Olmesartan/amlodipin zentiva

Příznaky
Zkušenosti s předávkováním kombinací olmesartan/amlodipin nejsou. Nejpravděpodobnějšími účinky
olmesartan-medoxomilu při předávkování jsou hypotenze a tachykardie; při stimulaci parasympatiku
(vagu) by se mohla objevit bradykardie. Při předávkování amlodipinem lze očekávat nadměrnou
periferní vazodilataci s výraznou hypotenzí a možnou reflexní tachykardií. Hlášena byla výrazná,
potenciálně dlouhotrvající systémová hypotenze vedoucí až k šoku s možným fatálním vyústěním.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24-48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.

Opatření
Pokud k požití došlo v nedávné době, v úvahu může připadat výplach žaludku. U zdravých jedinců
bylo prokázáno, že podání živočišného uhlí ihned nebo do 2 hodin po požití amlodipinu značně
snižuje absorpci amlodipinu.

Při klinicky významné hypotenzi v důsledku předávkování kombinací olmesartan/amlodipin je nutná
aktivní podpora kardiovaskulárního systému včetně pečlivého sledování funkcí srdce a plic, zvednutí
končetin a sledování objemu cirkulujících tekutin a vyloučené moči.

Při obnově tonu cév a krevního tlaku může být prospěšné podání vasokonstrikční látky, a to za
předpokladu, že k jejímu použití není žádná kontraindikace. Intravenózní podání kalcium-glukonátu
může být užitečné při snaze zvrátit účinek blokády kalciových kanálů.

Protože amlodipin se značně váže na proteiny, dialýza není pravděpodobně přínosná. Dialyzovatelnost
olmesartan-medoxomilu není známa.