PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
ZYPADHERA 210 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem
ZYPADHERA 300 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem
ZYPADHERA 405 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
ZYPADHERA 210 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem
Jedna lahvička obsahuje olanzapini embonas monohydricus odpovídající olanzapinum 210 mg. Po
rekonstituci jeden ml suspenze obsahuje olanzapinum 150 mg.
ZYPADHERA 300 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem
Jedna lahvička obsahuje olanzapini embonas monohydricus odpovídající olanzapinum 300 mg. Po
rekonstituci jeden ml suspenze obsahuje olanzapinum 150 mg.
ZYPADHERA 405 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem
Jedna lahvička obsahuje olanzapini embonas monohydricus odpovídající olanzapinum 405 mg. Po
rekonstituci jeden ml suspenze obsahuje olanzapinum 150 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým účinkem
Prášek: žlutý prášek
Rozpouštědlo: čirý, bezbarvý až lehce nažloutlý roztok
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Udržovací léčba schizofrenie u dospělých pacientů dostatečně stabilizovaných akutní léčbou
perorálním olanzapinem.
4.2 Dávkování a způsob podání
Přípravek ZYPADHERA 210 mg, 300 mg nebo 405 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s
prodlouženým účinkem nesmí být zaměněn s olanzapinem 10 mg prášek pro přípravu injekčního
roztoku.
Dávkování
Pro stanovení snášenlivosti a odpovědi na léčbu by pacienti měli být před podáním přípravku
ZYPADHERA léčeni perorálním olanzapinem.
Pro stanovení první dávky přípravku ZYPADHERA by mělo být u všech pacientů zváženo schéma
uvedené v Tabulce 1.
Tabulka 1 Doporučené dávkovací schéma pro převod mezi perorálním olanzapinem a
přípravkem ZYPADHERA
Cílová dávka perorálního
olanzapinu
Doporučená zahajovací dávka přípravku
ZYPADHERA
Udržovací dávka přípravku
ZYPADHERA po 2 měsích léčby
10 mg/den 210 mg/2 týdny nebo 405 mg/4 týdny 150 mg/2 týdny nebo 300 mg/4 týdny
15 mg/den 300 mg/2 týdny 210 mg/2 týdny nebo 405 mg/4 týdny
20 mg/den 300 mg/2 týdny 300 mg/2 týdny
Úprava dávkování
U pacientů by měly být v průběhu prvního až druhého měsíce léčby pečlivě sledovány známky
možného relapsu. Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení
klinického stavu pacienta. Po tuto dobu by měli být pacienti pod pečlivou kontrolou. Dávka může být
v průběhu léčby následně upravena na základě individuálního klinického stavu. Po klinickém
přehodnocení může být dávka upravena v rozmezí 150 mg až 300 mg každé 2 týdny nebo 300 až mg každé 4 týdny.
Přídavná léčba Doplnění léčby perorálním olanzapinem nebylo v průběhu dvojitě zaslepených klinických
studií povoleno. Pokud je suplementace perorálním olanzapinem klinicky indikována, celková
kombinovaná dávka olanzapinu v obou lékových formách by neměla přesáhnout odpovídající
maximální dávku perorálního olanzapinu 20 mg/den.
Převedení na jiné léčivé antipsychotické přípravky
Data specificky zaměřená na převedení pacientů z přípravku ZYPADHERA na jiné antipsychotické
léčivé přípravky nebyla systematicky shromažďována. Z důvodu pomalého rozpouštění soli olanzapin-
embonátu, které způsobuje pomalé kontinuální uvolňování olanzapinu trvající šest až osm měsíců po
poslední injekci, je zvláště v průběhu prvních dvou měsíců po ukončení léčby přípravkem
ZYPADHERA zapotřebí dohled lékaře v případě, že je klinický důvod k převedení na jiný
antipsychotický přípravek.
