Lorista 50

Jiná antihypertenziva mohou hypotenzní účinky losartanu zesílit. Souběžné podání jiných látek
navozujících hypotenzi jako nežádoucí účinek (jako jsou tricyklická antidepresiva, antipsychotika,
baklofen a amifostin) může riziko hypotenze zvýšit.

Losartan je metabolizován převážně cytochromem P450 (CYP) 2C9 na aktivní karboxylový metabolit.
V klinickém hodnocení bylo zjištěno, že flukonazol (inhibitor CYP2C9) snižuje expozici aktivnímu
metabolitu přibližně o 50 %. Bylo zjištěno, že souběžná léčba losartanem s rifampicinem (což je
induktor metabolických enzymů) vedla ke 40% snížení plazmatických koncentrací aktivního
metabolitu. Klinický význam tohoto účinku není znám. Při souběžné léčbě fluvastatinem (což je slabý
inhibitor CYP2C9) nebyl v expozici zjištěn žádný rozdíl.

Jako je tomu u jiných léčiv, která blokují angiotensin II nebo jeho účinky, souběžné používání jiných
léčiv, která zadržují draslík (např. kalium šetřící diuretika: amilorid, triamteren, spironolakton) nebo
která mohou zvýšit hladiny draslíku (např. heparin, přípravky obsahující trimethoprim), suplementace
draslíku nebo podávání substitutů solí obsahujících draslík může vést ke zvýšení sérových hladin
draslíku. Komedikace se nedoporučuje.

Při souběžném podávání lithia s ACE inhibitory bylo hlášeno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia
v séru a jeho toxicity. Byly rovněž hlášeny velmi vzácné případy s antagonisty receptoru angiotensinu
II. Souběžné podávání lithia a losartanu je nutno provádět opatrně. Pokud se prokáže, že je tato
kombinace nezbytně nutná, doporučuje se během souběžného podávání těchto léčiv monitorování
hladin lithia v séru.

Pokud se antagonisté angiotensinu II podávají souběžně s nesteroidními antirevmatiky (tj. selektivními
inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou v protizánětlivých dávkách a neselektivními


nesteroidními antirevmatiky), může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Souběžné používání
antagonistů angiotensinu II nebo diuretik a nesteroidních antirevmatik může vést ke zvýšení rizika
zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení sérového draslíku,
zvláště u pacientů se stávající nedostatečnou funkcí ledvin. Tuto kombinaci je nutno podávat opatrně,
zvláště u starších pacientů. Pacienti musí být odpovídajícím způsobem zavodňováni, přičemž po
zahájení souběžné léčby a pak pravidelně poté je nutno zvážit monitorování renálních funkcí.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).