Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Furosemid hameln 10 mg/ml injekční roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

ml roztoku obsahuje furosemidum 10 mg (10 mg/ml).
ml roztoku obsahují furosemidum 20 mg (10 mg/ml).
ml roztoku obsahují furosemidum 50 mg (10 mg/ml).
25 ml roztoku obsahují furosemidum 250 mg (10 mg/ml).

Pomocná látka se známým účinkem:
Tento léčivý přípravek obsahuje maximálně 4 mg sodíku v 1 ml roztoku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok

Furosemid hameln je čirý, bezbarvý až mírně hnědožlutý roztok bez viditelných částic.
pH 8,0–9,

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Furosemid hameln je diuretikum, které je indikováno v případech, kdy je třeba dosáhnout okamžité a
účinné diurézy. Intravenózní forma je vhodná pro užití v naléhavých případech nebo jestliže perorální
podání není možné. Indikace zahrnují kardiální, plicní, jaterní a renální edém.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
Ze začátku je možné intravenózně nebo intramuskulárně podávat dávky 20 až 50 mg. Jestliže jsou
potřeba vyšší dávky, musí být zvyšovány v přírůstcích po 20 mg a nesmí být podávány častěji než každé
dvě hodiny. Pokud je potřeba dosáhnout dávky větší než 50 mg, doporučuje se podání furosemidu
pomalou intravenózní infuzí. Maximální doporučená denní dávka je 1500 mg furosemidu.

Starší pacienti
Platí stejná doporučení pro dávkování jako u dospělých pacientů, avšak u starších pacientů je furosemid
obecně vylučován pomaleji. Dávku je třeba postupně zvyšovat až do dosažení požadované odpovědi.

Pediatrická populace


Doporučená denní dávka pro pediatrickou populaci se pohybuje v rozmezí 0,5 až 1,5 mg/kg tělesné
hmotnosti až do maximální celkové denní dávky 20 mg.

Způsob podání
Furosemid hameln je podáván intravenózně nebo intramuskulárně.

Injekce nebo infuze při intravenózním podání furosemidu musí být aplikována pomalu: nesmí být
překročena rychlost podání 4 mg za minutu. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (sérový
kreatinin > 5 mg/dl) se doporučuje nepřekročit rychlost infuze 2,5 mg/min.

Intramuskulární podání musí být omezeno pouze na výjimečné případy, kdy ani perorální, ani
intravenózní podání není možné. Upozorňujeme, že intramuskulární podání není vhodné k léčbě
akutních stavů, jako je plicní edém.

K dosažení optimální účinnosti a k potlačení kontraregulačních mechanizmů se obvykle upřednostňuje
podání furosemidu kontinuální infuzí oproti podání opakovanými bolusovými injekcemi. Jestliže pro
následnou léčbu po jedné nebo více akutních bolusových dávkách není vhodné podání furosemidu
kontinuální infuzí, upřednostňuje se následný režim s nízkými dávkami podávanými v krátkých
časových intervalech (přibližně 4 hodiny) oproti režimu s vysokými bolusovými dávkami podávanými
v delších časových intervalech.

Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.Pacienti s hypersenzitivitou na sulfonamidy nebo deriváty sulfonamidů mohou vykazovat
zkříženou hypersenzitivitu na furosemid. Hypersenzitivita na amilorid.
• Hypovolémie, dehydratace, anurie.
• Renální selhání s anurií bez léčebné odpovědi na furosemid.
• Těžká hypokalémie nebo hyponatrémie.
• Komatózní nebo prekomatózní stavy spojené s jaterní encefalopatií.
• Renální selhání jakožto následek otravy nefrotoxickými nebo hepatotoxickými látkami.
• Renální selhání spojené s jaterním kómatem.
• Narušená funkce ledvin s clearance kreatininu pod 30 ml/min na 1,73 m2 plochy povrchu těla (viz
bod 4.4).
• Addisonova choroba (viz bod 4.4).
• Porfyrie.
• Otrava digitalisem (viz bod 4.5).
• Kojení (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Je nutné zajistit produkci moči. U pacientů s částečnou obstrukcí odtoku moči je zvýšené riziko rozvoje
akutní retence, a proto je nutné pečlivé sledování, případně snížení dávky (např. u pacientů s hypertrofií
prostaty, poruchou močení).

Je-li indikováno, je třeba před zahájením léčby učinit opatření k úpravě hypotenze, hypovolémie a těžké
elektrolytové nerovnováhy, obzvláště hypokalémie, hyponatrémie, poruchy acidobazické rovnováhy
(viz bod 4.3).

