Tuto okolnost je třeba mít na
paměti u pacientů se sníženými zásobami nebo rizikovými faktory pro sníženou absorpci vitamínu Bpři dlouhodobé léčbě.
Omeprazol inhibuje CYP2C19. Při zahájení nebo ukončení léčby omeprazolem je třeba vzít v úvahu
možnost interakcí s léčivy metabolizovanými prostřednictvím CYP2C19. Byla pozorována interakce
mezi klopidogrelem a omeprazolem (viz bod 4.5). Klinická relevance této interakce je nejistá.
K prevenci tohoto rizika je třeba se vyhnout souběžnému podávání omeprazolu a klopidogrelu.
Těžká hypomagnezémie byla hlášena u pacientů léčených inhibitory protonové pumpy (PPI), jako je
omeprazol, po dobu nejméně tří měsíců a ve většině případů po dobu jednoho roku. Mohou se objevit
závažné projevy hypomagnezémie, jako je únava, tetanie, delirium, křeče, závrať a ventrikulární
arytmie, které však mohou začít nenápadně a mohou být přehlédnuty. U většiny postižených pacientů
se hypomagnezémie zlepšila po suplementaci hořčíku a vysazení PPI.
U pacientů, u kterých se očekává delší léčba nebo kteří užívají PPI společně s digoxinem nebo
léčivými přípravky, které mohou způsobit hypomagnezémii (např. diuretika), mají zdravotničtí
pracovníci zvážit měření hladiny hořčíku před zahájením léčby PPI a pravidelně v jejím průběhu.
Inhibitory protonové pumpy, obzvláště pokud jsou užívány ve vysokých dávkách a dlouhodobě
(>1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru, distálního konce
předloktí a obratlů, a to především u starších osob nebo za přítomnosti jiných známých rizikových
faktorů. Observační studie naznačují, že inhibitory protonové pumpy mohou zvyšovat celkové riziko
zlomeniny o 10–40 %. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s
rizikem osteoporózy mají být léčeni podle současných klinických doporučení a mají mít dostatečný
příjem vitaminu D a vápníku.
Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)
S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny případy SCLE. Pokud se objeví léze,
zejména v oblastech kůže vystavených slunci, a pokud jsou tyto léze doprovázeny bolestí kloubů, má
pacient okamžitě vyhledat lékařskou pomoc a lékař má zvážit vysazení omeprazolu. SCLE vyvinutý
po předchozí léčbě některým inhibitorem protonové pumpy může zvyšovat riziko SCLE i u jiných
inhibitorů protonové pumpy.
Interference s laboratorními testy
Zvýšená hladina chromograninu A (CgA) může interferovat s vyšetřením na neuroendokrinní nádory.
Aby se zabránilo této interferenci, má být léčba omeprazolem přerušena alespoň 5 dní před měřením
CgA (viz bod 5.1). Pokud se hladiny CgA a gastrinu po úvodním měření nevrátí do referenčního
rozmezí, měření se má opakovat po 14 dnech od přerušení léčby inhibitorem protonové pumpy.
Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí,
jako je Salmonella a Campylobacter a u hospitalizovaných pacientů případně také Clostridium difficile
(viz bod 5.1).
Podobně jako u každé dlouhodobé léčby, obzvláště pokud doba léčby přesahuje 1 rok, mají být
pacienti pravidelně sledováni.
Porucha renální funkce
U pacientů užívajících omeprazol byl pozorován výskyt akutní tubulointersticiální nefritidy (TIN),
která se může objevit kdykoli během léčby omeprazolem (viz bod 4.8). Akutní tubulointersticiální
nefritida může progredovat až do renálního selhání.
V případě podezření na TIN má být podávání omeprazolu přerušeno a okamžitě zahájena příslušná
léčba.
Pediatrická populace
Některé děti s chronickým onemocněním mohou vyžadovat dlouhodobou léčbu, ačkoliv se
nedoporučuje.
