Ylpio

U předklinických studiích bezpečnosti po podání dávek, které vedly k expozici srovnatelné s klinickým
terapeutickým rozmezím, došlo u normotenzních zvířat ke snížení hodnot červeného krevního obrazu
(erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu), změnám v renální hemodynamice (nárůst dusíku močoviny a
kreatininu) a zvýšení hladiny sérového draslíku. U psů byla pozorována dilatace renálních tubulů a jejich
atrofie. U potkanů a psů byly rovněž zaznamenány změny žaludeční sliznice (eroze, vředy nebo zánět).
Těmto farmakologicky vyvolaným nežádoucím účinkům, známým z předklinického hodnocení jak
inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin, tak antagonistů receptoru angiotenzinu II, bylo možné
předejít perorálním podáním fyziologického roztoku. U potkanů a psů byly rovněž pozorovány zvýšené
hodnoty reninu v plazmě a hypertrofie/hyperplazie ledvinových juxtaglomerulárních buněk. Tyto
změny, představující rovněž skupinový účinek inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin a
antagonistů receptoru angiotenzinu II, zřejmě nemají klinický význam. Nebyl zjištěn žádný jasný důkaz
o teratogenním účinku, avšak podávání telmisartanu v toxických dávkách má vliv na postnatální vývoj
jedinců jako je nižší tělesná hmotnost a opožděné otevírání očí. Testy in vitro neprokázaly mutagenní a
významnou klastogenní aktivitu ani nebyl prokázán kancerogenní účinek u potkanů a myší.

Vysoké dávky indapamidu podané perorálně různým živočišným druhům (40 - 8000násobek
terapeutické dávky) poukázaly na exacerbaci diuretických vlastností indapamidu. Hlavní příznaky
otravy ve studiích akutní toxicity s intravenózně nebo intraperitoneálně podaným indapamidem byly ve
vztahu k farmakologickému účinku indapamidu, tj. bradypnoe a periferní vazodilatace.
Indapamid byl testován na mutagenní a kancerogenní vlastnosti s negativním výsledkem.
Studie reprodukční toxicity neprokázaly embryotoxicitu a teratogenitu.