AMIKACIN MEDOCHEMIE -

sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

AMIKACIN MEDOCHEMIE 250 mg/ml injekční/infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml roztoku obsahuje amikacinum 250 mg (jako amikacini disulfas).
Jedna ampulka (2 ml) obsahuje amikacinum 500 mg (jako amikacini disulfas).
Pomocná látka se známým účinkem: disiřičitan sodný.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční/infuzní roztok
Čirý bezbarvý až slabě žlutý roztok

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

AMIKACIN MEDOCHEMIE je indikován k léčbě závažných infekcí u dospělých, dospívajících a dětí
(včetně novorozenců), když jsou jiná antimikrobiální agens neúčinná (viz bod 5.1):
• nozokomiálních infekcí dolních cest dýchacích, které se objeví během hospitalizace, včetně
nozokomiální a ventilátorové pneumonie
• komplikovaných a rekurentních infekcí močových cest včetně pyelonefritidy
• komplikovaných intraabdominálních infekcí, včetně peritonitidy
• akutních bakteriálních infekcí kůže a měkkých tkání, včetně infekcí popálenin
• bakteriální endokarditidy (pouze v kombinaci s jinými antibiotiky)
Přípravek AMIKACIN MEDOCHEMIE lze také použít k léčbě pacientů s bakteriemií, která se objeví
v souvislosti nebo při podezření na tuto souvislost s jakoukoli infekcí, která je uvedena výše.
Je nutné věnovat pozornost oficiálním doporučením pro správné používání antibakteriálních léků.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
AMIKACIN MEDOCHEMIE se obvykle podává v kombinaci s ostatními vhodnými antibiotiky, aby
bylo pokryto bakteriální spektrum u konkrétní infekce.
Dávkování a použití amikacinu závisí na typu infekce a stavu pacienta. Je nutno vzít v úvahu lokální
terapeutická doporučení.
Pacienti s normální funkcí ledvin
Dospělí a dospívající od 12 let (s tělesnou hmotností nad 33 kg)
U dospělých a dospívajících s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu ≥ 50 ml/min) je doporučená
dávka i.m. nebo i.v. 15 mg/kg/den, která může být podána jako jednorázová dávka nebo rozdělená do

dílčích dávek podaných ve stejných časových intervalech, např. 7,5 mg/kg těl. hm. každých 12 hodin,
Celková denní dávka nemá překročit 1,5 g. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií má být
dávka rozdělena do 2 dílčích dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou
denně.
Kojenci, batolata a děti (4 týdny‒11 let)
Dětem s normální funkcí ledvin se doporučuje dávka i.m. nebo i.v. 15‒20 mg/kg/den, která může být
podána jednorázově nebo 7,5 mg/kg každých 12 hodin. U pacientů s endokarditidou a febrilní
neutropenií má být dávka rozdělena do 2 dílčích dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující
dávkování jednou denně.
Novorozenci (0‒27 dní)
Novorozenci dostanou úvodní dávku ve výši 10 mg/kg a pak 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.a 5.2).
Nedonošení novorozenci
U nedonošených dětí je doporučena dávka 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.4 a 5.2).
Maximální denní dávka
Denní dávka amikacinu závisí na tělesné hmotnosti, proto se má určovat maximální denní dávka dle
tělesné hmotnosti, neexistuje-li jiný důvod.
U život ohrožujících infekcí a/nebo infekcí způsobených pseudomonádami, acinetobakterem
a enterobakteriemi může být dávka zvýšena na 1,5 g/den, ovšem nemá být podávána déle než 10 dní
a pouze pod neustálým sledováním. Maximální celková dávka pro dospělé 15 g nemá být překročena;
do tohoto výpočtu musí být zahrnuta i léčba jiným aminoglykosidem podaná dříve.
U pacientů s febrilní neutropenií a selháním ledvin se nedoporučuje dávkování jednu denně z důvodu
požadavku na úpravu dávky.
Délka léčby
Celkové trvání léčby je v závislosti na závažnosti infekce na 7‒10 dnů. Při závažných a komplikovaných
infekcích, kdy léčba amikacinem přesáhne 10 dnů, je nutné znovu zvážit vhodnost vhodnost podávání
amikacinu a v případě pokračování léčby monitorovat hladiny amikacinu v séru stejně jako renální a
audiovestibulární funkce.
U pacientů s infekcemi způsobenými citlivými mikroorganismy dochází při doporučeném dávkování
k odpovědi na léčbu během 24‒48 hodin. Nedojde-li ke zlepšení klinického stavu ani po 3‒5 dnech, má
být podávání přípravku přerušeno a zvážena jiná možnost terapie.
Monitorování hladin léčiva
Vyhodnocení funkce ledvin má být provedeno na začátku léčby a má být během léčby v pravidelných
intervalech přehodnocováno.
Monitorování plazmatických koncentrací amikacinu se důrazně doporučuje u všech pacientů, zejména
u starších pacientů, novorozenců, obézních pacientů a pacientů s poruchou funkce ledvin nebo
s cystickou fibrózou.
Koncentrace amikacinu v séru má být monitorována druhý nebo třetí den po zahájení léčby a poté
dvakrát týdně a po změně dávky (viz bod 4.4). Vzorky krve se odeberou na konci dávkovacího intervalu
(nejnižší hladina) a 30‒90 minut po ukončení infuze (vrcholová hladina). V případě opakovaných
denních dávek nemají maximální hladiny překročit 30‒35 μg/ml. Minimální hladina má být menší než
10 μg/ml. Pro režimy dávkování jednou denně mají být konzultovány místní pokyny pro monitorování
koncentrace v séru.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
U všech pacientů dostávajících amikacin má být sledována funkce ledvin, povinně musí být sledovány
funkce ledvin u pacientů s poruchou funkce ledvin.