Sacharóza
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktózy, malabsorpcí glukózy a galaktózy
nebo se sacharázo-izomaltázovou deficiencí nemají tento přípravek užívat.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Vliv omeprazolu na farmakokinetiku jiných léčivých látek
Léčivé látky s absorpcí závislou na pH
Snížená žaludeční acidita v průběhu léčby omeprazolem může zvyšovat nebo snižovat absorpci
léčivých látek s absorpcí závislou na žaludečním pH.
Nelfinavir, atazanavir
Plazmatické hladiny nelfinaviru a atazanaviru se při souběžném podávání omeprazolu snižují.
Souběžné podávání omeprazolu a nelfinaviru je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Souběžné podávání omeprazolu (40 mg jednou denně) snížilo průměrnou expozici nelfinaviru o asi
40 % a průměrná expozice farmakologicky aktivnímu metabolitu M8 byla snížena o asi 75–90 %.
Interakce může zahrnovat také inhibici CYP2C19.
Souběžné podávání omeprazolu a atazanaviru se nedoporučuje (viz bod 4.4). Souběžné podávání
omeprazolu (40 mg jednou denně) a atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům
vedlo k 75% snížení expozice atazanaviru. Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nevedlo ke
kompenzaci vlivu omeprazolu na expozici atazanaviru. Souběžné podávání omeprazolu (20 mg jednou
denně) a atazanaviru 400 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo ke snížení expozice
atazanaviru o asi 30 % ve srovnání s podáním atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg jednou denně.
Digoxin
Souběžné podávání omeprazolu (20 mg denně) a digoxinu zdravým dobrovolníkům zvýšilo
biologickou dostupnost digoxinu o 10 %. Vzácně byla hlášena toxicita digoxinu. Je však třeba
opatrnosti, pokud je omeprazol podáván ve vysokých dávkách starším pacientům. Monitorování
terapeutických hladin digoxinu má být zintenzivněno.
Klopidogrel
Výsledky studií u zdravých subjektů prokázaly farmakokinetickou (PK)/farmakodynamickou (PD)
interakci mezi klopidogrelem (300 mg nasycovací dávka/75 mg denní udržovací dávka) a
omeprazolem (80 mg p.o. denně), která má za následek sníženou expozici aktivnímu metabolitu
klopidogrelu v průměru o 46 % a snížení maximální inhibice (ADP indukované) agregace krevních
destiček v průměru o 16 %.
Z observačních i klinických studií byly hlášeny nekonzistentní údaje o klinických důsledcích PK/PD
interakce omeprazolu ve smyslu závažných kardiovaskulárních příhod. Z preventivních důvodů je
třeba zabránit současnému užívání omeprazolu a klopidogrelu (viz bod 4.4).
Jiné léčivé látky
Absorbce posakonazolu, erlotinibu, ketokonazolu a itrakonazolu je významně snížena, a tedy klinická
účinnost může být ovlivněna. V případě posakonazolu a erlotinibu je třeba se souběžnému podávání
vyhnout.
Léčivé látky metabolizované CYP2C
Omeprazol je středně silným inhibitorem CYP2C19, hlavního enzymu v metabolismu omeprazolu.
Metabolismus současně podávaných léčivých látek metabolizovaných CYP2C19 může být tedy snížen
a systémová expozice těmto látkám zvýšena.
Příklady takových látek jsou R-warfarin a jiní antagonisté vitaminu K, cilostazol, diazepam a fenytoin.
Cilostazol
Omeprazol v dávce 40 mg podávaný zdravým dobrovolníkům ve zkřížené studii zvyšoval hodnotu
Cmax a AUC cilostazolu o 18 %, resp. 26 % a hodnoty jednoho z aktivních metabolitů o 29 %,
resp. 69 %.
Fenytoin
Doporučuje se monitorovat plazmatické koncentrace fenytoinu v průběhu prvních dvou týdnů po
zahájení léčby omeprazolem a pokud je upravována dávka fenytoinu. Monitorování a úprava dávky je
nutná po ukončení léčby omeprazolem.
Neznámý mechanismus
Sachinavir
Souběžné podávání omeprazolu a sachinaviru/ritonaviru vedlo k zvýšení plazmatických hladin
sachinaviru o asi 70 % spojené s dobrou tolerancí HIV-pozitivními pacienty.
