Nebivolol sandoz

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Nebivolol Sandoz 5 mg tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje nebivololum 5 mg (ve formě nebivololi hydrochloridum).

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje 134,9 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Bílé až téměř bílé tablety ve tvaru čtyřlístku na jedné straně, konvexní na straně druhé, s dělicím
křížem na obou stranách.
Průměr: 9 mm

Tablety lze rozdělit na čtyři stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze
Léčba esenciální hypertenze.

Chronické srdeční selhání
Léčba stabilizovaného mírného a středně závažného srdečního selhání přidaná ke standardní
léčbě u pacientů ≥ 70 let.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

a) Hypertenze

Dospělí
Dávka je 1 tableta (5 mg) denně, nejlépe vždy v tutéž denní dobu.


Snížení krevního tlaku se projeví po 1 až 2 týdnech léčby. Někdy se optimálního účinku
dosáhne až za 4 týdny.

Kombinace s jinými antihypertenzivy
Betablokátory se mohou použít samotné nebo společně s dalšími antihypertenzivy. Zatím byl
aditivní antihypertenzivní účinek pozorován pouze, pokud byl přípravek Nebivolol Sandoz
kombinován s hydrochlorothiazidem 12,5 až 25 mg.

Pacienti s insuficiencí ledvin
U pacientů s renální insuficiencí je doporučená zahajovací dávka 2,5 mg denně. V případě
potřeby se denní dávka může zvýšit na 5 mg.

Pacienti s insuficiencí jater
Údaje o pacientech s jaterní insuficiencí anebo porušenou funkcí jater jsou omezené. Proto je
použití přípravku Nebivolol Sandoz u těchto pacientů kontraindikováno (viz bod 4.3).

Starší osoby
U pacientů starších 65 let je doporučená zahajovací dávka 2,5 mg denně. V případě potřeby se
denní dávka může zvýšit na 5 mg. S ohledem na omezené zkušenosti s pacienty staršími 75 let
je však u těchto pacientů nutná opatrnost a je třeba je pečlivě monitorovat.

Děti a dospívající
Bezpečnost a účinnost přípravku Nebivolol Sandoz u dětí mladších 18 let nebyla stanovena.
Proto se použití u dětí a dospívajících nedoporučuje.

b) Chronické srdeční selhání

Léčbu stabilizovaného chronického srdečního selhání je třeba zahájit postupnou vzestupnou
titrací dávky do dosažení optimální individuální udržovací dávky.
Pacienti musí mít stabilizované chronické srdeční selhání bez akutního selhání v průběhu
posledních šesti týdnů.
Doporučuje se, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s léčbou chronického srdečního selhání.
U těch pacientů, kteří jsou léčení kardiovaskulárně účinnými látkami včetně diuretik a/nebo
digoxinem a/nebo inhibitorů ACE a/nebo antagonistů angiotensinu II, je třeba, aby dávkování
těchto látek bylo stabilní v průběhu posledních dvou týdnů před zahájením léčby přípravkem
Nebivolol Sandoz.
Zahajovací vzestupná titrace dávky se musí v intervalech 1 až 2 týdny v závislosti na
snášenlivosti pacienta provádět v těchto stupních:
1,25 mg nebivololu, zvýšit na 2,5 mg nebivololu jednou denně, pak na 5 mg jednou denně a
potom na 10 mg jednou denně.
Maximální doporučená dávka je 10 mg nebivololu jednou denně.
Zahájení léčby a každé další zvýšení dávky je nutno provádět pod dohledem zkušeného lékaře
nejméně po dobu 2 hodin, aby se zajistilo, že klinický stav (zejména pokud jde o krevní tlak,
tepovou frekvenci, poruchy vedení, příznaky zhoršení srdečního selhání) zůstane stabilní.
Výskyt nežádoucích příhod může být na překážku tomu, aby pacienti byli léčeni nejvyšší
doporučenou dávkou. V případě potřeby je také možné již dosaženou dávku postupně
snižovat a pak ji případně znovu nastavit.
Jestliže v průběhu titrační fáze nastane zhoršení srdečního selhání anebo vyvine-li se
nesnášenlivost, doporučuje se nejdříve snížit dávku nebivololu, anebo podávání okamžitě
ukončit (při těžké hypotenzi, při zhoršení srdečního selhání s akutním edémem plic, při
kardiogenním šoku, při symptomatické bradykardii anebo AV blokádě).