Poznámka: U pacientů s poruchou renální funkce (clearance kreatininu <50 ml/min) se nedoporučuje
podávat celková denní doporučená dávka v jediné denní dávce.
Při poruše funkce ledvin s rychlostí glomerulární filtrace nižší než 70 ml/min se doporučuje snížení
dávky nebo prodloužení intervalů podávání, protože lze očekávat akumulaci amikacinu.
Normální dávky s delšími intervaly mezi jednotlivými dávkami
U pacientů s poruchou funkce ledvin je úvodní dávka amikacinu 7,5 mg/kg těl. hm. Interval dávkování
pro jednotlivé pacienty se vypočítá jako 9násobek hladiny kreatininu v séru. Pokud je například
koncentrace kreatininu 2 mg/100 ml, pak doporučenou individuální dávku (7,5 mg/kg) je třeba podat
každých 2 x 9 = 18 hodin.
Snížené dávky s fixními intervaly
U pacientů s chronickým selháním ledvin a známou clearance kreatininu lze vypočítat udržovací dávku
pro podání každých 12 h následovně:

Clcr pacienta * 7,5 mg amikacinu/kg tělesné hmotnosti
normální hodnota Clcr
Clcr = clearance kreatininu v ml/min
Jako vodítko lze použít hodnoty uvedené v následující tabulce:
Clearance kreatininu (ml/min) Denní dávka amikacinu (mg/kg těl. hm./den)
Dávka amikacinu po
12 hodinách u pacienta s těl.
hm. 70 kg (mg)
70–80 7,6–8 266–60–69 6,4–7,6 224–50–59 5,4–6,4 186–40–49 4,2–5,4 147–30–39 3,2–4,2 112–20–29 2,1–3,1 77–15–19 1,6–2,0 56–
Pacientům na hemodialýze a peritoneální dialýze je podána poloviční dávka ke konci dialyzační
procedury.
Starší pacienti
U starších pacientů může být poškozena funkce ledvin.
Amikacin je vylučován ledvinami. Funkce ledvin má být posuzována vždy, kdy je to možné, a případně
má být upravena dávka.
Obézní pacienti
Amikacin proniká špatně do tukové tkáně. K určení adekvátní dávky v mg/kg lze použít stanovení
ideální tělesné hmotnosti pacienta, ke které se připočte 40 % nadváhy. Úprava dávky má být provedena
v závislosti na sledování plazmatických hladin. Maximální denní dávka 1,5 g/den nesmí být překročena.
Délka trvání léčby má být 7‒10 dní.
Pacienti s ascitem
Aby bylo dosaženo odpovídající koncentrace v séru s ohledem na relativně větší distribuci
v kompartmentu extracelulární tekutiny, musí být podány vyšší dávky.