Metotrexát
Při současném podávání s inhibitory protonové pumpy bylo u některých pacientů hlášeno zvýšení
hladin metotrexátu. Při podávání vysokých dávek metotrexátu může být nutné zvážit dočasné vysazení
omeprazolu.
Takrolimus
Souběžné podávání omeprazolu vedlo ke zvýšení sérových koncentrací takrolimu. Na místě je zesílené
monitorování koncentrací takrolimu a renálních funkcí (clearance kreatininu), a pokud je to nutné, je
třeba upravit dávkování takrolimu.
Vliv jiných léčivých látek na farmakokinetiku omeprazolu
Inhibitory CYP2C19 a/nebo CYP3A
Vzhledem k tomu, že omeprazol je metabolizován CYP2C19 a CYP3A4, léčivé látky známé jako
inhibitory CYP2C19 nebo CYP3A4 (např. clarithromycin a vorikonazol) mohou zvyšovat sérové
hladiny omeprazolu snížením rychlosti metabolismu omeprazolu.
Souběžná léčba vorikonazolem vedla k více než zdvojnásobení expozice omeprazolu. Vzhledem k
tomu, že vysoké dávky omeprazolu byly dobře tolerovány, není obecně nutné upravovat dávku
omeprazolu. O úpravě dávky je však třeba uvažovat u pacientů se závažnou poruchou funkce jater a
pokud je indikována dlouhodobá léčba.
Induktory CYP2C19 a/nebo CYP3A
Léčivé látky známé jako induktory CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo obou (např. rifampicin a třezalka
tečkovaná (Hypericum perforatum)) mohou snižovat sérové koncentrace omeprazolu zvýšením
rychlosti jeho metabolismu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Výsledky tří prospektivních epidemiologických studií (více než 1 000 expozic) ukazují, že omeprazol
nemá žádné nežádoucí účinky na průběh těhotenství nebo na zdraví plodu/novorozence.
Omeprazol lze užívat v průběhu těhotenství.
Kojení
Omeprazol je vylučován do mateřského mléka, ale je nepravděpodobné, že by při užívání
doporučených dávek ovlivňoval kojence.
Fertilita
Studie na zvířatech s racemickou směsí omeprazolu podávanou perorálně nenaznačují účinky
s ohledem na fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Omeprazol pravděpodobně neovlivňuje schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Mohou se objevit
nežádoucí účinky, jako je závrať a poruchy vidění (viz bod 4.8). Pokud se objeví, pacienti nemají řídit
a obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky (1–10 % pacientů) jsou bolest hlavy, bolest břicha, zácpa, průjem,
plynatost a nauzea/zvracení.
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky nebo podezření na ně byly zaznamenány v průběhu klinického
hodnocení s omeprazolem a po uvedení přípravku na trh. Žádný nežádoucí účinek nebyl závislý na
dávce. Nežádoucí účinky uvedené níže jsou klasifikovány podle frekvence a třídy orgánových systémů
(SOC).
Kategorie frekvence jsou definovány podle následující konvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné
(< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
SOC/frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: Leukopenie, trombocytopenie
Velmi vzácné: Agranulocytóza, pancytopenie
Poruchy imunitního systému
Vzácné: Hypersenzitivní reakce, např. horečka, angioedém a anafylaktická reakce/šok
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: Hyponatrémie
Není známo: Hypomagnezémie; těžká hypomagnezémie může vést k hypokalcémii.
Hypomagnezémie může být také spojena s hypokalémií.