Zvláštní populace
Starší populace
Přípravek ZYPADHERA nebyl systematicky hodnocen u starších pacientů ZYPADHERA se nedoporučuje k léčbě starších pacientů, pokud nebylo při použití perorálního
olanzapinu dosaženo dobře tolerovaného a účinného dávkovacího režimu. U pacientů starších 65 let
není běžně nižší počáteční dávka případech zvážena pacientů starších 75 let
Porucha funkce ledvin a/nebo jater
U těchto pacientů by přípravek ZYPADHERA neměl být použit, pokud nebylo při použití perorálního
olanzapinu dosaženo dobře tolerovaného a účinného dávkovacího režimu. Je vhodné zvážit nižší
počáteční dávku měla být opatrně.
Kuřáci
Nekuřákům ve srovnání s kuřáky není třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí.
Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Je doporučeno monitorovat klinický stav a
zvážit zvýšení dávky olanzapinu, pokud to bude považováno za nutné
Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolizmus nekuřákindikované.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku ZYPADHERA u dětí a mladistvích do 18 let nebyla stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4,8 a 5.1, ale nelze z nich stanovit doporučení
pro dávkování.
Způsob podání
POUZE K INTRAMUSKULÁRNÍMU PODÁNÍ. NEPODÁVEJTE INTRAVENÓZNĚ NEBO
SUBKUTÁNNĚ.
Přípravek ZYPADHERA by měl být podán pouze hluboko intramuskulárně do gluteálního svalu,
zdravotnickým pracovníkem vyškoleným v odpovídající injekční technice, na místě, kde může být
zajištěno post-injekční sledování a kde je možné zajistit přístup k odpovídající lékařské péči v případě
předávkování.
Po každé injekci by měli být pacienti sledováni na zdravotnickém pracovišti náležitě vyškoleným
personálem po dobu nejméně 3 hodin pro zjištění případných známek a příznaků odpovídajících
předávkování olanzapinem. Bezprostředně před opuštěním zdravotnického zařízení by mělo být
potvrzeno, že pacient je bdělý, orientovaný a nejeví žádné známky a příznaky předávkování. Při
podezření na předávkování by mělo monitorování a důkladný lékařský dohled pokračovat do doby,
než vyšetření prokáže odeznění příznaků a známek předávkování potřeby se má tříhodinové sledování prodloužit u pacientů, kteří vykazují známky nebo příznaky
odpovídající předávkování olanzapinem.
Návod k použití viz bod 6.6.
4.3 Kontraindikace
Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Pacienti se známým rizikem angulárního glaukomu.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Je nutné věnovat zvýšenou péči odpovídající injekční technice, aby se předešlo neúmyslnému
intravaskulárním nebo subkutánnímu podání
Použití u akutně agitovaných pacientů nebo u pacientů se závážným psychotickým stavem
Přípravek ZYPADHERA by neměl být použit k léčbě pacientů se schizofrenií, kteří trpí akutní
agitovaností nebo závažným psychotickým stavem, který vyžaduje okamžitou kontrolu příznaků.
Post-injekční syndrom
V klinických studiích před uvedením přípravku na trh byly po aplikaci přípravku ZYPADHERA u
pacientů hlášeny reakce představované známkami a symptomy shodnými s příznaky předávkování
olanzapinem. K těmto reakcím došlo u přibližně <0,1% injekcí a přibližně u 2% pacientů. U většiny
těchto pacientů došlo k rozvoji známek sedace zaznamenané příznaky patřily extrapyramidové příznaky, dysartrie, ataxie, agresivita, závratě, slabost,
hypertenze a křeče. Ve většině případů se prvotní známky a příznaky spojené s touto reakcí objevily
v průběhu 1 hodiny po injekci a ve všech případech bylo hlášeno plné zotavení během 24-72 hodin po
injekci. K reakcím došlo vzácně na pozorování na zdravotnickém pracovišti po dobu 3 hodin po každé aplikaci přípravku
ZYPADHERA. Od doby registrace přípravku ZYPADHERA jsou postmarketingová hlášení týkající
se post-injekčního syndromu obecně v souladu se zkušenostmi získanými z klinických studií.