Způsob podání
AMIKACIN MEDOCHEMIE se podává intramuskulárně nebo intravenózně
Intramuskulární podání
Pro intramuskulární podání se AMIKACIN MEDOCHEMIE neředí.
Intravenózní podání
Dospělým i pediatrickým pacientům může být AMIKACIN MEDOCHEMIE podán po naředění
pomalou infuzí po dobu 30‒60 minut.
Zvláštní doporučení pro intravenózní podání u pediatrických pacientů
U pediatrických pacientů bude množství použitých rozpouštědel záviset na množství amikacinu, které
pacient toleruje. Roztok má být normálně podán infuzí po dobu 30‒60 min. Kojenci mají dostávat infuzi
1‒2 hodiny.
AMIKACIN MEDOCHEMIE se nesmí mísit s jinými léky, ale má se podávat odděleně podle
doporučeného dávkování a cesty podání, viz bod 6.2.
Pokyny k ředění viz bod 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Hypersenzitiva na ostatní aminoglykosidy.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Opatrnosti je nutné dbát u pacientů s poruchou funkce ledvin, s poruchou sluchového nebo
vestibulárního ústrojí, u pacientů s neuromuskulárními poruchami a u pacientů léčených jinými
aminoglykosidy bezprostředně před použitím amikacinu.
Neurotoxicita/ototoxicita
U pacientů léčených aminoglykosidy se může objevit neurotoxicita, která se projevuje jako vestibulární
a/nebo bilaterální sluchová ototoxicita. Riziko ototoxicity vyvolané aminoglykosidy je vyšší u pacientů
s poruchou funkce ledvin nebo u pacientů, jejichž léčba je prodloužena nad dobu 5–7 dnů léčby, a to i u
zdravých pacientů. Obvykle se nejčastěji objevuje vysokofrekvenční hluchota, kterou lze detekovat
pouze audiometrickým vyšetřením. Může se objevit vertigo a ztráta rovnováhy a může to být důkazem
vestibulárního poškození.
Jiné projevy neurotoxicity mohou zahrnovat ztrátu citlivosti, mravenčení kůže, svalové záškuby a křeče.
Pacienti, u kterých se vyskytne kochleární nebo vestibulární poškození, nemusí mít během léčby
symptomy, které by je varovali před rozvojem toxického účinku na vestibulokochlární nerv, a po
vysazení léčivého přípravku se může objevit úplná nebo částečná ireverzibilní bilaterální hluchota nebo
vertigo. Ototoxicita vyvolaná aminoglykosidy je obvykle ireverzibilní.
Použití amikacinu má být důkladně zváženo u pacientů s anamnézou alergie na aminoglykosidy nebo u
pacientů, kteří mohou mít subklinické poškození ledvin nebo vestibulokochleárního nervu vyvolané
předchozím podáním nefrotoxických a/nebo ototoxických látek, protože toxicita může být aditivní.
U těchto pacientů má být amikacin podáván pouze tehdy, jestliže podle názoru lékaře převáží
terapeutické výhody nad potenciálními riziky.
Renální toxicita
Aminoglykosidy jsou potenciálně nefrotoxické. Renální toxicita je nezávislá na odebrané plazmatické
maximální koncentraci (Cmax).
Toxické účinky aminoglykosidů, včetně amikacinu, jsou častější u pacientů s poškozením ledvin, pokud
jsou podávány dávky vyšší než doporučené dávky a pokud je překročeno doporučená délka trvání léčby.
Bezpečnost léčby po dobu delší než 14 dnů nebyla stanovena. Mezi další faktory, které zvyšují riziko

toxicity aminoglykosidů, patří pokročilý věk a dehydratace. Denní dávky mají být sníženy a/nebo
interval mezi dávkami má být prodloužen v případě příznaků renální dysfunkce, jako jsou: cylindrurie,
přítomnost leukocytů nebo erytrocytů, albuminurie, snížení clearance kreatininu, hypodenzita,
hyperazotemie, zvýšení hladiny kreatininu v séru a oligurie. Léčba musí být přerušena, pokud se zvyšuje
azotemie nebo pokud se objem moči postupně snižuje.
Starší pacienti mohou mít sníženou funkci ledvin, což nemusí být patrné při rutinních screeningových
testech, jako je vyšetření hladin močoviny nebo sérového kreatininu. Užitečnější může být stanovení
clearance kreatininu. Sledování renálních funkcí u starších pacientů během léčby aminoglykosidy je
zvláště důležité.
Během léčby musí být pacient dobře hydratován a funkce ledvin má být stanovena na počátku léčby,
zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. Během léčby je třeba také pozorně sledovat funkce ledvin.
Doporučuje se provádět opakovaně audiometrické vyšetření, zejména u pacientů s vysokým rizikem.
Kdykoliv je to možné, doporučuje se monitorovat sérové koncentrace amikacinu 2x týdně, aby se
zabránilo vysokým koncentracím, které jsou potenciálně toxické (viz bod 4.2). Příznaky ototoxicity
(závratě, vertigo, tinitus a ztráta sluchu) nebo nefrotoxicity vyžaduje ukončení léčby nebo úpravu dávky.
Inaktivace aminoglykosidu je klinicky významná pouze u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.
Inaktivace může pokračovat ve vzorcích tělních tekutin odebraných pro stanovení, což má za následek
nepřesné odečty hladiny aminoglykosidů. S takovými vzorky má být zacházeno správně (neprodleně
mají být zmrazeny nebo ošetřeny beta-laktamázou).
Neuromuskulární toxicita
Neuromuskulární blokáda a respirační paralýza byly hlášeny po parenterální injekci, lokální instilaci
(při ortopedické a břišní irigaci nebo při lokální léčbě empyému) a po perorálním podání
aminoglykosidů. Pokud se aminoglykosidy podávají jakoukoli cestou, je třeba zvážit možnost respirační
paralýzy, zejména u pacientů, kteří dostávají anestetika nebo neuromuskulární blokátory (viz bod 4.5).
Pokud dojde k neuromuskulární blokádě, mohou vápenaté soli zvrátit respirační paralýzu, ale může být
nutná mechanická respirační podpora. U laboratorních zvířat byla při vysokých dávkách amikacinu
prokázána neuromuskulární blokáda a muskulární paralýza.
Podávání aminoglykosidů pacientům s neuromuskulárním onemocněním, jako je myasthenia gravis
nebo parkinsonismus, vyžaduje mimořádnou opatrnost, protože aminoglykosidy působí na
neuromuskulární spojení podobně jako kurare a mohou tak zhoršovat svalovou slabost.
Aminoglykosidy aplikované lokálně jako součást chirurgického výkonu jsou rychle a téměř zcela
absorbovány (s výjimkou močového měchýře). Ve spojitosti s irigací chirurgického pole s použitím
aminoglykosidových přípravků (bez ohledu na rozsah) byly hlášeny vývoj ireverzibilní hluchoty,
selhání ledvin a úmrtí v důsledku neuromuskulární blokády.

