a) Všeobecná informace: Glukóza je monosacharid, který je základním zdrojem energie nitrobuněčného metabolizmu. Glukóza se v organismu rovnoměrně distribuuje, její vstup do většiny buněk je závislý na působení inzulínu. Aktivní metabolity nevznikají. Glukóza je rozpustná ve vodě, nerozpustná v tucích. b) Charakteristika léčivé látky: • Po intravenózním podání se glukóza v organismu rovnoměrně distribuuje, dostává se nejprve do intravaskulárního a posléze do intracelulárního prostoru. Její vstup do většiny buněk je závislý na působení inzulínu – do mozku a některých dalších orgánů proniká glukóza na inzulinu nezávisle. • Biotransformace: všechny buňky těla mají schopnost oxidovat glukózu buď aerobně na pyruvát, nebo anaerobně na laktát. Pyruvát a laktát mohou být dále oxidovány v Krebsově cyklu na oxid uhličitý a vodu za uvolnění energie. Finální produkty metabolizace glukózy se tedy vylučují plícemi a ledvinami. • Vylučování: glukóza volně prochází glomerulární filtrací a v tubulech je kompletně reabsorbována. U zdravých lidí se prakticky žádná glukóza nevylučuje pomocí ledvin. Maximální rychlost utilizace glukózy je 500 až 750 mg/kg tělesné hmotnosti/hod. Při překročení ledvinového prahu (přibližně při glykémii nad 10 mmol/l) dochází ke glykosurii a glukóza působí jako osmotické diuretikum. c) Charakteristika po podání u pacientů: • Vztahy mezi koncentrací účinné látky a případnými nežádoucími účinky: vyšší koncentrace (G 20%, G 40%) mohou způsobovat hyperglykémii, glykosurii a dehydrataci. • Další faktory (věk, pohlaví, kouření) nemají na účinnost infuzních roztoků glukózy vliv.