Zvláštní opatrnost a/nebo snížení nutné dávky


Symptomatická hypotenze vedoucí k závrati, mdlobě nebo ztrátě vědomí se může objevit u pacientů
léčených furosemidem, a to zejména u starších pacientů, u pacientů, kteří užívají další léky, které mohou
způsobit hypotenzi a u pacientů majících další onemocnění, která jsou rizikem pro hypotenzi.

Pečlivé sledování je nutné u
• Pacientů s manifestním nebo latentním diabetem mellitem, protože furosemid může způsobit
hyperglykémii a zvýšenou potřebu inzulinu (furosemid je nutné vysadit před glukózovým
tolerančním testem).
• Pacientů s dnou.
• Pacientů s hepatorenálním syndromem.
• Pacientů s hypoproteinemií spojenou např. s nefrotickým syndromem (účinek furosemidu může
být snížen a může být zvýšena jeho ototoxicita). Vyžaduje se opatrná titrace dávky.
• U předčasně narozených dětí. Furosemid může způsobit rozvoj nefrokalcinózy/nefrolitiázy; je
nutno sledovat renální funkce a provést ultrasonografii ledvin.
• Pacienti s potížemi při močení včetně hypertrofie prostaty (zvýšené riziko retence moči: je třeba
zvážit nižší dávky) a pacienti s částečnou okluzí urinárního traktu.
• Těhotenství.
• Narušená funkce jater.
• Narušená funkce ledvin.
• Nemoc nadledvin (viz bod 4.3 kontraindikováno při Addisonově chorobě).

Je důležité zajistit, aby rychlost infuze Furosemidu hameln nepřesáhla 4 mg za minutu. Při překročení
této rychlosti se může vyskytnou tinnitus a hluchota.

U pacientů s vysokým rizikem radiokontrastové nefropatie se užití furosemidu jako diuretika
nedoporučuje v rámci preventivních opatření proti nefropatii způsobené radiokontrastní látkou.

Sledování laboratorních parametrů

Sodík a draslík v séru
Zvláštní opatrnosti je třeba u pacientů s tekutinovou a elektrolytovou nerovnováhou. Obecně se během
léčby furosemidem doporučuje pravidelně sledovat hladinu sodíku, draslíku a kreatininu v séru; zvláště
pozorné sledování je vyžadováno u pacientů s vysokým rizikem rozvoje poruchy elektrolytové
rovnováhy, nebo v případě významné další ztráty tekutin, nebo u starších pacientů. Hypovolemie nebo
dehydratace, stejně jako jiné významné poruchy elektrolytové nebo acidobazické rovnováhy, musí být
upraveny. To může vyžadovat dočasné vysazení furosemidu.

Obzvláště u pacientů s cirhózou jater, pacientů se souběžnou léčbou kortikosteroidy, pacientů s
nevyrovnanou stravou a pacientů zneužívajících laxativa je nutné vzít v úvahu možnost hypokalémie.
Pravidelné sledování hladin draslíku v případě nutnosti podání doplňků draslíku, se doporučuje ve všech
případech, je však nezbytné při vyšších dávkách a u pacientů s narušenou funkcí ledvin. Toto sledování
je obzvláště důležité při souběžné léčbě digoxinem, protože deficit draslíku může zvýšit toxicitu
digitalisu (viz bod 4.5). Při dlouhodobém užívání se doporučuje strava bohatá na draslík.

Časté kontroly hladiny draslíku v séru jsou nezbytné u pacientů s narušenou renální funkcí a clearance
kreatininu pod 60 ml/min na 1,73 m2 plochy povrchu těla, a také v případech, kdy je furosemid užíván
v kombinaci s některými léky, které mohou způsobit zvýšení hladiny draslíku (viz body 4.5 a 4.8, kde
jsou uvedeny podrobnosti týkající se elektrolytových a metabolických abnormalit).

Renální funkce
V prvních měsících léčby je třeba často měřit močovinový dusík v krvi (BUN) a poté v pravidelných
intervalech. Časté měření BUN je nutné, pokud je vyžadována dlouhodobá léčba furosemidem a/nebo
podávání vysokých dávek furosemidu. U pacientů s renální dysfunkcí může výrazná diuréza způsobit


reverzibilní narušení funkce ledvin. U těchto pacientů je nezbytný vysoký příjem tekutin. Hladiny
kreatininu a močoviny v séru mají v průběhu léčby tendenci stoupat.

Glukóza
Nepříznivý účinek na metabolizování sacharidů – zhoršení existující glukózové intolerance nebo
diabetu mellitu. Je žádoucí pravidelné monitorování hladiny glukózy v krvi.