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání nebivololem je obvykle dlouhodobá.
Léčbu nebivololem se nedoporučuje ukončit náhle, protože by to mohlo vyvolat přechodné
zhoršení srdečního selhání. Jestliže je nutné přerušení léčby, má se dávka v týdenních
intervalech postupně snižovat vždy na polovinu.

Pacienti s renální insuficiencí
Při mírné až středně závažné renální insuficienci není třeba upravovat dávky, protože
vzestupná titrace dávky až na maximální tolerovanou dávku již individuální úpravu
představuje. Nejsou zkušenosti u pacientů s těžkou renální insuficiencí (sérový kreatinin ≥
250 μmol/l). Proto se použití nebivololu u těchto pacientů nedoporučuje.

Pacienti s jaterní insuficiencí
Údaje o pacientech s jaterní insuficiencí jsou omezené. Proto je použití nebivololu u těchto
pacientů kontraindikováno.

Starší osoby
Není třeba zvlášť upravovat dávkování, protože postupné zvyšování dávek až k maximální
tolerované dávce již individuální úpravu představuje.

Děti a dospívající
Bezpečnost a účinnost přípravku Nebivolol Sandoz u dětí mladších 18 let nebyla stanovena.
Proto se použití u dětí a dospívajících nedoporučuje.

Způsob podání
Tablety je třeba spolknout a zapít dostatečným množstvím tekutiny (např. sklenicí vody) s
jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

- Hypersensitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě
6.1.
- Jaterní insuficience nebo porucha jaterních funkcí.
- Akutní srdeční selhání, kardiogenní šok nebo epizody dekompenzace srdečního selhání,
vyžadující i.v. inotropní terapii.

Kromě toho je přípravek Nebivolol Sandoz, jako jiné betablokátory, kontraindikován při:
- sick sinus syndromu, včetně sinoatriální blokády
- srdeční blokádě druhého a třetího stupně (bez kardiostimulátoru)
- bronchospasmu a bronchiálním astmatu v anamnéze
- neléčeném feochromocytomu
- metabolické acidóze
- bradykardii (tepová frekvence > 60 tepů za minutu před zahájením léčby)
- hypotenzi (systolický krevní tlak > 90 mm Hg)
- závažných poruchách periferního oběhu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Viz také bod 4.8.

Následující upozornění a opatření se týkají betablokátorů obecně.


Anestézie
Pokračující beta-blokáda snižuje riziko arytmií v průběhu indukce a intubace. Jestliže se beta-
blokáda přerušuje při přípravě na chirurgický výkon, je třeba beta-adrenergního antagonistu
vysadit nejméně 24 hodiny před výkonem.
Při použití určitých anestetik, která vyvolávají depresi myokardu, je třeba opatrnosti. Pacienta
je možné před vagovými reakcemi chránit intravenózním podáním atropinu.
Kardiovaskulární systém
Obecně se beta-blokátory nesmějí použít u pacientů s neléčeným městnavým srdečným
selhání (CHF), dokud jejich stav nebyl stabilizován.
U pacientů s ischemickou chorobou srdeční je nutné terapii beta-blokátory ukončovat
pozvolna, tj. po dobu 1-2 týdnů. V případě potřeby se zároveň zahajuje náhradní terapie
k prevenci exacerbace anginy pectoris.
Beta-adrenergní antagonisté mohou vyvolat bradykardii: jestliže klidová tepová frekvence
klesne pod 50 až 55 tepů za minutu a/nebo jestliže pacient pocítí příznaky provázející
bradykardii, je třeba dávkování snížit.
Beta-blokátory je třeba používat opatrně:

- u pacientů s poruchami periferní cirkulace (Raynaudova choroba nebo Raynaudův
syndrom, intermitentní klaudikace), protože se tyto poruchy mohou zhoršit;
- u pacientů se srdeční blokádou prvního stupně, protože beta-sympatolytika prodlužují
dobu vedení;
- u pacientů s Prinzmetalovou anginou, protože beta-sympatolytika mohou zvýšit počet i
trvání anginózních záchvatů, a to díky neantagonizované, alfa-receptory zprostředkované
vazokonstrikci koronárních tepen.
Všeobecně se nedoporučuje kombinace nebivololu s blokátory vápníkových kanálů typu
verapamilu a diltiazemu, s antiarytmiky třídy I, a s centrálně působícími antihypertezivy;
podrobnosti viz bod 4.5

Metabolismus/endokrinní systém
Nebivolol neovlivňuje u diabetiků glykemii. Opatrnosti je však u diabetiků třeba, protože
nebivolol může maskovat určité příznaky hypoglykemie (tachykardii, palpitace).
Beta-blokátory mohou maskovat tachykardii jako příznak hypertyreoidismu. Náhlé vysazení
může příznaky zesílit.

Respirační systém
U pacientů s chronickým obstrukčním plicním onemocněním je třeba beta-blokátory používat
opatrně, protože mohou zhoršit konstrikci dýchacích cest.

Jiné
Použití beta-blokátorů u pacientů s psoriázou v anamnéze je třeba důkladně zvážit.
Beta-blokátory mohou zvýšit senzitivitu k alergenům a závažnost anafylaktických reakcí.
Zahájení terapie chronického srdečního selhání nebivololem nutně vyžaduje pravidelné
monitorování. Dávkování a způsob podání viz bod 4.2. Léčba se nesmí náhle přerušit, pokud
to není zcela jednoznačně indikováno (viz bod 4.2).

Přípravek Nebivolol Sandoz obsahuje laktózu a sodík.
Tento přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento
přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Farmakodynamické interakce:
Následující interakce se týkají beta-adrenergních antagonistů obecně.
Nedoporučené kombinace:
Antiarytmika třídy I (chinidin, hydrochinidin, cibenzolin, flekainid, disopyramid, lidokain,
mexiletin, propafenon): může být potencován účinek na atrioventrikulární vedení a může se
zesílit negativně inotropní účinek (viz bod 4.4).
Blokátory vápníkových kanálů verapamilového/diltiazemového typu: negativní ovlivnění
kontraktility a atrioventrikulárního vedení. Intravenózní podání verapamilu u pacientů
léčených β-sympatolytiky může vyvolat hlubokou hypotenzi a atrioventrikulární blokádu (viz
bod 4.4).
Centrálně působící antihypertenziva (klonidin, guanfacin, moxonidin, methyldopa,
rilmenidil): současné užívání centrálně působících antihyperteziv může zhoršit srdeční selhání
centrálním snížením tonu sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje,
vazodilatace) (viz bod 4.4). Náhlé vysazení těchto látek, především po předchozím přerušení
užívání beta-sympatolytik, může zvýšit riziko „rebound hypertenze“.

Kombinace vyžadující opatrnost:
Antiarytmika třídy III (amiodaron): účinek na atrioventrikulání vedení může být potencován.
Anestetika – těkavá halogenovaná: současné užívání beta-sympatolytika anestetik může
oslabit reflexní tachykardii a zvýšit riziko hypotenze (viz bod 4.4). Základní pravidlo je
vyhnout se náhlému ukončení terapie beta-sympatolytikem. Pokud pacient užívá přípravek
Nebivolol Sandoz, je nutno informovat anesteziologa.
Inzulin a perorální antidiabetika: nebivolol sice neovlivňuje glykemii, ale současné užívání
může maskovat určité příznaky hypoglykemie (palpitace, tachykardii).

Baklofen (antispasmodikum), amifostin (antineoplastické adjuvans): současné používání s
antihypertenzivy pravděpodobně povede k zesílenému poklesu krevního tlaku, a proto se
odpovídajícím způsobem musí upravit dávkování antihypertenzní medikace.