Psychiatrické poruchy
Méně časté: Nespavost
Vzácné: Agitovanost, zmatenost, deprese
Velmi vzácné: Agrese, halucinace
Poruchy nervového systému
Časté: Bolest hlavy
Méně časté: Závrať, parestézie, ospalost
Vzácné: Porucha chuti
Poruchy oka
Vzácné: Rozmazané vidění
Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté: Vertigo
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné: Bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy
Časté: Bolest břicha, zácpa, průjem, plynatost, nauzea/zvracení, polypy ze žlázek fundu
žaludku (benigní)
Vzácné: Sucho v ústech, stomatitida, gastrointestinální kandidóza
Není známo: Mikroskopická kolitida
Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté: Zvýšené jaterní enzymy
Vzácné: Hepatitida se žloutenkou nebo bez ní
Velmi vzácné: Selhání jater, encefalopatie u pacientů s již existující poruchou jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: Dermatitida, pruritus, vyrážka, urtikaria
Vzácné: Alopecie, fotosenzitivita
Velmi vzácné: Erythema multiforme, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální
nekrolýza (TEN)
Není známo: Subakutní kožní lupus erythematodes (viz bod 4.4)
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: Zlomenina proximálního konce femuru, distálního konce předloktí nebo obratlů
Vzácné: Artralgie, myalgie
Velmi vzácné: Svalová slabost
Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné: Tubulointersticiální nefritida (s možnou progresí do renálního selhání)
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné: Gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: Malátnost, periferní edémy
Vzácné: Zvýšené pocení
Pediatrická populace
Bezpečnost omeprazolu byla hodnocena u celkem 310 dětí ve věku 0 až 16 let s onemocněním
souvisejícím s poruchou acidity. Existují omezené údaje o dlouhodobé bezpečnosti od 46 dětí, které
dostávaly udržovací léčbu omeprazolem během klinické studie těžké erozivní ezofagitidy po dobu až
749 dnů. Profil nežádoucích účinků byl obecně stejný jako u dospělých při krátkodobé i dlouhodobé
léčbě.
Neexistují žádné dlouhodobé údaje týkající se účinků léčby omeprazolem na pubertu a růst.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Existují pouze omezené informace o vlivu předávkování omeprazolem u lidí.
V literatuře je popsána aplikace dávek až 560 mg a výjimečně byly hlášeny případy, kdy jednotlivá
perorální dávka dosáhla až 2 400 mg omeprazolu (tj. 120krát vyšší než obvyklá doporučená jednotlivá
dávka). Byla hlášena nauzea, zvracení, závrať, bolest břicha, průjem a bolest hlavy. Ojediněle byla
popisována také apatie, deprese a zmatenost.
Příznaky předávkování byly přechodné a nebyly hlášeny žádné závažné klinické následky
předávkování. Rychlost eliminace farmaka u vyšších dávek (kinetika prvního řádu) zůstává
nezměněna. Léčba, pokud je třeba, je symptomatická.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii onemocnění spojených s poruchou acidity, inhibitory
protonové pumpy, ATC kód: A02BC
Mechanismus účinku
Omeprazol, racemická směs dvou enantiomerů, snižuje vysoce selektivním mechanismem sekreci
žaludeční kyseliny. Omeprazol je specifickým inhibitorem protonové pumpy v parietální buňce.
Účinkuje rychle a kontroly je dosaženo prostřednictvím reverzibilní inhibice kyselé žaludeční sekrece,
lze jí dosáhnout při podávání jednou denně.
Omeprazol je slabou bazí a je koncentrován a konvertován na aktivní formu ve vysoce kyselém
prostředí intracelulárních kanálků parietální buňky. Zde inhibuje enzym H+ K+-ATPázu - protonovou
pumpu. Tento účinek na konečný stupeň tvorby žaludeční kyseliny je závislý na dávce a umožňuje
vysoce účinnou inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece žaludeční kyseliny bez ohledu na
vyvolávající podnět.
Farmakodynamické účinky
Všechny pozorované farmakodynamické účinky lze vysvětlit účinkem omeprazolu na sekreci
žaludeční kyseliny.
Účinek na sekreci žaludeční kyseliny
Perorální podání omeprazolu jednou denně umožňuje rychlou a účinnou inhibici denní a noční sekrece
žaludeční kyseliny, maximálního účinku je dosaženo během 4 dnů léčby. Podáním omeprazolu 20 mg
je u pacientů s duodenálním vředem dosaženo průměrně alespoň 80% snížení 24hodinové žaludeční
acidity, s průměrným snížením maximální sekrece po stimulaci pentagastrinem asi o 70 %, měřeno hodin po podání dávky.
Perorální podání omeprazolu 20 mg pacientům s duodenálním vředem udržuje intragastrické pH ≥ v průměrnu po dobu 17 hodin v rámci 24hodinového intervalu.