Pediatrická populace

Aminoglykosidy mají být používány s opatrností u předčasně narozených a novorozenců, a to z důvodu
nezralosti ledvin těchto pacientů a následného prodloužení sérového poločasu těchto léků.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.
Tento přípravek obsahuje disiřičitan sodný, který vzácně může způsobovat těžké alergické reakce
a bronchospasmus.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Výsledkem kombinace s beta-laktamovými antibiotiky je synergický antibakteriální účinek.
Současné nebo následné podávání a systémové nebo topické podávání jiných neurotoxických,
ototoxických nebo nefrotoxických látek má být zamezeno s ohledem na možnost aditivních účinků.
Amikacinová toxicita může být zvýšena těmito neuro-, oto- a/nebo nefrotoxickými látkami:

• Jiné aminoglykosidy
• Jiná protiinfekční chemoterapeutika, např. bacitracin, amfotericin B, cefalosporiny,
vankomycin, kanamycin, paromomycin, polymyxin B, kolistin.
• Existuje zvýšené riziko nefrotoxicity a případně i ototoxicity při podání aminoglykosidů
s platinovými cytostatiky: karboplatina (ve vysokých dávkách), cisplatina, oxaliplatina
(zejména v případech již preexistující renální insuficience).
• Imunosupresiva: cyklosporin, takrolimus
• Rychle působící diuretika, např. furosemid nebo kyselina etakrynová (funkční renální
insuficience v důsledku dehydratace, potencionální vnitřní ototoxicita). Výsledkem může být
ireverzibilní hluchota.
Je-li amikacin kombinován s potencionálně nefro- nebo ototoxickou látkou, musí být sluch a renální
funkce velmi pečlivě sledovány. V případě současného použití rychle účinkujících diuretik, musí být
monitorován stav hydratace pacienta.
Amikacin/anestezie methoxyfluranem
Aminoglykosidy mohou zvýšit poškození ledvin způsobené methoxyfluranem. Při současném používání
je možný vznik závažných neuropatií.
Amikacin/myorelaxancia a jiné látky
Při současné léčbě amikacinem a myorelaxancii (např. tubokurarin), látkami s kurarizačním účinkem,
botulotoxinem, polymyxinovými antibiotiky, prokainamidem, velkým množstvím krve s citrátem, nebo
inhalačními anestetiky (např. halothanem), je třeba očekávat, že neuromuskulární blokáda vyvolaná
těmito léky bude zvýšena. V případě chirurgického výkonu má být anesteziolog informován, že je
podáván tento léčivý přípravek. Injekce vápenatých solí může zvrátit neuromuskulární blokádu
vyvolanou aminoglykosidy (viz bod 4.9).
Přípravky obsahující beta-laktamová antibiotika
Jestliže je in vivo souběžně s amikacinem podáván separátními cestami podání přípravek penicilinového
typu, může dojít ke snížení sérové aktivity.
Bisfosfonáty
Při podávání aminoglykosidů s bisfosfonáty existuje zvýšené riziko hypokalcemie.
Thiamin
Současně podávaný thiamin (vitamin B1) může být zničen reaktivním disiřičitanem sodným obsaženým
v přípravku AMIKACIN MEDOCHEMIE jako pomocná látka (viz bod 6.1).
Indomethacin
U novorozenců může indomethacin zvýšit plazmatické koncentrace amikacinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Údaje o podávání aminoglykosidů těhotným ženám jsou omezené. Aminoglykosidy mohou vyvolat
poškození plodu. Aminoglykosidy prostupují placentou a byly hlášeny případy úplné, ireverzibilní,
bilaterální kongenitální hluchoty u dětí, jejichž matky dostávaly během těhotenství streptomycin.
Ačkoliv nežádoucí účinky na plod nebo novorozence nebyly hlášeny u žen léčených jinými
aminoglykosidy, možnost poškození existuje. Používá-li se amikacin v těhotenství nebo dojde-li během
léčby k otěhotnění, pacientka má být informována o možném riziku pro plod.
Přípravek AMIKACIN MEDOCHEMIE nemá být používán během těhotenství, pokud klinický stav
pacientky nevyžaduje léčbu amikacinem. Je-li léčba považována za nezbytnou, pak se může provádět
pouze pod lékařským dozorem (viz bod 4.4).