Jiné elektrolyty
Pacienti se selháním jater/alkoholickou cirhózou mají obzvlášť zvýšené riziko hypomagnesémie (a
rovněž hypokalémie). Při dlouhodobé léčbě (zvláště vysokými dávkami) je třeba pravidelně měřit
hladiny hořčíku, vápníku, chloridu, bikarbonátu a kyseliny močové.

Klinické sledování
Je třeba pravidelné monitorování na přítomnost:
• Krevních dyskrazií. Pokud se tyto objeví, furosemid je nutné ihned vysadit.
• Poškození jater.
• Idiosynkratické reakce.

Jiné změny laboratorních parametrů
Může dojít ke zvýšení hladiny cholesterolu a triglyceridů v séru, ale obvykle se vrátí do normálu do
měsíců od zahájení léčby furosemidem.

U některých pacientů může furosemid zvýšit hladiny kyseliny močové v séru a urychlit ataky dny.

Souběžná léčba nesteroidními antiflogistiky (NSAID)
Pokud je to možné je třeba se vyvarovat souběžnému užití NSAID a furosemidu. NSAID mohou
antagonizovat diuretický účinek furosemidu a dalších diuretik. Použití NSAID s diuretiky může zvýšit
riziko nefrotoxicity.

Souběžná léčba s risperidonem
V placebem kontrolovaných studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla zjištěna vyšší
úmrtnost pacientů léčených kombinací furosemidu a risperidonu (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozpětí
75–97 let) v porovnání s pacienty léčenými pouze risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí
70–96 let) nebo furosemidem samotným (4,1 %; průměrný věk 80 let, rozpětí 67–90 let). Souběžné
použití risperidonu s ostatními diuretiky (především thiazidovými diuretiky v nízkých dávkách) nebylo
spojeno s obdobnými výsledky.

Nebyly identifikovány žádné patofyziologické mechanismy, které by toto zjištění vysvětlovaly, ani
konzistentní vzorec příčin úmrtí. Je však třeba opatrnosti a zvážení rizika a přínosů této kombinace,
resp. souběžné léčby s jinými potentními diuretiky dříve, než padne rozhodnutí tuto kombinaci použít.
U pacientů užívajících jiná diuretika jako souběžnou léčbu s risperidonem nebyla zjištěna zvýšená
úmrtnost. Bez ohledu na léčbu byla hlavním rizikovým faktorem úmrtnosti dehydratace, které je proto
u starších pacientů s demencí třeba zabránit (viz bod 4.3).

Furosemid hameln obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje maximálně 4 mg sodíku v 1 ml roztoku.
Tento léčivý přípravek obsahuje maximálně 100 mg sodíku v 25 ml roztoku, což odpovídá 5 %
denního maxima 2 gramů sodíku pro dospělého jedince na den dle doporučení Světové zdravotnické
organizace (WHO).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při současném podávání furosemidu mohou být posíleny ototoxické a nefrotoxické účinky jiných léků.



Poruchy elektrolytové rovnováhy (např. hypokalémie, hypomagnesémie) mohou zvýšit toxicitu
některých léků (např. srdečních glykosidů, léků způsobujících syndrom prodloužení intervalu QT, jako
jsou amisulprid, atomoxetin, pimozid, sotalol, sertindol) a zvýšit riziko ventrikulární arytmie.

Při použití furosemidu v kombinaci s beta-2-sympatomimetiky ve velkých dávkách, s theofylinem,
kortikosteroidy, lékořicí, karbenoxolonem, dlouhodobým užíváním laxativ, reboxetinu nebo
amfotericinu dochází ke zvýšení rizika hypokalémie.

Furosemid může v některých případech tlumit účinek jiných léků, např. účinek antidiabetik a
presorických aminů.

Probenecid, methotrexát (viz cytotoxické látky) a jiné léky, které podobně jako furosemid procházejí
signifikantní renální tubulární sekrecí, mohou snížit účinek furosemidu. A naopak, furosemid může
snížit renální eliminaci těchto léků. V případě léčby vysokými dávkami (obzvlášť při užití vysokých
dávek jak furosemidu, tak i jiných léků) může dojít ke zvýšení sérových hladin a zvýšenému riziku
nežádoucích účinků způsobených furosemidem nebo současně podávanými léky.

Srdeční glykosidy:
Ztráta draslíku způsobená diuretiky snižujícími hladinu draslíku, jakým je i furosemid, zvyšuje toxické
účinky digoxinu a jiných digitalisových glykosidů.

