Castispir

Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích
cest, antagonisté leukotrienových receptorů
ATC kód: R03DC
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy uvolňované různými
buňkami, včetně žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se váží na
cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v dýchacích
cestách člověka (včetně buněk hladkého svalu dýchacích cest a makrofágů dýchacích cest) a na
dalších prozánětlivých buňkách (včetně eosinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla
zjištěna korelace mezi CysLT a patofyziologií astmatu a alergické rýmy. Při astmatu patří mezi
leukotrieny zprostředkované účinky bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeabilita
a zmnožení eosinofilů. Při alergické rýmě se po expozici alergenu uvolňují CysLT z nosní sliznice
během reakce jak časné, tak i pozdní fáze, a souvisejí se symptomy alergické rýmy. Bylo zjištěno, že
intranazální expozice CysLT zvětšuje rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje příznaky
neprůchodnosti nosu.

Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou
na receptor CysLT1. V klinických studiích inhiboval montelukast v dávkách pouhých 5 mg
bronchokonstrikci vyvolanou inhalací LTD4. K bronchodilataci došlo během 2 hodin od perorálního
podání. Bronchodilatační efekt -agonistů byl k účinku vyvolanému montelukastem aditivní. Léčba
montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní bronchokonstrikci vyvolanou antigenním podnětem.
Montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eosinofilů v periferní krvi u dospělých a dětí.
Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snížila množství eosinofilů v dýchacích cestách
(měřeno ve sputu) a v periferní krvi za zlepšení klinické kontroly astmatu.

Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně významně zlepšoval v porovnání
s placebem ranní FEV1 (změna výchozích hodnot 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední vrcholovou
exspirační průtokovou rychlost – PEFR (změna výchozích hodnot 24,5 l/min oproti 3,3 l/min)
a významně snižoval celkovou spotřebu -agonistů (změna výchozích hodnot -26,1 % oproti -4,6 %).
Zlepšení v pacienty udávaném hodnocení denních a nočních astmatických příznaků bylo významně
větší než u placeba.

Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu zvýšit klinický účinek inhalačních
kortikosteroidů (% změna výchozích hodnot oproti stavu před léčbou u inhalačního beklometazonu a
montelukastu v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 5,43 % oproti 1,04 %, užití beta-
agonistů -8.70 % oproti 2,64 %). Ve srovnání s inhalačním beklometazonem (200 μg dvakrát denně s
použitím spaceru) prokázal montelukast mnohem rychlejší počáteční odezvu, ačkoli během 12týdenní
studie vykázal beklometazon v průměru vyšší terapeutický efekt (změna v % oproti stavu před léčbou
u montelukastu v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 7,49 % oproti 13,3 %, užití beta-
agonistů -28.28 % oproti -43,89 %). U vysokého procenta pacientů léčených montelukastem byla
nicméně dosažena podobná klinická odezva jako u beklometazonu (např. 50 % pacientů léčených
beklometazonem dosáhlo 11 % nebo vyššího zlepšení FEV1 v porovnání se stavem před léčbou,
přičemž přibližně 42 % pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odezvy).

U dospělých pacientů a dospívajících ve věku 15 let a starších s astmatem a současně se sezónní
alergickou rýmou byla provedena klinická studie, která hodnotila účinek montelukastu při
symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy. V této studii montelukast podávaný jednou denně v
dávce 10 mg prokázal statisticky významné zlepšení skóre denních symptomů rýmy v porovnání
s placebem. Skóre denních symptomů rýmy je průměrem skóre denních nosních symptomů (ucpání
nosu, výtok z nosu, svědění v nose a kýchání) a skóre nočních symptomů (ucpání nosu při probuzení,
potíže s usínáním a probouzení se v noci). Celkového hodnocení alergické rýmy pacienty a lékaři se
v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo. Hodnocení antiastmatické účinnosti nebylo primárním
cílem této studie.

V 8týdenní studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let montelukast v dávce 5 mg denně
v porovnání s placebem signifikantně zlepšil respirační funkce (FEV1 - změna výchozích hodnot
v porovnání se stavem před léčbou 8,71% oproti 4,16%; změna dopoledního PEFR v porovnání se
stavem před léčbou 27,9 l/min oproti 17,8 l/min) a snížil používání beta-agonistů „podle potřeby“
(změna výchozích hodnot -11,7 % oproti +8,2 %).

Signifikantní snížení námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno ve 12týdenní
studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba, doba
nutná k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou 44,22 minut oproti 60,64 minut). Tento
účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Redukce EIB byla rovněž prokázána
v krátkodobé studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV1 18,27 %
oproti 26,11 %, doba nutná k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou 17,76 minut oproti
27,98 minut). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu s dávkováním
jednou denně.

U pacientů s aspirin-senzitivním astmatem současné podávání inhalačních nebo perorálních
kortikosteroidů s montelukastem v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo kontrolu astmatu
(FEV1 - změna výchozích hodnot 8,55 % oproti -1,74 % a snížení celkové potřeby beta-agonistů –
změna výchozích hodnot -27,78 % oproti 2,9 %).