Kombinace vyžadující zvážení:
Digitalisové glykosidy: současné užívání může prodloužit dobu atrioventrikulárního vedení.
Klinické studie s nebivololem klinický průkaz interakce neprokázaly. Nebivolol kinetiku
digoxinu neovlivňuje.
Blokátory vápníkových kanálů dihydropyridinového typu (amlodopin, felodipin, lacidipin,
nifedipin, nikardipin, nimodipin, nitrendipin): současné užívání může zvýšit riziko hypotenze
a zvýšit riziko dalšího zhoršení funkce komor jako pumpy.
Antipsychotika, antidepresiva (tricyklická antidepresiva, barbituráty a fenothiaziny):
současné užívání může zvýšit hypotenzivní účinek beta-blokátorů (aditivní účinek).
Nesteroidní antirevmatika: hypotenzivní účinek nebivololu neovlivňují.
Sympatomimetika: současné užívání může antagonizovat účinek beta-sympatolytik. Beta-
blokátory mohou způsobit neantagonizovanou alfa-adrenergní aktivitu sympatomimetik se
současným alfa- i beta-sympatomimetickým účinkem (riziko hypertenze, závažné bradykardie
a srdeční blokády).


Farmakokinetické interakce:
Protože se metabolismu nebivololu účastní izoenzym CYP2D6, současné podávání inhibitorů
tohoto enzymu, zejména paroxetinu, fluoxetinu, thioridazinu a chinidinu, může zvýšit
plasmatické hladiny nebivololu, a tak zvýšit riziko nadměrné bradykardie a dalších
nežádoucích účinků.
Současné podávání cimetidinu zvýšilo plasmatické hladiny nebivololu, aniž změnilo jeho
klinický účinek. Současné podávání ranitidinu farmakokinetiku nebivololu neovlivnilo. Pokud
se nebivolol užívá současně s jídlem a antacida mezi dvěma jídly, mohou se tyto dva léčebné
postupy předepisovat společně.
Kombinace nebivololu s nikardipinem mírně zvýšilo plasmatické hladiny obou léčiv,
nezměnilo však jejich klinický účinek. Současné podávání alkoholu, furosemidu nebo
hydrochlorothiazidu farmakokinetiku nebivololu neovlivnilo. Nebivolol neovlivňuje
farmakokinetiku ani farmakodynamiku warfarinu.

4.6 Těhotenství a kojení

Použití v těhotenství
Farmakologické účinky nebivololu mohou mít škodlivé účinky na těhotenství a/nebo plod či
novorozence. Blokátory beta-adrenoreceptorů obecně snižují perfuzi placenty, a to může být
spojeno s retardací růstu, s nitroděložním odumřením plodu, s potratem nebo s předčasným
porodem. U plodu i novorozence se mohou objevit nežádoucí účinky (např. hypoglykémie a
bradykardie). Jestliže je terapie blokátorem beta-adrenoreceptoru nutná, je vhodné dát
přednost beta1-selektivnímu blokátoru adrenoreceptoru.

Nebivolol se nesmí užívat v průběhu těhotenství, pokud to není jednoznačně nutné. Jestliže je
terapie nebivololem nezbytná, je třeba monitorovat uteroplacentární krevní průtok a růst
plodu. Objeví-li se nepříznivé účinky na těhotenství nebo na plod, je nutno uvážit jiný léčebný
postup. Novorozence je třeba pečlivě monitorovat. Příznaky hypoglykémie a bradykardii lze
všeobecně očekávat v průběhu prvních 3 dnů.

Použití v období kojení
Studie na zvířatech ukázaly, že se nebivolol vylučuje do mléka. Není známo, zda se tato látka
vylučuje do lidského mléka. Většina beta-sympatolytik, zejména lipofilní látky, jako např.
nebivolol a jeho aktivní metabolity, do mateřského mléka přestupují, ale různou měrou. Proto
se kojení v průběhu léčby nebivololem nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie účinků na schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje nebyly provedeny.
Farmakodynamické studie ukázaly, že Nebivolol 5 mg psychomotorické funkce neovlivňuje.
Při řízení motorových vozidel a při obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že se někdy mohou
objevit závratě a únava.