Antiarytmika:
Hypokalémie způsobená kličkovými diuretiky může zvýšit srdeční toxicitu antiarytmik, jako jsou
amiodaron, disopyramid, flekainid, chinidin a sotalol, a může antagonizovat účinky lidokainu, tokainidu
a mexiletinu.

Antihypertenziva:
Dávkování současě podávaných diuretik, antihypertenziv nebo jiných léků s potenciálem snížit krevní
tlak si může vyžádat úpravu, protože při jejich podávání s furosemidem je nutné předjímat ještě
výraznější pokles krevního tlaku.

• Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) a antagonisté receptorů pro angiotenzin II:
Závažný pokles krevního tlaku a zhoršení funkce ledvin byly pozorovány v kombinaci s inhibitory ACE
nebo antagonisty receptorů pro angiotenzin II po jejich přidání k léčbě furosemidem, nebo při zvýšení
dávky. Dávka furosemidu má být snížena po dobu alespoň tří dnů, nebo má být furosemid vysazen před
zahájením léčby inhibitory ACE nebo antagonisty receptorů pro angiotenzin II, nebo před zvýšením
dávky inhibitorů ACE či antagonistů receptorů pro angiotenzin II.

• Vazodilatátory:
Furosemid zesiluje hypotenzní účinek vazodilatátorů jako moxisylyt a hydralazin.

• Inhibitory reninu:
Aliskiren může snížit plazmatické koncentrace furosemidu.

• Xanthiny:
Současné užití theofylinu je spojené se zvýšeným rizikem zesíleného hypotenzního účinku.

• Nitráty:
Hypotenzní účinek může být zesílen při současném podání furosemidu s nitráty.

• Jiná diuretika:
Při současném podání s metolazonem lze dosáhnout intenzivní diurézy. Při současném podávání s
thiazidy je zvýšené riziko hypokalémie.



Antidiabetika:
Furosemid jako kličkové diuretikum antagonizuje hypoglykemický účinek antidiabetik. Hladina
metforminu v krvi může být furosemidem zvýšena. Naopak, metformin může snížit koncentraci
furosemidu. Při funkční renální nedostatečnosti je riziko spojeno se zvýšeným výskytem laktátové
acidózy.

Antipsychotika:
Vyhněte se současnému podávání s pimozidem (zvýšené riziko ventrikulárních arytmií z důvodu
furosemidem indukované hypokalémie). Podobný účinek lze pozorovat při podání s amisulpridem a
sertindolem. Hypotenzní účinek je zesílený při současném podání s fenotiaziny.

Při podávání risperidonu je třeba opatrnosti a zvážení rizika a přínosů kombinace, resp. současné léčby
s furosemidem nebo jinými diuretiky dříve, než padne rozhodnutí tuto kombinaci použít. Viz bod 4.Zvláštní upozornění a opatření pro použití, kde jsou uvedeny informace ohledně zvýšené úmrtnosti
starších pacientů s demencí, kteří současně užívali risperidon.

Antidepresiva:
Zvýšené riziko posturální hypotenze při použití s tricyklickými antidepresivy (TCA) a zvýšený
hypotenzní účinek při použití s inhibitory monoaminooxidázy (MAOI). Současné užití s reboxetinem
může zvýšit riziko hypokalémie.

Lithium:
Stejně jako u ostatních diuretik může dojít ke zvýšení sérových hladin lithia, když je furosemid podán
pacientům stabilizovaným na terapii lithiem, což vede ke zvýšení toxicity lithia (kardiotoxicita,
neurotoxicita). Doporučujeme pečlivě sledovat hladiny lithia, případně upravit dávkování lithia při
současném podávání s furosemidem.

Nesteroidní antiflogistika:
Některé NSAID (včetně indometacinu, ketorolaku, kyseliny acetylsalicylové) mohou snížit účinnost
furosemidu a způsobovat akutní renální selhání u pacientů s preexistující hypovolemií či dehydratací.
Furosemid může zvyšovat toxicitu salicylátů (viz bod 4.4).

Antibiotika:
Furosemid může zvyšovat nefrotoxicitu a ototoxicitu aminoglykosidů a jiných ototoxických léků.
Protože může dojít k nezvratnému poškození, současné použití těchto léků je možné, pouze pokud jsou
k tomu závažné zdravotní důvody.

Zvýšené riziko ototoxicity nastává při současném podání kličkových diuretik s vankomycinem či
polymyxiny. Furosemid může snižovat sérové hladiny vankomycinu po operaci srdce.