Kojení
Není známo, zda se amikacin/jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Je nutné
rozhodnout, po zvážení přínosu kojení pro dítě a prospěchu léčby u matky, zda se přeruší kojení nebo
přeruší/nenasadí podávání přípravku AMIKACIN MEDOCHEMIE.
Amikacin má být podáván kojícím ženám nebo novorozencům pouze je-li to nezbytně nutné a pod
lékařským dohledem (viz bod 4.4).
Fertilita
Ve studiích reprodukční toxicity u myší a potkanů nebyly zaznamenány účinky na fertilitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Klinické studie hodnotící vliv přípravku na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny.
V případě podávání ambulantním pacientům se doporučuje při řízení a obsluhování strojů zvýšená
pozornost kvůli možným nežádoucím účinkům, jako jsou např. poruchy rovnováhy.

4.8 Nežádoucí účinky

Za určitých podmínek amikacin vykazuje ototoxické a/nebo nefrotoxické účinky. Porucha funkce ledvin
je u pacientů léčených amikacinem méně častá a je obvykle reverzibilní po vysazení léčivého přípravku.
Důležité poznámky k terapii:
Poruše funkce ledvin a poruše sluchu v důsledku neurologických účinků lze z velké části zabránit
dodržováním preventivních opatření. Je třeba kontrolovat stav ledvin, jakož i stav sluch a rovnovážné
ústrojí před, během a po léčbě, udržovat adekvátní hydrataci a tvorbu moči, monitorovat koncentraci
léku v séru pro pacienty se zvláštním rizikem a odpovídajícím způsobem upravit dávkování (viz bod
4.2).
Nežádoucí účinky, u kterých přinejmenším existuje možnost spojitosti s léčbou, jsou uvedeny níže podle
tělesných orgánů a absolutní frekvence. Ke klasifikaci výskytu nežádoucích účinků se používá
následující terminologie:
Velmi časté (≥1/10 pacientů)
Časté (≥1/100 až <1/10 pacientů)
Méně časté (≥1/1000 až <1/100 pacientů)
Vzácné (≥1/10000 až < 1/1000 pacientů)
Velmi vzácné (<1/10000 pacientů)
Není známo (frekvenci z dostupných údajů nelze určit)
Třídy orgánových systémů Frekvence Nežádoucí účinek
Infekce a infestace Vzácné Superinfekce nebo kolonizace (rezistentními
bakteriemi nebo kvasinkami)
Poruchy krve a lymfatického
systému
Vzácné Anémie, leukopenie, granulocytopenie,
trombocytopenie, eozinofilie
Poruchy imunitního systému Vzácné

Hypersenzitivní reakceVelmi vzácné Anafylaktický šok
Není známo Zkřížená reakce mezi aminoglykosidy
Poruchy metabolismu
a výživy
Vzácné Hypomagnesemie
Poruchy nervového systému Méně časté Závratě1, vertigo
Třídy orgánových systémů Frekvence Nežádoucí účinek
Vzácné Bolest hlavy, migréna, parestezie, tremor
Poruchy oka Méně časté Nystagmus Vzácné Slepota5, infarkt sítnicePoruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinitus1, tlak v uších1, porucha sluchuVelmi vzácné HluchotaCévní poruchy Vzácné Hypotenze
Respirační, hrudní
a mediastinální poruchy
Vzácné Respirační depreseVelmi vzácné Respirační paralýzaNení známo Apnoe, bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy Méně časté NauzeaVzácné Zvracení
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Vzácné Kožní vyrážka, exantém, pruritus, kopřivka
(hypersenzitivní reakce)Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Vzácné Artralgie
Velmi vzácné Neuromuskulární blokáda
Poruchy ledvin a močových
cest
Méně časté Poškození renálních tubulů2, poškození ledvinVelmi vzácné Toxická nefropatie, akutní renální selhání
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Vzácné Horečka související s léčivemVyšetření Vzácné Zvýšená hladina aspartátaminotransferázy,
zvýšená hladina alaninaminotransferázy, zvýšená
hladina alkalické fosfatázy (mírné a přechodné)

Další informace o jednotlivých nežádoucích účincích:
Tyto účinky byly patrny zejména, když došlo k překročení doporučené denní dávky, u léčby trvající
více než 10 dní, nebo pokud u pacientů s poruchou funkce ledvin nedošlo k adekvátní redukci dávky.
Počáteční příznaky vestibulárních poruch jsou závratě, nauzea a zvracení. Klinické vyšetření často
odhaluje nystagmus. Vestibulární poruchy jsou v téměř každém případě reverzibilní. První příznaky
kochleární dysfunkce často zahrnují ztrátu percepce vysokých tónů (≥4 000 Hertz), která předchází
ztrátě sluchu a je zjištěno pouze audiometrií.
Mezi další méně časté nežádoucí účinky patří poškození renálních tubulů s poškozením ledvin.
Mechanismus poškození ledvin zahrnuje akumulaci v lysozomech, inhibici fosfolipázy a nekrózu
tubulárních buněk po opakovaném podání amikacinu. Dávkování jednou denně může snížit riziko
nefrotoxicity. Poškození ledvin je reverzibilní v různé míře, ale zhoršuje riziko kumulačního procesu,