Pacienti by měli být po každé injekci sledováni na zdravotnickém pracovišti náležitě vyškoleným
personálem po dobu nejméně 3 hodin pro zjištění známek a příznaků odpovídajících předávkování
olanzapinem.
Bezprostředně před opuštěním zdravotnického zařízení by mělo být potvrzeno, že pacient je bdělý,
orientovaný a nejeví žádné známky a příznaky předávkování. Při podezření na předávkování by mělo
monitorování a důkladný lékařský dohled pokračovat do doby, než vyšetření prokáže odeznění
příznaků a známek předávkování. Podle klinické potřeby se má tříhodinové sledování prodloužit u
pacientů, kteří vykazují známky nebo příznaky odpovídající předávkování olanzapinem.
Pacienti by měli být poučeni, aby po zbytek dne po injekci sledovali případné známky a symptomy
předávkování vyplývající z post-injekčního syndromu, aby byli schopni si v případě nutnosti zajistit
pomoc, a že by neměli řídit ani obsluhovat nebezpečné stroje
Pokud je pro zvládnutí post-injekčních nežádoucích účinků nutné podání benzodiazepinů, je
doporučeno důkladné vyhodnocení klinického stavu s ohledem na nadměrnou sedaci a
kardiorespirační útlum
Nežádoucí účinky v místě aplikace
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem spojeným s místem aplikace byla bolest. Většina těchto
nežádoucích účinků byla hlášena jako „mírné“ až „střední“ intenzity. Vyskytne-li se nežádoucí účinek
v místě aplikace, měla by být ke zvládnutí této příhody přijata odpovídající opatření
Psychózy a poruchy chování související s demencí
Olanzapin není doporučen k podávání u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími
s demencí z důvodu zvýšené mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem
kontrolovaných studiích a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených perorálním olanzapinem
dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo incidence úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad
65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění s aspiracíperorálním olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených
rizikových faktorech nezávislá.
Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí účinky tranzitorní ischemické atakyzaznamenáno trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s
placebem u nichž se cerebrovaskulární příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly
zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo
smíšená demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.
Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu k léčbě psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů
s Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí
než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací a perorální olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích
museli mít pacienti na začátku studie stabilní a nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika
zbývající dobu studie. Počáteční dávka perorálního olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře
mohla být titrována do maximální dávky 15 mg/den.
Neuroleptický maligní syndrom NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s perorálním olanzapinem. Klinické příznaky
NMS jsou hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a příznaky autonomní instability
zvýšenou hladinu kreatinfosfokinázy, myoglobinurii se u pacienta objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně
vysoká horečka i bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně
olanzapinu vysazena.
Hyperglykémie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo rozvoj nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně
s ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu
s používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např.
měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a
následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léčivy, včetně
přípravku ZYPADHERA, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie polydipsie, polyurie, polyfagie a slabostdiabetu by měli být pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy.
Pravidelně by měla být kontrolována tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po
záhájení podávání olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce.
Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány
nežádoucí změny hladin lipidů klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj
poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léčivy, včetně přípravku
ZYPADHERA, by v souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně
kontrolovány hladiny lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a
následně vždy každých 5 let.
Anticholinergní aktivita
Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita olanzapinu, zkušenosti během klinických
studií ukázaly nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože však klinické zkušenosti s podáváním
olanzapinu u pacientů s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená
pozornost, pokud je olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo
podobnými stavy.
Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST, se známkami a
příznaky poškození jater, s preexistující sníženou funkční rezervou jaterní funkce a u pacientů
léčených potenciálně hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li
u pacientů diagnostikována hepatitida kombinovaného poškození jater
Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u
pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní
dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo
chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla
často hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu
Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby perorálním olanzapinem byly vzácně příznaky jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nauzea nebo zvracení.
QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených perorálním olanzapinem klinicky významné
prodloužení QTc intervalu vstupním vyšetření u pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 mssignifikantních rozdílů v průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. V klinických
studiích s olanzapinem práškem pro přípravu roztoku pro injekce nebo s přípravkem ZYPADHERA
nebylo podávání olanzapinu spojeno s přetrvávajícím zvýšením absolutního QT nebo QTCc intervalu.
Přesto je třeba zvýšené opatrnosti, je-li olanzapin předepisován s léky prodlužujícími QTc interval,
obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu, s městnavým
srdečním selháním, se srdeční hypertrofií, s hypokalémií nebo hypomagnezémií.
Tromboembolismus
Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často 1%Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního
tromboembolismu, je nutné identifikovat a vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory, např.
imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření.
Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při
současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro
jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu.
Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, u kterých se
vyskytují faktory snižující křečový práh. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně
často. Ve většině těchto případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory.
Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl perorální olanzapin statisticky významně méně
často spojen s nově hlášenou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání
vzrůstá. Pokud se u pacienta léčeného olanzapinem objeví známky a symptomy pozdní dyskineze,
mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit
nebo se objevit po přerušení léčby.
Posturální hypotenze
V klinických studiích s olanzapinem byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze.
U pacientů starších 65 let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak.
Náhlá srdeční smrt
V postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy
náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé
srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali
antipsychotika. V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy.
Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u
pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné
hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu
Použití u starší populace O použití přípravku ZYPADHERA u pacientů starších 75 let nejsou k dispozici žádné údaje.
Vzhledem k biochemickým a fyziologickým změnám a vzhledem k redukci svalové hmoty není u této
podskupiny pacientů doporučeno tuto lékovou formu nasazovat.
Sodík
Po rekonstituci tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol lahvičce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících léčivé přípravky, které mohou indukovat
hypotenzi nebo sedaci.
Možné interakce ovlivňující olanzapin
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu.
Indukce CYP1A2
Kouření a karbamazepin mohou indukovat metabolizmus olanzapinu, což může vést ke snížení
koncentrace olanzapinu. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance
olanzapinu. I když je klinický dopad pravděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování
a v nezbytných případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu
Inhibice CYP1A2
Prokázalo se, že fluvoxamin, specifický inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolizmus
olanzapinu. Průměrné zvýšení maximální koncentrace léčiva CYP1A2, jako např. ciprofloxacin, je třeba uvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení
léčby inhibitorem CYP1A2 je třeba uvážit snížení dávek olanzapinu.
Fluoxetin významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu.
Možnosti ovlivnění účinku jiných léků olanzapinem
Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu.
Olanzapin in vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici
metabolizmu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva
Olanzapin nevykazoval interakci se současně podáváným lithiem nebo biperidenem.
Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu neukázalo, že by byla při zahájení přídatné
medikace olanzapinem nutná úprava dávkování valproátu.
Obecná CNS aktivita
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů konzumujících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky
působící tlumivě na CNS.
Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků k léčbě Parkinsonovy choroby a demence není
doporučeno
QTc interval
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, o kterých
je známo, že prodlužují QTc interval
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Neexistují žádné přiměřené a dobře vedené studie u gravidních žen. Pacientky by měly být poučené,
aby lékaře informovaly o graviditě anebo o plánované graviditě během užívání olanzapinu. Kvůli
nedostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podávaný pouze tehdy, pokud jeho potenciální
prospěšnost vyváží potenciální nebezpečí pro plod.
U novorozenců, kteří byli vystaveni antipsychotikům těhotenství, existuje riziko výskytu nežádoucích účinků zahrnujících extrapyramidové a/nebo
abstinenční příznaky, které se mohou po porodu lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy
agitovanost, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, dechové tísně nebo potíží při kojení.
Novorozenci proto musejí být pečlivě sledováni.
Kojení
Ve studii perorálního olanzapinu u kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského
mléka. Průměrná expozice dítěte olanzapinu podaného matce nekojily.
Fertilita
Účinky na fertilitu nejsou známy
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Jelikož olanzapin
může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení
motorových vozidel.