U pacientů, kterým je podávána současná léčba furosemidem a vysokými dávkami některých
cefalosporinů (např. cephaloridinu), může dojít k rozvoji poruchy funkce ledvin (zvýšené riziko
nefrotoxicity).

Zvýšené riziko hyponatrémie nastává při použití s trimethoprimem.

Cytotoxické látky:
Při současném použití furosemidu a cisplatiny nastává riziko ototoxicity. Při použití furosemidu k
dosažení nucené diurézy během léčby cisplatinou je nutné furosemid podávat v nízkých dávkách (např.
40 mg u pacientů s normální funkcí ledvin) a zachovat pozitivní rovnováhu tekutin, aby se snížilo riziko
zvýšení nefrotoxicity cisplatiny.

Methotrexát a jiné léky, které podobně jako furosemid procházejí signifikantní renální tubulární sekrecí,
mohou snížit účinek furosemidu. A naopak, furosemid může snížit renální eliminaci methotrexátu. To


může vést ke zvýšení sérových hladin a zvýšenému riziku nežádoucích příhod, obzvláště při vysokých
dávkách methotrexátu nebo furosemidu.

Imunomodulátory:
Současné užití cyklosporinu a furosemidu je spojeno se zvýšeným rizikem dnavé artritidy. Hypotenzní
účinek furosemidu může být při použití s aldesleukinem posílen.

Antihistaminika:
Hypokalémie se zvýšeným rizikem srdeční toxicity.

Antikonvulziva:
Fenytoin může snížit účinnost furosemidu. Současné podání karbamazepinu může zvýšit riziko
hyponatrémie.

Dopaminergika:
Při současném podání furosemidu s levodopou nastává zvýšený hypotenzní účinek.

Kortikosteroidy:
Současné podání kortikosteroidů může způsobit retenci sodíku a zvýšené riziko rozvoje hypokalémie.

Chloralhydrát/triklorfos:
Bolusové dávky intravenózně podávaného furosemidu mohou u pacientů léčených chloralhydráty či
triklorfos vyvolat zrudnutí, pocení, tachykardii a kolísání krevního tlaku. Parenterální podání
furosemidu s chloralhydráty může vyvázat thyroidní hormon z vazebného místa.

Myorelaxancia:
Může nastat posílení hypotenzního účinku při použití s baklofenem a tizanidinem.

Neuromuskulární blokátory:
Furosemid může ovlivnit odpověď na neuromuskulární blokátory (zvýšený nebo snížený účinek).

Anestetika:
Celková anestetika mohou zvyšovat hypotenzní účinky furosemidu.

Estrogeny:
Diuretický účinek furosemidu může být estrogeny antagonizován.

Prostaglandiny:
Hypotenzní účinek furosemidu může být při použití s alprostadilem posílen.

Alkohol:
Při současném podání s alkoholem nastává zvýšený hypotenzní účinek furosemidu.

Jiné léky:
Současné podání aminoglutetimidu může zvyšovat riziko hyponatremie.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Výsledky studií se zvířaty obecně nenaznačují žádný nebezpečný účinek furosemidu v těhotenství. Je
dostupný klinický průkaz bezpečnosti léku ve třetím trimestru lidské gravidity, avšak furosemid
prochází placentární bariérou.
Furosemid nesmí být podáván v těhotenství, pokud k tomu nejsou závažné zdravotní důvody. Léčba v
průběhu těhotenství vyžaduje monitorování růstu plodu.



Kojení
Furosemid přechází do mateřského mléka a může inhibovat laktaci. Ženy nesmějí kojit, pokud jsou
léčeny furosemidem.

Fertilita
Nejsou dostupné žádné údaje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Furosemid hameln má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Snížená bdělost, závrať a nejasné vidění byly hlášeny, obzvlášť na počátku léčby, při změně dávky a v
kombinaci s alkoholem. Pacienty je nutné instruovat, aby neřídili a neobsluhovali stroje, ani se
neúčastnili aktivit, kde by tyto účinky, pokud se u nich vyskytnou, mohly ohrozit je samotné nebo jiné
osoby.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky se mohou vyskytnout s následující četností: Velmi časté (≥1/10)), Časté (≥1/100 až
<1/10)), Méně časté (≥1/1000 až <1/100)), Vzácné (≥1/10 000 až <1/1000)), Velmi vzácné (<1/10 včetně ojedinělých hlášení), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému:
Méně časté: trombocytopenie.
Vzácné: eozinofilie, leukopenie, útlum kostní dřeně; při těchto příznacích je nutné léčbu vysadit. Je
proto třeba pravidelně monitorovat stav krvetvorby.
Velmi vzácné: agranulocytóza, aplastická anemie, hemolytická anemie.

