Vinorelbine medac

Farmakokinetické parametry vinorelbinu byly hodnoceny v krvi.

Absorpce

Po perorálním podání je vinorelbin rychle absorbován. Po podání dávky 80 mg/m² je Tmax dosaženo za
1,5 až 3 hodiny při maximální koncentraci v krvi (Cmax) přibližně 130 ng/ml.
Absolutní biologická dostupnost je přibližně 40 % a současný příjem potravy neovlivňuje expozici
vinorelbinu.

Perorálně podaný vinorelbin v dávce 60 a 80 mg/m² vede k expozici v krvi, která je srovnatelná s
intravenózním podáním vinorelbinu v dávce 25 a 30 mg/m², v daném pořadí.

Expozice vinorelbinu v krvi se zvyšuje úměrně s dávkou až do 100 mg/m².
Interindividuální variabilita expozice je při intravenózním i perorálním podání podobná.

Distribuce
Distribuční objem v ustáleném stavu je velký, v průměru 21,2 l.kg-1 (rozsah: 7,5–39,7 l.kg-1), což
ukazuje na rozsáhlou distribuci v tkáních.

Vazba na plazmatické proteiny je nízká (13,5 %). Vinorelbin se silně váže na krvinky, zvláště pak na
trombocyty (78 %).
V plicích dochází ke značnému vychytávání vinorelbinu, což bylo zjištěno při chirurgických biopsiích
plic, které ukázaly koncentraci až 300krát vyšší než v séru. Vinorelbin nebyl zjištěn v centrálním
nervovém systému.

Biotransformace
Všechny metabolity vinorelbinu jsou tvořeny izoformou CYP 3A4 cytochromů P450, s výjimkou
4-O-diacetylvinorelbinu, který je pravděpodobně tvořen karboxylesterázami. 4-O-deacetylvinorelbin je
jediným aktivním metabolitem a hlavním metabolitem pozorovaným v krvi.

Konjugáty sulfátu ani glukuronidu nebyly zjištěny.


Eliminace
Střední poločas eliminace vinorelbinu je přibližně 40 hodin. Krevní clearance je vysoká. Blíží se
průtoku krve v játrech a činí 0,72 l/hod/kg (rozsah: 0,32–1,26 l/hod/kg).

Eliminace ledvinami je nízká (< 5 % podané dávky) a zahrnuje většinou mateřskou sloučeninu.
Hlavním způsobem eliminace je vylučování žlučí, a to v případě jak nezměněného vinorelbinu, který
je hlavní získanou sloučeninou, tak i jeho metabolitů.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce ledvin a jater:
Účinky renální dysfunkce na farmakokinetické vlastnosti vinorelbinu nebyly zkoumány. Vzhledem k
nízké úrovni eliminace ledvinami však v případě poruchy funkce ledvin není snížení dávky
vinorelbinu indikováno.

Farmakokinetické vlastnosti perorálně podaného vinorelbinu se nezměnily po podání dávky 60 mg/m²
pacientům s lehkou poruchou funkce jater (bilirubin < 1,5 x ULN a ALT nebo AST od 1,5 do
2,5 x ULN) ani 50 mg/m² pacientům se středně těžkou poruchou funkce jater (bilirubin od 1,5 do
x ULN, bez ohledu na hladinu ALT a AST). Pro pacienty s těžkou poruchou funkce jater nejsou
k dispozici žádné údaje, proto je vinorelbin u těchto pacientů kontraindikován (viz bod 4.3).

Starší pacienti
Studie perorálního podávání vinorelbinu u starších pacientů ( 70 let) s nemalobuněčným karcinomem
plic ukázala, že farmakokinetické vlastnosti vinorelbinu nejsou věkem ovlivněny. Jelikož je ale
organismus starších pacientů křehčí, má se při zvyšování dávky měkkých tobolek přípravku
Vinorelbine medac u této skupiny postupovat opatrně (viz bod 4.2).

Farmakokinetické/farmakodynamické vztahy
Mezi expozicí v krvi a úbytkem leukocytů nebo PMN (polymorfonukleárních leukocytů) byla
prokázána úzká souvislost.