V důsledku snížené sekrece žaludeční kyseliny a intragastrické acidity u pacientů s refluxní chorobou
jícnu omeprazol v závislosti na dávce snižuje/normalizuje expozici jícnu kyselému žaludečnímu
obsahu.
Inhibice kyselé žaludeční sekrece je závislá na ploše pod křivkou plazmatických koncentrací
omeprazolu v závislosti na čase (AUC) a nikoliv na aktuální plazmatické koncentraci léčiva v daném
čase.
V průběhu léčby omeprazolem nebyl pozorován vznik tachyfylaxe.
Účinek na H. pylori
Výskyt infekce H. pylori je spojen s vředovou chorobu gastroduodena, včetně duodenálních a
žaludečních vředů.
H. pylori je hlavní příčinou rozvoje gastritidy. H. pylori je spolu se žaludeční kyselinou hlavním
faktorem ve vývoji vředové choroby gastroduodena. H. pylori je hlavním faktorem v patogenezi
atrofické gastritidy, která je spojena se zvýšeným rizikem rozvoje karcinomu žaludku.
Eradikace H. pylori kombinací omeprazolu a antimikrobiálních látek je spojena s rychlým hojením a
dlouhodobou remisí peptických vředů.
Testování dvojkombinačních terapií odhalilo, že jsou méně účinné než trojkombinační terapie. Mohou
však být zváženy v případech, kdy známá přecitlivělost brání použití jakékoli trojkombinace.
Další účinky mající vztah k inhibici kyselé žaludeční sekrece
V průběhu dlouhodobé léčby byl hlášen poněkud vyšší výskyt žaludečních žlázových cyst. Tyto
změny jsou fyziologickým důsledkem účinné inhibice kyselé žaludeční sekrece, jsou benigní a zdají se
být reverzibilní.
Snížená kyselost žaludečního obsahu, vyvolaná jakýmkoliv vlivem včetně inhibitorů protonové
pumpy, má za následek zvýšení počtu bakterií normálně přítomných v gastrointestinálním traktu.
Léčba přípravky snižujícími sekreci žaludeční kyseliny může mít za následek mírně zvýšené riziko
gastrointestinálních infekcí jako je Salmonella nebo Campylobacter a u hospitalizovaných pacientů
případně také Clostridium difficile.
Během léčby antisekrečními léčivými přípravky se sérový gastrin zvyšuje jako odpověď na sníženou
sekreci žaludeční kyseliny. Také CgA se zvyšuje v důsledku snížené kyselosti žaludku. Zvýšená
hladina CgA může interferovat s vyšetřením na neuroendokrinní nádory. Dostupné publikované
důkazy naznačují, že léčba inhibitory protonové pumpy má být přerušena na dobu 5 dnů až dva týdny
před měřením CgA. To umožňuje, aby se hladiny CgA, které by mohly být falešně zvýšené po léčbě
PPI, vrátily do referenčního rozmezí.
U některých pacientů (dětí i dospělých) byl během dlouhodobé léčby omeprazolem pozorován
zvýšený počet buněk ECL, který pravděpodobně souvisí se zvýšenými hladinami gastrinu v séru. Tyto
nálezy nejsou považovány za klinicky významné.
Pediatrická populace
V nekontrolované studii u dětí (ve věku 1 až 16 let) s těžkou refluxní ezofagitidou zlepšil omeprazol
v dávkách 0,7 až 1,4 mg/kg stupeň ezofagitidy v 90 % případů a významně snížil příznaky refluxu.
V jednoduše zaslepené studii byly děti ve věku 0–24 měsíců s klinicky diagnostikovanou refluxní
chorobou jícnu léčeny 0,5; 1,0 nebo 1,5 mg omeprazolu/kg. Frekvence epizod zvracení/regurgitace se
po 8 týdnech léčby snížila o 50 % bez ohledu na dávku.