Poruchy imunitního systému:
Vzácně se vyskytují těžké anafylaktické a anafylaktoidní reakce (např. se šokem).

Incidence alergických reakcí, jako jsou kožní vyrážky, fotosenzitivita, vaskulitida, horečka,
intersticiální nefritida nebo šok, je velmi nízká, ale pokud k těmto reakcím dojde, léčba musí být
vysazena.

Poruchy metabolismu a výživy:
Elektrolytová rovnováha a vodní bilance mohou být v důsledku diurézy narušeny. Furosemid způsobuje
zvýšené vylučování sodíku a chloridu, a v důsledku toho i vody, což může vést ke vzniku hyponatrémie.
Diuretický účinek furosemidu může vést nebo přispět k hypovolémii a dehydrataci, obzvláště u starších
pacientů. Závažná deplece tekutin může vést k hemokoncentraci s tendencí k rozvoji trombózy.

Dochází ke zvýšenému vylučování dalších elektrolytů, a v důsledku toho může dojít k hypokalémii,
depleci vápníku a hypomagnesémii. Po postupné depleci elektrolytů nebo akutní ztrátě elektrolytů při
podávání vysokých dávek furosemidu pacientům s normální renální funkcí může dojít k rozvoji
symptomatické elektrolytové nerovnováhy a metabolické alkalózy.
Preexistující metabolická alkalóza (např. u dekompenzované cirhózy jater) se může terapií
furosemidem zhoršit.

Varovné signály elektrolytové nerovnováhy závisejí na druhu nerovnováhy.
Deficit sodíku se může manifestovat jako: zmatenost, svalové křeče, svalová slabost, ztráta chuti k jídlu,
závrať, ospalost a zvracení.
Deficit draslíku se může manifestovat jako: svalová slabost, paralýza, gastrointestinální symptomy
(zvracení, zácpa a meteorismus), renální symptomy (polyurie) a srdeční symptomy. Těžká deplece
draslíku může vést k paralytickému ileu nebo zmatenosti, které mohou vyústit v kóma.
Deficit hořčíku a vápníku vede velmi zřídka k tetanickým poruchám a poruchám srdečního rytmu.


Může také dojít k metabolické acidóze. Riziko výskytu této poruchy stoupá s vyššími dávkami a je také
ovlivněno základním onemocněním (např. cirhózou jater, srdečním selháním), souběžně užívanými
léky (viz bod 4.5) a stravou.

Při léčbě furosemidem může dojít ke zvýšení hladin sérového cholesterolu (snížení sérového HDL
cholesterolu a zvýšení sérového LDL cholesterolu) a triglyceridů. Tyto hladiny se při dlouhodobé léčbě
obvykle vrátí do normálního rozmezí do šesti měsíců.

Podobně jako u jiných diuretik může terapie furosemidem vést k přechodnému zvýšení hladin
kreatininu a urey v krvi. Furosemid může zvýšit hladiny kyseliny močové a uspíšit dnu.

Endokrinní poruchy:
Furosemid může vyvolat hyperglykémii a glykosurii, ale v menší míře než thiazidová diuretika.
Furosemid může snížit glukózovou toleranci. U pacientů s diabetem mellitem to může vést ke zhoršení
kontroly onemocnění; může se manifestovat latentní diabetes mellitus a potřeba inzulinu u diabetických
pacientů se může zvýšit (viz bod 4.4).

Psychiatrické poruchy/ poruchy nervového systému:
Vzácně se mohou objevit parestezie a hyperosmolární kóma.
Není známo: závrať, mdloby, ztráta vědomí (způsobená symptomatickou hypotenzí).
Symptomy hypotenze mohou také zahrnovat závrať, točení hlavy, pocit tlaku v hlavě, bolest hlavy,
ospalost, narušení schopnosti koncentrace a zpomalené reakce. Bolest hlavy, letargie a zmatenost
mohou být varovnými signály elektrolytové nerovnováhy.

Poruchy oka:
Méně časté: poruchy zraku, rozmazané vidění

Poruchy ucha a labyrintu:
Ve vzácných případech se mohou vyskytnout poruchy sluchu včetně hluchoty a tinnitu, obzvláště u
pacientů s renálním selháním, hypoproteinémií (např. nefritickým syndromem) a/nebo pokud je
furosemid podán příliš rychle. Přestože tyto symptomy jsou obvykle přechodné, může nastat (méně
často) hluchota (někdy i nezvratná), obzvláště u pacientů léčených jinými ototoxickými léky (viz body
4.4 a 4.5).