který může způsobit nebo zesílit ototoxické účinky. Je možné, že dojde ke zvýšení koncentrace
kreatininu v séru, přítomnosti albuminů, erytrocytů a leukocytů nebo válců v moči, k uremii a oligurii.
Vzácné nežádoucí účinky jsou hypersenzitivní reakce, jako jsou exantém, svědění, kopřivka a horečka.
Ve vzácných případech, pokud je intravenózní infuze léku příliš rychlá, mohou být respirační funkce
vážně potlačeny. V ojedinělých případech to může vést k paralýze dýchacích cest; riziko také existuje,
když se amikacin podává v kombinaci s anestezií a myorelaxancii (viz bod 4.5).
Amikacin není určen pro intravitreální aplikaci. Po intravitreálním podání (injekce do oka) byly
nahlášeny případy slepoty a infarktu sítnice.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Předávkování může způsobit nefrotoxicitu, ototoxicitu nebo kurarizační efekt (nervosvalovou blokádu).
Léčba
V případě předávkování nebo toxické reakce musí být infuze amikacinu zastavena a k urychlení
odstranění amikacinu z krve může být zavedena forsírovaná diuréza. Vyloučení amikacinu
akumulovaného v krvi může pomoci peritoneální dialýza nebo hemodialýza. Hemodialýza je
efektivnější než peritoneální dialýza v případě eliminace akumulovaného amikacinu z krve.
U novorozenců lze zvážit možnost výměnné transfuze, ale před takovým výkonem je nutné vyžádat si
doporučení odborníka.
Vápenaté soli jsou indikovány k neutralizaci kurarizačního efektu. Mechanická ventilace může být nutná
při paralýze dýchacích cest.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, aminoglykosidová
antibiotika, jiné aminoglykosidy
ACT kód: J01GBAmikacin je semisyntetické aminoglykosidové antibiotikum odvozené od kanamycinu. Získává se
acylací aminoskupiny C-1 v úseku 2-deoxystreptaminu kyselinou aminohydroxymáselnou.
Mechanismus účinku
Amikacin působí inhibicí syntézy bílkovin v bakteriálních ribozomech interakcí s ribozomální RNA a
u citlivých mikroorganismů následnou inhibicí produkce. Výsledkem je baktericidní působení.
Farmakodynamický vztah
K predikci baktericidního účinku amikacinu je z farmakokinetických/farmakodynamických parametrů
nejdůležitější poměr maximální koncentrace v séru (Cmax) a minimální inhibiční koncentrace (MIC) pro
daný patogen. Poměr Cmax/MIC 8:1 nebo 10:1 je považován za účinný k usmrcení bakterií a prevenci
opakovaného pomnožení.

Amikacin vykazuje postantibiotický účinek in vitro i in vivo. Postantibiotický účinek dovoluje
prodloužení dávkovacího intervalu bez ztráty účinnosti proti většině gramnegativních bacilů.
Mechanismus rezistence
• Rezistence na amikacin se může vyvinout následujícími mechanismy:
• Enzymatickou inakivací: nejrozšířenější mechanismus vzniku rezistence je enzymatická
modifikace aminoglykosidových molekul. Ty jsou zprostředkovány acetyltransferázami,
fosfotransferázami nebo nukleotidyltransferázami, které jsou především zakódovány
v plasmidech. U amikacinu byla vzhledem k jeho rezistenci k degradaci enzymy
inaktivujícími aminoglykosidy prokázána účinnost proti mnoha druhům bakterií
rezistentním k aminoglykosidům.
• Snížením penetrace a aktivním odtokem: Tento mechanizmus rezistence je pozorován
u Pseudomonas aeruginosa. Nejnovější údaje ukazují objevení se obdobného mechanizmu
rezistence u Acinetobacter spp.
• Alterace cílové struktury: Pouze občas jsou jako příčina rezistence pozorovány modifikace
ribozomů. Vznik rezistence během léčby je neobvyklý. Částečně zkřížená rezistence mezi
amikacinem a ostatními aminoglykosidy existuje.
Hraniční hodnoty dle EUCAST (v 10.0, platné od 2020-01-01) platí pro amikacin následující hraniční
hodnoty:
Organismus Hraniční hodnoty dle EUCAST * (mg/l)
S ≤ R >
Enterobacterales1
systémové infekce
infekce pocházející
z močového traktu

82
82
Pseudomonas spp.
systémová infekce
infekce pocházející
z močového traktu


162
16

162
16
Acinetobacter spp.
Systémové infekce
infekce pocházející
z močového traktu


82
82
Staphylococcus spp.
S. aureus3
koaguláza negativní
stafylokoky
82
82

82
82
Druhově nespecifické hraniční
hodnoty
1
Hraniční hodnoty se nevztahují na Plesiomonas shigelloides, protože aminoglykosidy mají nízkou
vnitřní aktivitu proti tomuto druhu.
U systémových infekcí musí být aminoglykosidy používány v kombinaci s jinou aktivní terapií. Za
těchto okolností lze hraniční hodnotu /ECOFF v závorkách použít k rozlišení mezi organismy se
získanými mechanismy rezistence a bez nich. U izolátů bez mechanismů rezistence se uvádí ve zprávě
komentář: „Aminoglykosidy se často podávají v kombinaci s jinými látkami, a to buď na podporu
aktivity aminoglykosidů, nebo na rozšíření spektra léčby. U systémových infekcí musí být
aminoglykosid podporován jinou aktivní terapií. “Další informace viz
http://www.eucast.org/guidance_documents/.