Eradikace H. pylori u dětí
Randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie (studie Héliot) dospěla k závěru, že omeprazol
v kombinaci se dvěma antibiotiky (amoxicilinem a klarithromycinem) je bezpečný a účinný při léčbě
infekce H. pylori u dětí s gastritidou ve věku 4 let a starších: míra eradikace H. pylori: 74,2 %
(23/31 pacientů) ve skupině omeprazol + amoxicilin + klarithromycin a 9,4 % (3/32 pacientů) ve
skupině amoxicilin + klarithromycin. Nebyl však prokázán žádný klinický přínos s ohledem na
dyspeptické symptomy. Tato studie neposkytla žádné informace týkající se dětí mladších 4 let.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Omeprazol a hořečnatá sůl omeprazolu jsou acidolabilní, a proto se podávají perorálně ve formě
enterosolventních granulí v tobolkách nebo tabletách. Absorpce omeprazolu je rychlá, maximálních
plazmatických hladin je dosaženo přibližně 1–2 hodiny po podání dávky. Absorpce omeprazolu
probíhá v tenkém střevě a je obvykle dokončena během 3–6 hodin. Současný příjem potravy nemá
vliv na biologickou dostupnost omeprazolu. Systémová dostupnost (biologická dostupnost) po
jednorázovém perorálním podání omeprazolu je přibližně 40 %. Po opakovaném podávání jednou
denně se biologická dostupnost zvyšuje na přibližně 60 %.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem u zdravých jedinců je přibližně 0,3 l/kg tělesné hmotnosti. Omeprazol se
z 97 % váže na plazmatické bílkoviny.
Biotransformace
Omeprazol je úplně metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní část
metabolismu je závislá na polymorfně exprimovaném CYP2C19, zodpovědném za tvorbu
hydroxyomeprazolu, hlavního metabolitu v plazmě. Zbývající část je závislá na jiné specifické
izoformě, CYP3A4, zodpovědné za tvorbu omeprazol sulfonu. Následkem vysoké afinity omeprazolu
k CYP2C19 existuje potenciál pro kompetitivní inhibici a metabolickou interakci typu léčivo-léčivo s
jinými substráty pro CYP2C19. V důsledku nízké afinity k CYP3A4 nemá však omeprazol žádný
potenciál inhibovat metabolismus jiných substrátů pro CYP3A4. Navíc omeprazol nemá inhibiční vliv
na hlavní isoenzymy CYP.
Asi 3 % bělošské populace a 15–20 % asijské populace nemá funkční enzym CYP2C19 a označují se
jako pomalí metabolizátoři. U těchto jedinců je metabolismus omeprazolu katalyzován pravděpodobně
zejména prostřednictvím CYP3A4. Po opakovaném podání dávky 20 mg omeprazolu jednou denně
byla průměrná hodnota AUC u pomalých metabolizátorů 5 až 10násobně vyšší než u jedinců s
funkčním enzymem CYP2C19 (rychlí metabolizátoři). Průměrné maximální plazmatické koncentrace
byly také vyšší, 3 až 5násobně. Tato zjištění nemají žádný dopad na dávkování omeprazolu.
Eliminace
Plazmatický eliminační poločas omeprazolu je obvykle kratší než jedna hodina jak po jednorázovém
podání, tak po opakovaném perorálním podání jednou denně. Omeprazol je z plazmy zcela eliminován
před podáním další dávky a není zde tendence ke kumulaci při podání jednou denně. Téměř 80 %
perorálně podané dávky je vyloučeno močí ve formě metabolitů a zbytek stolicí, přičemž hlavní podíl
je do stolice vylučován se žlučí.
Linearita/nelinearita
Hodnota AUC omeprazolu se zvyšuje po opakovaném podání. Tento vzestup je závislý na dávce a
výsledkem je nelineární závislost AUC na dávce po opakovaném podání. Tato časová a dávková
závislost je důsledkem sníženého efektu prvního průchodu játry a systémové clearance pravděpodobně
způsobené inhibicí CYP2C19 omeprazolem a/nebo jeho metabolity (např. sulfonem). Nebylo
prokázáno, že by kterýkoliv z metabolitů měl vliv na sekreci žaludeční kyseliny.
Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce jater
Metabolismus omeprazolu je u pacientů s poruchou jaterní funkce narušen, což vede ke zvýšení AUC.