Srdeční poruchy:
V důsledku elektrolytové nerovnováhy se mohou objevit poruchy srdečního rytmu (méně časté).

Pokud je furosemid podáván nedonošeným dětem během prvních týdnů života, může zvýšit riziko
přetrvávajícího otevřeného ductus arteriosus Botalli (Botallova dučej).

Cévní poruchy:
Mohou se objevit hypotenze a ortostatická hypotenze, obzvláště u pacientů, kteří užívají jiné léky ke
snížení krevního tlaku.
Velmi vzácně byla hlášena alergická vaskulitida.

Gastrointestinální poruchy:
Méně často byly hlášeny nauzea, zvracení, průjem, zácpa, sucho v ústech, žízeň, poruchy motility
střeva, ale tyto symptomy nejsou obvykle natolik závažné, aby bylo nutné vysadit léčbu.

Poruchy jater a žlučových cest:
U pacientů s hepatocelulární nedostatečností může dojít k jaterní encefalopatii (viz bod 4.3).

V izolovaných případech může dojít k rozvoji intrahepatální cholestázy, zvýšení hladin jaterních
transamináz nebo akutní pankreatitidě (vzácné).



Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Méně časté: fotosenzitivita
Vzácné: vzácně se mohou objevit kožní a slizniční reakce, např. svědění, urtikarie, jiné vyrážky nebo
bulózní léze, horečka, hypersenzitivita na světlo, erythema multiforme, bulózní exantém, Stevensův-
Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza (Lyellův syndrom), exfoliativní dermatitida,
purpura, AGEP (akutní generalizovaná exantematózní pustulitida) nebo DRESS ( poléková kožní
vyrážka s eosinofilií a systemickými příznaky).

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Může dojít ke snížení hladin sérového vápníku; svalové křeče nebo svalová slabost mohou indikovat
elektrolytovou nerovnováhu. Ve velmi vzácných případech byla pozorována tetanie.

Poruchy ledvin a močových cest:
Terapie furosemidem může vést k přechodnému zvýšení hladin kreatininu a urey v krvi (méně časté).
V důsledku deplece tekutin a elektrolytů může dojít k renálnímu selhání (vzácné), obzvláště při
souběžné léčbě s NSAID nebo nefrotoxickými léky.

Zvýšená produkce moči může u pacientů s obstrukcí odtoku moči vyvolat nebo zhoršit potíže. Akutní
retence moči s možnými sekundárními komplikacemi může nastat například u pacientů s poruchami
vyprazdňování močového měchýře, hyperplazií prostaty nebo zúžením močové trubice (viz bod 4.4).

U nedonošených dětí i dospělých byla hlášena nefrokalcinóza/ nefrolitiáza, obvykle po dlouhodobé
terapii.

Vyskytla se ojedinělá hlášení intersticiální nefritidy.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Méně časté: astenie.
Vzácné: celková slabost, horečka

Po intramuskulárním podání se mohou objevit lokální reakce, jako je bolest.

Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím:
Podávání furosemidu nedonošeným dětem se syndromem respirační tísně během prvních týdnů života
může zvýšit riziko přetrvávajícího otevřeného ductus arteriosus Botalli (Botallova dučej).

U nedonošených se může furosemid ukládat v ledvinové tkání a způsobit nefrokalcinózu / ledvinové
kameny.

Mezi vzácné komplikace patří psychiatrické poruchy.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova
48, 100 41 Praha 10. Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Symptomy
Po předávkování furosemidem může nastat hypovolémie, dehydratace, hemokoncentrace,
hyponatrémie a hypokalémie.

V důsledku ztráty elektrolytů a tekutin může nastat závažná hypotenze s progresí do šoku, srdeční
arytmie, akutní renální selhání, trombóza, delirium, flacidní paralýza, apatie a zmatenost.



Vysoké dávky mají potenciál způsobit přechodnou hluchotu a mohou uspíšit dnu (porucha sekrece
kyseliny močové).

Léčba
Není známo specifické antidotum furosemidu. Furosemid je nutné vysadit nebo snížit dávku. Léčba má
být podpůrná a zaměřená na náhradu tekutin, korekci elektrolytové nerovnováhy a udržení krevního
tlaku.