Rezistence k amikacinu se nejspolehlivěji určuje testováním s kanamycinem (MIC >8 mg/l).
Odpovídající průměr zóny pro disk s 30 μg kanamycin je R <18 mm pro S. aureus a R <22 mm pro
koaguláza-negativní stafylokoky
Spektrum účinnosti amikacinu
Prevalence získané rezistence se může pro vybrané druhy lišit geograficky i časově pro vybrané druhy,
žádoucí je získání informací o lokální rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby
je třeba vyžádat si vyjádření experta, pokud lokální prevalence rezistence je taková, že použití léku je
přinejmenším u některých typů infekce sporný.
Obecně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus
Staphylococcus haemolyticus
Staphylococcus hominis°
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetibacter pittii
Citrobacter freundii
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Proteus mirabilis°
Pseudomonas aeruginosa1
Salmonella enterica (salmonelová enteritida)°
Serratia liquefaciens°
Serratia marcescens
Shigella spp.
Druhy, u nichž může získaná rezistence představovat problém
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus epidermidis
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter baumannii
Přirozeně rezistentní mikroorganismy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus spp.
Streptococcus spp.
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Burkholderia cepacia
Stenotrophomonas maltophila
Anaeroby
Bacteroides spp.
Prevotella spp.
Ostatní mikroorganismy
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Mycoplasma spp.
Ureaplasma urealyticum
° V době zveřejnění tabulky nebyly k dispozici žádné aktuální údaje. Citlivost se předpokládá v
primární literatuře, standardních pracích a doporučeních pro terapii.
Míra rezistence izolátů ze zvláštních skupin pacientů, např. u pacientů s cystickou fibrózou je ≥ 10%.

Další informace
Aminoglykosidy jsou vhodné v kombinaci s jinými antibiotiky proti grampozitivním kokům.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Intravenózní podání
Při perorálním podání se nevstřebá prakticky žádný amikacin; proto může být podáván pouze
parenterálně. Vrcholu hladiny sérové koncentrace je dosaženo během 1–2 hodin po infuzi. Sérový
poločas je 2,2–2,4 hodiny. Delší poločas lze očekávat u pacientů s renálním selháním a u nedonošených
novorozenců a novorozenců narozených v termínu.
Podání dávky 7,5 mg/kg kontinuální 30minutovou i.v. infuzí vede na konci infuze k sérové koncentraci
38 μg/ml. Podání dávky 15 mg/kg kontinuální 30minutovou i.v. infuzí mladým dobrovolníkům vedlo
na konci infuze přibližně ke koncentraci 77 μg/ml v séru a 47 μg/ml a 1 μg/ml za 1 hodinu, resp. 12 hodin
po ukončení infuze.
U starších pacientů s průměrnou clearance kreatininu 64 ml/min po podání dávky 15 mg/kg
30minutovou infuzí byla na konci infuze nalezena koncentrace v séru 55 μg/ml a 5,4 μg/ml, resp.
1,3 μg/ml po 12 resp. 24 hodinách od ukončení infuze.
Ve studiích opakovaných dávek nebyly u lidí s normální funkcí ledvin, kteří dostávali jednotlivé denní
dávky od 15–20 mg/kg, prokázány účinky z akumulace.
Intramuskulární podání
Amikacin je po i.m. podání rychle absorbován a dobře lokálně snášen, maximální hladiny v plazmě
dosáhne za 30 až 60 minut po i.m. injekci a terapeutická dávka udrží účinnou hladinu po 8 až 12 hodin.
Po podání 250 mg amikacinu i.m. je maximální sérové koncentrace v průměru 11 μg/ml dosaženo během
jedné hodiny, po podání 500 mg amikacinu je dosaženo koncentrace v průměru 21 μg/ml.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem amikacinu je přibližně 24 l (28 % tělesné hmotnosti). Poměr vazby na
proteiny byl stanoven na 4–10 %.
Po podávání doporučovaných dávek jsou terapeutické hladiny amikacinu nalezeny v kostech, srdci,
žlučníku, plicní tkáni, moči, žluči, bronchiálním sekretu, sputu, intersticiální tekutině, pleurální
a synoviální tekutině.
Rozšiřuje se dostatečně do likvoru zanícenými mozkovými blanami. Zdravými mozkovými blanami
pronikne přibližně 10–20 % sérové koncentrace, což se při zánětu mozkových blan může zvýšit až na
50 %.
Látka se kumuluje v kůře ledvin a tekutině vnitřního ucha, a je z těchto kompartmentů vylučována pouze
velmi pomalu.
Amikacin prostupuje placentární bariéru a je vylučován do mateřského mléka. Ve fetální krvi
a amniotické tekutině dosahuje až 20 % koncentrace u matky.
Biotransformace
Amikacin se v lidském těle nemetabolizuje.
Eliminace
U pacientů s normální funkcí ledvin je průměrná clearance sérového amikacinu 100 ml/min a renální
clearance je 94 ml/min. Přednostní cestou eliminace amikacinu je glomerulární filtrace. Většina objemu
(60–82 %) je vyloučena nezměněna močí během prvních 6 hodin. Pouze velmi malá množství jsou
vyloučena žlučí. U pacienta s normální renální funkcí se vyloučí 91 % resp. 95 % dávky amikacinu
(i.m.) v nezměněné formě v moči během 8 resp. 24 hodin.

