Bisogamma 10
Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprololem provedeno
náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního
onemocnění (viz bod 4.2).
Zvýšený lékařský dohled je potřebný zejména při těchto stavech:
- diabetes mellitus s velkými výkyvy hodnot krevního cukru. Příznaky hypoglykémie mohou být
maskovány,
- dlouhodobé hladovění,
- probíhající desenzibilizační terapie. Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol zvyšovat
citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu nemusí
mít vždy očekávaný terapeutický účinek,
- AV blok prvního stupně,
- Prinzmetalova angina,
- okluzívní onemocnění periferních arterií (zhoršení obtíží se může objevit zvláště na začátku léčby).
U pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin je potřebná zvýšená pozornost při dávkovaní (viz bod
4.2).
Pacientům se zjištěnou psoriázou v osobní anebo rodinné anamnéze se beta-blokátory (např. bisprolol)
mohou předepsat jen po pečlivém zvážení přínosů a rizik.
Při léčbě bisoprololem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy.
U pacientů s feochromocytomem nesmí být bisoprolol podáván dříve než po blokádě alfa-adrenergních
receptorů.
U pacientů podstupujících výkon v celkové anestézii musí být anesteziolog informován o beta-
blokádě. Pokud je nutné beta-blokátor před anestézií vysadit, je třeba to provádět postupně a ukončit
48 hodin před anestézií.
V případě bronchiálního astmatu nebo obstrukčního onemocnění dýchacích cest, které může způsobit
symptomy, je doporučeno souběžně podávat bronchodilatační terapii. Ojediněle se u pacientů
s astmatem může zvýšit rezistence dýchacích cest, proto může být potřeba zvýšit dávku
beta2-stimulancií.