Spolu s prevencí a léčbou závažných komplikací plynoucích z těchto nerovnováh a jiných účinků na
organismus mohou korektivní kroky vyžadovat celkové a specifické intenzivní monitorování a
terapeutická opatření.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Diuretika, sulfonamidy, samotné ATC kód: C03CA
Mechanismus účinku
Furosemid je silné diuretikum. Jedná se o derivát kyseliny antranilové a chemicky je furosemid kyselina
4-chlor-N-furfuryl-5-sulfamoylanthranilová. Furosemid inhibuje reabsorpci sodíku a chloridu v
Henleově kličce, stejně jako v proximálních a distálních tubulech. Jeho působení nezávisí na
inhibitorním účinku na karbonickou anhydrázu. Furosemid zvyšuje vylučování draslíku, vápníku a
hořčíku močí. Může nastat hyperurikemie, o které se předpokládá, že je způsobena kompetitivní inhibicí
sekrece urátů v proximálních tubulech.

Farmakodynamické účinky
Furosemid se vyznačuje strmou křivkou dávka-odpověď a je navržen jako diuretikum s vysokým
dávkovacím stropem (high-ceiling). Po intravenózním podání nastává nástup diurézy do 5 minut a doba
trvání diuretického účinku je přibližně 2 hodiny.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Distribuce
Furosemid se výrazně váže na plazmatické bílkoviny a vylučuje se hlavně močí do velké míry v
nezměněné formě.

Biotransformace
Hlavním produktem biotransformace je glukuronid furosemidu.

Eliminace
Po intravenózním podání se močí vyloučí signifikantně více furosemidu než po podání tabletové formy.
Furosemid v plazmě má bifázický poločas eliminace a terminální eliminační fáze je přibližně
1,5 hodiny. Přestože se hlavně vylučuje močí, proměnlivé množství se také vylučuje žlučí a v případě
renálního selhání dochází k podstatnému zvýšení nerenální eliminace.

Porucha funkce ledvin/jater:
Při poruše funkce jater biliární eliminace může být snížena až na 50 %. Porucha funkce ledvin má malý
dopad na rychlost eliminace furosemidu, ale reziduální renální funkce nižší než 20 % prodlužuje čas
eliminace.

Starší pacienti:
Eliminace furosemidu u starších pacientů s určitým stupněm poruchy renální funkce je pomalejší.


Novorozenci:
U novorozenců je pozorován stabilní diuretický účinek, pravděpodobně z důvodu nevyvinuté tubulární
funkce.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Nejsou k dispozici žádné další informace než ty, které jsou uvedené v Souhrnu údajů o přípravku.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Chlorid sodný
Hydroxid sodný (k úpravě pH)
Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Furosemid se nesmí smísit s jiným přípravkem ve stejné injekční stříkačce. Například, furosemid
vytváří sraženinu, pokud je smísen s dobutaminem, diazepamem, doxorubicinem, droperidolem,
gentamicinem, glukózou, mannitolem, metoklopramidem, chloridem draselným, tetracyklinem,
vinkristinem a vitamíny.

Nesmí být podán spolu s infúzí adrenalinu, isoprenalinu, lidokainu či petidinu.

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

Neotevřené ampulky: 3 roky

Po prvním otevření ampulky: Přípravek musí být použit okamžitě po otevření.

Po naředění roztoku infuze:
Chemická a fyzikální stabilita po naředění před použitím byla prokázána v roztoku glukózy 50 mg/ml
(5%), roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%) a Ringerova roztoku na dobu 72 hodin při teplotě
25 °C.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a
podmínky uchovávání po naředění před použitím jsou na odpovědnosti uživatele a normálně tato doba
nesmí být delší než 24 hodin při teplotě 2 až 8 °C, pokud naředění neproběhlo za kontrolovaných a
validovaných aseptických podmínek.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Furosemid hameln se dodává ve 2 ml, 5 ml and 25 ml skleněných ampulkách třídy I jantarově hnědé
barvy s OPC (one point cut), které obsahují 2 ml, 5 ml nebo 25 ml injekčního roztoku.
Velikosti balení:


nebo 10 ampulek v krabičce obsahujícími 2 ml roztoku
nebo 10 ampulek v krabičce obsahujícími 5 ml roztoku
nebo 10 ampulek v krabičce obsahujícími 25 ml roztoku

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Furosemid hameln lze naředit glukózou 50 mg/ml (5%), chloridem sodným 9 mg/ml (0,9%) nebo
Ringerovým roztokem.
Přípravek je nutné zkontrolovat vizuálně a pokud obsahuje viditelné částice nebo má změněné
zabarvení, nesmí být použit.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

hameln pharma gmbh, Inselstraße 1, 317 87 Hameln, Německo


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

50/127/17-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 13. 6. Datum posledního prodloužení registrace: 22. 12.

10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 4.