Amikacin může být eliminován hemodialýzou a nižší rychlostí peritoneální dialýzou. V závislosti na
metodě dialýzy se během 4 nebo 8 hodin odstraní 50 % (rozmezí 29–81 %) nebo 40–80 % podané dávky.

Pediatrická populace

Údaje získané ze studií opakovaných dávek ukazují, že hladina ve spinálním moku u se u normálních
kojenců pohybuje od 10–20 % sérové koncentrace a může při meningitidě dosáhnout až 50 %.
Intramuskulární a intravenózní podávání
U novorozenců a částečně i u nedonošených dětí je renální eliminace amikacinu snížena.
V jedné studii u novorozenců (1‒6 dnů po narození) byli tito pacienti rozděleni podle novorozenecké
hmotnosti (<2000, 2000‒3000 a >3000 g). Amikacin byl podáván intramuskulárně a/nebo intravenózně
v dávce 7,5 mg/kg. U novorozenců s tělesnou hmotností >3000 g byla clearance 0,84 ml/min/kg a
terminální poločas byl kolem 7 hodin. V této skupině byl iniciální distribuční objem 0,3 ml/kg a
distribuční objem v rovnovážném stavu 0,5 ml/kg. Ve skupině s nižší porodní hmotností byla
clearance/kg nižší a poločas delší. Opakované podávání dávek každých 12 hodin ve všech skupinách
neprokázalo po 5 dnech akumulaci.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích toxicity po opakovaném dávkování byly hlavními nežádoucími účinky nefrotoxicita
a ototoxicita.
Nebyly provedeny studie mutagenního nebo karcinogenního potenciálu amikacinu.
Ve studiích reprodukční toxicity způsobil amikacin u březích potkaních samic a jejich plodů na dávce
související nefrotoxicitu a studie reprodukční toxicity u potomků myší, potkanů a králíků ukázaly
zvýšenou úmrtnost plodu. Existuje potenciální riziko poškození vnitřního ucha a ledvin plodu, jak bylo
pozorováno u třídy aminoglykosidových antibiotik.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
dihydrát natrium-citrátu
disiřičitan sodný
kyselina sírová (k úpravě pH)
voda pro injekci
6.2 Inkompatibility
AMIKACIN MEDOCHEMIE se zásadně nepodává v infuzi společně s jiným lékem, musí být aplikován
odděleně.
6.3 Doba použitelnosti
roky
Po naředění 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukózy na koncentraci 2,5 mg/ml
byla chemická a fyzikální stabilita prokázána po dobu 24 hodin při teplotě do 25 °C.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba
a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně
nemá být doba delší než 24 hodin při teplotě 2 °C–8 °C.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Chraňte před chladem nebo mrazem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení
Ampulka z čirého skla (třída I) o objemu 2 ml, PVC zásobník uzavřený PE fólií, krabička.
5, 10, 50 nebo 100 ampulek
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním
Doporučuje se vizuálně zkontrolovat roztok na přítomnost cizorodých částic nebo změnu barvy před
jeho podáním. Roztok může tmavnout z bezbarvého na bledě žlutý. Tato změna neindikuje ztrátu
účinnosti.
Intravenózní infuze - příprava roztoku
Pro intravenózní infuzi se AMIKACIN MEDOCHEMIE podává ve vypočtené dávce ve 100 ml nebo
200 ml sterilního roztoku pro ředění. Roztok se dospělým podává infuzí trvající 30 až 60 minut.
U pediatrických pacientů závisí množství roztoku pro ředění na množství tolerovaném pacientem. Mělo
by jít o množství dostatečné pro podání amikacinu během 30–60 minut, nebo déle (u kojenců a menších
dětí). Ředí se 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukózy.
Roztok je určen k jednorázovému podání a jakýkoli nespotřebovaný zbytek musí být odborně
znehodnocen.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Medochemie Bohemia, spol. s r.o., Vyskočilova 1566, 140 00 Praha 4 - Michle, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
15/422/14-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 12. 11. Datum posledního prodloužení registrace: 14. 12. 10. DATUM REVIZE TEXTU
14. 12.