Zavedos
Idarubicin byl ve většině provedených zkoušek in vitro i in vivo genotoxický. Bylo také prokázáno
jeho toxické působení na reprodukční orgány, embryotoxita a teratogenita u potkanů. U potkanů
nebyly po intravenózním podání idarubicinu v dávkách 0,2 mg/kg/den v peri- a postnatálním období
pozorovány žádné relevantní účinky na matky nebo jejich potomky. Není známo, zda se tato léčivá
látka vylučuje do mateřského mléka. Intravenózně podávaný idarubicin, stejně jako ostatní
antracykliny, má prokázané karcinogenní účinky u potkanů. Studie lokální snášenlivosti provedené na
psech ukázaly, že extravazace léku způsobuje nekrózu tkáně.
Po intravenózním podání idarubicin-hydrochlorid je hodnota LD50 u myší 4,4 mg/kg, u potkanů 2,mg/kg a u psů 1,0 mg/kg. Hlavními cílovými orgány po podání jednotlivé dávky byly hematopoetický
systém a, především u psů, gastrointestinální trakt.
Po opakovaném intravenózním podání idarubicinu potkanům a psům byly hlavními cílovými orgány
hematopoetický systém, gastrointestinální trakt, ledviny, játra a samčí i samičí reprodukční orgány.
Studie akutní a subakutní kardiotoxicity odhalily, že intravenózně podávaný idarubicin je mírně
kardiotoxický jen při letálních dávkách, zatímco podání doxorubicinu a daunorubicinu vede
k evidentnímu poškození myokardu již při dávkách neletálních.