Při podávání jednou denně omeprazol nevykázal žádnou tendenci ke kumulaci.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin nedochází ke změně farmakokinetiky omeprazolu, včetně
systémové biologické dostupnosti a rychlosti eliminace.
Starší pacienti
U starších lidí (75–79 let) je rychlost metabolismu omeprazolu poněkud snížena.
Pediatrická populace
Během léčby doporučenými dávkami pro děti ve věku od 1 roku byly získány podobné plazmatické
koncentrace jako u dospělých. U dětí mladších než 6 měsíců je clearance omeprazolu nízká kvůli
nízké kapacitě metabolizovat omeprazol.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
V dlouhodobých studiích u laboratorních potkanů, kterým byl celoživotně podáván omeprazol, byla
pozorována hyperplazie ECL buněk a výskyt karcinoidů. Tyto změny jsou výsledkem navozené
dlouhodobé hypergastrinémie v důsledku inhibice sekrece žaludeční kyseliny. Podobné nálezy byly
učiněny při podávání antagonistů H2-receptorů, inhibitorů protonové pumpy a po částečném vyříznutí
žaludečního fundu. Tedy, tyto změny nejsou způsobeny žádnou konkrétní léčivou látkou.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Obsah tobolek:
Zrněný cukr (skládající se z kukuřičného škrobu a sacharózy)
Hydroxid hořečnatý (obsahující kukuřičný škrob)
Hydrogenfosforečnan sodný
Hypromelóza typ Natrium-lauryl-sulfát
Manitol
Sodná sůl karboxymethyl škrobu (Typ A)
Mastek
Oxid titaničitý (E 171)
Makrogol Polysorbát Kopolymer kyseliny methakrylové a ethyl-akrylátu 1:1 disperze 30 %
Složení tvrdé želatinové tobolky:
10 mg:
Složení víčka:
Brilantní modř FCF (E 133)
Žlutý oxid železitý (E 172)
Želatina
Složení těla:
Oxid titaničitý (E 171)
Želatina
20 mg:
Složení víčka:
Oxid titaničitý (E 171)
Indigokarmín (E 132)
Želatina
Složení těla:
Oxid titaničitý (E 171)
Želatina
40 mg:
Složení víčka:
Oxid titaničitý (E 171)
Želatina
Složení těla:
Oxid železitý černý (E 172)
Oxid titaničitý (E 171)
Želatina
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Blistr: Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
Lahvička: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.
Uchovávejte lahvičku dobře uzavřenou, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Omeprazol Medreg 10 mg enterosolventní tvrdé tobolky jsou baleny v
- za tepla tvarovaných blistrech složených z PVC-PE-PVDC/Al: 7, 14, 15, 28, 30, 35, 42, 50, 56,
60, 90, 98, 100 a - bílé HDPE lahvičce se silikagelovým vysoušedlem obsaženým v PP šroubovacím uzávěru: 7,
14, 15, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 105, 120 a
Omeprazol Medreg 20 mg enterosolventní tvrdé tobolky jsou baleny v
- za tepla tvarovaných blistrech složených z PVC-PE-PVDC/Al: 7, 14, 15, 28, 30, 35, 42, 50, 56,
60, 90, 98, 100 a - bílé HDPE lahvičce se silikagelovým vysoušedlem obsaženým v PP šroubovacím uzávěru: 7,
14, 15, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 105, 120 a
Omeprazol Medreg 40 mg enterosolventní tvrdé tobolky jsou baleny v
- za tepla tvarovaných blistrech složených z PVC-PE-PVDC/Al: 7, 14, 15, 28, 30, 35, 42, 50, 56,
60, 90, 98, 100 a - bílé HDPE lahvičce se silikagelovým vysoušedlem obsaženým v PP šroubovacím uzávěru: 7,
14, 15, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 105 a
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Medreg s.r.o.
Na Florenci Nové Město
110 00 Praha Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Omeprazol Medreg 10 mg: 09/057/19-C
Omeprazol Medreg 20 mg: 09/058/19-C
Omeprazol Medreg 40 mg: 09/059/19-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 7. 4.
10. DATUM REVIZE TEXTU
30. 3.
Více o léku Omeprazol medreg
Omeprazol medreg
類似または代替製品