4.8 Nežádoucí účinky
S ohledem na rozdílnost základního onemocnění jsou nežádoucí účinky při hypertenzi a při
chronickém srdečním selhání uvedeny odděleně.

Hypertenze


Popsané nežádoucí účinky, které jsou ve většině případů mírné až středně těžké, jsou uvedeny
v následující tabulce, klasifikovány dle třídy orgánových systémů a uspořádány podle
četnosti:

Po některých beta-adrenergních antagonistech byly popsány i tyto nežádoucí účinky:
Halucinace, psychózy, zmatenost, studené/cyanotické končetiny, Raynaudův fenomén, suché
oči, a okulo-mukokutánní toxické projevy praktololového typu.

Chronické srdeční selhání
Údaje o nežádoucích účincích při chronickém srdečním selhání jsou k dispozici z jedné
placebem kontrolované klinické studie se 1067 pacienty, kteří užívali nebivolol, a pacienty, kteří užívali placebo. V této studii celkem 449 pacientů užívajících nebivolol
(42,1 %) uvedlo výskyt nežádoucích účinků s alespoň potenciální příčinnou souvislostí s
léčbou, ve srovnání s 334 pacienty užívajících placebo (31,5 %). Nejčastěji udávaný
nežádoucí účinek u pacientů s nebivololem byly bradykardie a závratě, obojí přibližně u 11 %
pacientů. Odpovídající frekvence u pacientů s placebem byla 2 %, resp. 7 %.
U nežádoucích účinků (s alespoň potenciální příčinnou souvislostí), považovaných za
specificky významné při léčbě chronického srdečního selhání, byly hlášeny následující
incidence:
- zhoršení srdečního selhání se objevilo u 5,8 % pacientů s nebivololem ve srovnání s 5,2 %
pacientů s placebem.
TŘÍDA ORGÁNOVÝCH
SYSTÉMŮ
Časté
(≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté
(≥ 1/1 000 až <
1/100)
Velmi vzácné
(< 1/10 000)
Není známo
Psychiatrické poruchy Noční můry, deprese Angioneurotický
edém,
přecitlivělost
Poruchy nervového
systému
Bolesti hlavy,
závratě, parestezie
Synkopa
Poruchy oka Poruchy vidění
Srdeční poruchy Bradykardie, srdeční
selhání, zpomalené
AV vedení, AV
blokáda

Cévní poruchy Hypotenze,
(zesílení)
intermitentní
klaudikace

Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Dušnost Bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy Zácpa, nauzea,
průjem
Dyspepsie,
flatulence, zvracení

Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Pruritus,
erytematózní
vyrážka
Zhoršení
psoriázy
Kopřivka
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Impotence
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Únava, edémy

- posturální hypotenze byla popsána u 2,1 % pacientů s nebivololem ve srovnání s 1,0 %
pacientů s placebem.
- nesnášenlivost podávaného přípravku se objevila u 1,6 % pacientů s nebivololem ve
srovnání s 0,8 % pacientů s placebem.
- atrioventrikulární blokáda 1. stupně se objevila u 1,4 % pacientů s nebivololem ve
srovnání s 0,9 % pacientů s placebem.
- otok dolní končetiny byl popsán u 1,0 % pacientů s nebivololem ve srovnání s 0,2 %
pacientů s placebem.



Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování
Údaje o předávkování přípravkem Nebivolol Sandoz nejsou k dispozici.