Pacienti by měli být poučeni, aby se vyvarovali řízení nebo obsluhy strojů po zbytek dne, ve kterém
obdrželi injekci, z důvodu možného výskytu post-injekčního syndromu vedoucího k příznakům
shodným s příznaky předávkování olanzapinem
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nežádoucí účinky pozorované u olanzapin-embonátu
Při podávání přípravku ZYPADHERA se vyskytly reakce post-injekčního syndromu vedoucí
k symptomům shodným s předávkováním olanzapinem symptomy zahrnovaly příznaky sedace zaznamenané příznaky patřily extrapyramidové příznaky, dysartrie, ataxie, agresivita, závratě, slabost,
hypertenze a křeče.
Další nežádoucí účinky pozorované u pacientů léčených přípravkem ZYPADHERA byly podobné
nežádoucím účinkům pozorovaným u perorálního olanzapinu. V klinických studiích s přípravkem
ZYPADHERA byla sedace jediným nežádoucím účinkem hlášeným staticky významně častěji ve
skupině přípravku ZYPADHERA oproti skupině placeba všech pacientů léčených přípravkem ZYPADHERA byla sedace hlášena u 4,7 % pacientů.
V klinických studiích s přípravkem ZYPADHERA byl výskyt nežádoucích účinků v místě aplikace
přibližně 8 %. Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem v místě aplikace byla bolest další nežádoucí účinky v místě podání byly zarudnutí, nespecifické místní reakce, iritace, otoky, podlitiny, krvácení a anestézie. K těmto reakcím
došlo o 0,1 až 1,1 % pacientů.
V přehledu údajů o bezpečnosti z klinických hodnocení a ze spontánních postmarketingových hlášení
byl absces v místě vpichu hlášen vzácně
Nežádoucí účinky pozorované u olanzapinu
Nežádoucí účinky uvedené níže byly pozorovány po podání olanzapinu.
Dospělí
Nejčastěji hlášenými olanzapinu v klinických studiích byla somnolence, zvýšení tělesné hmotnosti, eozinofilie, zvýšené
hladiny prolaktinu, cholesterolu, glukózy a triglyceridů závratě, akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie hypotenze, anticholinergní účinky, přechodné asymptomatické zvýšení jaterních aminotransferáz bod 4.4glutamyltransferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.
Seznam nežádoucích účinků v tabulkovém formátu
Následující tabulka podává seznam nežádoucích účinků a laboratorních nálezů pozorovaných ve
spontánních hlášeních a v klinických hodnoceních. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky
seřazeny podle klesající závažnosti.
Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté 1/100nelze určit
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Není známo
Poruchy krve a lymfatického systému
Eozinofilie
LeukopenieNeutropenie Trombocytopenie
Poruchy imunitního systému
HypersenzitivitaPoruchy metabolismu a výživy
Přibývání na vázecholesterolu2, Zvýšené hladiny
glukózyZvýšené hladiny
triglyceridů2, Glykosurie
Zvýšená chuť k jídlu
Vznik nebo
exacerbace diabetu,
spojené příležitostně
s ketoacidózou nebo
komatem, včetně
několika fatálních
případů HypotermieᄁVelmi časté Časté Méně časté Vzácné Není známo
Poruchy nervového systému
Somnolence Závratě
AkatizieParkinsonismusDyskinezeKřeče, kdy ve většině
případů byly hlášeny
křeče v anamnéze či
jiné rizikové faktory
pro vznik křečí11
Dystonie okulogyrické krizeKoktáníSyndrom neklidných
nohouNeuroleptický
maligní syndrom
Příznaky z
vysazení7,
Srdeční poruchy
Bradykardie
Prodloužení QTc
intervalu Ventrikulární
tachykardie/fibrila
ce, náhlá smrt bod 4.4Cévní poruchy
Ortostatická
hypotenze Tromboembolismus
embolie a hluboké
žilní trombózybod 4.4
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Gastrointestinalní poruchy
0 t U Q p D Q W L F K R O L Q H U J Q t