Arutimol

Akutní toxicita: Při dodržování doporučeného dávkování jsou toxické účinky při topické aplikaci
prakticky vyloučeny. Mezi příznaky intoxikace (např. při perorálním podání přípravku) patří těžká
hypotenze, srdeční insuficience, kardiogenní šok, bradykardie až srdeční zástava; mohou se objevit
dýchací obtíže, bronchiální spazmy, gastrointestinální poruchy, poruchy vědomí a celkové křeče.

Chronická toxicita: ve studiích na králících a psech, kterým byl po dobu 1, respektive 2 let topicky
aplikován timolol (timolol-maleinát), nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky. Stejně tak nebyly
zjištěny žádné zvláštní nálezy (kromě bradykardie a zvýšené hmotnosti srdce, ledvin a jater) ani při
dlouhodobém podávání vysokých dávek timololu psům a potkanům.

Mutagenita: důkladnější testování mutagenity přípravku se zatím neprovádělo, dosud uskutečněné
testy byly negativní.

Karcinogenní potenciál: v rámci 2 roky trvající studie s perorálně podáváním timololu (timolol-
maleinát) potkanům došlo ke statisticky významnému vzestupu (p<0,05) frekvence feochromocytomů
nadledvin u potkaních samců, kterým byla podávána dávka 300x vyšší než je doporučená maximální
perorální dávka u člověka (1mg/kg/den). U potkanů, které dostávaly dávku pouze 25 až 100x vyšší,
než je maximální denní dávka u člověka, ke zvýšení počtu feochromocytomů nedošlo.

U myší, kterým byl po celou dobu života podáván perorálně timolol (500 mg/kg/den), byl zjištěn
statisticky významně vyšší (p<0,05) výskyt benigních i maligních nádorů plic a u myších samic
benigních polypů dělohy. Ke vzestupu počtu nádorů ale nedošlo po dávkách 5 nebo 50 mg/kg/den.

Při dávkách nižších než 500 mg/kg/den byly rovněž častěji pozorovány adenokarcinomy mléčné žlázy.
Zde byla patrná souvislost s koncentracemi prolaktinu v séru, které byly zjištěny u myších samic při
dávkách nižších než 500 mg/kg/den, nikoliv však při dávkách nižších než 5, respektive 50 mg/kg/den.

Nárůst počtu adenokarcinomů mléčné žlázy u hlodavců byl spojován s podáváním nejrůznějších
přípravků, zvyšující koncentraci prolaktinu v séru. U dospělých žen se po aplikaci timololu v dávkách
do 60 mg/den (což je maximální doporučená perorální dávka u člověka) neprokázaly žádné relevantní
změny prolaktinu v séru.

Reprodukční toxicita: ze studií reprodukce a fertility provedené na potkanech nevyplynulo žádné
nepříznivé působení timololu na tyto funkce, a to až do dávky 150x vyšší, než je doporučená
maximální perorální dávka pro člověka.

Teratologické studie účinku timololu u myší a králíků (při dávkách až do 50 mg/kg/den –
padesátinásobku doporučené perorální maximální dávky pro člověka) neprokázaly žádné známky
malformací. Ačkoliv po této dávce došlo ke zpomalení osifikace u potkanů, žádné další účinky na
postnatální vývoj se neprojevily.

Dávky 1000 mg/kg/den (1000násobek maximální denní dávky pro člověka) byly pro myši toxické a
docházelo ke zvýšené resorpci fétů. Totéž bylo zjištěno i při podávání této dávky králíkům, ale u nich
nebyla zjištěna ani po této dávce žádná jednoznačná toxicita pro samice.