Příznaky
Příznaky předávkování beta-blokátory jsou: bradykardie, hypotenze, bronchospazmus a
akutní srdeční insuficience.
Léčba
Při předávkování nebo při hypersenzitivní reakci je třeba mít pacienta pod pečlivým
dohledem a ošetřovat ho na jednotce intenzivní péče. Je nutno sledovat hladiny krevního
cukru. Absorpci zbytků léčiva, ještě přítomných v trávicím ústrojí, lze předejít výplachem
žaludku a podáním aktivního uhlí a projímadla. Může být nutná arteficiální respirace.
Bradykardii nebo silné vagové reakce je třeba léčit podáním atropinu nebo methylatropinu.
Hypotenzi a šok je nutno léčit plasmou nebo náhražkami plasmy a v případě potřeby podáním
katecholaminů. Beta-sympatolytický účinek se dá antagonizovat pomalým intravenózním
podáváním hydrochloridu isoprenalinu, zpočátku rychlostí přibližně 5 μg/min, anebo
dobutaminu, zpočátku rychlostí 2,5 μg/min. až do dosažení požadovaného účinku.
V refrakterních případech je možno kombinovat isoprenalin s dopaminem. Jestliže ani to
nevyvolá požadovaný účinek, je možné uvážit intravenózní podání glukagonu v dávce 50 až
100 μg/kg. Je-li to nutné, opakuje se injekce za jednu hodinu, v případě potřeby s následnou
i.v. infuzí glukagonu 70 μg/kg/h. V extrémních případech bradykardie rezistentní na léčbu je
možné zavést kardiostimulátor.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory, selektivní
ATC kód: C07AB

Nebivolol je racemát dvou enantiomerů, SRRR-nebivololu (neboli d-nebivololu) a RSSS-
nebivololu (neboli l-nebivololu). Vyznačuje se kombinací dvou farmakologických účinků:
• je kompetitivním a selektivním beta1-receptorovým antagonistou: Tento účinek se
přisuzuje SRRR-enantiomeru (d-enantiomeru).
• má mírné vazodilatační vlastnosti způsobené interakcí s metabolickou cestou L-
arginin/oxid dusnatý.
Jednorázová dávka nebivololu a dávka nebivololu při opakovaném podání snižuje tepovou
frekvenci a krevní tlak v klidu i při zátěži, a to jak u normotoniků, tak u hypertoniků.
Antihypertenzivní účinek v průběhu chronické terapie setrvává.
V terapeutických dávkách nebivolol nemá alfa-sympatolytický účinek.
V průběhu akutní i chronické léčby hypertoniků nebivololem je systémový cévní odpor
snížen. Přes snížení tepové frekvence může být snížení srdečního výdeje v klidu i při zátěži
omezené, a to následkem zvýšení tepového objemu. Klinický význam těchto
hemodynamických rozdílů ve srovnání s jinými antagonisty beta-receptoru nebyl plně
objasněn.
U hypertoniků nebivolol zvyšuje cévní odpověď na acetylcholin (ACh), zprostředkovanou
oxidem dusnatým, která je u pacientů s dysfunkcí endotelu snížena.
Ve studii mortality a morbidity, kontrolované placebem a provedené na 2128 pacientech věku
≥ 70 let (střední věk 75,2 let) se stabilizovaným chronickým srdečním selháním, s poruchou
ejekční frakce levé komory (LVEF) anebo bez této poruchy (střední hodnota LVEF: 36 ± 12,%, s touto distribucí: LVEF nižší než 35 % u 56 % pacientů, LVEF mezi 35 % a 45 % u 25 %
pacientů a LVEF větší než 45 % u 19 % pacientů) bylo při sledování po průměrnou dobu měsíců zjištěno, že nebivolol, přidaný ke standardní terapii, významně prodloužil dobu do
úmrtí anebo do hospitalizace z kardivaskulárních důvodů (primární parametr hodnocení
účinnosti) se snížením relativního rizika o 14 % (absolutní snížení: 4,2 %). Toto snížení rizika
se projevilo po šesti měsících léčby a přetrvávalo po celé trvání léčby (medián trvání: měsíců). Účinek nebivololu byl nezávislý na věku, pohlaví, nebo ejekční frakci levé komory
ve studované populaci. Zlepšení celkové mortality nedosáhlo hranice statistické významnosti
ve srovnání s placebem (absolutní snížení 2,3 %).
U pacientů léčených nebivololem bylo pozorování snížení počtu náhlých úmrtí (4,1 % oproti
6,6 %, relativní snížení o 38 %).
Pokusy in vitro a in vivo na zvířatech ukázaly, že přípravek Nebivolol Sandoz nemá vnitřní
sympatomimetickou aktivitu.
Pokusy in vitro a in vivo na zvířatech ukázaly, že nebivolol ve farmakologických dávkách
nemá účinek stabilizující membrány.
U zdravých dobrovolníků nemá nebivolol významný účinek na maximální výkon ani na
vytrvalost.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Oba enantiomery se po perorálním podání rychle absorbují. Příjem potravy absorpci
nebivololu neovlivňuje; nebivolol se může užívat s jídlem i nezávisle na něm.
Nebivolol se extenzivně metabolizuje, zčásti na účinné hydroxylované metabolity. Nebivolol
se metabolizuje alicyklickou a aromatickou hydroxylací, N-dealkylací a glukuronidací;
mimoto se tvoří glukuronidy hydroxylovaných metabolitů. Metabolismus nebivololu
aromatickou hydroxylací se děje geneticky polymorfní oxidací závislou na CYP2D6.
Biologická dostupnost perorálně podaného nebivololu je v průměru 12 % u rychlých
metabolizátorů a prakticky kompletní u pomalých metabolizátorů. Rovnovážný stav a
maximální plasmatická koncentrace nezměněného nebivololu je při stejném dávkování zhruba
23-násobně vyšší u pomalých metabolizátorů než u rychlých metabolizátorů. Vezme-li se
v úvahu nezměněná látka plus aktivní metabolity, pak rozdíl v maximálních koncentracích
v plazmě je 1,3- až 1,4-násobný. Vzhledem k variabilitě rychlosti metabolismu je třeba

