Celiprolol vitabalans

Farmakodynamické interakce:

Pokud se beta blokátory, včetně celiprololu, užívají v kombinaci s jinými léky, o nichž je známo, že
sinusovou zástavu indukují, může tato sinusová zástava nastat (viz bod 4.8).

Blokátory vápníkového kanálu
Souběžné užívání s blokátory vápníkového kanálu (např. verapamilem a diltiazemem) se nedoporučuje kvůli
tomu, že oba typy látek snižují srdeční kontraktilitu a inhibují rychlost atrioventrikulárního vedení vzruchu.
Používání této kombinace u pacientů se srdečními poruchami je kontraindikováno. Současná léčba deriváty
dihydropyridinu (např. nifedipinem) může zvyšovat riziko hypotenze. Při současném podávání
betablokátorů s diltiazemem bylo hlášeno zvýšené riziko výskytu deprese.


Antiarytmika třídy I
Při používání spolu s antiarytmiky třídy I (např. disopyramidem a chinidinem) a amiodaronem je nutná
opatrnost, jelikož se může prodloužit doba atrioventrikulárního vedení a může se objevit negativně inotropní
účinek.

Klonidin
Betablokátory mohou exacerbovat rebound hypertenzi, která může následovat po vysazení klonidinu. Pokud
se obě tato léčiva podávají zároveň, betablokátor musí být vysazen několik dní před vysazením klonidinu.

Srdeční glykosidy
Souběžné podávání se srdečními glykosidy (např. digoxinem) může prodloužit atrioventrikulární dobu
vedení.

Anestetika
Léčbu celiprololem je nutno před celkovou anestezií nahlásit anesteziologovi (viz bod 4.4). Interakce s
anestetiky může snížit kapacitu srdečního svalu. Souběžné užívání není kontraindikováno, protože
betablokátory mohou zabránit velkým změnám krevního tlaku během intubace a jejich účinek lze rychle
antagonizovat betasympatomimetiky.

Inzulin nebo perorální antidiabetika
Celiprolol může zesilovat hypoglykemizující účinky inzulinu a perorálních antidiabetik, a tudíž dávkování
antidiabetik může vyžadovat úpravu (viz bod 4.8).

Nesteroidní antirevmatika
Nesteroidní antirevmatika, jako je ibuprofen nebo indometacin, mohou hypotenzní účinky betablokátorů
snižovat.

Adrenalin
Sympatomimetika, jako je adrenalin, mohou rušit účinky betablokátorů.

Tricyklická antidepresiva, barbituráty nebo fenothiaziny
Současné užívání tricyklických antidepresiv, barbiturátů nebo fenothiazinů může potencovat hypotenzní
účinky betablokátorů.

Inhibitory monoaminooxidázy (MAO)
Inhibitory MAO (např. fenelzin) často vyvolávají hypotenzi a mohou mít s antihypertenzivy aditivní
hypotenzní účinky.

Fingolimod
Současné užívání fingolimodu s betablokátory může zesílit bradykardické účinky a nedoporučuje se.
Pokud je současné podávání považováno za nezbytné, doporučuje se monitorování na začátku léčby,
například alespoň monitorovnání přes noc.

Farmakokinetické interakce:

Hydrochlorothiazid nebo theofylin
Současné užívání hydrochlorothiazidu a teofylinu může snížit biologickou dostupnost celiprololu. Dávku je v
případě potřeby nutno upravit.

Léčiva s úzkým terapeutickým indexem
Potenciál celiprololu inhibovat nebo indukovat izoenzymy CYP450, jiné metabolizující enzymy nebo
transportní proteiny nebyla hodnocena. Interakční potenciál tedy nelze predikovat. Celiprolol se tedy nesmí
kombinovat s léčivy, u kterých může zvýšení systémové expozice mít závažné důsledky, např. s
cyklosporinem, chinidinem, alfentanilem, astemizolem, cisapridem, diergotaminem, ergotaminem,
pimozidem, sirolimem, takrolimem, terfenadinem, digoxinem, lithiem, inhibitory HMG-CoA-reduktázy,
flekainidem, antiepileptiky, theofylinem a warfarinem.

Interakce s inhibitory/induktory P-glykoproteinu
Celiprolol je substrátem P-glykoproteinového (P-gp) efluxního transportního systému.

Je pravděpodobné, že by současné používání s léčivy, která inhibují P-gp (např. verapamil, erythromycin,
klarithromycin, cyklosporin, chinidin, ketokonazol a itrakonazol) vedlo ke zvýšeným plasmatickým
koncentracím celiprololu. Současné podávání celiprololu v dávce 100 mg a inhibitoru P-gp itrakonazolu v
dávce 200 mg vedlo k 80% zvýšení AUC celiprololu. Pokud se používá současně s léčivy inhibujícími P-gp,
je nutno zvážit snížení dávky celiprololu.

Současné používání s léčivy, která indukují P-gp (např. rifampicin a třezalka tečkovaná) může vést k poklesu
plasmatických koncentrací celiprololu.Souběžné podávání celiprololu v dávce 200 mg a rifampicinu v dávce
600 mg jednou denně po 5 po sobě jdoucích dní vedlo ke 40% poklesu AUC celiprololu. Při dlouhodobé
léčbě rifampicinem nelze vyloučit ještě výraznější vliv. Pokud se zahajuje nebo ukončuje léčba léčivy
indukujícími P-gp, může být nezbytné upravit dávku celiprololu.