dávkování nebivololu vždy upravit podle individuálních požadavků pacienta: pomalí
metabolizátoři proto mohou vyžadovat nižší dávkování.
U rychlých metabolizátorů jsou eliminační poločasy obou enantiomerů nebivololu v průměru
10 hodin. U pomalých metabolizátorů jsou 3 až 5 násobně delší. U rychlých metabolizátorů
jsou plasmatické hladiny RSSS-enantiomeru mírně vyšší než hladiny SRRR-enantiomeru. U
pomalých metabolizátorů je tento rozdíl větší. U rychlých metabolizátorů jsou eliminační
poločasy hydroxylovaných metabolitů obou enentiomerů průměrně 24 hodiny, u pomalých
metabolizátorů jsou asi dvojnásobně delší.
Rovnovážné hladiny v plasmě jsou u většiny osob (rychlých metabolizátorů) dosaženy do hodin pro nebivolol a do několika málo dní pro jeho hydroxylované metabolity.
Plasmatické koncentrace jsou úměrné podané dávce v rozsahu mezi 1 a 30 mg. Věk pacienta
farmakokinetiku nebivololu neovlivňuje.
V plazmě jsou oba enantiomery nebivololu převážně vázány na albumin.
Vazba na plasmatické proteiny je 98,1 % pro SRRR-nebivolol a 97,9 % pro RSSS-nebivolol.
V průběhu jednoho týdne po podání se 38 % podané látky vyloučí močí a 48 % stolicí. Močí
se vyloučí méně než 0,5 % podané dávky nebivololu v nezměněné formě.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Preklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií genotoxicity a
kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Sodná sůl kroskarmelosy
Monohydrát laktózy
Kukuřičný škrob
Mikrokrystalická celulosa
Hypromelosa Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti
Blistr:
roky

Lahvička:
roky
Doba použitelnosti po prvním otevření lahvičky:
měsíců

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Tablety jsou baleny v PVC/Al blistrech anebo v polyethylenových lahvičkách s pojistným
polyethylenovým uzávěrem vložených do krabiček.

Velikosti balení:
Blistr: 7, 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98, 100, 500 tablet
Lahvička: 7, 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98, 100, 500 tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 – Nusle, Česká republika.

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

77/746/07-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 12. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 7. 1.

10. DATUM REVIZE TEXTU

13. 8.